Show Email

Tělo:

"Babička má právo žít! Samková k odpůrcům Babišových opatření. A po krizi? Stop odlivu peněz do ciziny. Vyvlastňovat

23.03.2020 7:45

Advokátka Klára Samková je rozhořčena žalobou právníka Davida Záhumenského, který se u soudu dožaduje zrušení restriktivních opatření, jimiž vláda Andreje Babiše bojuje proti epidemii koronaviru. Záhumenský a jeho žena argumentují jejich nepřiměřeností. Samková oproti tomu odmítá, že by omezením volného pohybu či zavřením obchodů byla dotčena lidská práva: Právo seniorů jakožto ohrožené skupiny na ochranu před nemocí považuje za důležitější. Advokátka a aktivistka se též v textu sepsaném pro ParlamentníListy.cz zamýšlí nad tím, co má Česko dělat po krizi. Zjednodušit, zní její rada. Nemáme vlastní vodu? Vyvlastnit. Utíkají peníze do zahraničí? Zastavit.

Babička má právo žít! Samková k odpůrcům Babišových opatření. A po krizi? Stop odlivu peněz do ciziny. Vyvlastňovat

Foto: Hans Štembera

Popisek: Klára Samková

Vážení čtenáři, byla jsem požádána Parlamentními listy, abych se taky vyjádřila ke „kauze coronavirus“, a redakce jako obvykle mi zaslala spoustu podrobných otázek. Když jsem si je přečetla, mohla jsem jen upřímně říci, že na většinu z nich mohu odpovědět pouze jediné: nevím. Nevím, jestli vláda jednala dostatečně akčně. Nevím, zda musela či nemusela být přijata všechna opatření, nevím, jak dlouho to potrvá – prostě nevím nic. Asi stejné nic, kterým disponuje asi tak 99 % našich obyvatel, pro které jsou viry něco jako malí moli, a co se epidemie týká, tak vzdělanci sahají do knihovny pro Mor od Alberta Camuse, ostatní si pamatují, že nějaká epidemie byla v Angelice. Přesto se domnívám, že mám k dnešní situaci co říci. Vezmu to ale z úplně jiného pohledu, totiž z nadhledu. Abych se však k němu propracovala, musím si nejdříve vyřídit drobné účty s jistými osobami, pohříchu občas i s právnickým vzděláním, které po sociálních sítích pořvávají, že jsou omezováni na svých lidských právech, že zavření hranic či jiná opatření vedoucí k omezení pohybu jsou neústavní a nedemokratická, a dokonce že se budou domáhat svých údajných práv soudní cestou. Upustím od svého prvního nápadu, kdy mi na mysl přišlo brachiální násilí, ba i z nápadu druhého, který směřoval k nápadu omezení svéprávnosti dotyčných osob z důvodu, že jsou schopny si ublížit na zdraví a ohrozit se na životě. Pokusím se s nimi vypořádat argumentačně na poli lidských práv, kterými se tak ohánějí. Pro tento účel budu obtěžovat trochou právní teorie i p. t. laskavé čtenáře.

Začnu vyvrácením myšlenky, že lidská práva jsou nějaké levicové hovadstvo, které k nám dovlekli intelektuálové nevalného vzdělání. Za první pokus o formulaci základních lidských práv můžeme považovat text, nacházející se na válečku, sepsaném klínovým písmem v 6. století před naším letopočtem, nalezeným ve starověkém Babylonu. Nechal jej sepsat zakladatel achaimenovské dynastie, mocný perský král Kýros Veliký. Text obsahuje mimo jiné toto:

„Dokud jsem král Persie, Babylonu a národů čtyř světových stran, nikdy nikomu nedovolím utlačovat ostatní, a pokud se tak stane, ochráním jeho či ji a potrestám utlačovatele. A pokud jsem panovník, nikdy nedovolím nikomu přivlastnit si movitý či nemovitý majetek někoho jiného silou či bez náhrady. Dokud jsem naživu, znemožním neplacenou, nucenou práci. Okamžitě vyhlašuji, že všichni si mohou svobodně vybrat své náboženství. Lidé mohou svobodně žít ve všech místech a přijmout zaměstnání, které nikdy nebude porušovat práva druhých. Nikdo nebude trestán za přestupky svých příbuzných. Zabráním otroctví a moji guvernéři i podřízení jsou povinni zakázat výměnu mužů a žen za otroky v oblastech, které spravují. Takováto zvyklost by měla být odstraněna na celém světě.“ (Překlad převzat z: prof. PhDr. Oskar Krejčí, CSc., Lidská práva. Vydal Kamil Mařík – Professional Publishing, Praha 2011)

Další zajímavostí v historii lidských práv je, že do křesťanského světa je uvedla zprofanovaná španělská inkvizice. Tváří v tvář obrovským válečným úspěchům v Jižní Americe se totiž španělští dobyvatelé dostávali k masám Indiánů, k obrovským vyspělým civilizacím a křesťanští misionáři tváří v tvář zvěrstvům, páchaným vojáky, začali uvažovat o tom, co a kdo vlastně je lidská bytost a jakými „lidskými“, tedy Božími právy je nadána, bez ohledu na své vyznání a postavení.

Prosím tedy, abyste nynější lidskoprávní módu nebrali jako něco, co se právě vynořilo v hlavách někoho, kdo srká sójové latté při diskusích o nesmrtelnosti chrousta, ale jako nejméně dva a půl tisíce let dlouhou snahu lidstva dobrat se spravedlnosti. Lidská práva by se správně měla spíše nazývat „základní právní principy“. Určují totiž úhel pohledu, kterým má být nazíráno veškeré existující právo, od Ústavy až po poslední technickou normu, třeba jak vysoký a široký má být schod.

Pokud si vezmeme Českou republiku, tak úhelnými právními normami, upravujícími lidská práva, je Ústava a její součást – Listina základních práv a svobod a také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (jinak Evropská úmluva). Nebudu dráždit hada bosou nohou a rozvádět text Smlouvy o Evropské unii, leč vězte, že čl. 2 té nenáviděné Lisabonské smlouvy říká, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů“.

Kromě toho existuje „Listina základních práv Evropské unie“. Jsem přesvědčena, že stejně jako se nevyznáte ve virech a epidemiích, těžko si kdo z vás za pozdních zimních večerů četl tento pro nás zcela závazný dokument. Takže vám ho tady kousek – vlastně jen začátek – okopíruju:

HLAVA I

DŮSTOJNOST

Článek 1

Lidská důstojnost

Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna.

Článek 2

Právo na život

1. Každý má právo na život.

2. Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven.

Článek 3

Právo na nedotknutelnost lidské osobnosti

1. Každý má právo na to, aby byla respektována jeho fyzická a duševní nedotknutelnost.

2. V lékařství a biologii se musí dodržovat zejména:

a) svobodný a informovaný souhlas dotčené osoby poskytnutý zákonem stanoveným způsobem;

b) zákaz eugenických praktik, zejména těch, jejichž cílem je výběr lidských jedinců;

c) zákaz využívat lidské tělo a jeho části jako takové jako zdroj finančního prospěchu;

d) zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí.

Zde, prosím, si račte zejména povšimnout čl. 2 odst. 1, podle kterého KAŽDÝ MÁ PRÁVO NA ŽIVOT. Analogicky k čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie je totéž vyjádřeno v čl. 2 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, který zní:

„Právo každého na život je