Show Email

Tělo:

Milí přátelé, posílám vám Jefimovu úvahu na téma povolebního vývoje v USA, kde neskrývá své hluboké obavy o osud této země, která pro nás bývala vždy něco jako maják demokracie. Určitě mnozí jeho obavy nesdílíte a kéž máte pravdu vy, ne on. Dáša

ZAPOMEŇTE NA AMERIKU!

Každý nový režim vzniklý v důsledku paradigmatického zlomu potřebuje základní mýtus, na němž by mohl zbudovat vlastní společenský patos.

Víme, že ruský komunismus byl vystavěn na zcela smyšleném příběhu křižníku Aurora vizuálně převzatém z filmu Sergeje Ejzenštejna. V našem kontextu obdobnou roli základního mýtu totality hrálo zastřelení několika stávkujících dělníků u Duchcovského viaduktu. Náležitě rozvedeno mělo demonstrovat nelidskou povahu Masarykovy hrůzovlády. Tento zakládající mýtus hozený na misky emocionálních vah měl jednou provždy převážit zločiny komunistického režimu – stovky umučených, desetitisíce uvězněných a miliony zotročených. Právě tuto roli v novém americkém příběhu bude hrát a už hraje vpád demonstrantů do budovy amerického Kongresu 6. ledna. Ten se nyní usilovně rozpracovává do stále košatějších srdcervoucích detailů, aby pobouření nad hnusným činem Trumpovy krutovlády bylo co nejtrvalejší.

Mnohé okolnosti zůstávají nesamozřejmé. Všechny oběti, včetně příslušníka v přestrojení, byly zasaženy kulkami ze služebních zbraní – znamená to snad, že útočníci byli neozbrojení? Vpád těsně předcházel prezentaci arkansaských zákonodárců, kteří vznesli protest proti výsledkům voleb. Pak mělo následovat vystoupení kongresmanů jiných států v abecedním sledu s množstvím důkazů potvrzujících volební nepravosti. Ale nenásledovalo, neboť atmosféra vytvořená vpádem to už neumožňovala. Co vlastně znamená to osudové načasování? Vzhledem k nevídanému měřítku washingtonského srazu Trumpových příznivců vnější ochranka Kapitolu byla nápadně poddimenzována a ochotně uvolnila davu cestu do budovy Kongresu. Na některých snímcích policisté vlídně poplácávají útočníky po ramenou, v každém případě ve vstupu jim skoro nikdo nebrání. Proč? Posily jsou povolány, až když dílo brutálního vandalismu, jehož vrcholným výrazem se staly rozházené papíry, je dokonáno. V útočnících mnozí poznali známé firmy z Antify. Tak třeba krasavec s pomalovanou tváří a liščím ohonem na hlavě, který se ochotně nechal fotit stoje na předsednickém křesle, byl mnohokrát zadržen coby předák protestů proti policejnímu násilí. Ani oblečení nevyměnil, ani nápadné vousy neoholil. Demonstranti v prvních řadách křičeli nahlas: „To je Antifa!“ Pokroková sdělovadla později umazala obrázky nebo rozostřila tváře bijců – proč? Policejní odhady množství účastníků nikdy nebyly zveřejněny a oficiální kanály zmiňovaly „skupinky“ podporovatelů. Každý zvídavý si na zatím ještě na otevřených kanálech může vyhledat další desítky nesrovnalostí. Problém je v tom, že podobné pochybnosti již nikdy nemohou být formulovány, natož pak proneseny nahlas. Dříve se tomu říkalo „vítězství provokace“.

Projevy nového společenského uspořádání přichází ráz naráz. Odpůrci jsou nuceni k veřejnému pokání a z nejvyšších míst zaznívají požadavky na zavedení přísných, leč spravedlivých trestných opatření. Sociální sítě, které už i doteď vymazá