Show Email

Tělo:

"Blahopřeji!

Nám všem, kterým je mezi 45. až 80. lety.

Podle dnešních pravidel a zákazů bychom

my,

děti narozené v 30., 40., 50., 60. letech, neměli vůbec šanci přežít.

Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.

Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu.

Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.

Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví.

Jedli jsme chleba se sádlem, pili limonády s cukrem

a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku.

Z jedné flašky nás obvykle pilo několik, ale všichni jsme to ve zdraví přežili.

Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji přimontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy.

Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat.Neměli jsme žádné

Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms

a internet.Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!!

Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován.

Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my!Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.

Našli jsme si hry s tenisáky, s klacky a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.

Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů.

My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si. Blahopřeji!!!

Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!

I Ty jsi jedno z nich :o)"