Show Email

Tělo:

Datum: 13. 12. 2020 22:14:00

Předmět: Zdeněk Troška- normální a milý rozhovor

 Slovo normálního a správného člověka 

 

Zdeněk Troška- normální a milý rozhovor 

 

„NA VRATECH CEDULE ‚KORONĚ A JÍ

PODOBNÝM VSTUP ZAKÁZÁN!‘ VESNICE

JAKO PO VYMŘENÍ. U POJÍZDNÉ PRODEJNY

JSME STÁLI V PŘEDEPSANÝCH ROUŠKÁCH

A ROZESTUPECH,“ POPISUJE ŽIVOT V

HOŠTICÍCH V DOBĚ „KORONAVIROVÉ“

ZNÁMÝ REŽISÉR ZDENĚK TROŠKA S

TÍM, ŽE MU ALE V JEHO RODNÉ VSI NIC

NESCHÁZÍ. SOUSEDKY PRÝ UŽ NA JAŘE

ŠILY ROUŠKY, KTERÉ PAK VISELY U

HASIČÁRNY, A KDO POTŘEBOVAL, MOHL SI

VZÍT. TĚM, KTEŘÍ SE SNAŽÍ OBEJÍT

OPATŘENÍ PROTI KORONAVIRU, V ROZHOVORU

VZKAZUJE: „BUDOU DĚLAT HAURY DO

CHVÍLE, NEŽ JIM ZEMŘE NĚKDO

BLÍZKÝ, NĚKDO, KOHO MĚLI RÁDI.“ A

DODÁVÁ. „VADÍ MI TO VĚČNÉ

FŇUKÁNÍ, ŽE NEBUDOU MÍT NA NÁJEM,

JÍDLO… ALE HNED JAK SE V ČERVENCI

ROZVOLNILO, NA 105 TISÍC ČECHŮ

VYRAZILO DO CHORVATSKA. A NA TO PENÍZE

NAJEDNOU MĚLI?“

PANE REŽISÉRE, EPIDEMIE KORONAVIRU

OMEZILA SETKÁVÁNÍ MEZI LIDMI, DÁ SE

ŘÍCI, ŽE SE ŽIVOT V URČITÉM SMYSLU

TAK NĚJAK ZASTAVIL. JAK VY V

TÉHLE„KORONAVIROVÉ DOBĚ“ ŽIJETE?

[Až někdo umře na covid těm mladým!

Zdeněk Troška: Na vsi v pořádku.

Lidi si pomáhají, vše dodržují.

Zvlčili jsme po roce 89]Foto: RED

Popisek: ZDENĚK TROŠKA

 

A víte, že docela dobře? Jsem

zalezlý doma na jihu Čech, v lese pod

pařezem, jak říkám, a doufám, že

mě tady ta fucking korona nenajde. Jsem

poslušen všech doporučení a

příkazů, nereptám. Mám co číst,

co jíst, hudbu k poslechu, televizi k

povzbuzení adrenalinu (úsměv)… teď

zase rostou bedly, klouzky a václavky,

takže každý den houbová dobrota. V

pohodě. A že nemůžu mezi lidi? To

mě věru netrápí. Jsem rád sám se

sebou, dovedu si udělat příjemný

den. Člověk se musí vždy na něco

těšit – mít radost, že se vůbec

ráno probudil, a když prší, že

porostou houby, na dobrou snídani, na

četbu, na oběd, na „vodorovné

přemýšlení“ po něm, na procházku

do lesa. Na podvečerní soutěž Kde

domov můj se skvělým Alešem Hámou,

na zajímavý dokument či koncert,

prostě je toho tolik, z čeho si můžu

vybrat! Proto nebrbklám.

 

VELKÝ DOPAD MAJÍ PROTIKORONAVIROVÁ

OPATŘENÍ NA KULTURU. PŘEŽIJE PODLE

VÁS ČESKÁ KULTURA? A JE PODPORA PRO

NI ZE STRANY STÁTU DOSTATEČNÁ?

 

Všechno se vždy muselo přizpůsobit

dané situaci, ať to byly války,

nemoci, neúroda. A vždycky si lidé

dovedli poradit. Myslím, že jsme

trochu rozmazlení a zhýčkaní,

netrpěliví a nedůtkliví. Tak se holt

trochu přibrzdí a začne se jinak, to

se nedá nic dělat, příroda si nás

sama postaví do lajny. Dneska mají

lidi doma spoustu nejrůznějších

možností, jak se zabavit – televize,

internet, filmy, hudbu, knížky,

všechno, nač si vzpomenou. Aspoň se v

rodině víc poznají, stejně to mnohde

vypadá, že se doma jen míjejí a

nemají čas a ani chuť si v klidu

sednout a popovídat si. Prostě vedle

sebe jen existují. A to není dobře.

Česká kultura přežije, o ni strach

nemám; hned jak se opět zruší

všechny nynější zákazy, lidé se

rádi vrátí do divadel i kin a bude

zase dobře. Stát by měl ale pomoct

kulturním zařízením s nájmy a

provozem, aby sály zůstaly a jejich

majitelé je nepronajali Vietnamcům

jako prodejny či sklady.

 

JAK MOC PODLE VAŠEHO NÁZORU ČLOVĚK

POTŘEBUJE KULTURNÍ VYŽITÍ? MAJÍ

PRAVDU TI, KTEŘÍ MLUVÍ O TOM, ŽE

NĚJAKOU DOBU SE BEZ TOHO OBEJDEME, ŽE

TO NENÍ V ŽIVOTĚ TO

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ? NEBO TI, KTEŘÍ

POUKAZUJÍ NA TO, ŽE KULTURA ČLOVĚKA

ROZVÍJÍ, LIDÉ SE PŘI NÍ

SETKÁVAJÍ… NEODMYSLITELNĚ K

LIDSKÉMU ŽIVOTU PATŘÍ…

 

Všechno má svůj čas, všechno má

jak svůj začátek, tak konec. Půl

roku se to dá vydržet, lidi aspoň

zase začnou číst, prohlédnou si

knihovnu po dědečkovi a určitě

nějaké zajímavé tituly tam najdou.

Stejně tak můžou oprášit noty,

pokud na něco hráli, projdou své

poličky s DVD a CD, a tak se můžou

rozvíjet dál sami doma v klidu a v

pohodě. Nakonec budou mít sami ze sebe

radost.

 

VELKOU DISKUSI PŘED NĚKOLIKA TÝDNY

VYVOLAL „ZÁKAZ“ ZPÍVÁNÍ. NA

INTERNETU SE IHNED ZAČALY OBJEVOVAT

VTIPY, PŘIPOMÍNALA SE SCÉNKA Z

PYŠNÉ PRINCEZNY. CO SI PRÁVĚ O TOMTO

ZÁKAZU MYSLÍTE VY?

 

Tak ať si zpívají doma, nebo na

zahradě, tam jim to nikdo nezakázal. A

co se týče oné upravené scénky z

Pyšné princezny, těší mě, že

Čechy v žádné situaci neopouští

humor. Zasmál jsem se, pobavil. Holt se

jako Švejkovy děti nezapřeme. A

neztratíme (úsměv)!

 

I PŘESTO, ŽE POČET NAKAŽENÝCH A

BOHUŽEL I TĚCH, KTEŘÍ ZŘEJMĚ

PRÁVĚ NA NÁSLEDKY KORONAVIRU ZEMŘELI

ROSTE, JSOU TADY LIDÉ, KTERÝM

OPATŘENÍ PROTI EPIDEMII VADÍ,

ZPOCHYBŇUJÍ NOŠENÍ ROUŠEK A

PODOBNĚ. SNAŽÍ SE OPATŘENÍ, TAK JAK

JE BOHUŽEL ČASTO ČESKÝM ZVYKEM,

OBEJÍT… CO BYSTE JIM VZKÁZAL?

 

Že budou dělat haury do chvíle, než

jim zemře někdo blízký, někdo, koho

měli rádi. Mám pocit, že snad

nesledují televizi a nevidí záběry

ze všech států světa, kde je to

stejné, ne-li horší. Musím chránit

sebe a své blízké, to je přece moje

povinnost a nějaké frajerské pózy

nejsou namístě. Stejně mi vadí to

věčné fňukání, že nebudou mít na

nájem, na jídlo, na toto a tamto, že

jsou finančně úplně na dně – ale

hned jak se v červenci rozvolnilo, na

105 tisíc Čechů vyrazilo do

Chorvatska k moři. A na to peníze

najednou měli?

 

NENÍ TO UŽ JEN O HÁDKÁCH NA

SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH, SITUACE VE

SPOLEČNOSTI GRADUJE. PŘED TÝDNEM SE V

CENTRU PRAHY KONAL PROTEST PROTI

„ZMATEČNÝM“ VLÁDNÍM

RESTRIKCÍM“. TEN ALE ŘADA LIDÍ

ODSOUDILA. MLUVÍ SE O BEZOHLEDNOSTI

VŮČI POLICISTŮM, PRÁCI LÉKAŘŮ…

JSOU LIDÉ BEZOHLEDNÍ? JE PODLE VÁS V

ČESKÉ SPOLEČNOSTI JISTÁ ČÁST,

KTERÁ SE NYNÍ CHOVÁ ZCELA SOBECKY

VŮČI STARÝM A NEMOCNÝM? NEBO JSOU TO

LIDÉ, KTEŘÍ JEN ZOUFALE UPOZORŇUJÍ

NA TO, ŽE DALŠÍ UZAVÍRKA BY NÁS

KROMĚ SVOBOD STÁLA I CELOU EKONOMIKU?

 

Všichni víme, že tato situace je

zcela nová, nikdo netušil, jak bude

covid-19 útočit. Nikdo nevěděl,

jaký postup proti němu bude

nejúčinnější, zkouší se za

pochodu. Kdyby všichni ti, co neustále

kritizují a zlehčují práci

ostatních, zmlkli a šli něco dělat,

udělali by nejlíp. Po bitvě je

každý generál, jak se říká. Teď

můžou ukázat, jak a co by oni

udělali líp než ti druzí. V

nemocnicích nabírají brigádníky,

dobrovolníky, každou pomoc. Kdyby jen

vynášeli mísy, špinavé prádlo,

vytírali chodby, ale to je pod jejich

intelektuální důstojnost. A nakonec

budou rádi, že jim pak někdo ve

špitále přijde vyměnit prostěradlo

a umejt prdel, omlouvám se. Ano, jistá

část společnosti se chová skoro

neuvěřitelně. Mladí si myslí, že

jsou neomylní, nenahraditelní,

nesmrtelní. Stačí málo a pak

vyděšeně zírají na to, co se jim

to, chudáčkům, stalo, jim, pánům

tvorstva! Jejich pohled na staré lidi

je mylný, mají za to, že oni budou

věčně mladí a krásní. Ale všeho

dočasu, pokud se toho dožijí!

 

UŽ PŘI TAKZVANÉ PRVNÍ VLNĚ SE

OZÝVALY NÁZORY, JAK SE SPOLEČNOST

ZMĚNILA, JAK NĚKTEŘÍ MLADÍ LIDÉ

NEBEROU OHLEDY NA STARŠÍ A NEMOCNÉ,

ZATÍMCO KDYBY COVID VÍCE NAPADAL

MLADÉ, JEJICH RODIČE A PRARODIČE BY

UDĚLALI VŠECHNO PRO TO, ABY JE

OCHRÁNILI. MÁTE TAKÉ TEN POCIT? A CO

TO O NAŠÍ SPOLEČNOSTI PO TŘICETI

LETECH OD SAMETOVÉ REVOLUCE VYPOVÍDÁ?

 

Máte pravdu. Je mnoho věcí, které

jsme po revoluci neohlídali. Zhlédli

jsme se ve své nedočkavosti být hned

západní ve „vzorech“, které na

naši společnost neseděly. A tak jsme

s vaničkou vylili i dítě. Každý

začal být mistr světa, ve školách

se rušily roky osvědčené osnovy,

styl maturit, učňovské školy,

zvláštní školy, bezhlavě se

přejímalo všechno, co přišlo ze

Západu, protože to bylo IN, zbytečně

se experimentovalo, miliony létaly

oknem ven. A to nejen ve školství.

Dneska máme armádu manažerů a

inženýrů všeho možného, ale

sežeňte dobrého instalatéra,

zedníka, truhláře, hrobaře, to je

čím dál těžší. Na jednoho

zedníka dvacet manažerů,

nagelovaných, navoněných. Samolibost,

jedinečnost, egoismus. Jak na

pracovišti, tak doma v rodinách. Ano,

rodiče se postarají o svého potomka,

pana inženýra, mnohdy mamánka, ale

ten neví ani jak by uvařil zeleninovou

polívku a dal obklad svému

dědečkovi. Podle mého naše

společnost zvlčila, ztratila své

mantinely slušného chování,

mezilidské vztahy berou za své, lidé

jsou k sobě takoví, jací jsou.

Podráždění, agresivní, zlí.

Nelaskavá doba. A bude hůř,

velebnosti, jak říkala Cecilka

(úsměv).

 

CENTRUM PRAHY JE UŽ NĚJAKOU DOBU

OPROTI TRADIČNÍMU „OBRÁZKU“

DOSLOVA VYLIDNĚNÉ. TO SAMOZŘEJMĚ MÁ

VELMI NEGATIVNÍ DOPAD NA PROVOZOVATELE

RESTAURACÍ, HOSPŮDEK, HOTELŮ… NA

DRUHOU STRANU SI ALE NĚKTEŘÍ LIDÉ

TAK TROCHU NOSTALGICKY POCHVALUJÍ, ŽE

PRAHA ZASE ZAČÍNÁ MÍT SVÉ KOUZLO,

KTERÉ POD OBROVSKÝM NÁPOREM TURISTŮ

POSTUPEM DOBY DOST ZTRATILA. JAK TOTO

VNÍMÁTE VY?

 

Ano, možná je to tím, že se vyrojilo

obrovské množství hospůdek,

kavárniček, barů, rychlého

občerstvení, ať už se jmenují, jak

chtějí, a najednou se všichni diví,

že přijdou o výdělek. Jenže i toto

je jeden ze zákonů kapitalismu –

starej se. Oni by chtěli kapitalisticky

vydělávat, ale být socialisticky

„chráněni“. Tomu se říká riziko

podnikání, nebo tady zákon džungle.

Přežije vždy ten nejsilnější a

možná taky nejšikovnější. Není

holt každý den posvícení, se nedá

nic dělat. Ale jak říkám, až korona

zmizí, bude zase dobře. A chodit

poloprázdnou Prahou je radost. Člověk

se může v klidu zasnít a na různá

místa si dosadit postavy a děje z

příběhů, které zná.

 

DOMNÍVÁTE SE, ŽE „DÍKY“ TÉTO

PANDEMII PŘEHODNOTÍ LIDÉ NEJEN U

NÁS, ALE I V CELÉM SVĚTĚ SVŮJ

POHLED NA ŽIVOT?

 

Mnozí ano, ti zatvrzelí budou pořád

nadávat a hledat vinu všude jinde, jen

ne u sebe. Ale to je už naše nátura,

nic nového pod sluncem. Jinak budou

hodnotit Francouzi, Italové, Španělé

i Němci, jinak my tady. Je třeba si

uvědomit jednu zásadní věc –

život je tak strašně krátký a jsme

tu opravdu jen na otočku, že si ho

ještě otravovat něčím, proti čemu

sám nic nezmůžu, je vyložená

volovina. Poslechnu pokynů odborníků

a profesionálů, budu tu chvíli žít

tak, jak je třeba, a budu se těšit na

dny úlevy a zdraví. A ony zase

přijdou, věřte mi (úsměv).

 

NA ZÁVĚR SE ZEPTÁM, CO VY, AŽ SE

NÁM BOJ S PANDEMIÍ PODAŘÍ SNAD CO

NEJDŘÍVE VYHRÁT, PLÁNUJETE? MŮŽEME

SE TĚŠIT TŘEBA NA NOVOU POHÁDKU?

 

To záleží na tom, co si která

televize bude přát. Jestli komedii

nebo pohádku. Já už nic neplánuju.

Mám tu několik námětů, budou se

líbit, fajn, nebudou, skákat z okna

nebudu. Život je tak mnohotvárný, že

člověk může v dané situaci a

kdekoliv dokázat víc, než si myslí.