Show Email

Tělo:

"Názor člověka ze silného populačního ročníku

Když má člověk v občanském průkazu vyznačený ročník narození 1948, může mít vzhledem k prožitým zkušenostem trochu jiný žebříček hodnot, než mají dnešní dvacetiletí. A na první příčku dává fakt, že právě teď jsme všichni bez rozdílu věku a napříč politickým spektrem vhozeni do komplikovaného období, které mohou sociální sítě zmírnit jen částečně.

Koho by ještě v první lednový den, když si někteří z nás dávali novoroční předsevzetí, napadlo, že léta nevyužívaný šicí stroj se ukáže jako nenahraditelný při šití textilních roušek, které nabídneme sousedům v baráku či v ulici, s nimiž jsme si na Silvestra ani nepřiťukli, protože se sousedské vztahy staly už před léty zbytné. Ale stačily pouhé dva týdny na to, abychom se znovu začali vzájemně zdravit a z dvoumetrové vzdálenosti prohodili pár slov o kladech a záporech nouzového stavu. A najednou si sami vzpomeneme na chvíle odvahy, ohleduplností a vzájemné pomoci, které nám pomohly přežít týden, měsíc či pár let těžkostí. Ale pak jsme na to rychle zapomněli.

Dlouhé roky zpátky si nepamatuji, že by český premiér občanům této země s velkou pokorou poděkoval. Pro někoho je to možná jenom politické klišé, ale pro jiného mého vrstevníka to význam má a pomůže mu být ještě trpělivějším a shovívavějším k dílčím chybám a omylům.

Už dlouho jsem od premiérů České republiky neslyšel, že za celý vývoj bere na sebe plnou politickou odpovědnost právě předseda vlády. Stačí se podívat na jeden televizní kanál, kde se můžete během pár minut přesvědčit, že celá vláda pracuje nonstop, jak se to jenom dá, a současně se snaží, aby co nejlíp informovala občany.

Pracovní život mě naučil, že důvěra lidí ve vládu a informovanost veřejnosti jsou klíčové pro zvládnutí každé mimořádné situace. Někdo se může ušklíbnout nad frází, ale pravda nemusí znít vždycky lahodně. Snad se dožiji toho, až někdo beletristicky zpracuje tuhle dobu, kdy ne každý okamžitě chápal, že je nutné, ze dne na den, zavřít školy, obchody, hranice a omezit vycházení. Co nejrychleji do práce, a pokud možno ještě rychleji domů. Nadávky pivařů, že po suchém únoru, kdy je in nepít alkohol, v březnu zavřeli hospody. Rád si přečtu, jak své vztahy řešili milenci a milenky. A jaké bylo pozadí obchodů nejen s rouškami. Ale na to si jistě pár let počkám.

Slovenská lékařka pracující v Madridu přiznala, že nakažené koronavirem starší sedmdesáti pěti let uspávají a nechávají zemřít.

Premiér ČR poděkoval všem seniorům a doslova řekl: Dědečkové a babičky, jste naši, potřebujeme vás. Dávejte na sebe pozor, prosím.

Vím, že je dlouhé prožít den u televizní obrazovky, i když sledujete špičkové seriály Jaroslava Dietla nebo operetní přenosy zahraničních stanic. Ale dokud bude poznávacím znamením rouška na ústech, je to ještě velmi přijatelná varianta. Tolik můj názor.

Petr BURDA

PS:

A když jsem se doslechl, a to opět z veřejnoprávní obrazovky, o kampani herců Mádla a Issové s názvem Zachraň bábu, zachraň dědka, hlava se mi zatočila již docela. Být seniorem, tak bych si od takového člověka nikdy »nevzal ani kůrku chleba«!

Trefně aktivitu pražského »umělce« okomentoval Ondřej Suchý, bratr legendárního Jiřího Suchého. Řekl, že »něco tak urážlivého nedokáže strávit«. A současně se ptá, jestli volaly někdy děti na babičku »bábo«, nebo na dědečka »dědku«? Takto že se prý dnes oslovují prarodiče? A »Někde, lakonicky uzavírá, asi ano!«

Jsem také poválečné dítě a naprosto souhlasím jak s panem Burdou tak s panem Suchým!!!

""Mladý"" Mádl by potřeboval dostat dubovým madlem přes hubu, po ""palici"" a pak přes řiť!!! A vyhnat ho a Issovou na Letnou sekat trávu ...."