Show Email
něco z Koněvova života, výběr z wikipedie
Bongiorno! Toto je na dlhé zimné večery...
https://www.armadnymagazin.sk/2020/04/19/v-tveri-predstavili-knihu-americkeho-profesora-grovera-furra-o-katyni/?fbclid=IwAR3S7kyGTNpZrVgC8DLpCwUNYQBE660ZMJqyteuUBHCj_rb2Mga8G-HWjfY
KONEV
Jen řeknu asi byl výborný voják - velitel za 2 svět. války tady je pár
informací o něm :Krátce po osvobození se maršál Koněv a maršál
"Malinovskij na Pražském hradě setkali s prezidentem Edvardem Benešem,"
kde od něj získali nejvyšší státní vyznamenání. 6. června byl Koněvovi
"udělen titul čestného občana Prahy. Sovětská kontrarozvědka Směrš,"
"údajně s Koněvovým tichým souhlasem, v květnu 1945 z Prahy a okolí"
"odvlekla stovkyčeskoslovenských občanů ruské národnosti, kteří odešli"
"do exilu po bolševické revoluci v roce 1917, mezi nimi i bývalého"
carského důstojníka a československého generála ruského původu Sergeje
Vojcechovského. Dokonce odvlekli i jejich děti ! S Koněvovým výslovným
souhlasem byl zatčen generál Vlasov. I za osvobození Prahy získal
Koněv 1. června svou druhou Zlatou hvězdu Hrdiny SSSR.
V roce 1950 Stalin Koněva sesadil z pozice vrchního velitele
pozemních vojsk a do vrcholných armádních funkcí se Koněv vrátil
"teprve po Stalinově smrti. Po smrti Stalina také vyšlo najevo, že"
Koněv již od roku 1937 v atmosféře Stalinských čistek
<https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cistky_v_Rud%C3%A9_arm%C3%A1d%C4%9B>
(při nichž zahynul Koněvův mentor Jeronim Uborevič
"<https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeronim_Uborevi%C4%8D>, jehož si Koněv"
nesmírně vážil) donášel Stalinovi na jiné velitele Rudé
armády{{doplnit zdroj
"<https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:Doplnit_zdroj>}}, včetně"
Žukova a Vasilevského
<https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Vasilevskij>. Koněv
nesouhlasil s rozhodnutím Nikity Chruščova
<https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikita_Sergejevi%C4%8D_Chru%C5%A1%C4%8Dov>
kritizovat Stalinovy zločiny a odsoudit kult jeho osobnosti.[4]
<
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_St%C4%9Bpanovi%C4%8D_Kon%C4%9Bv#cite_note-idnes-4
>
"Šestnáct let po Stalinských čistkách, v prosinci 1953, předsedal Koněv"
soudu s jejich hlavním vykonavatelem Berijou
<https://cs.wikipedia.org/wiki/Lavrentij_Pavlovi%C4%8D_Berija>.[10]
<
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_St%C4%9Bpanovi%C4%8D_Kon%C4%9Bv#cite_note-10
>
"(Berija nebyl hlavním vykonavatelem Velké čistky, tím byl jeho"
předchůdce Ježov). Berija byl odsouzen k smrti.
Na podzim 1956 vedl brutální potlačení Maďarského povstání
<https://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD>
sovětskou armádou (Koněvova vnučka Jelena toto povstání označila za
„pokus nedoražených fašistů obrátit čas nazpět“)[11]
<
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_St%C4%9Bpanovi%C4%8D_Kon%C4%9Bv#cite_note-sputnik-11
">,"
které si vyžádalo přes dva a půl tisíce obětí. Také měl potlačit
obrodné choutky Władysłava Gomułky
<https://cs.wikipedia.org/wiki/W%C5%82adys%C5%82aw_Gomu%C5%82ka> v PLR
"<https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsk%C3%A1_lidov%C3%A1_republika>, z"
této mise ho ale nakonec Chruščov odvolal. V letech 1961–62 byl
velitelem Skupiny sovětských vojsk v Berlíně během tzv. Druhé
berlínské krize
<https://cs.wikipedia.org/wiki/Berl%C3%ADnsk%C3%A9_krize> z let 1958
"až 1961, která vyvrcholila výstavbou tzv. Berlínské zdi"
<https://cs.wikipedia.org/wiki/Berl%C3%ADnsk%C3%A1_ze%C4%8F>. Koněv
velel sovětským vojskům ve východním Německu
<https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchodn%C3%AD_N%C4%9Bmecko>