Show Email
Autor si v textu stěžuje, na příkladu zadlužení dětí, na současnou dobu, na politiky a na instituce.
Kdysi za stréčkem Křópalem přišel Jozéfek Melhoba s tím, že že soused chce půjčit žebřík. Stréček řekle: "Jozéfko, to máš těžky. Dež mo ho pučim, tož ho poláme, dež nepučim, tož se nas..e. Já so pro zlató středni cesto. Řekni mo, ať mně polóbne řeť!" I já řeším už několik roků tu zlatou střední cestu. Loni v létě schválila vláda cosi, co má pomoci dětem od jejich dluhů. Normální člověk, jako třeba já, nechápe, jak může kojenec upadnout do dluhů, a to takových, že mu od nich musí pomáhat vláda. Pak jsem si vzpomněl. Po sametu jsme se těšili, jak tady zavládne klid, pohoda, duha spokojenosti se sklene nad dvěma totalitami zkoušenou krajinou. Chvilku se nedělo nic. Všudypřítomný satan nejdří