Show Email

Tělo:

Důvod k torpédování Kursku však mohl být i jiný. Američané se totiž jen těžko smiřovali s

urážkou, které se jim dostalo rok před těmito událostmi, když v době bombardování Srbska Kursk

opakovaně zcela nepozorován proplouval jedním z nejstřeženějších míst planety – Gibraltarským

průlivem. V této kampani ruská posádka ponorky dokázala překonat protiponorkovou linii a dostat

se na západní břehy Evropy, kde v 50. letech americké námořnictvo rozmístilo systémy zachycující

zvuk ponorkových vrtulí. Pokud dříve mohla nějaká ponorka překonat Gibraltar schovaná za

civilním plavidlem, pak po instalaci tohoto systému to už nebylo možné.

A nejen to, Kursk tehdy strávil drahně času přímo pod zádí americké letadlové lodi operující tehdy

ve Středozemním moři a „ruští barbaři“ tak mohli sledovat každý krok nic netušících Američanů

na palubě. Taková urážka se těžko vstřebává. Úspěšná kampaň ruské ponorky uprostřed jugoslávské

krize zasáhla NATO velmi citelně: několik představitelů amerického námořnictva bylo zbaveno

vysokých pozic a velitel Memphis-Agro-průmyslového komplexu byl přísně potrestán za to, že

nedokázal vypočítat polohu Kurska ve Středomoří. Při hledání ruské ponorky Američané utratili

20 milionů dolarů! A tak když se Kursk objevil o rok později prakticky bezbranný přímo před

Memphisem a Toledem...

A co se říká mezi vojáky Severomořské flotily?

Říkají, že americké ponorky, které skutečně sledovaly manévry lodí Severní flotily, se přiblížily k

ruské sestavě nebezpečně blízko. Kursk se je snažil odehnat, což ony pochopily jako útok.

Následoval rozkaz "torpéda, pal!" A když hydroakustika ruské ponorky zaregistrovala

charakteristické zvuky otevírání krytů torpédových trubek, velitel Genadij Ljačin, aby se vyhnul

mezinárodnímu konfliktu, vydal příkaz k okamžitému nouzovému výstupu. Pozdě. Ať už byla

důvodem k zahájení palby na ruskou ponorku panika či msta amerického velení, anebo to snad byl

předem promyšlený akt, který měl zvrátit nově nastoupenou cestu Ruska, už samotný fakt

přítomnosti natovských ponorek v zóně vraku Kurska byl předmětem složitých jednání mezi

Moskvou, Washingtonem a Londýnem, která po katastrofě následovala. A to mohl být důvod pro

odkládání záchranné operace; nikdo v tu chvíli totiž spolehlivě nevěděl, co vlastně leží na dně moře

a jaké závěry by mohly být učiněny z případně nalezených stop.

Rozbitý Kursk byl ve skutečnosti - a v rozporu s oficiálními informacemi - brzo objeven malou

atomovou ponorkou AS-1