Show Email

Tělo:

Co si běžný občan koupí? Režisér Zdeněk Troška byl

"v ""krámě"". A natvrdo PL řekl, co si myslí o současné"

situaci

5/23/2020

"POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST A SUVERÉNNÍ STÁT „Proč máme draze dovážet brambory,"

"mrkev, zelí či obilí ze zahraničí, když si můžeme vypěstovat svoje? Proč brambory ze"

Španělska? Proč mrkev z Itálie? A za jaké ceny? Před třemi týdny jsem se nestačil divit ve

"volyňském COOPu ceně za žlutou papriku... 172,90 korun! A dneska květák za stovku a"

"bakelitová rajčata za dvě stě? Myslíte, že to běžný občan na vesnici či v maloměstě koupí?“"

ptá se v našem seriálu o potravinové soběstačnosti režisér Zdeněk Troška.

Zdeněk Troška

Vy jste znám jako velký obdivovatel českého venkova. Vaše filmy jsou vždy čistou přehlídkou

"skutečných lidí bez příkras a přetvářky. Vždy zde vládlo rčení o zdravém selském rozumu, zaslouží"

si váš obdiv český venkov i dnes?

"Obdiv asi ne, spíš smutné politování nad tím, kam jsme to až nechali dojít. Ale neviním z toho našeho venkovana,"

"ale ty, kteří na vedoucích místech nahoře rozhodovali proti němu, i když museli vědět, že to, co dělají, je v přímém"

"rozporu se zdravým selským rozumem. Nikdo se nikoho z venkovanů, tedy od obyčejných lidí, léta pracujících v"

"zemědělství, až po odborníky neptal a ti, kteří se proti zhůvěřilým nařízením EU zvedli, nebyli vyslyšeni a byli rychle"

umlčeni.

"Museli jsme přijmout neslýchaná nařízení a rozkazy, které nám jen tak umožňovaly vstup do bájné EU. Lidově"

"řečeno – prostě zlikvidujete to a toto, jinak se do EU nedostanete. My vám to nahradíme z vlastních zdrojů. Nikdo se"

"proti nim nepostavil, protože tak bylo v Bruselu rozhodnuto, a hotovo. A tak počala neslýchaná devastace našeho"

"zemědělství, nad kterou mnozí lidé z venkova jen kroutili nevěřícně hlavou. Ale nemohli dělat vůbec nic, protože"

neměli tam nahoře žádné zastání. Prostě nás tehdejší vláda hodila za úplatu přes palubu.

"Podívejme se trochu zpátky – po roce 1948 došlo k parcelaci panské či církevní půdy. Představenstvo obce, tedy"

"bohatí sedláci, kteří měli rozhodující slovo, si zabrali nejlepší půdu, tu horší pak nechali chalupníkům a ostatním. A"

"jak si jí vážili, byl to jejich majetek, zdroj obživy, jejich všecko. Pole, louky, každá mez, všechno se hlídalo, zem byla"

"obdělávaná podle bonity, tedy kvality půdy. I z té nejhorší se sklízel aspoň oves, brambory, jetel a další nenáročné"

"plodiny. Byl využit každý kousek země, nic nepřišlo nazmar."

Po kolektivizaci vesnice se přihlíželo na způsob pěstování rostlin podle zavedeného zvyku; nikoho nenapadlo zasít

"pšenici na kamenitý úhor. Přece jen byli v JZD lidi, kteří tak dál pracovali na svých polích, která z dřívějška dobře"

"znali a věděli, co který kus země vyžaduje a co může dát, která plodina potřebuje dostatečnou vláhu, která se"