Show Email

Tělo:

MILADA???

"(Materiál, který máme k dispozici od konce roku 2018, jsme se rozhodli publikovat právě nyní, když před dvěma dny běžel v televizi nikoli první historii deformující filmový paskvil „Milada“ – pozn. RSP)"

"Téma, které by také mohlo názorově rozdělovat společnost. Ale jen těch lidí, kteří se netají svými názory. Nejen já si myslím, že za činy, ke kterým se Milada Horáková hrdě doznávala, byla po zásluze odsouzena. Těch, kteří se to odváží říci veřejně, jako já, už tolik není, proto není žádná dělící čára. …"

Ale: Byla Milada Horáková vůbec popravena?

"S nahrávkou kapitoly vzdělávacího pořadu na slovenském „Slobodnom vvysielači Banská Bystrica“ jsme se seznámili 10. 12. 2018. Na programu byla mimořádně zajímavá témata – politické procesy a souvislosti: Milada Horáková, Jan Masaryk a prokurátorka Ludmila Brožová - Polednová."

"Udivující byl už úvod, kdy moderátor pořadu položil otázku: „Byla Milada Horáková, agentka tajných služeb, která jak známo spolupracovala i s gestapem, opravdu popravena?“"

"S otevřením archivů a objevení nových informací se objevily hlasy, které její smrt popírají. Jedním z těch, kteří se dopracovali k takovým závěrům, je Dr. Rudolf Ströbinger, také JUDr. Miroslav Kopecký. Dr. Ströbinger zemřel v roce 2015. Před tím publikoval na toto téma a bylo možné s ním i rozumně rozmlouvat. JUDr. Kopecký zemřel v roce 2010. Oba pánové dospěli k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důkazy, že by Milada Horáková byla na nádvoří pankrácké věznice popravena. Kladou si otázku: Byl rozsudek vykonán nebo strávila Horáková zbytek života v USA nebo dokonce v Světském svazu? Historik Buquoy říká, že poznal Dr. Ströbingera v době, kdy byl zastupujícím šéfredaktorem Lidové demokracie. V roce 1968 emigroval do Německa a stal se redaktorem československého vysílání Deutsche Welle a od roku 1975 byl dopisovatelem západoberlínského rádia – Vysílač Svobodný Berlín. Nebyla to žádná bezvýznamná figura. Vydal knihu ""Stalinovy největší politické procesy"". A právě tento historik byl překvapen tím, že v knize píše např. o Rudolfu Slánském, ale vůbec nezmiňuje Miladu Horákovou. Takže mu okamžitě telefonoval a navázali spolu kontakt. Cituji pana Ströbingera: Říká, že chtěl o Horákové psát monografii, ale důkazy o jejím životě, jako by se ztrácely v písku. Dokonce její mladší sestra, provdaná Tůmová, nechtěla o ní vůbec slyšet a nechtěla o Horákové cokoli říct, údajně s tím, že je vázána mlčením. A na něj to dělalo dojem, jakoby Milada Horáková za sebou pečlivě zahlazovala stopy. Její činnost v letech 1945-49 definoval právě Ströbinger jako „dublera“ (dvojitý agent) – že současně pracovala jako vyzvědačka pro SSSR, pro USA a také pro Francii, čímž připomínala legendární Matu-Hari. Nejvíce překvapila pochybnost o popravě. Nelze o tom vůbec nic nalézt. Hrob neexistuje, o urně není nikde žádný záznam. Záhadně se ztratilo popravčí prkno i oprátka, na které byla údajně oběšena. Nikdo netuší, kam tyto důkazy zmizely. Údajný kat Vladimír Trunda, který se později stal vedoucím pohřební služby v Ústí nad Labem, když ho v roce 1968 požádal pan Ströbinger o rozhovor, tak se velmi bránil nařčení, že popravil Miladu Horákovou. Řekl, že dostal odměnu na tu dobu vysokou, 60000 korun pouze za podpis úřední listiny, podepsal to jako kat, ale že u popravy vůbec nebyl. (Pokud bychom vzali v úvahu výši průměrné mzdy v roce 1950, t. j. 948,- korun, tak by to v dnešní době byly téměř 2 miliony – pozn. RSP.) Popravu údajně provedl jeho pomocník, ale jméno pomocníka žádné nesdělil a žádné se nikdy nezjistilo. Dále je tu i protokol o úmrtí Milady Horákové, který v roce 1950 vystavil jistý MUDr. Hampl, ale ani tento lékař nebyl u popravy, stejně jako nebyl u popravy kat. Lékař pouze podepsal protokol, který mu byl předložen a dostal odměnu 20000 korun (Přepočteno na dnešek asi 650000,- Kč – pozn. RSP.) Historik Buquoy vyslovil jako bývalý zpravodajský důstojník British Inteligence Corps Berlin-West hypotézu, že v případě kata i lékaře se jedná o honoráře za mlčenlivost. Z těchto premis vychází, že Horáková vůbec nebyla popravena."

"JUDr. Kopecký, člen Národně sociální strany znal Miladu Horákovou osobně ještě ze svých studentských let na právnické fakultě. Tento pán byl vyloučen z této strany a odsouzen na 12 let za pokus o převrat a po předčasném propuštění z vězení členství ve straně zachoval. Nikdo ho asi nemůže podzírat ze spolupráce s režimem. Vůči Horákové zastával následující mínění: „Byla bezohlednou kariéristkou, ochotná připojit se ke komukoliv, spolupracovat s kýmkoliv, pokud by to prospělo její kariéře. (Chtěla být ministryní zahraničních věcí – pozn. v besedě zaznělo později.) Nejdříve to byl SSSR potom USA. Její výpovědi před soudem nejsou relevantní, neboť věděla, že vše se nahrává a filmuje. Chtěla se ukázat v očích národa v nejlepším světle, jako bojovnice za demokracii. M. Horáková byla právnička, mohla se proti obviněním bránit, ale ona všechno, z čeho byla obviněna, přiznávala. Po skončení procesu proto Gottwald veřejné promítání její obhajoby zakázal. Obával se její glorifikace. Šlechta a Neumann mi tvrdili, že popravena nebyla. Sovětská GDU ji prý odvezla do Moskvy“, řekl JUDr. Kopecký."

"Pan Ströbinger hovoří o možnosti transferu do USA. Pan Kopecký o transferu do SSSR. Další možnost byla, že po převezení do SSSR byla vyměněna za nějakého agenta v rámci výměny agentů mezi SSSR a USA a vydána do USA. Ponecháme-li stranou úvahy o její poněkud neprůhledné povaze a zametání stop, transparentním faktem zůstává, že byla dvojitou agentkou a že byla odsouzena k trestu smrti. To je výchozí pozice. Zbývá prokázat, zda byl trest vykonán a pakliže nebyl, tak proč nebyl? Komu tato hra sloužila? Dodává, že poprava by v jejím případě mohla být fingována jen dvojím způsobem. Na šibenici by skončil někdo jiný úředně vydávaný za Horákovou nebo oběť na šibenici nezemřela. Přikláněl se k druhé verzi, která se doslova nabízí. Na Horákovou totiž byla použita šibenice typu „prkno“. Zde nekončí odsouzenec v propadlišti, to znamená, že nemá zlomený vaz, nýbrž byl popravován smyčkou kolem krku, která se napíná a oběť zemře udušením. Aby se stala poprava fingovanou, stačilo povolit lano, smyčka by se uvolnila a odsouzenec by se neudusil. Dále je citován úřední záznam kata Trundy, který u popravy nebyl: „Katův pomocník trhl lanem za její spoutané nohy, až ji udusil.“ Otázka je, kdo tedy byl katův pomocník? Zřejmě vlastně vůbec neexistoval. Pokud neexistoval, tak byla nebo nebyla popravena? Autor protokolu MUDr. Hampl u popravy také nebyl. Popravovány byly 4 osoby. První byl Záviš Kalandra, druhý Oldřich Pelc, třetí Jan Buchal a za ním následovala Horáková. Zde by pro přežití odsouzené hovořil fakt, že byla poslední. Jako vedoucí síla vyzvědačské skupiny měla být popravena jako první. To byla tehdy praxe všude na světě. Pokud měla být poprava fingovaná, bylo nutné zařadit odsouzenou na místo poslední, aby bylo možno provést nepozorovaný únik, aby bylo co nejméně svědků. MUDr. Hampl je podepsán pod protokolem o smrti Milady Horákové. Ale nebyl na místě. Ohledáním mrtvol na místě byl pověřen MUDr. Grünwald. V případě tohoto náhradníka MUDr. Hampla, stejně jako u katova náhradníka nelze o této osobě vůbec nic dohledat. Existence a úloha těchto dvou osob je naprostou záhadou. Zřejmě vůbec neexistovaly. Předseda soudního senátu JUDr. Karel Trudák zaznamenal: „Těla popravených byla dopravena do patologického ústavu.“ Pan Kopecký, se domnívá, že žádosti o milost od Winstona Churchilla, Eleanor Rooseweltové, Alberta Einsteina, nemohlo moskevské vedení ani Gottwald ignorovat. Proč by ale Horákovou odváželi do Nuslí? Sama Horáková sdělila své spolužačce, že se bojí odvozu do SSSR. Žádosti o milost přicházely z Velké Británie a USA. Pakliže by moskevské vedení a Gottwald žádosti uznali, následoval by transfer Horákové na Západ, nejpravděpodobněji do USA pod změněnou identitou. To by jí nemělo působit potíže, protože už v době protektorátu Čechy a Morava fungovala pod krycími jmény Milada Králová nebo Milada Pěkná. Byl důvod, proč by se měla CIA k transferu do USA rozhodnout? Nejednalo o jejich agenta, ale o osobu, která se rozhodla nabídnout své služby CIA a ještě navíc šlo o „dublera“ - agentky pracující na dvě strany."

"Na dotaz: Co by KSČ fingovanou popravou získala, odpověděl Ströbinger: Poprava musela být oficiálně provedena jako odstrašující případ. (Besedující o tom nehovořili, ale myslíme, že pro úplnost se patří ještě dodat, že kromě žádostí o milost několika význaných „potentátů“ a osobností ze Západu, docházely tisíce žádostí od občanů ČSR - ze závodů, kteří žádali za vlastizradu trest smrti – pozn. RSP). Ve skutečnosti mohlo dojít mezi USA a ČSR k výměně agentů a Horáková mohla strávit zbytek života pod cizí identitou v Americe. Pokud jste se věnovali problematice politických procesů v 50. letech, tak víte, že politické procesy (v Polsku, Maďarsku a ČSR – pozn. RSP) byly zejména dílem a hrou americké CIA."

"Pokud se týká historiků, kteří tyto informace a závěry poskytli, tak třeba Buquoy je přítelem tzv. „sudetských Němců“. Ale právě tím je jeho svědectví cennější. Kdyby to byl nějaký komunistický historik, tak by mu nikdo nevěřil. Buquoy neměl žádný zájem, aby bránil komunistický režim."

"Slovenský moderátor besedy přidal: V roce 1968 ve slovenském rozhlase běžela jedna relace, která rozebírala politické pozadí událostí, a autentičtí svědkové vzpomínali na to, jak se někteří lidé dostali do sporu s KSČ. V tom pořadu jeden z těch 639 odsouzených mluvil o tom, jak spolupracoval s britskou MI 6 a byl spojkou k Miladě Horákové. Pokud měli komunisti tyto informace, potom Milada Horáková byla pochopitelně odsouzena, ona nebyla jen dvojitým, ale možná až trojitým agentem."

"Besedující navázali kauzou paní Ludmily Brožové - Polednové, která byla odsouzena za odsouzení Horákové k smrti po 59 letech na 6 let. Potom je jistě zajímavé, že byla odsouzena, když údajná oběť buď skončila v SSSR a byla vyměněna za nějakého amerického agenta anebo se dostala přímo do USA. JUDr. Polednová byla uvězněna, když jí bylo 88 let. U jejího rozsudku je také zajímavé, že byla využita právní úprava z doby Rakouska-Uherska, která byla platná v době procesu s Horákovou, a ta připouštěla nižší sazbu než 8 let. Takže byla souzená dle zákona z dob feudalismu. O takových věcech jsme slýchali snad jen z Anglie, kde platily a snad ještě platí některé středověké zákony."

"Když se jí ptali, zdali udělala něco špatného, tak řekla „ne“. Když vám někdo předloží spis o vlastizradě, zbraních a dalším, tak vlastně nemohla ani jednat jinak, než jednala. Řekla, že není normální, že vinen je prokurátor, ale není vinen nikdo ze soudců a dále: „Vstupovala jsem do KSČ v roce 1946, protože už jsem znovu nechtěla prožít válku, krizi, nezaměstnanost, atd.“ To byly také hlavní důvody, proč KSČ po válce vyhrála volby."

"V dnešní době, kdy je tady taková obrovská mediální masáž, tak kdyby ona udělala něco špatného, tak by třeba řekla, že toho lituje. Pokud jste ji viděli, tak to nebyla nějaká tvrdá „Ježibaba“. To byla normální inteligentní stará paní. Kromě toho není normální, že po tolika letech potrestali prokurátorku – státní žalobkyni a ne soudce, který – kteří rozsudek vynesli. Ona také řekla, že ve vězení neměla být, protože jistě nikdo ještě nikdy neviděl, aby prokurátor, v tomto případě dozorující prokurátor, byl potrestaný a přitom o soudcích nejvyššího soudu se vůbec nemluvilo? Opravdu unikát!"

"Zajímavým také je, že státní zástupkyně žádala o milost Ludmily Brožové – Polednové. Žádost byla prezidentem zamítnuta. To se státní zástupkyně zbláznila? Mohla přece stáhnout žalobu a k procesu by nedošlo. Ale podat žalobu a potom žádat prezidenta Klause o milost? To snad není normální!"

A tak nakonec Ludmila Brožová nastoupila v roce 2009 k výkonu trestu do věznice ve Světlé nad Sázavou.

"Zbývá ještě uvést, že obhájkyně Ludmily Polednové – Brožové se odvolala do Štrasburku k mezinárodnímu soudu pro lidská práva. Tento soud odvolání zamítl. Dovolávala se toho, že její proces byl nespravedlivý a byla porušena její práva na spravedlivý protest. Oni rozhodli v tom smyslu, že ona jako právně vzdělaná žena se mohla dostatečně bránit, že nemohou poskytnout ochranu osobám, které likvidovaly politické oponenty prostřednictvím trestu smrti, neboť to také neumožňuje právo na spravedlivý proces včetně porušení práva na život. Tak to rozhodl soud ve Štrasburku. Takže ona byla v politickém procesu odsouzena a oni také politicky rozhodli. Závěr: Evropský soud pro lidská práva se projevil jako tlupa idiotů, která rozhoduje podle toho, do jaké třídy jeho soudci patří."

"Dále se mluvilo také o kauze Jan Masaryk, kolem jehož úmrtí je mnoho nejasného."

"Hodnocení kolem smrti Masaryka se vždy znovu odehrávalo v období zlomu nebo při pokusu o něj. Takže v roce 1968 a potom po roce 1989. Vždy se ale argumentovalo pouze stejnými důkazy a stejnými svědectvími – řidičů, osobního tajemníka a nikdy do toho nebylo vneseno něco nového."

"Docházelo se spíše k tomu, že nešlo o sebevraždu, ale o vraždu. Pachatel se nezjistil. KSČ byla z obliga, protože ta potřebovala představit Jana Masaryka jako ministra zahraničí v nové vládě. Indicie ukazovaly nejspíše na britskou tajnou službu, která měla i zřejmý motiv. To všechno už víme, ale:"

"A co ten dvojník Masaryka? Masaryk používal dvojníka už nějaký čas. Ve zprávě o nálezu mrtvého Masaryka nebylo skoro nic uvedeno. Člověk, kterého našli, ale nebyl rozhodně Masaryk. Masaryk měřil 186 cm. Mrtvý Masaryk měřil 178 cm."

"10. března roku 1968 při pietním aktu svěřila u hrobu T. G. Masaryka. Olga Schneipflugová režiséru Krejčíkovi, že jí Jan Masaryk telefonoval 10. 3. 1948, kdy podle pitevního protokolu měl být už dávno mrtvý. Pak existují ještě fotografie a jiné stopy, např. fotografie kde je Jan Masaryk někde v šedesátých letech vyfocen v Izraeli, v kibucu Jana Masaryka."

"Co pro nás zůstává v oblasti dohadování je, kam zmizel Jan Masaryk a kde potom žil? Nejpravděpodobnější se zdá být, že zmizel v Anglii, protože jeho angličtí přátelé se ho snažili několikrát přimět k emigraci do Anglie. Objevila se i domněnka, že zmizel a dožil v SSSR, ale mohlo to být také úplně jinak a úplně jinde."

V závěru o politologii:

"Politologie, jak se dnes učí na vysokých školách, svádí studenty na scestí, protože vymyslí a říká něco, co třeba vůbec není pravda a neuvádí ani nejmenšího společného jmenovatele stejnými slovy, aby prostě bylo vidět, že to všude funguje stejně. Dnes docházíme k tomu, že společnost je obrovsky manipulovaná, což je vidět v jejích zvrácených projevech. Zjednodušeně řečeno: třídy vytvářejí strany, které prosazují a hají jejich zájmy. Nepochopitelným paradoxem potom je, že např. lidé z třídy námezdně pracujících volí strany, které je okrádají a odírají, utiskují, vykořisťují."

"Závěry, ke kterým besedující dospěli:"

- Milada Horáková nebyla popravena.

- Zavražděný Jan Masaryk nebyl Jan Masaryk.

"- Ludmila Polednová – Brožová byla nesmyslně odsouzena v politickém procesu po 59 letech za rozsudek z roku 1950, o kterém nerozhodovala, s politickým zamítnutím odvolání ze Štrasburku."

"Oceňujeme práci Svobodného vysílače.cz i Slobodneho vysielača, protože to jsou jedny z mála, který se snaží o šíření pravdivých informací. Slovenský moderátor dodal, že i Robert Fico se pochvalně vyjádřil na adresu alternativního media s uspokojením, že dávají „do nosu“ televizi a jiným mediálním lhářům."

"Účastníky besedy byli: PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., která přinesla poznatky z bádání historiků a citovala z archivních materiálů, JUDr. Karel Hais, který uváděl věci do právních a společenských širších souvislostí a besedu vedl redaktor Slobodneho vysielača Miroslav Hazucha, který přispěl zajímavými postřehy a souvislostmi ze Slovenska."

(Ze zvukového záznamu besedy zpracoval M. Starý.)