Show Email

Tělo:

Přátelé posílám Vám jenom dvě

části článku o léku

Isoprinosin, je to lék zvyšující

přirozenou obranyschopnost

organismu i proti virovým

infekcím. Lék je tady už asi 50

let a perfektně zabírá na

koronaviru.  

Nedalo mně to sedl jsem na kolo a

objel jsem všechny lékárny

včetně Dr.Maxe.

Výsledek byl nulový, většinou se

na mně divně dívali a v jedné

lékarně kde nikdo nebyl mně

lékárník důvěrně sdělil, že

ten lék zablokovaný. 

Co k tomu dodat je to jenom banda

všiváků která hraje s lidmi svou

špinavou hru. Jdu blejt velebnosti

!!!   Ahoj    

I donesl se ke mně skrz jednu

takovou diskuzi odkaz na vystoupení

MUDr. Berana v poslanecké

sněmovně. Tedy alespoň to tvrdil

titulek. Ano, pan doktor zmínil ve

svém vystoupení antivirotikum

staršího vydání, nesoucí

jméno Isoprinosin s tím, že

dosáhl velikého úspěchu, když

nasadil tento lék v domově

důchodců, kde bylo nakaženo 50 %

osazenstva. S výsledkem podle mne

ohromujícím: počet úmrtí –

nula. Počet nově nakažených –

nula. V jeho vystoupení zazněla i

větička, nad kterou jsem doslova

zajásal.

V Polsku je lék volně

prodejný! Sice se prodává

s pozměněným názvem, ale to je

kromě poloviční ceny oproti

Čechistánu jediný rozdíl!  

Já dodávám pro vysvětlení. 

    

Autor tohoto článku si chtěl lék

v Polsku objednat a dozvěděl se

že to mají zakázané.... Hádejte

od koho ? Přímo z České

republiky !!!!!!!!!!!!

Další pokračování.

Dobře naladěn jsem zatelefonoval

svému ujcovi, který se věkem

blíží k číslovce devadesát a

dává si na kovid velebacha,

protože jak sám řekl, tak velký

důchod těm hajzlům na České

správě sociálního zabezpečení

jen tak dobrovolně nenechá.

Ujce jsem se chtěl pozeptat, zda o

zázračném léku ví a jestli by o

nějaké balení z Polska měl

zájem. Ujec mne sejmul na první

dobrou, páč pravil, že o

tomto léku ví už od jara,

akorát, že se mu ho v Česku

nepodařilo za osm kalendářních

měsíců sehnat, a to i přes

skutečnost, že mu tento lék

předepsal jeho lékař a on si jej

objednal v několika českých

lékárnách.

Šel jsem do vývrtky podruhé.

Po deseti minutách chytrého

patlání jsem naťukal další

číslo a zavolal dceři

své středoškolské spolužačky

do Kladna, která provozuje

lékárnu.

Dotyčná byla velmi milá a

ochotná. 

 Ihned projela databázi

dostupných léků ve všech

velkoskladech i maloskladech na

území ČR. 

Pak mi hrdě sdělila, že v ČR

není ve skladech a prodejnách ani

gram.

Paráda.

Po chvilce váhání pak dodala, že

lék se prý dováží pořád ve

stejných kvantech, jako před

kovidem, ale že ona jako

lékárnice jej neumí sehnat ani

pro sebe.

Lék, který existuje padesát

let!!!

A sebranka (jiné slovo mne

nenapadá), která – mírně

řečeno – není schopna ho

pro ČR zajistit.

Sebranka, která nám to ani není

ochotna sdělit.

Sebranka, která nás žene od

jednoho omezení do druhého a

tváří se, že je všecko v Ou

Keji.

Sebranka, která v klídečku

utrácí stovky miliard korun

českých za opatření, která by

vůbec nebyla nutná, kdyby byl

tento lék nasazen alespoň v 

nemocnicích, když už ne ve

starobincích – pardon –

v domech s individuální péčí

o klienty…

Sebranka, která dopustí, aby se u

nás prodával lék za dvojnásobek

ceny obvyklé v sousedním Polsku.

Sebranka, která se nám směje do

ksichtu a dělá všecko pro to, aby

nás vychcípalo co nejvíc. Jde

přece jenom o peníze, velký

obchod hlavně pro USA.

…………………………………………………………………………..

Kdo po mně může chtít, abych se

v tomto státě cítil doma?