Show Email

Tělo:

Zánik Československa: Náhoda? Ani omylem. Byla to loupež za bílého dne.

Tak si to laskavě uvědomte. Protože národ, co se stydí za svoje vlastní

dějiny, bude vždycky jen otrokem cizí vůle. A tak to, sakra, nenechme.

Pamatujete si ty řeči po revoluci? „Přijde svoboda, otevře se trh, doženeme

Západ.“ Jenže pravda byla jiná. Nešli jsme do férového souboje. Šli jsme na

porážku. A Západ to věděl. Věděl, že Československo má infrastrukturu,

školství, průmysl, odborníky, přírodní zdroje i výhodnou polohu. Věděl, že

kdyby nám nechal volný vývoj, do deseti let bychom mu mohli dýchat na záda.

A to nemohli dovolit. Tak si přišli pro “své”.

Čestná funkce poslance vs. dnešní trafikanti.

Kdysi být poslancem znamenalo čest, ne prachy. Poslanci chodili normálně do

práce – byli učitelé, inženýři, dělníci. Brali jen diety, žádné statisícové

platy. Funkce byla službou státu, ne výtah k luxusu. Dnes? Poslanec si žije

jako baron. Asistentky, apanáže, dozorčí rady, služební auta, odměny – a

výsledky? Nula. Jen věčné řečnění, zákonů plná knihovna, ale stát jim padá

pod rukama.

Státní plánovací komise – co se plánovalo, to se postavilo.

Plynofikace, elektrifikace, přehrady, železnice, nemocnice, sídliště.

Všechno se stavělo podle plánu. Nebylo to dokonalé, ale díky plánování se

tahle země vyhrabala z poválečné bídy na moderní stát. A pak to někdo

zrušil, protože prý „trh všechno zařídí.“ Nezařídil nic. Jen chaos, díry ve

veřejných rozpočtech, a všude developerská mafie. (… a dluhy. Když se za

socíku plánovalo “utrácení”, tak pouze z prostředků, které státní

hospodářství vydělalo. Žádný dluh. Vnitřní dluh byl v některých oblastech,

např. v zanedbaném starším bytovém fondu, ale to bylo max 8 miliard Kčs –

pozn.red.Nové Republiky -vd-)

„Králíkárny“, co dnes stojí miliony.

Havel se smál panelákům. Říkal jim králíkárny. Dnes za ty stejné paneláky

lidi platí miliony. Kdyby se nestavěly, neměla by dnes polovina národa kde

bydlet. Stavěly se rychle, funkčně, s jasnou vizí – aby měli lidi střechu

nad hlavou. Dnes? Developerské peklo. Byty na hypotéku na třicet let, a

ještě tě vyhodí z nájmu, pokud se ti opozdí výplata.

Západní „přátelé“ a skutečný důvod privatizace.

Nepřišli nám pomoct. Přišli rozebrat fungující stát na šroubky. Ocelárny,

hutě, doly, cukrovary, textilky, energetika – všechno pryč. Opravdu jsme

věřili, že to byla náhoda? Západ nepotřeboval partnera. Potřeboval

odbytiště a levnou pracovní sílu.

Západ nechtěl partnera. Chtěl odbytiště a levnou pracovní sílu

Kdo by chtěl konkurenta, když ho může levně zlikvidovat? Kdo by chtěl

československou Škodovku, co dělala vlastní motory, vlastní tramvaje,

vlastní trolejbusy, lokomotivy? Když je jednodušší koupit fabriku, zavřít

ji a trh zaplavit vlastním zbožím. Ze země, která vyvážela stroje do celého

světa, jsme udělali montovnu a trh pro jejich šunty.

Společnost zbavená sebevědomí.

Řekli nám, že jsme zaostalí. A my jim to uvěřili. Zničili nám hrdost.

Naučili nás stydět se za to, co jsme dokázali. Dnes už ani nevíme, že jsme

měli vlastní vědce, inženýry, výzkumné ústavy. Že jsme vyráběli turbíny,

vlaky, chemii, textil, letadla, lodě. Že jsme uměli stavět přehrady,

nemocnice i metro (i jaderné elektrárny na klíč!). To všechno se vymazalo.

Protože národ bez sebevědomí se snadno ovládá

Závěr.

Nešlo o naivitu. Šlo o chladnou kalkulaci. Západ nevyhrál bitvu svobody.

Vyhrál obchodní válku. A my jsme byli první obětí. Naší slabostí nebyla

zaostalost. Naší slabostí byla důvěra.

A víš, co je na tom nejsmutnější? Že ještě pořád žijeme z toho, co naši

předci vybudovali. Z fabrik, co tu zůstaly stát. Z přehrad, co nám dávají

vodu. Z paneláků, co pořád drží. Z plynovodů, elektráren, silnic, kolejí,

co někdo kdysi naplánoval a postavil. Bez toho bychom dnes byli v prdeli.

To je holá pravda.

A místo vděku jim dneska nadáváme. Smějeme se jim, že byli komunisté, že

stavěli králíkárny, že neměli „svobodu podnikání“. Ale nebýt jich, tak tu

dnes nemáme nic. Jen hypotéky na třicet let, auta na leasing a stát v rukou

cizích korporací.

Tak si to laskavě uvědomme. Protože národ, co se stydí za svoje vlastní

dějiny, bude vždycky jen otrokem cizí vůle. A tak to, sakra, nenechme.