Show Email

Tělo:

"Ahoj. Já jsem bohužel zavalený řetězákama, páč si tuto adresu přidali do svého adresáře snad všichni magoři a denně jich mažu asi deset - peklo!!! Ale toto jsem řešil pracovně. Přeposílám jednak originál text a co jsem k tomu zjistil."

Ať se daří elfíci - pozdrav do jeskyňky

Datum: 17. března 2020 17:45:42 SEČ

Předmět: *Příspěvek polského občana z návratu z dovolené z Itálie / NEUVĚŘITELNÉ - ROZESÍLEJTE !!! . . .

"Ahoj, před půldruhou hodinou jsem na hranici Itálie a Rakouska viděl na vlastní oči ohromné zástupy imigrantů. Ačkoliv mám hodně solidarity s lidmi, kteří se nacházejí v těžké životní situaci, musím říci, že to, co jsem viděl, ve mně budí hrůzu."

"Ta obrovská masa lidí – omlouvám se, že to takhle píšu – to je jako divoká zvěř. Nadávají, házejí lahve, jídlo, a hlasitě křičí: „Chceme do Německa.“ Copak Německo je nějaký ráj ?"

"Viděl jsem, jak obklíčili auto nějaké staré Italky, vytáhli ji za vlasy ven a chtěli tím autem odjet. Autokar, ve kterém jsem se nacházel, se pokusili rozhoupat. Házeli na nás výkaly, bušili do dveří, aby řidič otevřel, plivali na okna. Ptám se proč? Jak se mají tito „lidé“ asimilovat v Německu?"

"Chvílemi jsem si připadal jako ve válce. Soucítím s těmi lidmi, ale kdyby dorazili do Polska – nemyslím, že by u nás našli pochopení. Stáli jsme na hranici tři hodiny a stejně nás nakonec obrátili. Celá naše skupina byla v policejním kordonu odvezena zpátky do Itálie. Autobus je poničený, pomazaný fekáliemi, poškrábaný, okna rozbitá. A tohle nám má demograficky pomoci?"

"Tyhle obrovské, neuvěřitelné zástupy „divochů“? S nimi pomálu žen a několik větších dětí – ale naprosto převažovali mladí agresivní muži."

"Ještě včera, když jsem četl zprávy na internetu, jsem je podvědomě litoval, trápil mě jejich osud, a dneska po tom, co jsem viděl, se jednoduše bojím a zároveň mám radost, že si nevybrali naši vlast jako cíl své cesty."

"My Poláci jednoduše nejsme připraveni přijmout tyto lidi – ani kulturně, ani finančně. Nevím, jestli je vůbec někdo připraven. Do EU kráčí patologie, jakou jsme až dosud neviděli. A omlouvám se, jestli jsem tím někoho urazil.Dodám ještě, že přijela auta s humanitární pomocí – hlavně s jídlem a vodou – a oni ta auta většinou převrátili. Rakušané hlásili z megafonů, že souhlasí s tím, aby byli puštěni přes hranice chtěli je zaregistrovat a pustit dále – ale oni tomu nerozuměli. Ničemu nerozuměli."

"A to na tom bylo nejděsivější. V těch několika tisícovkách lidí nikdo nerozuměl italsky, anglicky, německy, rusky ani španělsky… Vládlo právo silnějšího.Bojovali o souhlas jít dál, a ten souhlas už měli, ale nerozuměli ani tomu, že ho mají! Francouzskému autokaru pootvírali zavazadlové prostory – všechno, co tam bylo, okamžitě rozkradli, část věcí se válela po zemi. Ještě nikdy za svůj krátký život jsem neviděl takové scény a mám dojem, že to je teprve začátek !!! Nakonec dodávám, že má smysl pomáhat, ale ne za každou cenu. Ale kdo to zastaví? To když to takhle píšu, nemusíte mi věřit. Chce to vidět na vlastní oči"

-----------------------------------------------------

Můj text k tomu.

"Je to recyklát ze září roku 2015,"

"Jméno, kterým je to původně podepsané, referuje k člověku, který byl účastníkem polské verze Big brothera a jeho image byl nevyoutovaný gay ??, čimž se v Polsku proslavil. Odkaz původní text je mrtvý, nefunguje. Facebook toho miláčka je tady https://www.facebook.com/kamil.bulonis"

"Zde je popření toho textu od italské policie, výzkum na to téma dělala Gazeta Wyborcza."

"Uřady provincie Bolzano jsou pobouřeny. Silně to popírám. Na této silnici, v pohraniční oblasti ani na jiném místě nedošlo k žádné takové události. To je nějaký nepříjemný internetový vtip někoho, kdo je frivolní - říká Alex de Bianchi z tiskové kanceláře Provincia Autonoma di Bolzano / Alto Adige. Požádá o odkaz na Kamila a oznamuje, že podnikne právní kroky."

https://showmag.info/2015/09/12/wloska-policja-dementuje-doniesienia-uczestnika-baru-dotyczace-wydarzen-na-granicy-austrii-i-wloch/

"V ČR se to poprvé objevilo na http://www.severoceskapravda.cz/ což je internetová verze měsíčníku OV KSČM z České Lípy. Starší verze toho textu veřejně v češtině nikde neexistuje. Zajímavé je, že ten samý den se ten text objevil v ruštině na těchto dvou blozích, či co to kurva je ??https://maxpark.com/community/politic/content/4796449 https://www.liveinternet.ru/users/leda_avetis/post376324119/"

"Od té doby se různě vynořuje v různých komentářích, internetových diskuzích, či na FB. Např. zde v květnu 2019. https://www.facebook.com/groups/povstalci/ Stránky, kde to je zveřejňované, jsou klasické ""Soros, Merkelová, spiknutí"". Teď tam nejvíc fičí že byl koronavirus vyrobený v USA za účelem ovládnout lidstvo či co..."

NEZÁKONNÍ IMIGRANTI?

Úvodem:

"Předpokládáme, že budete souhlasit s tím, že ilegální je opakem slova legální. Jestliže legální lze nazývat jako zákonné, ilegální je určitě nezákonné."

"Z toho plyne, že ilegální imigranti jsou nezákonní imigranti přicházející do naší země a pohybující se zde v rozporu se zákony ČR. "

"Potom zůstává rozum stát nad tím, že se jim dostává podpory, relativně i větší, než některým občanům ČR, kteří zde žijí legálně a v souladu se zákony. Podle našeho názoru z toho vyplývá důvodné podezření, že řada tzv. osobností včetně např. ombudsmanky, jakož i tzv. neziskové organizace podporují nezákonnou činnost a ti všichni by měli být trestně stíháni. Nebo se u nás mohou veřejně porušovat zákony a zcela beztrestně?"

K problému několik příspěvků:

Příspěvek polského občana z návratu z dovolené z Itálie.

"A už žádné okecávání, tohle není SRANDA!!!!!!!"

"„Ahoj, před půldruhou hodinou jsem na hranici Itálie a Rakouska viděl na vlastní oči ohromné zástupy imigrantů. Ačkoliv mám hodně solidarity s lidmi, kteří se nacházejí v těžké životní situaci, musím říci, že to, co jsem viděl, ve mně budí hrůzu. Ta obrovská masa lidí – omlouvám se, že to takhle píšu – to je jako divoká zvěř. Nadávají, házejí lahve, jídlo, a hlasitě křičí: „Chceme do Německa.“ Copak Německo je nějaký ráj? Viděl jsem, jak obklíčili auto nějaké staré Italky, vytáhli ji za vlasy ven a chtěli tím autem odjet. Autokar, ve kterém jsem se nacházel, se pokusili rozhoupat. Házeli na nás výkaly, bušili do dveří, aby řidič otevřel, plivali na okna. Ptám se proč? Jak se mají tito „lidé“ asimilovat v Německu? Chvílemi jsem si připadal jako ve válce."

"Soucítím s těmi lidmi, ale kdyby dorazili do Polska – nemyslím, že by u nás našli pochopení. Stáli jsme na hranici tři hodiny a stejně nás nakonec obrátili. Celá naše skupina byla v policejním kordonu odvezena zpátky do Itálie. Autobus je poničený, pomazaný fekáliemi, poškrábaný, okna rozbitá. A tohle nám má demograficky pomoci? Tyhle obrovské, neuvěřitelné zástupy „divochů“? S nimi pomálu ženy a několik větších dětí – ale naprosto převažovali mladí agresivní muži. Ještě včera, když jsem četl zprávy na internetu, jsem je podvědomě litoval, trápil mě jejich osud, a dneska po tom, co jsem viděl, se jednoduše bojím a zároveň mám radost, že si nevybrali naši vlast jako cíl své cesty. My Poláci jednoduše nejsme připraveni přijmout tyto lidi – ani kulturně, ani finančně. Nevím, jestli je vůbec někdo připraven. Do EU kráčí patologie, jakou jsme až dosud neviděli. A omlouvám se, jestli jsem tím někoho urazil. Dodám ještě, že přijela auta s humanitární pomocí – hlavně s jídlem a vodou – a oni ta auta většinou převrátili. Rakušané hlásili z megafonů, že souhlasí s tím, aby byli puštěni přes hranice – chtěli je zaregistrovat a pustit dále – ale oni tomu nerozuměli. Ničemu nerozuměli. A to na tom bylo nejděsivější. V těch několika tisícovkách lidí nikdo nerozuměl italsky, anglicky, německy, rusky ani španělsky… Vládlo právo silnějšího. Bojovali o souhlas jít dál, a ten souhlas už měli, ale nerozuměli ani tomu, že ho mají! Francouzskému autokaru pootvírali zavazadlové prostory – všechno, co tam bylo, okamžitě rozkradli, část věcí se válela po zemi. Ještě nikdy za svůj krátký život jsem neviděl takové scény a mám dojem, že to je teprve začátek. Nakonec dodávám, že má smysl pomáhat, ale ne za každou cenu. Ale kdo to zastaví?“"

"ZDROJ: 17. 9. 2015, Katowice, Bulonisz Kamil"

Svědectví z jedné Mnichovské nemocnice.

"Kamarádka v Praze má známou, která jako lékařka v důchodu šla před dvěma roky do jedné z Mnichovských oblastních nemocnic, kde hledali anesteziology. Občas si s ní píše, přeposlala mně její email."

"„Včera jsme měli v nemocnici poradu, situace jak u nás, tak i v dalších nemocnicích v Mnichově je"

"neudržitelná. Pohotovost na klinikách nezvládá a tak vše začínají posílat do nemocnic. Řada muslimů odmítá k ošetření ženský personál a MY ženy zas říkáme, že mezi ty zvířata zvláště z Afriky, nepůjdeme. Vztahy mezi personálem a imigranty začínají být stále horší a horší, od minulého víkendu musí s imigranty chodit do nemocnice policajti se psy. Řada uprchlíků má AIDS, syfilis, otevřenou TBC a spousty exotických nemocí, co v Evropě neznáme a neumíme léčit. Pokud dostanou recept, tak v"

"lékárně zjistí, že musí vše zaplatit hotově. Dochází tam k neuvěřitelným výstupům zvláště, když se jedná o léky pro děti. Děti nechávají personálu v lékárnách se slovy: „tak si je zde vyléčte sami."" Takže policie už nehlídá jenom kliniky a nemocnice, ale už i velké lékárny."

"Na poradě jsme otevřeně říkali, kde jsou ti, co je vítali do TV kamer s transparenty na nádraží? Ano,"

"hranice se sice zatím zavřely, ale milion už tu je a rozhodně se jich nezbavíme. Doteď byla v celém Německu nezaměstnanost 2,2 mil., teď bude nejméně 3,5 mil. Většina těchto lidí je naprosto nezaměstnatelná. Těch lidí se vzděláním je úplné minimum, navíc jejich ženy většinou vůbec nepracují. Odhaduji, že každá desátá je těhotná, stovky tisíc z nich přinesli s sebou kojence a"

"malé děti do 6 let naprosto zbídačelé a zanedbané. Pokud to bude pokračovat a Německo znovu otevře hranice, tak jedu domů, za takové situace mě zde nikdo neudrží ani plat 2x větší než u nás. Já jsem jela do Německa, ne do Afriky či na Blízký východ."

"Sám profesor našeho oddělení nám říkal, že je mu smutno, když zde vidí uklízečku, co tu za 800 Euro"

"uklízí už léta každý den a pak zde potkává na chodbách mladé kluky, co jen čekají s nataženou rukou, vše chtějí zdarma, když to nedostanou, začnou dělat bordel. Tohle opravdu nemám zapotřebí. Ale zase se bojím, když se vrátím, aby to nebylo za nějaký čas úplně stejné u nás."

"Oni totiž, když to nezvládají Němci se svou povahou, tak u nás by to byl totální chaos. Nikdo kdo s nimi nepřišel do styku, tak neví, co jsou zejména uprchlíci z Afriky za zvířata a jak si muslimové vyskakují na zdejší personál ohledně svého náboženství."

"Ještě stále nemá zdejší personál nemoci, které si sem přivezli, ale při takovém množství stovek pacientů každý den, je to jen otázka času. V nemocnici v Porýní napadli noži imigranti personál, když tam předali 8 měsíců staré dítě na pokraji smrti, které tahali přes půl Evropy 3 měsíce. Dítě za dva dny zemřelo, přestože mu byla poskytnuta špičková péče na jedné z nejlepších dětských klinik v Německu. Lékař musel být operován a dvě sestry leží na jednotce intenzivní péče. Nikdo z"

"nich nebyl potrestán. Ve zdejším tisku se o tom nesmí psát, takže to víme prostřednictvím emailové pošty. Co by se asi stalo Němci, kdyby pobodal doktora a sestry nožem? Nebo kdyby chrstnul sestře do obličeje svou syfilní moč a ohrozil jí nakažením? Minimálně by šel okamžitě do vězení a později k soudu. U těchto lidí zatím se nic neděje."

"A tak se ptám: Kde jsou ti vítači a přijímači na nádražích? Pěkně doma si užívají své vydělané peníze z neziskovek a těší se na další vlaky a svůj další příjem za akce „vítaní na nádražích"". Všechny tyto vítače bych nahnala nejprve k nám do nemocnice na akutní příjem jako lapiduchy a potom do jedné budovy k imigrantům a ať se tam o ně starají. Bez ozbrojené policie, bez policejních psů, kteří jsou dnes v každé nemocnici zde v Bavorsku a bez zdravotního personálu.“"

"Zakažme Oktoberfest, uráží to muslimy!"

"Dopis, který poslal usazený několik let imigrant v Mnichově. Je to typická reakce na změny v Německu, kde získává islám převahu, kde prosazují imigranti svoji kulturu a nakonec i právo. Jde o tichý džihád, o postupné dobývání území a prosazování islámského pohledu na svět."

"„Vážená městská rada v Mnichově,"

"píši tento dopis, abych upřel Vaší pozornost na něco, o čem mnoho muslimů věří, že je nespravedlivé a vyžaduje Vaší pozornost. Chtěl bych Vás informovat, že Oktoberfest je netolerantní a antiislámská událost."

"Naše skupina se snažila léta tuto akci ignorovat, ale existují vzrůstající tendence a mnoho neislámských aktů na tomto festivalu, jako je např. velká konzumace alkoholu, obnažená těla na veřejnosti atd."

"Sice chápeme, že Oktoberfest je každoroční německá tradice, ale my muslimové, nemůžeme tolerovat tuhle neislámskou událost, protože nás všechny uráží. Proto žádáme o okamžité zrušení nadcházejícího Oktoberfestu."

"S nárůstem muslimských uprchlíků ze Sýrie, Afganistánu a Iráku jsme přesvědčeni, že taková slavnost"

"bude urážet i je. Naopak zrušením Oktoberfestu pomůžete uprchlíkům, aby nezapomněli na svou islámskou historii a své náboženství."

"S pozdravem Morad Almuradi, Mnichov“"

"Zlaté časy, kdy se EU starala jen o ohyb banánů a přímost okurek."

"Ahmed nedávno dorazil do Mnichova a strašně se těší, že tady bude studovat ekonomickou fakultu, hned, jak se naučí číst a psát"

Báječné humanitární gesto Saúdské Arábie!

"Uprchlíky prý nepřijme žádné, ale zafinancuje v Německu stavby několika mešit."

Publikováno v 07. září 2015:

RED/DARJA ASLAMOVÁ 07|09|2015

"Uprchlíci se těší na pohodlný život v Německu, Anglii, Švédsku. Syrská rodina za tuto budoucnost zaplatila 20 tisíc dolarů. Darja Aslamová je první ruská válečná reportérka s více než dvacetiletými novinářskými zkušenostmi."

"Pokud se ve světě rozhoří válečný konflikt, tato nebojácná žena tam cestuje, aby zprávy pro své čtenáře mohla přinést z první ruky. Ať už to byla Abcházie, Náhorní Karabach, Kambodža, Osetie, Tádžikistán, Jugoslávie, Rwanda, Čečensko, Mali, Egypt, Libanon, Ukrajina – Darja Aslamová přinášela zpráv y ze všech těchto ohnisek konfliktů."

"Nyní se Darja Aslamová vybrala trasou, kterou do Evropy přicházejí tisíce uprchlíků. Její reportáž je odlišná od těch, které nám nabízejí naše média, a to i obsahem, i svou profesionalitou. Mluvila s uprchlíky z různých zemí, ale také s místními obyvateli, dobrovolníky, policisty, politiky či analytiky. Zjistila skutečnosti, o kterých naše média téměř mlčí:"

"-ne každý uprchlík, který říká, že je ze Sýrie, opravdu ze Sýrie je. Evropa nechce mluvit o uprchlících ze zemí, kterým spolu s USA na křídlech bombardérů přinesla demokracii;"

"-někteří z nich jsou tak bohatí, že země jako Česko jsou pro ně žebrácké. Syrská rodina z Aleppa zaplatila za cestu do Evropy 20 000 dolarů a těší se na život, ve kterém už bude pro ni vše zdarma;"

"-pohrdají ženami, které jim rozdávají humanitární pomoc. Mužští členové jejich rodiny by je podle nich měli držet doma a nepouštět na ulici;"

-neváhají ze své 14-leté sestry udělat druhou ženu „slušného“ člověka. V Anglii si bude královsky žít z dávek pro osamělou nezletilou matku;

-za 5 let bude podle nich Evropa vypadat zcela jinak. Namísto kostelů zde budou stát minarety.

"„Uprchlíci v Bělehradě se absolutně nepodobají syrským uprchlíkům, které jsem viděla v Libanonu. Tam jsou lidé s tragickými osudy, lidé, kteří byli zbaveni všeho a pomalu umírající pod krutým sluncem v přeplněných táborech, o které se nikdo nestará. Ti, kteří se dostali do Evropy – ti jsou elita. S penězi a se svými plány."

"Darja Aslamová navštívila několik evropských zemí, kde každý den přibývají desítky tisíc lidí z Afriky a zemí Blízkého východu. Zdaleka to však nejsou klasičtí uprchlíci. Tito se na novém místě považují za pány, pohrdají místními obyvateli, kteří jim pomáhají, a žádají pro sebe stále nové a nové výhody."

"„Maličké město Kaniža na srsbko-maďarské hranici. Každé ráno o šesté zvony kostela Petra a Pavla začínají svou píseň. Přistupuji k oknu a odhrnu závěs. Náměstí před hotelem je pusté. ONI jsou pryč. Zůstaly jen „strážní“ – několik snědých mladých mužů, sedících na trávě pod stromy. Ale vtom už na hlavním nádraží lomozí první mezinárodní autobus a vypouští novou várku uprchlíků. Jsou to zejména muži do 30 let v džínách a tričkách. Ale i ženy v hidžábu s maličkými dětmi na rukou."

"Nehledě na úpornou palčivost slunce jsou ženy zahalené v tmavých vlněných oděvech. Některé mají dokonce i černé rukavice. Všichni tito lidé jsou velmi sebevědomí a zcela lhostejní ke kouzlu starobylého křesťanského městečka. O deváté se na rohu otevírá kavárna „Venezia“, ??do které chodí uprchlíci, aby si nabili své novoučké iPhony a notebooky, použili WC nebo si dokonce umyli v umyvadle vlasy. K večeru by v centru Kaniži jablko nepropadlo na zem. Stovky lidí si rozložily dočasný tábor na dvou centrálních náměstích. Podle nejskromnějších odhadů jich je kolem dvou tisíc. Sedí na trávě, jedí, pijí a s pohrdáním se dívají na městské uklízeče, kteří jsou nuceni za nimi sbírat plastové obaly, lahve, zbytky jídla."

"Spouští se noc. Tma je signál. Lidé se rozdělují na 30 až 50-členné skupiny. Každá z nich má svého vůdce. O jedenácté večer se skupiny vybírají pěšky k srbsko-maďarské hranici. Obyvatelé mlčky sledují přes okna, jak se přes tiché, doslova vymřelé město pohybují imigranti jako černé stíny."

"„Z města vycházejí pěšky, ale pak je přepravují cikánští mafiáni v autobusech.“, říká taxikář Viktor. „My nesmíme převážet imigranty. Policie už zabavila 5 aut z našeho vozového parku. Ale Cikáni si dělají, co chtějí. Jsou hlavní převaděči uprchlíků na celé balkánské trase. Cikáni přivážejí uprchlíky téměř úplně k hranici a pak je vedou přes les do Maďarska stezkami, které znají jen oni. Vše začalo v lednu. Lidé začali přibývat organizovaně, každý den. A proud stále roste. Pokud mám říct pravdu, je to hrozné. Co bude s námi?“"

"V roce 2015 vybuchla Evropa. To, co začínalo jako tenoučký potůček imigrace, se najednou změnilo na velkou lidskou vlnu, která může smést útulnou, čisťoučkou Evropu. Ke dvěma procházejícím trasám přes Gibraltar do Španělska a přes Středozemní moře do italské Lampedusy se přidala nová – pohodlná a bezpečná, balkánská trasa. Nejprve z tureckého Izmiru přes řecké ostrovy (první obětí se stal slavný ostrov Lesbos. Řekové mi vyprávěli, že Turci všemožně pomáhají imigrantům. Říká se, že Turecko úmyslně sponzoruje uprchlíky a doslovně jejich postrkuje do mezinárodních vod.) Potom Athény, Makedonie, Srbsko, Maďarsko, a pak se proud rozděluje na dvě části – Rakousko a Německo nebo Slovensko a Česko. Dokonce Anglie, které s takovým pocitem nadřazenosti bombardovala nešťastnou Libyi, najednou zjistila, že ani ostrovní poloha ji nezachrání od invaze. Tunel pod La Manche každý den dobývají naštvaní uprchlíci. A v Německu musel stát přibrat na pomoc armádu, která musí poskytnout imigrantům stany a ochranu před rozzuřenými místními obyvateli."

"Od ledna po červenec jen balkánskou cestou prošlo sto tisíc lidí. Sociologové předpovídají, že na konci roku jich bude už 250 tisíc. A příští rok slibují katastrofu. Mnohdy jsem pracovala v ohniscích konfliktních situací a během svého života jsem viděla ohromné ??množství uprchlíků. Plačící ženy v domácích oděvech a s bosýma nohama v pantoflích, uplakané děti v obnošených šatech, muže s kamennými tvářemi, špatnými z vlastní bezmocnosti. Byli vděční za láhev vody, kousek chleba, nevelkou finanční pomoc. Tito uprchlíci mě šokovali svým vnějším blahobytem a schopností rychle zavádět svá pravidla."

"Park v Bělehradě u autobusového nádraží. Vypadá tak, jak nyní vypadají parky v mnoha evropských městech. Muži, umývající se ve fontánách, celé rodiny sedící na trávě. Jakmile vstoupím na území parku, naproti mi jde skupina mladíků. „Nemůžete tady fotografovat.“, prohlašuje jeden z nich slušnou angličtinou a ukazuje na můj fotoaparát. „A to už proč?“, zvolám a založím ruce v bok. „Park je veřejné místo, já jsem novinářka a dělám si svou práci. „“ Zde jsou naše ženy! „“ No a co? Vaše ženy jsou všechny v hidžábu a zahalené od hlavy k patě. Pokud se jim nelíbí zdejší pravidla, mohou se vrátit. Víte, že Bělehrad je hlavním městem pravoslavného křesťanského státu? A ženy tu chodí s odhalenými tvářemi? Kolik hodin jste v Bělehradě? „“ Tři dny. „, odpovídá můj zmatený oponent. “ A už tady zavádíte svá pravidla? Toto není vaše země. „"

"V tom okamžiku oba snižujeme hlas a uzavíráme příměří. Můj nový známý se jmenuje Chálid, je z Damašku, má 21 let. „Jsem skutečný Sýrijčan.“, říká s hrdostí. „Ne jako všichni tito …“, pohrdavě ukazuje na lidi, kteří obsadili náměstí. „Proč je to důležité?“, divím se. „Všichni tady lžou, že jsou ze Sýrie. Jednoduše Sýrie je nyní v módě. Píší o ní ve všech novinách. Nikoho nezajímají uprchlíci z Iráku, Afghánistánu, Libye, Tunisu. Uži Afghánci se začali vydávat za Syřany.“"

"Chalid a jeho kamarádi utekli ze Sýrie, aby je nepovolali do armády.“Proč mám bojovat za Assada? Raději půjdu do Německa.“ „A proč nepožádáš o azyl v Řecku, Makedonii nebo třeba zde, v Srbsku?“ „To jsou žebrácké země.“, pohrdavě krčí nos Chalid. „Netušil jsem, že Evropa je taky taková chudá. My v Sýrii jsme před válkou žili mnohem bohatší život. Jen za cestu do Bělehradu jsem zaplatil převaděčům 3000 dolarů. A za cestu do Německa ještě třeba zaplatit půldruhého tisíce. Mám peníze. Mohu si zaplatit pětihvězdičkový hotel v Bělehradě, ale nepustí mě tam, protože místní úřady nám dají jen 72 hodin na pobyt v zemi. A moje registrace se dnes skončila. Dokonce i zde, v parku, platím za sprchu a toaletu. Ale zato pak v Německu už bude všechno bezplatné: vzdělání, dávky, ubytování pro imigranty. Tam je dobře! Chci se přihlásit na ekonomickou fakultu. Jakmile se zabydlím, přivedu tam celou svou rodinu: dva bratry, otce, matku, babičku a tři sestry."

"Pět sympatických mladičkých žen v hidžábu se usadilo na lavičce ve stínu pod košatým stromem s ochranou dvou zachmuřených mužů. „Salam alejkum,“ pozdravím. „Hallo“, kamarádsky odpovídají. Jedna z nich, Aiša, se ujímá role tlumočnice. S obtížemi vybírající anglická slova mi vysvětluje, že jsou ze Sýrie, z Aleppa, a celá rodina jde do Německa. Putují už deset dní. V Německu nemají nikoho, ale slyšeli, že tam přijímají všechny uprchlíky. Peníze mají. Za cestování musela celá rodina zaplatit přes 20 tisíc dolarů. Jejich matka má cukrovku, ale jsou přesvědčeni, že Němci ji musí léčit zdarma."

"Vdaná Betul mi ukazuje poraněné nohy. „To jsme předevčírem v noci překračovaly makedonskou hranici přes les.“, vysvětluje. „Ty jsi krásná, protože máš bílou pokožku. Ale i já jsem byla krásná, dokud jsem se neopálila. Dívej.“ Betul si vyhrnuje rukáv a ukazuje mi hranici mezi opálenou a bílou pokožkou. „Budu žít v Evropě a opět budu bílá. Na severu je méně slunce.“"

"Brzy ráno z maďarského lesa nedaleko od městečka Ásotthalom vycházejí přímo na cestu skupiny snědých lidí s batohy na ramenou. Všichni nelegálně překročili v noci hranici a nyní se nemají čeho bát. Výborně se orientují pomocí GPS v svých telefonech. Jejich hlavním úkolem je potkat prvního policistu a předložit mu tabulku s anglickým nápisem „asylum“, pokud v jejich skupině není nikoho, kdo mluví anglicky. Oficiálním jazykem se to nazývá „projev vůle požádat o azyl“. Tímto okamžikem jim vzniká právo na 72-hodinový pobyt v zemi."

"A nejen to. Na postel v centru pro uprchlíky, bezplatné stravování třikrát denně, použitý oděv a obuv a bezplatné jízdenky na vlaky v celé zemi. Zoltán, vysoký mladík s vypracovanými svaly v maskáčích, mě přiváží do jednoho z uprchlických táborů. Zoltán patří ke skupině maďarských dobrovolníků, národně (nebo patrioticky) naladěných, kteří ochraňují hranici a silou se pokoušejí bránit průniku uprchlíků. Není policista a ve skutečnosti nemá žádné pravomoci. Ale špatně se obejdou ti uprchlíci, kteří se dostanou do rukou jeho organizace. Vlepším případě je vykopnou zpět přes hranici."

"Na lesní louce se pod ochranou policistů pohodlně rozložili uprchlíci z více zemí. Jeden z nich, mladý Afghánec Ammanula, mi vypráví, že dva a půl měsíce putoval z Kunduz přes Írán a Turecko, spolu se svými přáteli, v naději, že se usídlí v Německu. Ukazuje mi mozoly na nohou, potvrzující jeho slova. Vedle se rozložila skupina mladých Syřanů, kteří vypadají úplně evropsky. Blondýni se světlýma očima, plynule vyprávějící anglicky. Spolu s nimi vyzývavě zrzavá mladá žena, kouřící jednu cigaretu za druhou. Ona, jakož i její přátelé, je sunnitka, ale drží se směle uprostřed žen v hidžábu. Všichni jsou rozhodnutí doputovat do Švédska."

"Rusovlásku znepokojuje to, že všem jim vzali otisky prstů. „Slyšela jsem, že nás mohou hned vrátit do Maďarska, i když se dostaneme do Švédska. Je to nová dohoda mezi zeměmi Schengenského prostoru. Kde ti při vjezdu vzali otisky prstů, tam máš zůstat. „(Má naprostou pravdu, ale uklidňuje ji, že dohoda je zatím jen na papíře.) Snědá Sunny z Idlib Džammú se dvěma dětmi se mě ptá, kdy pro ně přijede autobus a odveze je na místo odpočinku. Je mimořádně nespokojená s takovou „neorganizovaností“. Je těžké uvěřit, že tento člověk minulou noc nelegálně překročil hranici. Chová se jako pasažér na autobusové zastávce, podrážděný tím, že autobusy z nějaké příčiny nejedou podle rozpisu. Žádá, abych si promluvila s policisty."

"Ale ti jsou velmi unaveni z proudu uprchlíků. „Nemáme už dopravní prostředky, abychom je všechny odvezli do Szegedu na železniční stanici. Od rána odjelo šest plných autobusů. Čekáme, kdy se vrátí, aby odvezli ostatní.“ "

"Maďarské město Szegedin. Železniční stanice. Dřevěný domek, kde už je vše hotové pro příjem uprchlíků pomocí dobrovolníků z charitativní organizace. Voda, ovoce, sendviče a „halal čorba“ (pro muslimy přípustná masová polévka). „Proč je halal?“, ptám se nehezké silné, ale dobrácké ženy, která zametá chodník před domečkem. „Copak si uprchlíci nemají zvykat na podmínky života v Evropě?“ „Samozřejmě, že ne!“ rozhořčuje se. „Může to urazit jejich náboženské cítění. Jsou velmi zranitelní.“"

"Nenápadně zjišťuji, že moje zpovídaná žena není vdaná, stejně jako většina „dobrovolnic“, ale pro ni je „služba nešťastným lidem“ zdrojem radosti a nadšení. Pro ??uprchlíky jsou připraveny biozáchody, sprchy, vodní ventilátory kvůli osvěžení, bezplatný internet a podrobné instrukce, jak se mají chovat při styku se státními orgány. Vše je blyštivě čisté, na podnose jsou uložena jablka, obličeje dobrovolníků září od radosti z nadcházejícího setkání s „oběťmi“."

"To, co se nato stane, mě uráží do hloubky duše. U stanice za zastaví několik autobusů, maximálně nabitých mladými muži. Vycházejíce na ulici, okamžitě začínají telefonovat a připojovat k internetu módní gadgety. Jakoby mimochodem, bez povšimnutí rozrušených, zardělých „dobrovolnic“, si berou láhve s vodou, sendviče, talíře s polévkou. Dokonce neřeknou ani „Děkuji!“ „Bláznivé stařeny“, podělí se o své dojmy Džunet z Pákistánu. „Proč na ně děti nebo vnuci nedávají pozor? Proč je pouštějí jen tak na ulici? Všude, kam jsme přistali, nás vítaly tyto panímámy.„"

"Vztek mi vyrazí dech a vybuchnu: „Dělají to z dobročinnosti! Aby vám pomohly! “ Džunet se trochu zastydí: „Vždyť já vím, že jsou dobré. Ale kde mají muže? Copak se to patří, aby se staré ženy toulaly večer po ulicích a stýkaly se s mladými muži? Prošli jsme přes celou Evropu a jsou zde divní lidé. Dokonce jsme viděli mladé ženy, které nám rozdávaly obložené chleby. Byly téměř svlečené a všechny už měly po dvacítce. Takové staré se už v Pákistánu nevdají. A ty jsi proč sama? Kde máš muže?“ „Dva kroky od tebe“, říkám pomstychtivě. „Fotografuje.“ Křehký Džunet hodí pohled na impozantní postavu mého muže, chorvatského novináře, a hned mění tón. „Tak je to správně“, schvaluje. „Ženy nelze nechávat samy.“ "

"Ale pak se zalekne. „Jen ať mě nefotografuje. Zakazuji to. Musím ještě projít přes tolik hranic. Chci jít do Londýna, protože tam je mnoho Pákistánců. Když se dostanu do Anglie, zavolám k sobě své dvě sestry a nedovolím jim bez doprovodu vyjít na ulici. Mladší (která má čtrnáct let) již má v Anglii vhodného ženicha. Ačkoli bude druhá žena, ale bude ženou solidního člověka.“ „Ale vždyť v Anglii nikdo tuto svatbu nezaregistruje.“ Rozhořčil se: „Ani netřeba. Pro nás je hlavní požehnání Alláha v mešitě. A kromě toho je to výhodné. Když přijdou děti, pro Angličany bude nezletilou opuštěnou matkou. Neumíš si představit, kolik jí budou platit peněz. I medicína, doprava, jídlo, vzdělání – všechno bude bezplatné. Angličané jsou naši bývalí kolonizátoři. Za všechno zaplatí. Inšalláh!“"

Zpověď českého policisty

Nedá mi to a musím se zase jednou po dlouhé době rozepsat…

"V poslední době jsme bombardováni médii, jako správní Češi diskutujeme u piva, v práci nebo (jak je teď moderní) na sociálních sítích, o vlně ilegálních imigrantů která směřuje do Evropy. Dovolím se zase po dlouhé době rozepsat z pohledu policisty, za užití zkušeností kolegů ze zahraničí, co jsou - jak sami říkají - ""bohužel"" dál."

"1. V prvé řadě si dovolím říci něco o slovním spojení ""Ilegální imigrant"". Ilegální znamená nezákonný, imigrant můžeme nahradit českým slovem přistěhovalec. Už to zní lépe? Ano, jedná se o nelegální přistěhovalce."

"Z pohledu našeho práva, které se v rámci naší společnosti vyvíjelo mnoho set let, se jedná o člověka nežádoucího na území našeho státu, který se zde ocitl, aniž by měl na pobyt na tomto území nárok, či jej měl dovolený. My to víme, toto právo jsme si sami budovali, ale my sami jako společnost jej nyní NERESPEKTUJEME!!! On, nelegální přistěhovalec, to ví také. Nejen to, že z hlediska zákona je zde protiprávně, ale i to, že my své vlastní zákony nerespektujeme! V České republice to funguje - prosím, velmi zjednodušeně popsáno - tak, že tohoto nežádoucí přistěhovalce chytíme, ztotožníme (v rámci možností), prověříme jej základními registry, dáme mu najíst a do ruky papír, že má odcestovat a vykopneme jej za bránu sběrného tábora. My sami nerespektujeme vlastní zákony, myslíte, že on je bude respektovat? NIKOLIV! A tím to začíná… Takový člověk už nikdy neodejde dobrovolně, a my jej neumíme z důvodu přílišné humanity naložit na loď-letadlo-vlak a prostě odvézt zpět domů."

"2. V druhé řadě si musíme uvědomit, kdo k nám přichází. Přichází k nám lidé, kteří nikdy v životě nesdíleli hodnoty eurokřesťanské civilizace, ač jsem nevěřící, tak tyto hodnoty jsem převzal v rámci naší civilizace a považuji je za své. Oni nikoliv. Mají jiné hodnoty, jiné zvyky, jiný způsob myšlení… to vše se vyvíjelo u těchto lidí stovky let. Je nemyslitelné, aby jako skupina převzali náš způsob myšlení, hodnoty a životní postoje během několika let, už vůbec ne v takovém množství. Proč? Odpověď je jednoduchá… Pokud člověk přijde do skupiny lidí, která nějakým způsobem žije, přemýšlí a uvažuje, převezme jejich způsoby, aby zapadl a přežil. To jsou základní přírodní instinkty. Pokud ale v této skupině bude skupina dost silná na to, aby si prosadila své importované zvyky, dojde k problému. Kdo se komu přizpůsobí? Obrazně řečeno JEDEN IMIGRANT JINÉ KULTURY JE OBOHACENÍ, DAV JE POHROMA."

"3. Za třetí je třeba se zamyslet, proč k nám přicházejí. V jejich zemi je válka, hlad, chudoba… nevyvracím tuto teorii. Jsem i pro to, jim pomoci, pakliže budou chtít. Schválně jsem se několika z nich hovořil, a zeptal jsem se i zahraničních kolegů, zda si položili ve svých zemích stejnou otázku. ""Pakliže Vám pomůžeme doma nastolit mír, budete moct doma pracovat a budovat svůj stát a domov, vrátili byste se?"" Věřte mi nebo ne, ale téměř 100 % odpovědí znělo Ne. Oni nechtějí zpět a už nikdy neodejdou, vědí dobře, jak jsou v Evropě nastavená pravidla… Vzpomeňte si na naše romské spoluobčany, kteří svého času pod příkrovem diskriminace žádali v UK nebo Kanadě o azyly... ...nejdříve UK i Kanada ukazovali na ošklivou ČR, jak jsme k nim zlí. Později je sami vyhostili a potichu vrátili, když zjistili, že v drtivé většině jim šlo jen o lepší život bez nutnosti se sami o něj zasloužit. Tohle je stejné, jen si to ještě mnoho lidí nechce připustit."

"4. Za čtvrté si musíme uvědomit, že krmit sami sebe mrtvými dětmi na plážích pro obměkčení srdcí je cesta do vlastní záhuby. Kolik dětí zemřelo zbytečně na našich silnicích a nikdo ani slzu neukápne, natož aby se kvůli tomu rozjela taková mediální masáž. Je třeba jasně říct, že za smrt toho dítěte nejsme zodpovědní MY, ale ten rodič, který s ním vlezl na přeplněnou loď a riskoval tak jeho život. V naší společnosti máme sami problém uživit často i jedno dítě, těmto lidem nezáleží na tom, zda dítě přivedou do alespoň nějakých trochu vhodných podmínek. Oni takto prostě nepřemýšlí. Zkušenost mého kolegy z francouzské Marseille je opět příkladná. Do Francie se ilegálně dostala rodina ze Sýrie, vcelku normálně situovaná rodina dokonce se zázemím. Měli 5 dětí, cestou do Francie 2 zemřely. Když s rodinou kolega mluvil, tak se ptal, proč tolik s dětmi riskovali. Odpověď mě zaskočila… „buď projdeme, nebo si uděláme nové, a tady se o nás postaráte"". Pro mě odpověď nepochopitelná, pro kulturu, která k nám jde, naprosto normální."

"5. Za páté je třeba jasně říct, že na naší lodi Evropa prostě není tolik místa, abychom zachránili všechny. Loď Evropa je přesné přirovnání. Evropa, jako kontinent, jako civilizace, má omezené zdroje. A zdroje budou i podle odborníků příští důvody válek. Do naší lodě může přistoupit pár tisíc uprchlíků, ale nikoliv miliony. Pokud si jasně neuchráníme své domovy, své vlasti, brzy přijdeme nejen o domovy, zemi, ale i o loď Evropa, která se prostě přetížením potopí. A jak se potopí? I s námi, a my nemáme záchranné čluny, tady není cesty zpět."

"6. Za šesté řekněme nahlas ANO, pomůžeme. Ale u Vás doma. Jsi statný a silný chlap? Vadí Ti, že máš doma Islámský stát? Proto jsi uprchl? Dobrá, my Ti pomůžeme, nakrmíme Tě, vycvičíme, vybavíme, prostě pomůžeme… Ale svůj stát si vybojuj, svůj domov si sám ochraň. A potom, až uvidíme, že to myslíš vážně, že sem nejdeš jen parazitovat, pak pomůžeme i při obnově Tvého domova. Ale tohle je náš domov. Přijď sem na návštěvu, uvítáme Tě, přijď za obchodem, pohostíme Tě, ale doma jsme každý někde jinde a tak nejlépe se můžeme respektovat s vědomím, že jeden druhému přejeme z čistého srdce to nejlepší."

"Pokud půjdeme dále touto cestou, čeká nás válka. Ne válka, jak jí známe z vyprávění dědů nebo z televizních záběrů či nedej bože filmů. Ale válka v ulicích měst, rabování, znásilňování… Přeháním? Nikoliv, to je realita mnoha francouzských, britských, nizozemských, švédských... měst. Jeden britský kolega mi řekl krásnou větu. ""Závidím Vám, že jste měli komunismus. Ne pro ten komunismus, ale proto, že se k vám tohle multikulturní zlo nedostalo. Máte nezkaženou zemi, tak si jí chraňte, závidím Vám a vím, proč to říkám"". Tyhle slova vytesat do kamene."

"Na závěr bych rád řekl, že nejsem rasista, xenofob či cokoliv jiného. Nevadí mně lidi podle rasy, náboženství, pohlaví ani orientace… Vadí mi lidi, co ničí mé hodnoty a můj způsob života, který jsem se rozhodl a zavázal chránit. A vidím, že tohle je cesta sebedestrukce."

A na závěr trochu prosté lidové tvořivosti a moudrosti:

uspech nem zem