Show Email

Tělo:

       Když jsem četla zprávu o Kellnerově smrti, tak mi

       zatrnulo. Proč? Chci upozornit na to, že nejsem nijak

       moc pověrčivá, i když si to bude asi stejně někdo

       myslet.  

       Moje rodina jezdí na Podkozí již od roku 1942.

       Protože jsem se vždycky zajímala o historii okolí,

       vyprávěla mi v 50.letech paní Veverková,

       jejíž rod z těchto míst pocházel, pověst, která

       se říkávala o Fajmanově mlýně, který Kellner

       koupil v 90.letech a přičlenil k dalším loukám a

       lesům které koupil pod vesnicí v údolí, včetně

       bývalé hájovny (byl to kdysi Horní Podkozský

       mlýn) a bývalé hospody u Skrčených.  Je to

       vlastně bývalé Dolní Podkozí. A tak jsem také tu

       pověst před 27 lety zapsala do osadní kroniky. Kopii

       kroniky si před 27 lety udělalo berounské muzeum a

       také jsem tu pověst poslala Otomaru Dvořákovi pro

       další případné rozšířené vydání knížky

       o Kačáku. Pravost pověsti mi před časem potvrdil i

       pan Karel Boček, když jsem měla v Unhošťském

       muzeu přednášku o mlynářských rodech na Kačáku a

       Černém potoce. - Takže mě nikdo nemůže

       podezírat, že si vymýšlím. 

       V dávných dobách kdy ještě mlynářské řemeslo

       vzkvétalo, přišli do Dolního Podkozského mlýna

       dnešní Fajmanův mlýn) jednou navečer dvě

       putující jeptišky. Požádaly o nocleh s tím, že

       putují podél potoka do Sv. Jana pod Skalou. Mlynář

       je pozval k večeři a tak zasedly s mlynářskou

       rodinou a celou mlynářskou chasou ke stolu. Mládkovi

       ve mlýně ale bylo podezřelé, že jeptišky mají na

       ženy moc velké nohy. Svůj poznatek si ale nechal pro

       sebe. Mlynář jim poskytl komoru na spaní přímo nad

       mlýnicí, s oknem, které vedlo nad mlýnské vantroky

       V komoře byly dvě postele. Pod jednu postel však

       ústila padací dvířka z mlýnice. Mládek se hned po

       večeři od společného stolu vytratil a vlezl

       dvířky pod postel a tam čekal. Jeptišky vešly do

       pokoje, ale ke spaní se nechystaly. Mládek pod

       postelí pořád vyčkával. Kolem půlnoci jedna z

       jeptišek sáhla do vaku a vyndala z něj dětskou

       ručičku z nekřtěňátka: „Všechny prsty jsou

       tmavé, jen jeden svítí. To znamená, že všichni

       spí, jen jeden je vzhůru. Bude to asi někdo v

       čeledníku, ale ten nám nevadí.“ Na tato slova

       obě jeptišky shodily své hábity – byli to chlapi.

       Jeden opustil světničku. Druhý se vyklonil z okna

       nad vantroky a začal houkat jako sýček. Na toto

       znamení se z okolních strání začali sbíhat

       lupiči. Mládek na víc nečekal,. Vyskočil zpod

       postele a chlapa vykloněného z okna shodil po

       hlavě rovnou do vantroků. Tam si srazil vaz. Druhý

       chlap zatím na dvoře otevřel bránu a lapkové se

       hrnuli do mlýna. Nastala bitka, protože mládek

       zatím vzbouřil všechny domácí obyvatele. V bitce

       zahynula celá mlynářova rodina, jen mlynář se

       zachránil. Když si uvědomil tu hrůzu, pomátl se na

       rozumu, mlýn proklel a podpálil. Na památku tohoto

       masakru prý byl do nově postaveného mlýna dalším

       mlynářem vestavěn do jedné zdi kamenný

       kříž. Podle pověsti se prý ŽÁDNÝ DALŠÍ

       MAJITEL MLÝNA  NÁSLEDKEM PROKLETÍ NEDOŽIJE 60

       LET. Obyvatelům mlýna se opravdu prokletí nevyhnulo:

       Jeden z členů rodu Fajmanů se oběsil, mlynářka

       zemřela na poli při okopávání brambor, ale ani

       jiní neměli štěstí. Posledního člena rodu ranila

       mrtvice v autě ve věku 59 let, když měl mlýn

       restituovat. ....A POSLEDNÍM MAJITELEM FAJMANA BYL

       PETR KELLNER....................