Show Email

Tělo:

----------Text odkazu----------

https://youtu.be/jIOQxXt6WiE?si=rF3yHUNc7_xKVJTF

[Martina Bednářová]

Rozsudek byl opět napsaný dopředu, připravený... To tomu věří. Vůbec nám nevzali...

Advokáti oba dva navrhovali znovu vyslechnutí Šíra, o kterého se vlastně opíraly rozsudky, opíraly se odvolání. To nám bylo zamítnuto. Předkládali jsme řadu listinných důkazů.

Bylo nám zamítnuto, nebudou se číst, nejsou potřeba. Rozsudek zněl opravdu jak z 50. let.

Pokud, až ho dostanu písemně, tak ho zveřejníme na stránkách Praku. Já odcházím s úsměvem, protože tohle to bylo tak něco neskutečného, trapného. A je to o tom, že člověk celý život může chodit s rovnou páteří, může bojovat za pravdou, může být jak chce, prostě přímej, rovnej.

A pak narazíte na někoho, kdo se hned na začátku kariéry začne plazit u země, hrbit. A jste bohužel zcela vydán na jeho milost a nemilost. Takže k tomuhle tomu asi všechno.

Podali jsme odvolání a nejvíc mě pobavilo, že kromě toho, že nesmím učit, nevím jestli v tuto chvíli je to pro mě nějaký velkej trest, to bych možná uvítala i další časový období než tři roky, takže se musím věnovat mediální, nebo převýchově kritického myšlení, protože neseznala jsem žádnou sebereflexi, pořád si trvám na svém, neprojevila jsem žádnou účinnou lítost a mám tedy nařízeno kurs mediálního tréninku, mediální převýchově. Takže budou tě převychovávat. Musí mě názorově převychovat.

My jsme ještě jim vyrátili, když jsme do toho.

[Jindřich Rajchl]

My se tomu na jednu stranu samozřejmě smějeme, protože zaprvé jsme to očekávali, tohle rozhodnutí bylo dopředu napsané, dneska to byla fraška, to nebylo žádné soudní řízení, návrhovali jsme tady desítky důkazů, ani jeden nebyl přijat, rozhodek byl napsaný předem, evidentně, prostě paní předsedkyně by to v životě nestačilo napsat za těch 15 minut, co tady měla pauzu, co tam četla. Já musím říct, že prostě jsme se vrátili do době, kdy soudy u nás nejsou soudy nezávislými, ale soudy politicky správně hodnotově ukončenými, jsou to soudy, které reagují na politickou poptávku v rozporu s rozhodnutím ústavního soudu a které v podstatě nehledají pravdu, ale prosazují jeden jediný možný názor strany a vlády, který tady v současné době v České republice jaksi převažuje. Za mě je to velmi smutná vizitka naší justice, je to smutná vizitka pana státního zástupce, který tam skutečně jeho projekt připomínal, pana Urvalka z 50.

let a já za sebe musím říct, že dlouhodobě zastávám názor, že soudci do určitého věku by neměli soudit, že prostě pro souzení potřebujete určitou životní zkušenost a musím říct, že dnes to, co tam zaznělo, kdy paní předsedkyně četla ten rozsudek velmi exaltovaně, ideologicky zabarveně, tak to prostě do soudních síně absolutně nepatří. Mimochodem nazvat třeba v rámci odvodním toho rozsudku žáky učitelé za jeho protivníky, tak to musím říct, že mě tady jaksi obohatilo, no mě to jsem nikdy netušil, že žák může být protivník učitele. Z mého pohledu celkově prostě a jednoduše se tady nerespektují základní fakta, jestliže se tady dá, v rámci rozsudku se cituje odborné vyjádření pana Šíra, který tvrdí, že na Ukrajině od roku 2014 neprobíhala žádná genocida, nedocházelo k žádnému vraždění osob jenom proto, že byly etnicky jiné národnosti, tak to asi pan Šír, který studoval na nějaké jiné fakultě nebo si nepřečetl některé články a především si asi nepřečetl rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který odsoudil Ukrajinu za masakr v Oděse v roce 2014 s tím, že ho způsobila Ukrajina a ukrajinské orgány.

Poškození, tedy pozůstalí po těch obětech, kterých tam bylo podle některých odhadů, někde už říká 47 jiné odhady, až 150, tak byly vyplaceno 114 700 euro na základě rozhodnutí tohoto Evropského soudu, takže pan Šír asi zřejmě, jakožto člověk, který tady studuje politologii, to je báječné, když prostě tohle dělá politolog, tohle vyjádření, tak nám prostě popírá historické skutečnosti, celá jednoznačně prostě popírá fakty, které jsou prokázané, které se nám nespochybí vůbec nikdo.

Mimochodem o tom psala samozřejmě i naše mainstreamová média, ale tohle pravda se 24.2.2022 naprosto zapomněla a zamlčuje se dnes. Takže z mého pohledu očekávatelný rozsudek, my samozřejmě jsme se na místě odvolali, já jsem přesvědčen, že půjdeme až na nejvyšší soud, možná až i na ústavní soud, a chtěl bych možná lidem přečíst takové dvě věty, které jsou z mého pohledu opravdu zásadní, které konstatoval Ústavní soud v jednom svém rozhodnutí, aktuálním březnovém rozhodnutí, a já bych byl velmi rád, abychom si je všichni vlili do naší paměti, a zejména tady soud, který je absolutně ignoroval. Tou první větou je věta. Kardinální význam svobody projevu v demokratickém právním státě musí v hraničních situacích vždy vést upřednostnění její ochrany i za cenu ponechání některých potenciálně škodlivých projevů bez trestu, jinak riskujeme podstatně více.

Tým míněno samozřejmě riskujeme demokracii naší zemi. A druhá ta věta, a s ohledem na nedávnou minulost, je potřeba posilovat důvěru veřejnosti v to, že soudní moc nepodléhá politickým zájmům. Dnes, dámy a pánové, veřejnost, myslím, tuto důvěru zase oprávně nemohla ztratit, protože tenhle soud politickým zájmům vcela evidentně podlehl.

Pokud ne, tak ať jde stíhat pana Fialu, který v momentě, kdy Izrael bombarduje Gazu, říká, že Izrael oprávně nebrání se s mé zájmy. To je úplně stejný výrok, naprosto totožný, jak si právně, z hlediska právního skutku. Mimochodem v Gaze už dnes zemřelo asi desetinásobně více dětí, než na Ukrajině, ale to prostě se říkat může, o Ukrajině se říkat nesmí.

Já bych asi tam jenom na závěr, prostě po toho čtení toho rozsudku jsem měl chuť zvolat, jsem to řekl, sláva Ukrajině, protože nic jiného se k tomu asi nedá dodat. Ten rozsudek je právně vadný, je morálně chybný a já pevně doufám, že se domůžeme jeho přehodnocení. Pro mě osobně, kdybych to měl na závěr úplně zhodnotit, je to nová extra motivace k tomu, abych se vrhnul do té volební kampaně s co největší verbou, abychom v říjnu uspěli a tuhle situaci, kdy se vracíme v soudním systému do těžké totality, zase znovu vrátili nazpátek, abychom se všichni cítili před zákonem rovně.

A můžu říct, že jednou z prvních věcí, které budu navrhovat, pokud budu zvolen poslancem a dostanu tu důvěru, bude zrušení tohohle paragrafu 405 trestního zákoníku, protože to je prostě totalistický paragraf, který tam absolutně nemá co dělat. A já pevně doufám, že dřív zrušíme ten paragraf a tím pádem by museli paní učitelku osvobodit, než vůbec dojdeme na nějaký ten ústavní soud. Tak pevně doufám, že to po říjnu zvládneme.

A posunout věk. Hlavně prosím, nebuďte lhostejní, nebuďte letargičtí. To, co se stalo tady, paní učitelce Bednářové, se zítra může stát komukoliv z nás, kdo nesouzníme s mainstreamovým názorem.

Já sám samozřejmě také čelím celé řadě řízení, ať už u advokátní komory nebo kdekoliv jinde chodí na mě při stížnosti týdně za moje výroky. A tohle prostě není demokracie. Já jsem svou závěrečnou řeč na dnešním soudu zahájil výrokem Voltera.

Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu až do smrti bránit vaše právo to říkat. To je princip demokracie. Dnes nám soud řekl, nesouhlasím s tím, co říkáte a proto vás budu trestat za to, že to říkáte.

To nemá s demokracií nic společného, to je definice totality. Takže nebuďme letargičtí, prosím, pojďme tuhle zemi vrátit zpátky na koleje právního státu, demokratického právního státu, protože dnes jsme z nich zase znovu sjeli úplně někam do pole. Já se s tím nemůžu ztotožnit a považuji ten rozsudek za naprosto skandální.

Díky moc všem.

[Martina Bednářová]

Obhajoba předložila řadu důkazů, které potvrzují opodstatněnost výroků paní magistry vůči žákům. Soud je odmítl tyto důkazy provést s tím, že jsou to důkazy nadbytečné a by potom řekl, že jsme neprokázali nijak nebo respektuje, že bylo prokázáno, že se řídila dezinformacemi, pochybnými zdroji a že vědomě uváděla nepravdu žákům. Přitom ty důkazy, které jsme předkládali, byl dobový český tisk, dodnes vydávaný a dodnes čtený, ovšem vydávaný s opačným názorem a přesto soud tyto důkazy zcela odmítl a vycházel jenom z toho, co bylo v obžalobě a sám si k tomu zaujal svoje hodnocení a své stanovisko.

Naprosto skandální rozhodnutí. Já jsem dostala dáreček na dohledný nábož druhý. První byl ten perfektní rozhodek.

Děkuji strašně moc oběma advokátům, byly fakt skvělý, ale je vidět tady opravdu, že ta své vole toho soudu je ohromná. Opravdu neplatí absolutně žádné důkazy. Bylo to opět, na co jsme si tady zvykli, já ti předkládám důkazy, já ti předkládám argumenty a soud řekne, že mu k ničemu nejsou.

A potom v rozsudku zazní přesně pravý opak toho, co jsme v těch důkazech předložili. Takže to opravdu nejde komentovat, co se tady děje. A pokud opravdu nechcete, abyste byli jednou, kdokoliv z vás, protože tohle je univerzální recept, co se teď děje, byli vytaženi ze svého místa, ze svého zaměstnání rovnou před soud a tam s vámi bylo zacházeno naprosto bez jakýchkoliv práv, protože tenhle ten soud neměl opravdu jako s právním procesem vůbec nic společného.

Tak běžte k volbám, protože tohle, co skutečně teďkon tady prožíváme, tu své voli, tu soudní zvůli, tu soudní, jak bych to řekla, to slovíčko beznaděj, tak tam je prostě slov mnoho. To, co teďkon zažíváme, tak to můžeme opravdu zvrátit jenom těma volbami, protože škoda, že ten rozsudek bude zveřejněn. Zveřejním ho já, zveřejní ho určitě Prag, zveřejní ho plno dalších lidí, bude zveřejněn jen písemně, takže škoda, že nešlo natáčet i kamerový záznam, protože ta paní Svodkyně, to bylo normálně ideologické divadlo.

Politické školení muškolické. Ano, ona tam skutečně nadskakovala na židli, rozhazovala rukama, hýkala tam, prostě obvinovala mě ze všeho možného, naprosto vypadávala z role. Čili už jenom tím způsobem, jakým ona ten rozsudek četla, naprosto vypadla z role Svodkyně.

Ona tam prostě ukázala své priority, ona tam ukázala svou ideologii, pravděpodobně nakonec je mladá, ona byla jmenovaná teďkon v prosinci, takže jako začít tímto, ano, prezidentem Pavlem, tímto způsobem začít soudní kariéru, nezávidím jí to, protože tohle se s ní potáhne celý život. A je teda opravdu ostudné, co tam předvedla. A opravdu škoda, já už rozumím tomu, že tam není možné mít nějaké video záznamy, protože to bylo fakt jako neskutečný, co se tam dělo.

Pan doktor, kolega, ví pan doktor, je chyba to prostě vyjádřili tak nějak, ale ono to opravdu slově říct nejde, jakým způsobem můžou být soudy manipulovaný, jakým způsobem můžou fungovat, jak můžou prostě popírat, ignorovat důkazy. To je něco tak neskutečného, že my jsme prostě s demokracií, už to nemá vůbec nic společného. A pokud opravdu nechceme, aby se nám vrátili tresty smrti a doživotní vězení a tak dále za politické názory, tak to prostě je nejvyšší čas tohleto zvrátit a jediná možnost, jak to zvrátit, je opravdu tyhleté politické kreatury, prostě v její zájmu soud si pracují odehnat od vlády.

Po čtvrthodině od ukončení závěrečných řečí byl tento rozsudek vyhlášen a byl čten, jeho vyhotovení bylo napsané. To znamená, že obhajoba mohla říct cokoliv a nic to nezměnilo, protože ten rozsudek byl připraven předen.

[Jindřich Rajchl]

Celé to řízení bylo jenom divadlo, které muselo pro forma proběhnout, ale reálně ten rozsudek byl napsaný už dávno předtím, než jsme tady dneska stáli. To znamená, cokoliv my bychom tam s panem kolegou jak si vyprávěli, bylo úplně jedno. Já už jsem to zažil i s Jakubem Netíkem a poukazoval jsem na této své odvolání, že prostě tahle praxe je hluboce neuctivá k práci advokátů, protože my se tam potom jak si cítíme naprosto zbytečně a nemá cenu, abychom tam tady chodili.

Tak to paní soudkyně vyhlásí a vůbec se s tím nezdržuje s nějakýma našimi návrhama. A bohužel ty nadřízené soudy tuhle praxi neustále jak si tolerují a potvrzují. Prostě není možné, aby někdo tady za 15 minut pauzy odcitoval kompletně celý rozsudek, protože prostě ten rozsudek už byl napsán dávno předtím.

Paní soudkyně se s náma vůbec dneska nezabývala, nepárala, prostě jasně to měla dopředu nalajnované, hotovo, 20 musím odsoudit a tečka. Je to fakt zoufalý, znovu říkám, nejrychlejší. My půjdeme přes všechny ty soutěžní instance, to bude ještě odvolání, dovolání, ústavní stížnost, to bude trvat bohužel jak dlouho, ale já znovu doufám, že prostě po tom říjnu celý tenhle paragraf zrušíme, protože on s tom trestním zákoníkům skutečně nemá co dělat.

Já myslím, že bavit se o příčinách vojenského konfliktu, o tom, co k němu vedlo, kdo na něm měl jaký podíl, protože žádný svět není černobílý, žádná událost není černobílá, je naprosto legitimní a pokud tohle zakážeme, tak v tu chvíli nehledáme pravdu, v tu chvíli jenom opakujeme jednu jedinou povolenou ideologii, kterou tady někdo bude prosazovat. A to skutečně pak nemá už demokracii ani společného. Takže pokud chcete, aby téhle země se sobotně diskutovalo, a to i na druhou stranu, to, co říkají oni, prostě já stokrát nesouhlasím s tím, co říká Fiala, Stanjura, Černochová atd., ale prostě nebudu je za jejich názory zavírat. Mně stačí, že se s nimi sednu a rozhodnu.

[Martina Bednářová]

Dokážu je v příjme diskuzi přeargumentovat. Oni vědí, že to nedokáží, no tak se prostě snaží své názadové oponenty kriminalizovat. Jak vždycky říkám, lež ze vyvrátě pravdu, lze pouze umlčet a ušlapat.

Nic jiného s ní neuděláte. Ale jim se to nakonec nejden podaří a já věřím, že v říjnu společně zvítězíme, a že tohle smutné období, fialové období České republiky zase bude minulostí. Zaplať pámbu za to.

[Jindřich Rajchl]

Ještě vám řeknu, že jestli si někdo vzal ty žáky nebo ne, za rukojmy, jak souk bych pýkal paní Bednářové, tak to byl souk, kdo si vzal ty žáky za rukojmy, protože neměl žádný důkaz, který by dokládal, že něco špatně dopadalo na ty žáky, že je to nějak ovlivnilo v jejich myšlení, v jejich chování. Naopak ten jediný svědek z věkových vrstevníků těch žáků v podstatě potvrdil, že ti žáci o tom tématu diskutovali. Někdo souhlasil a někdo nesouhlasil.

A nikdo nebyl vyloučen. Žádná parta těch žáků nevyloučila ty, který nesouhlasili. Anebo ty, kteří souhlasili.

Takže ta hodina splněla svůj účel v tom smyslu, že měla podnítět děti k tomu, aby si nad věcí zamysleli, aby o věci hovořili a spolu diskutovali. A to se stalo. A odměnou za to máte trest pod soudou.

[Martina Bednářová]

Já bych vám dodal, že ta hodina splněla svůj účel s tím, že o tom teď diskutuje celá republika. Což je strašně dobře, musím říct, že paní Bednářová udělala obrovský kus práce, protože díky téhle její hodině máme tady tři roky debaty o tom, jaké jsou hranice svobody slova v téhle zemi. Jestli se vracíme do doby komunistické totality, nebo jakékoliv totality, to je prostě jedno.

My máme zkušenosti s tou komunistickou i s tou nacistickou, ale prostě v současné době tady máme novou, tu neoliberální totalitu, která rovněž nepřipustí žádný jiný názor. Od toho je tady Digital Services Act. To je prostě cenzorský zákon.

Od toho jsou tady tyhle paragrafy, tyhle trestní řízení, kdy na jednu stranu může zastupitel města Jesenice vyzvat podříznutí Miloše Zemana, a není to trestný čin, a na druhé straně Jakub Netík řekne, že oni budou jednou vyslet a je to trestný čin. Tady prostě oni můžou nás dezinformovat, že jsme ve válce, že Rusko proti nám bede válku, ale paní Bednářová nemůže prezentovat svůj opačný názor. To jsou prostě věci, které vcela jednoznačně přece každého musí bouchnout do očí.

Ať s námi souhlasíte, nebo nesouhlasíte, to není podstatné. Podstatné je to, že jakmile nepřipustíme v té společnosti slobodnou debatu a i šíření názorů, které nám nejsou příjemné, které nám připadejí škodlivé, které nás popuzují, tak v tu chvíli nemáme demokracii. To je definice demokracie.

Dovolit i názory, které nejsou příjemné, které jsou pro řadu společnosti nepřijatelné, které řadu společnosti urážejí. Jedině tehdy můžete říct, že máte demokracii. Pokud tohle prostě nedovolíme a budeme to trestat, tak pak prostě už skutečně směřujeme mílovými kroky k totalitě a dnešek je bohužel dalším mílovým krokem k tomu, abychom se k té totalitě dostali.

Je to jenom na nás. Pokud chceme žít dál v zemi, která nebude tolerovat jiný názor, kde bude možný pouze jeden jediný názor na Green Deal, na očkování, na Ukrajinu a já nevím na co ještě, na migraci, tak volte, prosím, když jste lidi koalicii a žijte si v tomhle myšlenkovém gulagu, já udělám za sebe všechno pro to, abychom se z něj vymanili a abychom zpátky byli ve společnosti, která může svobodně a bez zestrachu v následku vlastních výroků prostě a jednoduše diskutovat o všem.

Mimochodem, poslední asi věc k tomu, ten průzkum agentury s tém, který si vláda zadala a teď ho se osnažila utajit, protože jim tam vyšly čísla, která se jim značně nelíbila. To, že se lidé bojí víc o vymění voleb ze strany naší vlády než ze strany ruská, to si, myslím, velmi šokovalo, tak tam byl také průzkum toho, že přes 50% lidí v téhle zemi cítí, že je u nás zaváděna cenzura, že je omezován svobodný názorový projev a 42% lidí, to je to nejstrašnější číslo, 42% lidí v téhle zemi už se bojí svobodně a veřejně sdělovat svůj názor. 42% lidí téměř v poloviná této země říká, že si netroufá v obavě možných následků říkat to, co si myslí.

To jsou dnes potvrdil, dneska v podstatě dal další důvod tomu, aby to nebylo 42%, aby to bylo 52% nebo 62% a za chvíli už to bude zase naprostá většina, zase budeme žít ve státě, kde si budeme v hospodě špitat, že prostě oni jsou zmci a že to je totalitní vláda ale budeme si dívat, jestli nás náhodou někdo neposlouchá, abychom z toho neměli nějaké lapány. Prostě za situace, kdy vyjde průzkum, kde 42% lidí se bojí říkat to, co si myslí, tak nemůžete říct, že žijete v demokratickém právním státě. Ten den by měl odstoupit Fultýn, ten den by měl odstoupit Fiala.

To je tragický výsledek tří let, možná už i víc, téměř čtyř let názorové represe, názorových mříží, kterými nás tady obestavila Fialová vláda, kdy v téhle zemi si můžete myslet jenom jednu jedinou správnou věc a všechno ostatní je dezinformace, léž, hoaxy a já nevím, co ještě. Já nechci žít v zemi, kde je možná jen jedna jediná absolutní pravda. Já chci žít v zemi, kde budeme mít právo, možnost a plnou svobodu diskutovat o všech tématech, zejména o geopolitických, zejména o příčinách války, protože pokud o tom nebudeme diskutovat, tak budeme odsouzení přesně znovu si takovými válkami projít a to je něco, co já za žádnou cenu nechci, takže pojďme se vrátit k demokraci.

[Jindřich Rajchl]

Já ještě můžu, ještě jednou malou poznámečku. 90% toho rozsudku nebo toho poskakování paní slodkyně tam směřovalo ke škole. Co jsem si dovolila dětem?

Žádci rukojmí, žádci neměly možnost se bránit. Induktinovala jsem je svým názorem. Dokonce se mě nutila vyhledávat si opoziční názory atd.

Čili to je přesně to, k čemu to dnešní dění za to úsilí těchhletěch vládních zaprodanců směřuje, aby ty děti nebyly zvyklí vyhledávat si, aby ty děti nebyly zvyklí prostě, aby si nic, aby prostě jenom plnili to, co oni jim jaksi striktně předhodí, to, co jim nařídí. Čili to byla první věc a druhá věc pro kantory si myslím, že je tohleto taky úžasné, teda úžasné poselství v uvozovkách, úžasné, protože jestli, že mají takový hlemustr, tohle vidí, co se v tomhle státě může stát, tak kdo v tom školství se trvá? Opět jenom poslušné ovce, které pojedou prostě mainstreamový názor, budou se bát vybočit.

V pravo budou se bát vybočit, ve levo pojedou přesně doslova to, co po nich straná vláda žádá a to je to, co vlastně chtějí docílit, aby jsme tady vychovali mladou, tupou generaci, která potřebuje mít nalajenová nosvek, která se bojí a nechce o ničem přemýšlet a samozřejmě docílí toho tím, že budou trestat kantory, kteří se snaží docílit opaku. Martino, já tě nabídnu, protože ty máš v tom rozsudku, že máš absolvovat kurz, který tě naučí mediální gramotnosti, tak já tě ho nabízím, protože já mám živnost na mediální poradenství, takže Martino, děkuji, děkuji, my to dáme, my to dáme. Já na 100% přijímám od Lenky kurz mediální gramotnosti, to děkuju.

Jinak pár z útkyní pro mě je to taky trochu obět toho režimu, protože ona je opravdu mladá a evidentně není hloupá, má určitou inteligenci, aby nemohla vystudovat a ona netuší, do čeho dneska spadla, takže její jméno, které tady nebudu říkat, taky bude jednou z účetnicích, ale nebude to příjemné pro ní, takže měla příležitost to uchopit objektivně, neudělala to, zřejmě není schopná vnímat tu realitu, protože odmítla veškeré doplňující důkazy, které jsme doufali, že to zvrátí ten rozsudek, takže bylo úplně jedno, že Martina v podstatě mluvila jako Donald Trump k těm žákom, když řekla, že ta Ukrajina si tu válku v podstatě vyprovokovala sama a to bylo zameteno, jako by ta situace se nevyvíjela v tom odhalování těch starších skutečností. Ta soutkně prostě zamrzla v té kauze v tom roce 22.

Jakoby pak už nic nebylo. Jakoby i novináři neodhalovali, co se skutečně stalo v Mariopolu a Boči. O tom, že ona se tam mluvila, byly tam ty dokumenty, ale ona to umítla a přečetla de facto připravený rozsudek.

Ale Martina má štěstí a my taky, že ona má charakter a má v sobě odhodlanost, takže se nevzdá. Jiná žena by to možná už vzdala, protože je to velmi náročná situace. A já děkuju všem, kteří ji podporují.

Bude to nutné, protože proces jede znovu, takže nové platby atd. A až napíšu článek, tak to usnovuji s veřejním číslem toho transparentního účtu. ...

...

[Martina Bednářová]

... ... ...

[Jindřich Rajchl]

... ... ...

... ... ...

... ... ...

... ... ...

... ... ...

... ... ...

... Dění na východní Ukrajině, všechny důkazní materiály ze světových agentůr a oni do dosudku řeknou ne, to není pravda.

[Martina Bednářová]

Ještě se zeptám třeba, nemáte pocit, že se tohleto kolečko zase odnovilo kvůli vaší kandidatuře?

[Jindřich Rajchl]

Já se obávám, že ne, že s tímto nic společného nemá, protože tohleto vyjádření v tom rozsudku, jako do nebe volající, prostě alarmující, šílený, tak to už zaznělo někde. A to je vlastně obžaloba, to takhle posílala obžalobu státní zástupce. Čili oni opravdu převzali jenom z té obžaloby, v podstatě skopírovali celý pasáže, k tomu to teda doplnili tou modrožlutou vlajkou, ale jinak z toho, co říkala obhajoba, z toho prostě na to nereflektovali vůbec v ničem.

Takže si myslím, že s tou kandidaturou to nemá až tak. Že to je vlastně pořád ve stejném důvodě? No, no, no, no, no.

Ale slibuju, že pokud budu moc jednou pro tohleto cokoliv udělat, aby se tohleto už nikomu dalšímu nestalo, tak fakt udělám, co bude v méch silách, protože tohle je neskutečný, ta arogance, ta zvůle prostě těch soudů, který si dovolí to, co si dovolí a nemýst síla. Soudci by měli být volitelní opravdu na určitý období, nebo by měli být zodpovědní prostě za svá rozhodnutí, čili ano, a ne, že si budou udělat, jako co chtějí, naprosto bezkresně, ano, čili, pokusím se opravdu, jako... Děkuji vám moc za přítom, že jste přišli za všechno, za podporu, děkuji, děkuji.

Dneska vás na ramenu nikdo nenese, co?

[Martina Bednářová]

Ano. Děkuji, mějte se moc krásně. Ahoj.

Ahoj, ahoj. Martinko, nemáte vůbec září. Chtěl jsem doručit lepší dárek na rozenina, tak všechno nejlepší, ale bojujem dál a...

[Jindřich Rajchl]

Byl jste skvělý. Tam nejhorší je, že opravdu nebylo, co napadnout na tom, co jste řekl. To prostě sedělo, jak si to řekme slušně, prostě sedělo.

[Martina Bednářová]

Já jsem si, jako krásně mě to propovědala taková reminiscence, jsem si říkal, když jsem tam mluvil, všechny ty věci a publikáty a tak dále, tak jsem si jako vzpomněl, jak se museli cítit obajci za té totality před rokem 89.

[Jindřich Rajchl]

Ano, ano.

[Martina Bednářová]

Že přišli k tomu soudu, něco tam říkali...

[Jindřich Rajchl]

S veškerou argumentací a...

[Martina Bednářová]

A bylo to úplně jedno.

[Jindřich Rajchl]

Ano, přesně tak, jo, s veškerou argumentací, s veškerýma...

[Martina Bednářová]

Já věřím, že minimálně ten ústavní soud, který teď opravdu se pochlapil v rámci toho rozšíření hranice soboty slova, takže minimálně tam to vyhrájeme. Opravdu jsem o tom přesvědčený. Já znovu říkám, já za sebe, pokud budu v tom parlamentu, tak slibuju, že dám návrh na zrušení tytohoto paragrafu.

Ten je úplně zbytečný. Nemá tam vůbec co dělat tomu, přesně tak.

[Jindřich Rajchl]

Ale tak zase tady si jako aspoň přišli na svý, že jo? Vyměnili nám paní doktorku Jantošovou, která mě dvakrát vlastně zprostila viny a teď našli prostě podat.