Show Email
Text ostře a emotivně kritizuje způsob, jakým jsou dnes připomínány události 17. listopadu. Obviňuje politiky, zejména prezidenta, z pokrytectví a manipulace s historickými symboly. Zvlášť kritizuje posláním zakrvácené vlajky z roku 1968 na Ukrajinu, což autor pokládá za zneuctění obětí okupace. Ukrajinu a některé její představitele propojuje se sovětskou okupací Československa. Text končí silným morálním odsudkem prezidenta i jeho podporovatelů.
Ukradené výročí.
Se zvědavostí jsem očekával, zda můžou být ještě překonány absurdity oslav 17. listopadu z několika minulých let. A dočkal jsem se. To co libtardí panstvo a jejich nohsledi předvedli bude v budoucnu jen těžké překonat. Fiala a jeho parta nestojí za zmínku. Ten již se svými signály nikoho nezajímá.
Ale musel jsem se smát, když jsem viděl hradního pána, který v roce 1989 čekal v konspiračním bytě s falešným občanským průkazem na povel k zákroku proti demonstrantům, jak teď pokládá na Národní třídě květiny k jejich památníku. A davy pomatených fanynek přitom skandují jeho jméno. A aby toho divadla nebylo málo, pronáší tento pán bez morálky následně novinářům moudra o svých obavách o demokracii v ČR. To by ani Orwell nevymyslel.
Co mě ale naštvalo byla jeho neskutečná drzost, když poslal v rámci protiruské propagandy zakrvácenou státní vlajku z roku 1968 s Hradní hudbou do Kyjeva. Do Kyjeva, hlavního města tehdejších okupantů, kde je starostou Kličko, který trávil dětství se svým tatínkem okupantem v Milovicích. Na Ukrajinu, kde se narodil Leonid Brežněv, který jako předseda Nejvyššího sovětu o okupaci rozhodl.
Tímhle nehorázným pošlapáním a zneužitím symbolu okupace, který má být uložený v muzeu dokázal, že se neštítí naprosto ničeho.
Nevážil jsem si ho. Ale za tohle jím a všemi, kdo mu tleskají hluboce opovrhuji.