Show Email

Tělo:

https://www.protiproud.cz/politika/5133-revize-dejin-kdo-z-politiku-se-nejvic-bratrickuje-se-sudetaky-nekonecny-problem-s-nemci-mraz-prichazi-ze-ctvrte-rise-pouceni-z-henleina-halik-s-kamarady-na-jedne-chodbe-bratri-cizinsti-i-sef-ods-fiala-5-kolona-c2.htm Dejte si na ně bacha hlavně mladí !!

Revize dějin: Kdo z politiků se nejvíc bratříčkuje se sudeťáky? Nekonečný problém s Němci. Mráz přichází ze Čtvrté říše. Poučení z Henleina. Halík s kamarády na jedné chodbě. Bratři Čižinští i šéf ODS Fiala. 5. kolona č.2?

30. 5. 2020

Tisk článku Poslat e-mailem

"Jiří Kobza analyticky sleduje vývoj česko-německých vztahů, a dává do souvislostí v současnosti stále sílící snahy o revizi poválečných pořádků v naší zemi"

"V souvislosti s masivní vlnou přepisování našich novodobých dějin včetně moderního obrazoborectví se vrací do popředí otázka historie vývoje podoby česko (československo) – německých vztahů. Anebo, slovy klasika, historie našeho „stýkání a potýkání se s Němci“. Ostatně, již jsem o tomto tématu měl tu čest v Protiproudu publikovat."

https://www.protiproud.cz/autor/jiri-kobza.htm

"Chceme-li tomu porozumět, ponechme stranou vzálenou historii a odrazme se od zásadního roku 1918."

Velký střet

"Bezprostředně po skončení první světové války Němci usazení na našem území požadovali rozdělení země podle etnického klíče a připojení území s německým osídlením k takzvanému Německému Rakousku, respektive přímo k Německu. "

"21. října 1918 němečtí poslanci z českých zemí odmítli vznik samostatného Československa a oznámili svůj úmysl české země takto rozdělit a vzniklou německou část od nich separovat. 30. října 1918, pak bylo vyhlášeno tzv. Německé Rakousko. Součástí tohoto celku měly být i čtyři „sudetoněmecké“ provincie: Německé Čechy (Deutschböhmen), Sudetsko (Sudetenland), Šumavská župa (Böhmerwaldgau), Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren)  - a také  tři německé exklávy - Brno, Jihlava a Olomouc."

"Zásadní antičeskoslovenská a antičeská averze nebyla tedy žádným nacistickým nebo henleinovským specifikem, ale programem českých Němců od samého počátku vzniku naší samostatné republiky. Velice kompromisní návrhy české strany (němečtí ministři v československé vládě, tři převážně samosprávné německé župy, němčina jako druhý oficiální jazyk země, spravedlivá školská a kulturní politika a podobně) čeští Němci rezolutně odmítli."

"ČSR se odmítla pohraničních území vzdát s odůvodněním, že nový československý stát nemůže ekonomicky, sociálně ani politicky přežít bez svého pohraničí jinak, než jako protektorát Velkého Německa. Rozhodla se proto pro vojenské obsazení příslušných území. K největším bojům došlo v Mostě, u Postoloprt, v Louce u Litvínova, v Tanvaldu, Jablonci nad Nisou, v Liberci či Chebu. Tvrdě se bojovalo i na Moravě a ve Slezsku -  v Bílovci, v Šumperku, v Moravském Berouně, ve Slavonicích, Znojmě a v Mikulově. Šlo o regulérní občanskou válku – navíc s intervencí ze strany Rakouska a jeho armády."

Statut a podobu prvorepublikových hranic nakonec potvrdila dohoda z Versailles z června 1919.

Sudeťáci před válkou

"Sudetoněmecká strana byla založena 1. října 1933 (tedy hned po nástupu Adolfa Hitlera) Konradem Henleinem původně pod názvem Sudetendeutsche Heimatfront (SHF, Sudetoněmecká vlastenecká fronta). Nově vzniklá strana měla navenek hlásat loajalitu k Československu tak, aby byla ze strany státu nenapadnutelná. Zároveň chtěla dosáhnout maxima původních německých národních cílů."

"V Německu začalo velké nacistické propagandistické tažení, jehož součástí se stalo Československo a zdejší Hitlerova Pátá kolona, německá menšina. Henleinova vnější politická rétorika dlouho formálně respektovala vnitropolitickou realitu první republiky. Ve svých projevech (až do roku 1937), zdůrazňoval odstup od německého národního socialismu, ujišťoval o loajalitě k Československému státu a zdůrazňoval uznání myšlenky občanských svobod. V roce 1934 Henlein dokonce prohlásil, že odsuzuje jak pangermanismus, tak panslavismus a odsuzuje i fašismus, nacismus a bezbřehý liberalismus. Doslova řekl: „Říkám jasně, že jsem s hitlerismem nikdy neměl a nemám nic společného. Německý nacionální socialismus končí pro nás na hranicích, stejně jako tam končí SHF.“"

"Samozřejmě lhal. Sudetoněmecká politická strana vznikla až poté, co se Henlein setkal s Hitlerem, bylo zahájeno financování činnosti SHF z Říše."

"30. dubna 1935 se SHF přejmenovalo na Sudetendeutsche Partei (SdP), aby se jako politická strana pak mohlo zúčastnit parlamentních voleb. Od listopadu 1937 vedení SdP koordinovalo svoji politiku s vedením NSDAP tak, aby došlo k oddělení Sudet od československého státu a integraci oblastí s převážně německým obyvatelstvem s německým státem."

"Když vedle toho položíme všechny ty Hitlerovy bilaterální diplomatické ""úspěchy"" ze 30. let (smlouvy o spolupráci a neútočení s Polskem, Anglií, Francií, pobaltskými státy, a až úplně nakonec pakt s Molotovem), je zřejmé, že Němci v Říši i mimo ni byli dlouhodobě připraveni vést tažení za svůj „lebensraum“ (životní prostor). Všechny mise byly jen metodou, jak získat čas, neboť Německo nebylo ještě v druhé půlce 30. let na válku připraveno."

"Navzdory tomu, že Československá vláda 18. února 1937 přijala Program národnostní politiky, kterým vyšla vstříc požadavkům sudetských Němců, SdP dokument odmítla. Sám Henlein to později (1941) komentoval takto: „Právě zde, v dunajské kotlině a Sudetech povst