Show Email

Tělo:

-------------------Text odkazu---------------------

[Jan Schneider]

Počkejte, s tímhle... S tímhle přes co? Whatsappu?

Ne, ne, ne. Já nemám Whatsapp. Ne, tady jako váš Whatsapp.

Jaký máte Whatsapp?

[Tomáš Lukavec]

Já ho to napíšu do zprávy tady, jo. My tady máme takový chat skrytý, jo. Diváci to vy nevidíte.

Tady je skrytý. To je takový tajňácký, ale nic tam netajíme, nebojte. Kromě mýho telefonního čísla.

Já ho to píšu tady. Sedu, sedu, tři... Ježiš, už to tady říkám, vidíte to?

Já když se nehlídám, já se dokážu hnedka utrhnout, jo.

[Jan Schneider]

A tady přes ten... Nemůžu poslat? Přes tohle ten blbinec?

[Tomáš Lukavec]

Nebo to pošlete na Whatsapp. Já jsem vám tam hodil svoje číslo. Milí diváci, jste součástí.

Jste součástí naší reorganizace organizace. To někdy bývá. Tak jak se máte, napište.

Než to tady spustíme s Honzou, s Janem Schneiderem a popřeme se do toho, je o čem si povídat. Drazí zlatí, je o čem si povídat. Máme tady bitcoinovou kausu, máme tady novou ministrinní spravedlnosti v té naší zemičce, krásné.

No a další věci se dějí před volbami. To je, že? Kdo by to kdy čekalo?

Honzo, takový věci. Před volbami. My jsme chtěli všichni klid.

Tak v robě.

[Jan Schneider]

Tak a teďka, ale jak se dostanu? No to jsou věci, to jsou to věci trošku pro mě... Technologie.

[Tomáš Lukavec]

Tak my to pošlete na Whatsapp, já jsem vám poslal číslo tady do toho chatu. Jo, ale teďka v Whatsapp, ano. Tam my to hoďte.

Honza nás chce všechny dneska zahřát na srdci. Má takovou karikaturu, kterou našel a je docela hezká. Tak to Honzo ji ukažte, jestli chcete.

Nebo ne? Ať díváci...

[Jan Schneider]

Už to tady běží.

[Tomáš Lukavec]

Díváci, pokud chcete vidět karikaturu od Honzy na aktuální situaci v české politice, tak sdílejte. Sdílejte dal tento rozhovor, nebo nám dejte palec nahoru, že nás třeba rádi vidíte. My vás taky rádi vidíme.

Honzo, představte si, když jsi přijel za mnou, myslím, že na poušť, protože vy víte, že cestuju po světě a někdy za náma můžete přijet za mnou a za Sandru, tak přijel pán. A on sledoval všechny rozhovory od začátku. A to jich je asi 400 nebo 500.

A já mu říkám, tak jsme jediný dva v republice. Ty a já. Protože já tam taky v těch všech rozhovorech jsem.

Všechny slyším. A já mu říkám, jak se cítíš? A on se na mě dívá a říká, já ti nevím.

Já se cítím furt stejně, akorát je to zajímavé sledovat, protože každý říká něco jiného a vlastně si rozumí a nerozumí. A já říkám, no vidíš to. A v tomhle já žiju.

V tomhle já žiju. Mezi mlinskými kameny. Honzo, vy taky možná do jisté míry.

Vítejte diváci. Dnešní Honza je tady správně. Já jsem dokonce se mně podařilo úspěšně dát do ankety i všechny věci o vás správně, protože vy se často pletete s jiným Janem Schneiderem.

A tentokrát tady máme, stejně jako předtím, bezpožitnostního analytika a publicistu také bubeníka Plastic People of the Universe. To je asi minulost, ne? Nebo pořád, Honzo?

[Jan Schneider]

Vyhozený. Vyhozený, jo. Já jsem s níma spolupracoval vlastně ve třech různých obdobích, takže to bylo jako spíš takový jednorázový spolupráce, ale byla to fantastická doba.

[Tomáš Lukavec]

Fantastická. To bylo tomu, jak se všem vyprávět lidi. V prosince 1976 jste připojil svůj podpis pod chartu 77.

Spolupracoval jste tedy s tou skupinou, kterou jsme jmenovali v roce 1993. Jste získal Cambridge Certificate in Religious Studies. Od roku 1990 jste působil ve službách spravodajských, policejních a vládních.

Mimo jiné, jste byl také ředitelem kanceláře Rady Vlády České republiky pro spravodajskou činnost. Od roku 2005 pracujete jako publicista a bezpečnostní analytik. Tak možná bychom tam něco přidali z aktuální vaší historie, ale tohle asi stačí pro ten výčet, milí diváci.

Z toho, co víme, vy jste opravdu zběhli v těch bezpečnostních záležitostech. My jsme si o tom povídali. Hlavně o tajných službách minule.

Dneska navážeme a podíváme se na to, co se děje. Jsou tady otázky od vás, diváci, moc díky, že se zapojujete. Jste báječní.

A kdybyste chtěli Honzu sledovat, mrkněte po toto video, máte tam odkazy, koukejte do popisku, tam dávám zajímavý věci občas pro vás. Plus, pokud byste chtěli dorazit, Honzo, pozvánka platí, nerozmyslel jsem si to od minule. Pořád máte dva lístky, představte si to na živé setkání v Praze, kde já mám tu fotku, tady.

V tomto roce téma vděčnost, přátelé, máme si o čem povídat. Už jsme pěkný kus cesty a myslím si, že vděčnost je na místě v tomto roce, i když to působí trochu kontraproduktivně v rámci voleb. Ale my to máme až po volbách 1.11., takže tam se můžeme hezky naladit a zároveň si tak jako říci, to nás třeba čeká na té osobní úrovni životní dál do budoucna. Což je důležité, jo. Honzo, ještě řeknu, nemusíte se všem souhlasit, třeba máte jiné zkušenosti než můj host nebo hosté, tak to půjčte, půjčte své názory, své úhly, pohledy, své zkušenosti na místo hejtu. Daří se nám to tady spoustu, nebo spousty.

Youtuberi, které znám a influenceři, mě vždycky říkají, že rádi chodí sem se dívat, protože tady není žádná agresivní, hnusná debata a nějaký zblostání, což je fajn, i když se to nedá vždycky uhlídat. No a Honzo, vám děkuji moc za váš čas dneska, že si můžeme povídat na tato témata, která diváky zajímají. Když se do toho pustíme, řekněte.

Není to dlouho, co jsme natáčeli naposledy. Hlavní téma teďka Bitcoin. To, co se tam děje.

Každej den na nás chrlí mainstream různý články, každý mírok kohokoliv. Co si o tom myslíte vy? Jak v tom čtete?

Položí to mnoho politiků, nebo se to přejde, protože jsme v roce 2025. Už ty kauzy dneska jsou takový jako něco se stalo, nějak se z toho vykroutíme. Jak to cítíte?

[Jan Schneider]

No je to kauza, já si myslím, že jejího konce je těžko dohlédnout. Ale tady asi nastane jedna taková věc do Guinnessovi knihy rekordů prostě, že oni to přežijou. Oni prostě jsou teflonoví, dělají, že nic.

A pokud je nezařízen, teda ten rakušan, tak já myslím, že dohlédnout. Ke svý hanbě, protože čím budou víc na očích, tak tím vlastně čerstvější dojem ty voliči budou mít až budou k těm volbám, takže to si jako podřezávají větev. Možná, že kdyby mohli, kdyby to zvážili, uskočit z toho fialu, prostě někam zaparkovat do Brná zpátky, dát tam někoho jinýho a snažit se dělat, jako že se z toho poučili, že to reflektovali.

Možná, že by se s tím dalo něco dělat, ale oni prostě budou tím způsobem tvrdým do těch voleb, takže si myslím, že si jako zadělávají na dost velkej průšvih. Ty ostatní vlastně nemusí dělat vůbec nic, stačí to připomínat, stačí jenom to vyvážit ještě tím tou druhou dosimetrem a když oni to chtějí porovnávat s tím Babišovým, to je opravdu trapná kauza, to čapí hnízda, asi myslím, že i právně, že bezpředmětní, protože tam jak vznikne firma, nebylo řečeno, firma těch pět let vydržela a pak už její další osud není upravený, takže já si myslím, že to opravdu je velice umělý a jestli tam něco je špatně, tak tam měli být prostě lidi, kteří tu dotaci povolili a ne prostě tohle, takže tam si myslím, že to prostě lidi čím dál tím víc vidějí tu narovnováhu, protože tady je opravdu miliarda, která je velmi podivná a tam je 50 milionů, které byly vrácené, čili tam vlastně jako škoda vůbec žádná ta nerovnováhu a plus ten dozimetr do toho, tam jsou zase někteří lidé předčasně zesnulí, takže to si myslím, že ty lidi mohli konečně této vládě spočítat.

Na druhou stranu, já jsem vždycky dálek od nějakého idealizmu, což se mně teďka taky potvrdilo, vlastně, když čtu ty zprávy ze zahraničí a někdo byl strašně nadšenej z Trumpa, někdo byl strašně nadšenej z Muska a teďka ty lidi taky asi moc nevědějí, co si o tom mají myslet, jo, takže je asi dobrý být trošku tak opatrnej, odtažitej, trošku cynický, protože do té vrcholní politiky prostě jde jenom určitá sorta lidí. Takhle, ten Havel když si, jak mluvil o té nepolitické politice, to byla taková reakce na...

To nebyl jeho výmysl, že jo. Ty lidé reagovali prostě na tu zavedenou praxi politických stran, protože v tom systému se vlastně vyškrábé do té vrcholní politiky jenom určitej typ. Když se tam dostane někdo trošku vymykající se tomuto stereotypu, tak je to zázrak.

No a oni si mysleli, že to vlastně zkusit to udělat nějak jinak, jo, ta nepolitická politika, no ono to dopadá vlastně ještě hůř, že jo. Protože všechny ty neziskovky, který se prostě tvářejí lidu mylně a jsou placený do vývodka, to je prostě tragedie a není nad tím vlastně žádná kontrola, protože ty neziskovky mají větší vliv než politický strany, ale volit je nelze, jo. Čili neucházejí se o žádný mandát, ale ovlivňují život společnosti mnohem víc, čili to je v podstatě legalizovaná korupce.

Takže... Zase omluvám, než zvolíme telefon. Takže tam nevím, točíme se trošku do kruhů, prostě Václav Klaus tenkrát to odmítl, protože tušil ty záludnosti, on to velmi dobře tušil, i když říkal, že neví o žádných špinavých penězích, věděl o nich dobře, ale spíš bych tam v tom výroku viděl jeho odpor, nechut k tomuhle, protože si myslím, že on jako teoretický ekonom s tím praktickým životem se trošku míjel a ty jeho vize prostě nebyly špatný. Na druhou stranu musím říct, že Václav Klaus je, mě velice překvapuje příjemně v zahraniční politice.

My jsme si s mým kamarádem, což byl politický poradce ODS, když si s překvapením řekli, že my, co jsme se znali s Václavem Havlem, když si tak, co se týče zahraniční politiky, tak jsme klauzovci. Je prostě ten Vašek to viděl prostě tak nějak, nechal se zlomit, když si hlásal, že na to by mělo být rozpuštěno a pak se v něm, co si zlomilo, srdce mu stvrdlo a pak neblaze proslu tím podpisem osmi prezidentů prostě Bušovi, kteří se zastávali toho, aby byl bombardován Irák, nebo aby vpadl do Iráku. Čili to jako ten život Václava Havla, já ho rozlišuju prostě na dvě půlky.

Já mu říkám mladý Havel a pak ten starý, který měl prostě tvrdé srdce a který mu jsem prostě nerozuměl. To se trošku kříží právě s tím Klausem, jehož vývoj je z mého pohledu trošku obrácený. Z člověka, který mi nebyl moc pochopitelný, po člověka, kterýho já třeba potkávám občas u pana Jandejska v Rabitu, že on tam, Klaus tam chodí, byl tam už asi třikrát a poslouchá, řekl bych, bez urážky, ale jako učí se zemědělství trošku.

Prostě je schopnej přijímat nový podměty, koukat na ten svět bez předsudků a je to hrozně zajímavý ho poslouchat. Třeba ta jeho výtka, když zemědělci mluví o zemědělské soběstačnosti, tak mu říká jako z ekonomického hlediska, to je blbost, mluvme o potravinové bezpečnosti, ne soběstačnosti. Soběstační nemůžeme být, ale můžeme to zemědělství ostrukturovat tak, že přijde-li krize, zpříčili se nějaká loď v Suezkém průplavu, nebo přestanou i zahraniční dodamatelé, co si dodávat, tak my bychom měli mít zemědělství takové, že prostě ty základní potraviny si obstaráme sami a můžou nám všichni vlízt na záda s nějakým vydíráním.

Tomu říkám potravinová bezpečnost a to je velice rozumnej názor právě Václava Klauze. Já jsem hrozně rád, že toho můžu bejt a pozorovat prostě i jak se ty lidi vyvíjejí v čase, že co řekli prostě kdysi, tak ono to neplatí a jak říkal jiný prezident Miloš Zeman, jenom blbec nemění názor, že jo, prostě ty lidi jsou otevření a jsou schopní prostě přiznat, že v té době třeba si myslel určitý věci a že teďka vlastně poznal nový skutečnosti a prostě to přehodnotil, jo. To je velice vzácná schopnost, pružnost ducha a což u tedle té vlády prostě člověk aby tam to nejde, že jo.

Prostě ten nejchytřejší z nich je největší gauner, no tak jak to vlastně. A to jsme zpátky u toho bitcoinu. Hezky jste to uzavřel, Kruh.

[Tomáš Lukavec]

Hezky jste to uzavřel. No, no, konec koncu je to jak první otázka a pár dní od našeho posledního rozhouru je tu nová kauza bitcoin, co vy na to, tak tak to jste řekl, no, diváci, jak to vnímáte vy, jak se to vyvíjí? Skladujete to?

Baví vás to ještě? Nebo už tu mají nějaké vyustění pro vás?

[Jan Schneider]

Jak to můžu udělat takovou trošku odbočku, jo. Já se zabývám lajcky historií, hlavně kolem druhé světové války, ekonomické pozadí druhé světové války, protože v jaké jsi knížce tam ty historici říkali, že se potkali s emeritním důstojníkem, si je, já bym ho říkal, sledujte stopu peněz, všechno ostatní jsou keci. Když budete sledovat stopu peněz před válkou, kdo investoval do německýho průmyslu, kdo dostával dividendy přes švýcarskou bazilej celou válku, kdo na té válce vlastně vydělal, tak vám to dá úplně jiný obraz té druhé světové války.

Takže od té doby já si vždycky dávám tuto otázku, kudy jdou ty peníze. A když si jsem napsal do české pozice takový článek, komisarska Eva Jourová, eurokomisarska, když končila ten svůj první mandát, tak za komisy dala návrh rozšíření rizikových jurisdikcí, to znamená jurisdikce, se kterými státy Evropské unie mohou podnikat pouze v případě, že ty finanční záležitosti podrobí takzvanému zvýšenému dohledu, neboli due diligence. To znamená, že ten bankér příslušný může propustit tu finanční transakci pouze pokud jí rozumí, pouze pokud odpovídá charakteru obou stran.

Čili nesmí propustit žádnou rizikovou transakci. Protože ty jurisdikce jsou považovány za rizikové. Paní Jourová tehdy mně řekla, že ten návrh způsobil skutečný, obrovský zmatek, veliké furore tam bylo.

Dokonce jí říkali, aby měnila denní režima, aby po setmění nechodila běha do parku. Saudi se hrozně tomu bránili, protože Saudská Arábia byla jednou s tou jurisdikcí a hrozili, že vypovědí všechny zbrojní dodávky do Anglie, protože si umíte představit, že u zbrojních dodávek tam jdou úplatky v obrovském množství a je vždycky potřeba ty peníze nějak tam dopravit a v případě, že by finanční toky se Saudskou Arábí byly podrobeny tomu zvýšenému dohledu, tak by to mohlo velice drhnout. Dalšími jurisdikcemi byli nějaké čtyři americké, protože američani nemají federální, v tomto případě, ale mají prostě ty dílčí jurisdikce těch jednotlivých států a tam se to vlastně zřejmě na tomhletom se to zadrhlo, protože ona tam vlastně asi šlápla někoho na kuří oko.

Nevím, kdo, jak ten nápad vzniknul, kdo to vymyslel, to rozšíření, protože tam je seznam těch rizikových jurisdikcí a tenhle ten návrh Evropské komise byl jenom rozšířit to asi o jedenáct dalších položek. Evropský parlament se takovýmito návrhy zabývat může a nemusí. Je to něco jako náš senát, který prostě ty sněmovní zákony může projednávat a nemusí projednávat.

V tomto případě se Evropský parlament rozhodl to neprojednávat a nastalo zmatek, tak museli narychlo zvolat radu ministrů, přijelo 28 ministrů vnitra a tenhle ten návrh zařízli poměrem 28 nula. Něco jako v severní Koreji. Naprosto diktum je potřeba tohleto smít ze stolu.

Záminkou bylo údajné nedodržení nějakého časového limitu při připomínkovém řízení, či úplná pitomost. Paní Jourová mě tenkrát říkala, že to opraví a ten návrh podá znovu. Nic takové se už nestalo, ona dostala návrh na druhý mandát a pěkně se tam srovnala prostě a už přestala zlobit.

Tím chci říct, ona zřejmě byla instrumentem někoho, někdo to prostě vymyslel a oni tímhletím realizací tohoto návrhu by stížili průchod nějakých financí do Evropské unie. Můžete si představovat, že to mohly být finance pro různý neziskovky, různý pro barevní revoluce a prostě pro podobný šmečka, který nesnesou, jak si světlo, boží. Takže tohleto byl případ, který mě vytanul na mysli v této kauze bitcoinů, protože tady jde zase znovu o pohyb finančních prostředků, který se sice má takový dvě polohy, jedna je vlastně už regulovaná, ale velice už se se stýká s tím darknetem, s tou neregulovanou.

Ten průchod, můžem si o to myslet, co chceme, protože ti experti nám stejně neřeknou úplně naplno, jak se dá přecházet z jedné roviny do druhé. Ty peníze samozřejmě takhle přecházet musí, ten kritický přechod se děje zřejmě v tom darknetu a pak z toho darknetu se ty peníze vynořej a pak jsou přeměněny prostě na ty normální prostředky. Tohle si myslím, že je v pozadí a ten nebožák ani nevěděl prostě, co dělá.

Ten jenom tam měl to tržiště a zprostředkovával ty transakce, propouštěl to, dostal z toho nějakou promily, žil si prostě bohatě a blaze. A tím okamžikem on tam teda pak někoho pokrad nebo co a hlavně tam bylo důležitý, že zastavil provoz toho tržiště, což teda způsobilo problémy mnoha lidem na obou stranách vlastně toho tržiště, prodávajícím i kupujícím a tím vzbudil vlastně velký hněv. Podle mě, už v té base se domluvili, že mu jde o kejhák a když ho pustí, takže on prostě utrousí nějakou částku, dejme tomu oficiálně prostát, co šlo bokem, to prostě nevíme, ale pointou bylo, že vlastně on když dostal tu elektroniku zpátky, tak ještě než tam přišel ten dotáv, tak se tam prostě děli věci.

On tam zřejmě vyřizoval ty resty. Kulík Reim mu zřejmě šlo o kejhák, kdo ví, jestli to stihnul všechno, kdo ví, jak to má vypořádaný, ale tam je prostě absolutní chyba v tom, že ten stát, když mu přinesli tu elektroniku, tak se od něj neměli hnout. Měli tam bejt notáři, měli tam bejt policajti a měli sledovat prostě každý jeho čuknutí do klávesnice.

Tohle to tam nebylo, tam se to prostě odehrálo úplně jinak a já si myslím, že za to je potřeba, aby byli trestně odpovědní některý lidi, protože to je nedbalost, buď to je tak kolosální nedbalost, ale spíš je to prostě úmysl, že mu dali čas, aby si ty svý záležitosti, ty špinavý záležitosti vyřídil. Takže to je jedna věc. Druhá věc je veliká nekoordinovanost činnosti státních orgánů, protože já jsem si teďka naprosto šíled vyjádřením mluvčího BIS, který říká, oni to šetří NCOZ, to znamená je tam podezření z praní špinavých peněz a to my nemáme v popisu práce.

No, BIS má v popisu práce zabezpečovat informace, které slouží k ochraně významných ekonomických zájmů České republiky. Takže to je včetně praní špinavých peněz. Oni nemůžou vědět, jestli v tom je něco jiného, než praní špinavých peněz.

Čili BIS má tunu másla na hlavě, ale to spíš ani není máslo, je to něco smradlavějšího. Je zajímavý, že ten koudelka je vidět při každý možný i nemožný příležitosti a tady prostě člověk, aby ho pohledal, že jo, tady je prostě někde skryt hluboko pod kamenem. Druhá věc je, že podobné zadání má i Úřad pro zahraniční styky a informace neboli civilní rozvědka, ta má taky chránit ekonomické zájmy České republiky.

Poté je tam finanční analitický úřad, který ovšem má informace dostávat. To je analitický útvar, ten nemá operativu. On je závislý na tom, co dostane za informace.

Státní instituce nejsou vymuty, sice nejsou zmíněny jako povinné osoby, které by ho měly informovat, nicméně rozhodní se snad z logiky, že když státní úředník se dozví něco, co by mohlo stát poškodit, takže se s tím svěří tomu fau. No a pak tu máme ještě ten NUCIP, to znamená ten Národní úřad pro kibernetickou informační bezpečnost, pardon, který se zabejvá prostě kryptovaným a záležitostma na netu. Určitě musí vědět o tom Darknetu, určitě nemůžou být daleko od této záležitosti, určitě mají svá tykadla a řekl bych, že mohly být v pozadí, mohly se taky, mohly letčím zpřispět.

Čili máme tady, pardon, nejméně čtyři státní instituce, které jsou příslušné o té problematice něco vědět. Oni konali, každá se vyblouvá, že to vlastně není v její působnosti, čili ten státní aparát není seřízen. My tady máme čtyři nože, ale nekrájejí dohromady, prostě neobhospodařují, nezabezpečují tu obranu státu dostatečným způsobem.

Což je velice tragický. Já o tom mluvím z toho důvodu, protože jako ředitel tý kanceláře Rady vlády pro spravodajskou činnost jsme se zabývali právě jako ordinací. Aby ty služby nešly přes sebe, ale aby tam taky nevznikaly bílá místa, kam nikdo nejde.

Ty služby, když se zabývají těmihle záležitostmi, tak je velice časté, že se někde potkají a tím výsledkem může být taky, že se podezírají, že v tom jedou, protože v tom mají prostě svých lidí a tak dále. Čili je potřeba na nějaký úrovni vládní tyhle ty záležitosti koordinovat, to znamená, že tam přijdou páni ředitele a dají karty na stůl a řeknou, ale tohle to je náš člověk. Toho nám nezavírejte, protože ten dělá dobrou práci.

Takže tohleto je velice složitá oblast, s tím mají problémy prostě všechny státy na světě, všechny spravodajské služby a řekl bych, že ten organizovaný zločin toho dokáže často velice sofistikovaně využívat. Nehledě k tomu, že často bohužel lidistí, státní, správistí policie přecházejí na druhou stranu. To znamená, že tomu státu já jsem to tvrdil už od roku 90, ty specialisty je potřeba zaplatit a i kdyby ti lidé jenom si dělali kafé a četli noviny v práci a nedělali nic jinýho, tak pro ten stát to je prospěšnější, než kdyby přešli na druhou stranu.

Já jsem včera jsem zrovna se potkal s jedním kamarádem, bývalý kolega a tak jsme vzpomínali na jednoho fantastického technika, který uměl otvírat zámky a oni ho pak od té policie chtěli vyhodit, protože on jim třeba otvíral hrádeček když tam STB vměnila baterky nebo instalovala odposlouchávací zařízení a oni říkali no to je prostě fůjtajbl, ten musí jít pryč a já jsem říkal no ale jak se chcete zabezpečit, že budete doma o půl noci se svou ženou v ložnici sami, prostě když tenhle člověk se dá na druhou stranu, tak ten vám vodemkne prostě 9 z 10 zámků, takže pro ten stát je prostě lepší ty emoce trošku stáhnout a říct hele, furt je lepší, když ten chlápek bude pod naší kontrolou než když přejde na druhou stranu. A co se týče ty kryptoměny, prostě ta problematika je mnohem komplikovanější, tady to byly vlastně takový ty starý záležitosti, kde ještě bylo prostě vidět ty hranice byly celkem jednoznačný, tady u těch kryptoměn se ovbávám prostě, že ta situace je dost nepřehledná a ten stát by to měl zabezpečovat já vím o způsobech, jakým by se to dalo udělat, ale nevím jestli je dobrý prostě takhle nějak veřejně tu metodiku rozkrejvat. Prostě chci říct, že existuje způsob, jak tomu čelit, řekl bych dost kvalitně, ale tenhle ten stát vlastně nechce, aby to fungovalo, protože Víte, od roku 90 největší problém, se kterým se potýkáme vlastně jako republika, je financování politických stran. Čili oni v podstatě nemají, ti šéfové politických stran, úplný stoprocentní zájem, aby ten stát bojoval proti praní špinavých peněz naprosto dokonale, protože to financování politických stran se děje metodami podobnými, jako se perou špinavý peníze. Takže tady se dostáváme prostě do takového začarovaného kruhu.

A nevím, jak z toho... Možná, že šance určitá je, že by pan Babiš měl trošku pro to větší pochopení, protože on je odporně bohat, jak se říká ten limonádovin Jovi, takže celkem nepotřebuje ty peníze nějakým takovýmhle způsobem pasírovat prostě z jedné strany do druhé. Nevím, možná je to takový teoretický předpoklad, ale jináč prostě to financování politických stran naprosto těžce kontaminuje tu českou politickou scénu.

[Tomáš Lukavec]

Díky moc, Jane, za vaše vyprávění o té kauze. Z trošku jiného úhlu pohledu nejsem to slyšel, z toho mainstreamu, jak to vnímáte vy diváci, jak se to bude vyvíjet, co očekáváte, co očekáváme, napište. Druhá otázka pro vás, Jane, jak to vidíte v poměru se stávající vládou?

Na kolik procent nás skutečně chrání? Na kolik procent nás aktuálně ohrožuje?

[Jan Schneider]

Tak nevím na procenta, ale řekl bych, tak ze dvou třetin nás ohrožuje. A to jsem možná ještě optimista, protože ta válka se změnila, ta Ukrajina ukázala mnohé, ty drony jsou neuvěřitelná zbráň, neuvěřitelně laciná, všechno ostatní je vlastně na úbstupu. Sice asi to nějaký čas ještě bude přetrvávat nějaký letadlový lodě, nějaký nadzvukový stíhačky, ale v podstatě ty věci se budou odehrávat trošku jinak.

Ten dron vám může vlítnout do bydliště, do rezidence prezidenta a nedá se to úplně ohlídat, můžou tam být zabezpečený okna, oni občas taky vyvětrají, nebo si vejdou vyvenčit psa. Prostě ty drony budou čím dál sofistikovnější, čím dál menší, čím dál ovladatelnější, čím dál méně detekovatelnější, čili dostáváme se do úplně jiné fáze boje od válečného, od klasického armádního střetu až po boji gerilový. Takže objednávat nějaké F-35 je skutečně sabotáž, co se týče zajišťování bezpečnosti republiky, protože ty stroje jednak jsou nespolehlivé, jednak jsou pro naši republiku, pro velikosti naší republiky nevhodné, a navíc, což je možná záchrana, vlastně vůbec nejsou.

Takže my zaplatíme zálohu a možná ta záloha se změní v penále, které budeme platit, když to odřeknem a začneme se konečně zabývat něčím rozumným. Ta republika by měla, stát by měl chránit své občany. Jak to může udělat?

No nejdřív se musí dát studenou sprchu, zbavit se ideologie a podívat se, co nás opravdu ohrožuje. Ta masová migrace samozřejmě mezi to platí. Já jsem příznivcem.

Migrace drobné, já jsem příznivcem. Já vám strašně rád potkávám lidi z jiných krajín, prostě občas taky jsem někam strčil nos. Je to strašně příjemný, protože člověk získá na ten život náhled úplně jinej.

Ale všechno má svůj měřítka. A masová migrace, to psala paní doktorka Greenhillová, napsala knížku Migrace jako zbraň. Je to zbraň hromadného ničení, protože ty migranti, když se vydají na pochod, tak vlastně žádná armáda tomu nemůže odolat, protože to prostě není v lidských silách.

Ani to neumí vlastně, ani to zbrojarsky neumějí. Není jak. A nabíc, když ti lidé vám budou, ty vojáci, když začnou střílet do těch migrantů, někdo by si to přál, někdo by se s tím smířil, ale nikdo to nedomýšlí.

Nikdo nedomýšlí totiž to, co se třeba děje s vojáky, kteří přijdou z těch misí. Ti vojáci trpějí tou posttraumatickou stresovou poruchou, ta se projevuje třeba v alkoholismu, drogi, násilí, vraždy, tortury všelijaké prostě debiace. Oni například říkali, že v tom Iráku není možná partizanská válka.

Ti iráčani vymysleli způsob, jak do země zabudovat houknicové náboje, udělali díru do země namířenou nahoru, a když přestojil ten tank, tak to odpálili. To byla tak strašná drba, že lidi, kteří stáli, ten tank to dokázalo převrátit a zničit, a ti lidé, kteří stáli dvěstě metrů vokolo, tak sice nic necítili, ale lékaři pak zjistili, že vlastně ten otřez byl takový, že se jim vlastně ta šedá kůra Moskova poškodila o tu lebku, což nemá příměj důsledky. Oni se vrátili z těch misí, byli v pořádku, ale pak najednou začne prostě Parkinson, začnou tyhle ty věci se projevovat.

Armáda je z toho venku, protože bezprostřední poškození na zdraví dom nebylo, ale ti lidé jsou v podstatě zraněni, a to zranění se projevuje prostě v dlouhém časovém prospektu. Čili lidi vůbec nevědějí, o čem mluví, když mluví o nějakém tom střílení a tohleto, ty lidi to nenapravitelně poškozuje, jak psychicky, tak i fyzicky. Čili já jsem od té migraci, oni mluví prostě, kdo má, jak se říká, příslušný otvor do těla na příslušném místě.

Já jsem dělal taky na té cizinecké policii, já vím, jak je strašně těžké zjistit, u těch migrantů odkad jsou. A oni říkají, no musíme je poslát zpátky. Já jsem říkal, prima, tak to zkuste, jděte, přihlašte se na tu cizinu a jděte tam sloužit a uvidíte, jaký to je.

Vy musíte zjistit, odkud jsou a pak musíte s tou zemí taky, musíte je přesvědčit, ano, jsou to vaši lidi a proč by jsi je měli vrát zpátky, že jo? Oni jsou v podstatě rádi v té Africe, že se určitý vrstvy lidí zbavějí, protože tyhle ty migranty, oni se mluví o té obrovské kriminalitě, ano, jenomže, když si vezmete sociologicky tu skupinu, tak to je něco podobného, jako fotbaloví rowdies. To jsou mladí kluci, plné energie a bez ženských.

Takže, když se srovnáte kriminalitu fotbalových rowdies, tak je to velmi podobné tomu, co tady prostě ty mladí Afričani dělají. A v té Africe říkají, helej, ten nám jako zrovna tyhle typy nechybějí, jo? My se vám dívíme, že si je tam berete, my jako obdivujeme tu vaši nejvitu, že si myslíte, že se ty klucí jako hnedka stoupnou k těm soustruhům a že budou dělat na ty vaše důchody, no ale to je jako vaše volba, jo?

Takže ta Evropa z hlediska těch zdrojových zemí migrace vypadá prostě trošku komicky, jo? Ale oni to nechávají prostě na nás. Čili s tou migrací je potřeba bojovat úplně jiným způsobem.

Podle mýho soudu to má tři fáze. Nejdřív je potřeba zmírnit ty tlaky v těch zdrojových zemích migrace. To znamená, aby se tam dalo žít.

V zemích, kde jim rozstřízkáme baráky, tím, že jim tam dovezeme demokracii a svobodu, jo? Takovýhle nějaký artikly, kterým oni celkem ani nevědějí, co si pod tím mají představit, ale vidějí, že jsme jim tam rozstřízkali baráky a žít se tam nedá, no tak se vydají na pochod. Václav Cílek dlouhou dobu vykládá o té hydrologii, že vlastně nastávají období sucha v některých oblastech a ti lidé, když mají za zády sucho, smrt, tak nejsou k zastavení, protože prostě nemají jinou volbu.

Čili to je jedna věc, je ztráta vody. Druhá věc je, že se tam prostě nedá bydlet. Za socialismu jsme vyváželi do Afriky průmyslové komplexy.

Čili ne zbraně, ne peníze, protože ty oni utratějí za cokoliv možnýho, ale třeba cukrovary a další věci, aby oni se tam uživili. To znamená, aby se zmírnil ten migrační tlak. Ti lidé z Afriky, to je většinou ekonomická migrace.

Čili proč se nestarat o to, aby zůstali tam, aby se tam měli fajn a jestli přijedou do Evropy, tak prostě na študia nebo jako turisti, ale zase se vrátí zpátky, protože ta Afrika je úžasný kontinent a bohatý a akorát, že je vybrancovaný, prostě neustále je brancovaný. Takže to je první věc, zmírnit ty migrační tlaky. Druhá věc je stabilizovat ty přechodové státy, přes který ta migrace jde.

Evropa udělala přes nejvopak. Roztřískala Syrii, destabilizovala Tunis, Voliby ani nemluvě. A pak se divíme, že tady jsou ty proudy nelegálních migrantů, ke kterým se ještě přidávají.

Někdy se to tváří jako humanitární organizace, ve skutečnosti to jsou organizovaný zločin, který se zabývá převaděctvím. Není to zadarmo. V tom převaděctví jedou úžasné prachy.

Čili to je druhá věc, připravit se, spevnit ty hranice. O Frontexu ani nemluvě, to je celoevropská ostuda. Třetí věc je, přece jenom nějaký migranti přijdou, ale už by to měly být zvládnutelné počty.

A tady je nutné starat se o to, aby tady nevznikaly ty no-go zóny, ty čtvrti. Před sto lety, za první světový války, byly dvě velké migrační vlny z Haliče, ale to nebyla migracie, to bylo cílený přesun obyvatelstva, protože za první světový války ta fronta, když šla, tak tam nezůstalo nic živýho. Takže Rakousko, Uhersko, když se rozhodlo, že couvne s tou frontou, tak to obyvatelstvo přesunulo do vnitro zemí.

Týkalo se to, skutečně to bylo několik set tisíc lidí. Prostavili tady pro ně dřevěné baráky, v německém Brodě tehdejším bylo sedm tisíc lidí a byl tady tábor pro deset tisíc halíckých židů. V Chocni byl tábor pro dvaadvacet tisíc halíckých křesťanů.

Zbytek byl rozsed po… Oni byli buďto v těch táborech, který měli určitý režim, nebo byli po malých lokalitách, kde dostávali tu podporu každý týden, čili ten hauzírník se vydal na ten pěší pochod dva, tři dny a musel se zase vrátit zpátky. Já jsem se ptal, jestli jsou z té doby nějaké hrůzné historky o migrantech z Haliče a byli tady samozřejmě i z Itálie.

Tady byly italové. Jsou tady vzpomínky, jsou tady dokonce genetické stopy po těch lidech, ale nejsou prostě žádné historky podobné, jako teď se prostě mluví o těch no-go zónách. Prostě ta Rakousko-Uhersko to dokázalo sadministrovat takovým způsobem, že prostě to prošlo a zjistilo se, že ta země má velikou absoluční schopnost, aniž by došlo k nějakým velikým krizím.

Takže já si myslím, že tohleto je prostě ta třetí fáze, na kterou je potřeba se připravit to obyvatelstvo, příšlé obyvatelstvo prostě cíleně rozptýlit. Čím je krizovější situace, tím dostávají trošku jako na frak lidská práva. Tady ty lidi, když by dostali přikázaný místo pobytu, tak se prostě, je to optimální, nic se jim z toho neděje.

Oni přišli někam ve velkém počtu a to místní obyvatelstvo musí udělat podmínky takový, aby tady nevznikaly krizové situace, protože to je dobré pro obě strany. Je to dobré i pro ti, kteří přijdou, protože jináž tady prostě vzniká nenávist a veliké sporné třecí plochy. Takže myslím si, že té migraci se čelit dá.

Dokonce, já jsem o tom několikrát psal a jednou mě dokonce pozval pan premiér Babiš do Hrzánského paláce, měl tam takové sezení právě s několika lidma, kteří se zabývají touhletou problematikou té migrace a jak to zvládnout. Takže on se tím jako systematicky zabýval, což se mně líbilo. Nevím, nakolik tato vláda, jestli to jen odbívají tím migračním paktem, který je Rakušan podepsal a který si myslím, že je jako skutečně, řekl bych, že je spíš ohrožujícím faktorem, než že by tuhletu zemi chránil.

Takže co se týče té obrany, je potřeba nejdřív syne Íra et studio analyzovat hrozby, potom zjistit, jaké je riziko pravděpodobnosti, že ta hrozba nastane, že bude aktuální, jaké škody by znamenala a jestli ten stát vynaloží nějaké prostředky, aby se jí bránil a nebo jestli vynaloží prostředky, aby jí přečkal, protože někdy to je mnohem účinnější prostě se smířit s tím, že něco nastane, ale spevnit tu, to je takový moderní termín, resilience, neboli odolnost obyvatelstva státu, prostě vydržet určitou krizovou situaci.

To se týká třeba povodní, tam si nevyberete, jestli to chcete nebo nechcete, té povodní se čelit nedá a přijde, ale ten stát může tu svoji odolnost velice cíleně vystužovat. Takže o této stránce, protože o tom mluvím s mnoha lidmi, kteří jsou z branže bezpečnostní, analitici, manažeři krizový atd., vím, že ten stát toho moc nedělá a co dělá, dělá poměrně laxně a navíc, jako bývá nechválným zvykem, prostě spousta těch peněz, které jdou do zbrojení, se prostě rozkrade, což je tady vidět, že ty zbrojní zakázky jsou naprosto předražený, ale k tomuto tématu je mnohem povolanější například Jaroslav Štefec, který by prostě, který přímo v tom dělal a který tam taky vadil takovým způsobem, až vlastně byl velice komplikovaným způsobem a násilným způsobem vlastně odejít to tamtaď.

[Tomáš Lukavec]

Díky, Jané, znovu za ten rozsáhlý výklad a popis. Co vy na to, diváci, doplněli byste něco? Nebo takhle vám to dává smysl, nebo to vidíte ještě jinak?

Napište, děkujeme za sdílení. Je tady pro vás další otázka. Prezident Putin, jak podle vás přemýšlí hrozivý nebo důmyslný ztratek, který má naše elity načtené od zhora dolů?

[Jan Schneider]

No víte, já se obávám, že Putin má trošku jiný starosti než načítat naše elity. To by byl jeho trest asi, jo. Takže on se našimi, jako, se zabývá Lipavským třeba.

Kdyby Putin načítal Lipavskýho, no takhle, jestli půjde do pekla přes očistec, tak bude načítat naše elity v tom očistci, jo. To bude jeden z jeho trestů doživotních. Víte, já mám takovej pocit, že ta zahraniční politika těch států, hlavně těch velkejch, má co si společnýho s nejoblíbenějšími sporty.

Ta Amerika, bejsbol. Vodpálíme míček, rozběhneme se, pak se o něm porveme, uvidíme. Mně se to potvrdilo, když přijel Bill Martin po začátku americké agrese do Jiráku.

Přijel do Prahy na PSSI a udělal tam takovej seminář. A jsem myslel, že on bude něco vykládat. A on v podstatě přijel na rozum.

Říkal, co byste dělali v naší situaci. Není koukali tak překvapeně. A on říkal, víte, my jsme dostali úkol zabývat se poválečnou výstavbou Jiráku, až v okamžiku, kdy začaly padat první bomby na Jirák.

Neuvěřitelný. Čili oni opravdu něco udělají, a pak teprve začnou přemejšlet. Druhý sport, který tam připadá u té Ameriky v potas je wrestling.

Prostě, že to je jenom takovej teatr, takový předvádění, všichni si tam vyřvou. A v podstatě je to dopředu jasný, zaplacený. Nikdo si vlastně ani nemyslí, že to je nějakej sport.

Je to jenom prostě nějaký společný vypuštění emocí. Ti, kteří mají tu Ameriku nejradši, říkají, že to je možná pokr, že hrají pokr, že blafujou. No, může to být až takhle.

Co se týče toho ruska. Četl jsem nádhernou monografii Jivou Botvinnikovi, a paní Umancová to napsala. A tam ona napsala o tom začátku vlastně, jak je možné, že tento ryze aristokratický sport, nebo zábava, se stala nejmasovějším sportem v slovitském svaze.

A zmiňuje tam tu záležitost, kdy se na té jedné petrohradské tělocvičně objevil nápis Šachy jsou gymnastikou ducha. Vladimír Ilíč Lenin. Ona tam píše, no jo, ale ono to není někde dohledatelné, že by ten Lenin to řekl.

To si zřejmě vymysleli prostě ruský petrohradský šachisti, aby to dostali ideologicky do ažuru. A tímhle tím se to vlastně tak nějak jako prošlo, jako čípek hladce. A pak už ty šachy byly tak rozjetý, tak oblíbený, že to prostě už nikdo nezastavil.

Já jsem viděl, jako ty ruský šachy se hrajou na různých stavbách. Tam prostě betonová deska, na ní namalovaná šachovnice a na ní šrouby s matičkama v různých počtech, v různých výškách, který prostě symbolizují ty šachový figurky. Oni opravdu prostě hrajou ty šachy se vším a všude, kde se dá.

Co se tím šachovým myšlením se obrovsky rozvíjí představivost a hlavně oni jsou schopní přemýšlet, oni jsou schopní utlumit city, protože šachy to je přeci jenom jako souboj osobností, takže utlumit emoce a přemýšlet na mnoho tahů dopředu. Takže mluvě o Půčinovi, myslím si, že na rozdíl od ostatních, ten Půčin, myslím, že vyhovuje této definici šachového hráče, i jako bývalý spravodajec, protože v těch spravodajských službách vlastně ten způsob vedení hry jako šachové partie bývá ozdobou. Ty dobré spravodajské služby takhle hrajou.

Takže třeba ta reakce teďka po tom překvapivém útoku, když ti Ukrajinci vlastně bombardovali letadla, která byla vystavená kvůli satelitní kontrole mezi velmocemi. Prostě oni se snaží to rusko vyprovokovat. V tom kursku zřejmě se snažili sejmout ten Půtinův vrtulník.

Prostě snaží se to rusko vyprovokovat, aby byla záminka, aby se na to dostalo do hry, nebo se snaží ty mírový rozhovory zničit. A ten Půtin reaguje zajímavým způsobem. Já, co jsem vysledoval z médií, tak ta jeho reakce nebyla kvalitativně jiná, ale byla kvantitativně jiná.

Oni tam poslali strašně moc dronů. Čili oni dělali to, co dělali už devší dobu, ale udělali to v mnohem větším množství. Ty drony mají tu úžasnou vlastnost, že oni tam pošlou takový lítající šrot.

Když to chcete sestřelit, tak to musíte použít zbrání, která je stokrát, tisíckrát dražší. To udělali paršani Izraelcům tenkrát, že tam poslali prostě to, co se drželo ve vzduchu. A Izraelci v podstatě vystříjeli všechny ty drahý rakety.

Udělat to víckrát, tak už by neměli čím střílet. Američani těch patriotů tolik nevyrobějí a další systémy prostě. Všechno je to podobně drahý.

Vymýšlí se úplně jiná obrana proti těm dronům, která ale v rámci toho, jak je ta Ukrajina strašně velká, tak je to v podstatě neprobeditelný. Takže myslím si, jestli se nepletu, že ta odezva byla v podstatě co se týče počtu. Oni říkají, jak je to brutální, no těch civilních obětí samozřejmě je to vždycky špatný, ale těch civilních obětí není moc.

A naprostou většinou to jsou oběti těch sestřelených dronům. To znamená, ty drony nemířejí na civilní objekty. Ty drony mířejí víceméně na vojenský a energetický instalace.

A Ukrajinci, když to sestřelejí, tak v podstatě nemůžou to moc ovlivnit, kam to spadne. A když vidíte ty baráky zasažený, tak je to prostě zasažený ze zora. Po zásahu raketou by to vypadalo úplně jinak.

Takže ta jeho odpověď je velice sofistikovaná, protože oni věděj, já mám pocit, že prostě celou dobu oni skutečně se vyhýbají pokud možno civilním obětem. Když to srovnáte s počty civilních obětí v Jiráku po americkém agresji, no tak to bylo úplně něco jiného. To bylo nesrovnatelné.

Protože ty Američani se z Jiráku stáhnovaly, a jim to celkem jedno, protože je to na druhém konci světa. Rusové s těma Ukrajincema budou muset žít vedle sebe. Čili cítím tam v pozadí prostě takovou snahu moc těm civilním Ukrajincům neuškodit.

Aby to nabázání prostě nějakých relativně normálních poměrů nebylo tak složitý, protože bude každopádně obtížný, ale aby to nebylo zbytečně složitý. Tak to si myslím právě, že je asi ten odraz toho přístupu Putina k současné situaci.

[Tomáš Lukavec]

Já jenom si dovolím doplnit, my díváci o tom, Jano to vypráví z pohodu bezpečnostního analytika. To téma války je vždycky strašnitánské, když je jedna oběť, to je jasný. Jane, pojďte ještě říci.

Teďka se hodně v médiích objevují, i ve spravodajských službách, informace o tom, že se Ukrajině daří pomocí dronu odstřelovat různé vojenské cíle na území Ruska. Daří se jim ničit různé drony, pokud se nemýlí nějaké koletectvo. Začíná se to poměrně dít častěji.

Je tohoto strategicky z vašeho uhlu pohodu bezpečnostního analytika v pořádku, takhle vrátit úder, jít na to území Ruska z Ukrajiny, přesunout to bojiště, byť jako na základě toho druhu války pomocí elektroniky nebo dronu, jak to cítíte a vnímáte? Je to eskalace nebo je to naopak zase trošku ukázání prstů? Hele, prezidente Putine, tohle tady ne, tady máme nějaké příměří a tak dále, nedodržují se nějaké dohody a jak vy v tom čtete?

[Jan Schneider]

No tam je ta situace komplikovaná tím, že vlastně oni, Ukrajinci, vlastními silami by toho nedosáhli. To znamená, oni toho dosahují zbraněmi, které jsou dodany ze zemí NATO a tam je vlastně ten prst ze strany těch zemí, protože oni jsou takto zasaženi přímo do konfliktu s Ruskem. Když ta Ukrajina to používá na svoji obranu, na svoje muzemí, tak je to v pořádku.

Ale když používá ty zbraně a to je vlastně ta debata s těmi Němci, že odblokují vlastně to používání i na tom ruském zemí, tak tam už to začíná být velice komplikovaný, protože těm Rusům to potom dává prostor k dalším útokům, které by mohly výjít třeba na území Německa. A toho ty Němci, myslím, jako se chtějí vyvarovat. Především se toho chce vyvarovat prezident Trump, který, myslím si, že tu americkou sílu nemá úplně pod kontrolou.

Američani nepochybně nějaký podíl nad těhle útocích měli, ale nedá se to moc dokázat, dá se to předpokládat, co se týče lokalizace těch letadele, že tam jsou. Nicméně ta letadla byla odkrytá pro tu satelitní kontrolu mezi Spojenými státy a Ruskem. To je vzájemná kontrola, že ty nosiče nukleárních zbraní jsou na svých pozicích v letišti a že nejsou ve vzduchu.

Ukrajinci se snaží tímto rozbít dohodu mezi velkými hochy. Tenhle ratlík se snaží zahryznout do toho. Oni v podstatě narušili celou tu strategickou rovnováhu mezi Ruskem a Spojenými státy.

Narušili do jisté míry. Nenarušili to fatálně, ale narušili to nesmírně provokativně. Trump velice, jeho reakce je velice pochopitelná, že řekl, jako bylo to filigranská práce, nicméně strašně se rozčílil, protože mu to nesmírně stěžuje situaci.

V podstatě ten zelenského útok, ta pojinta není proti Rusům, ale proti Američanům. Trump to pochopil, že ten zelenský jemu hodil do toho vydle. Myslím si, že to je z hlediska těch Ukrajinců nedomyšlení.

Tady je pár válečních štváčů po té Evropě, to jsou skutečně takový psychopati a trpaslíci, kteří, nerozumím tomu, ale jsou to asi intelektuálně velmi podvyvinutí jedinci, kteří z historie nic nevědí a nevím, proč. Možná ani nechtějí ve skutečnosti válčit s Ruskem, ale chtějí tu ruskou hrozbu před tím obyvatelstvem zveličovat jenom proto, aby se jim lépe vládlo a aby ty zbrojovky dostaly svý zakázky. A ty zakázky jsou samozřejmě nadsceněný a z toho jde ten kickback zpátky do těch politických stránů.

Oni jsou financovaní, ty funkcionáři partajní mají svý peníze a takhle to jede. Oni ždímou to obyvatelstvo a celý to je spíš manipulace se strachem, než skutečná snaha válčit. Ale ono to musí vypadat jako, že to rusko už po nás jde, už po tý paní Čarnochoví se na ní sápou ty nadržený Azijati a už tady chtějí rabovat a znásilňovat.

Takže tohle to oni tady prostě dělají, nemá to vůbec žádnou oporu v realitě, ale je to prostě jenom ku vystrašení obyvatelstva. Taková ilustrace. Začátkem 90.

let rozpadá se Sovětský svaz a ti rozumní se starají o to, co se stane s tím jaderným potenciálem, s těmi výzkumákami, s tím vším, co tam v tom rusku bylo. No a v Německu byl konec léta, na podzim se schvalují rozpočty a teď, když je vlastně ta studená válka skončila, tak vlastně ty zpravodajci by nepotřebovali dostatových peněz a že by se mohlo dát něco na zdravotnictví a infrastruktúru a školství a ble, ble, ble. No a ty zpravodajci byli nespokojení, že jo?

Tak se najednou stalo, že z Moskvy přiletěl člověk a na letišti jim tam svítěl prostě. Zjistili, detekovali tam radioaktivitu. No tak měl v Tobolku, radioaktivit měl u sebe, z Ruska přivezl a teď hnedka proliferace jaderného materiálu a ble, ble, ble, no tak poslanci se zbáznili, odhlasovali bundes nachrych ten dýnstvu jako obrovské zvýšení rozpočtu a všichni byli spokojení.

No, já jsem ve svým funkci se tady potkával ze zástupci různých zpravodejských služeb, tak ten Němec mi pak říkal, no samozřejmě, že to byl náš člověk. Jo, takže takhle se to dělá a všimněte si, že na jaře každého roku je Usama bin Laden takhle maličkej, prostě to nebezpečí a ty hvězdičky tady přistávají, protože my tady se staráme o tu bezpečnost státu a opravdu na ničem jiným nám tak nezáleží, než na vás. No a přijde podzim, z chvíli se rozpočeta, najednou ten Usama bin Laden takhle jako ty pařáty a Putin pařáty a to nebezpečí prostě eskaluje, jo, takže potřeba zvýšit ty rozpočty a nadspat pět procent prostě na to bude dávat.

A na jaře zase budou ty Nobelovky zamír, že jo, a hvězdičky prostě a zase a koudelka dostane už asi pátou hvězdičku prostě. A víte, když to sledujete prostě 30 let, že to je v různých zemích, že se to prostě s různou intenzitou furt takhle odehrává, že prostě nejdřív ty vojáci eskalujou to napětí a pak to jsou ty samé, který dostávají Nobelovu cenu míru, jo. Pro mě je to jako pojistka určitá, protože oni ty politici, kdy začnou těm vojákům věřit, že opravdu jako je to nebezpečí, tak jsou to vojáci, který šlapou na brzdu a říkají, panáčkové, vy si vůbec nedokážete představit, o čem mluvíte, ta válka jako je strašně špatná, jo.

A proto mu dají třeba tomu americkému prezidentovi to červený tlačítko, který, když zmáčkne, tak mu přinesou kolu light, jo. A když by chtěli použít jadevní zbraně, tak ten náčelník generálního štábu prostě má už to právo být dotázán. Prostě on musí ještě zmáčknout, kromě amerického prezidenta, musí zmáčknout to tlačítko.

Už to není jenom na americkým prezidentovi. Čili ty generálové s náma, to je ten vojensko-průmyslovej komplex prostě s náma hraje takový hry. Jenom to doplním.

Můj vzácný přítel generál Petr Pelc v minulém životě, za minulou jeho režimu, byl taky geodet, čili člověk jako... Ten geodet má prostě trošku takový pohled na svět jiný. A Petr mi vyprávěl, byl k té Americe a říkal, on ten vojensko-průmyslový komplex není samotný.

Po tom covidu víme, že je i farmaceuticko-průmyslový komplex, pak máme bankovní komplex a pak je taky energeticko-ropný komplex. A někdo říká ještě mediální. A tyhle vlastně takových těch pět partíček se tak jako vzájemně lobuje a vzájemně se předhání.

Ten mediální má vývar furt, bankovní taky. A teď se perou akorát prostě ty farmaceuti s těmi vojákami, jedni vám dají dodržky a ty další vás z toho vyléčejí. Takže když to pak vidíte takhle, jak se to cyklicky opakuje, tak člověk z toho má určitou chandru, říká se jak z toho.

Čekáme prostě na někoho, kdo přijde. Proto se mně líbí ten Trump, že tam přišel a trošku jim tyto mechanizmy zrušil. Že je uvedl do smatku, že jim to trošku zdestruoval.

Ale víte, je to prostě hrozně smutný, že lidstvo po tolika generacích s tolika moudryjma knihama, s tolika moudryjma zkušenostma, který si předává, prostě furt padá do těch stejných takových nablblejch pastiček. Ona to fakt je nedůstojný. Krom toho, že je to hloupý a prodělečný, tak je to strašně nedůstojný.

[Tomáš Lukavec]

Děkuji, Jané. Já si dovolím ještě doplňující otázku, jak jsem odpovídal prezidentovi Trumpovi o Ukrajině. Není to tak trochu i vysvědčení pro Trumpa?

Jste říkal, že teď ta Ukrajina tím komplikuje zřejmě to jednání mezi USA a Ruskem, těmihle svými ataky na ruském území. Já si zase na druhou stranu říkám, jestli to není to, co by dělal každý, kdyby věděl, že na něj míří třeba nějaký útok z Ruska, nějaký drony, tak prostě odpálím ty drony i ty letadla, protože tím ochráním nějakou celistvost a znemnožím nepříteli postupovat. A je mi jedno, co si bude říkat nějaký pan Trump v tu chvíli, protože sliboval nějaký mír do nějakého strašně krátkého termínu.

Použil to ve volevní kampani, zvítězil a spíše mě, jako teďka to řeknu z tej strany Ukrajiny našeho prezidenta, tam někde jako drilluje, jako hlupáka. Jo, jestli to není legitimní asi na jednu stranu a jestli ten Trump si to tak trochu i nezaslouží. Dá se to takhle vyložit podle vás?

[Jan Schneider]

Z velký dálky, protože když se kouknete blíž, tak oni zasáhli letadla, který s Ukrajinou neměli vůbec nic společnýho, to byly jaderní nosiče. Takže ty letadla, který bojujou prostě na té Ukrajině, ty nezasáhly. Tohle byla rána úplně do taktické a strategické úrovně, ze kterou ta Ukrajina neměla nic společnýho a to skutečně pouze narušilo tu rovnováhu mezi spojenými státy a Ruskem.

Čili to byla rána úplně nesmyslná, to byla provokace, jenom prostě oni chtějí vyprovokovat to Rusko, aby se dopustilo nějakého zvěrstva a aby se tam mohlo eskalovat čím dál víc. Já pokládám celou tu záležitost ukrajinskou za nešťastnou, protože naštudoval jsem si vznik Ukrajiny, kdy vlastně to vyhlášení suverenity a samostatnosti v sobě obsahovalo závazek, že Ukrajina bude trvale neutrální stát. To se pak dostalo do ústavy.

V té ústavě to bylo až do podzima 2014, kdy to teprve ta počistická duma to výjmula z ústavy. Čili evidentně to tam bylo až do podzima 2014. To znamená v roce 2008, když ukrajinčtí představitele jednali o vstupu do NATO, jednali protiústavně.

Ta Ukrajina jako neutrální stát měla naprosto bonusové ceny energii z Ruska. Oni byli na tom dost dobře, ale nechali se zlákat tím vstupem do západu. Prostě nechali se koupit a Ukrajina je bohužel šíleně skorumpovaný stát.

No a v tom dubnu 2022, v tom Istambulu, prostě oni byli připraveni to skrámovat. Ten mírový návrh v tom Istambulu byl ukrajinskej. Čili ukrajinci sami byli připraveni, říkali, tohle to jako to jsme nechtěli.

No ale bohužel prostě Britové osvědčili tu svoji zášť, stále tou zášť proti Rusku a prostě ty je do toho dostali. Čili ta Ukrajina opravdu bojuje válku, kterou vlastně nechtěla, kterou si nezasloužila, kterou odnesou a jako není tam pro Ukrajinu vůbec žádná výhoda. Ta země bude nejen rozbitá, ale je i rozparcelovaná, protože oni jim nic nedají.

To je všechno na dluh. Oni si to všechno vemou. Ten, jak se jmenuje, Black Rock a další tyto společnosti prostě ty tam zabírají půdu, nerosty.

Oni přijdou o všechno, oni zjistí, že prostě ani ta židle pod zadkem jim nepatří prostě po tom všem. Vykašlou se na ně, celá Evropa se na ně vykašle. Ta půda bude kontaminovaná, protože tam používají střelivo z ochruzenýho uranu, což používali i v té Jugoslávii.

Když si budete zajímat o lékařské statistiky z Jugoslávie, tak zjistíte prostě ty onkologické důsledky, jaký to má. Prostě je to příšerný. Ta Ukrajina bude prostě zaminovaná.

Bude to neobyvatelný, ta část válečná. Ta Ukrajina na tom prostě dopadne hrozným způsobem. A jenom proto, že se někdo nechal zblbnout a v podstatě protiústavně jednal o tom, že se dají prostě koupit tím západem, že nebudou tím nárazníkovým pásmem.

Protože na tu Ukrajinu, teda na to Rusko se vždycky útočilo přes Ukrajinu. Čili ten, dokonce to říká Kellogg, říkají to všichni, prostě říkali to od Břežinskýho, Kissingera, všichni říkali, celý ten problém je rozšiřování NATO. Největší chyba, kterou udělal Západ.

George Kennan, který v roce 1946 psal ten telegram o tom zadržování komunismu, říkal, největší chyba, kterou udělal Západ, to napsal před pár lety. Všichni, kteří mají rozum v hlavě, vidějí prostě, že to NATO tlačí na to Rusko a říkají, pan Jeffrey Sachs o tom mluví, říká, podívejte se, co kdyby se v tom Mexiku stavěli biolaboratoře na amerických hranicích, jak by se na to asi tvářili ty američaní. Čili stačí opravdu se vrátit k tomu starýmu pravidlu, nedělej druhýmu to, co nechceš, aby dělal von tobě.

A když si to pak by vzali na sebe, tak by zjistili, že ty rusověře vlastně, bohužel, chovají úplně logicky, protože jsou zase vystavený určitýmu tlaku. V roce 41 se nebránili a dopadli příšerně. No tak teďka zvolili, měli dvě špatný možnosti.

Neměli dobrou možnost. Oni si to nevybrali. Oni si to, oni před tím rozšiřováním na to varovali.

Oni dělali všechno proto, prostě, aby k tomu to nedošlo. A když k tomu došlo, prostě, tak měli, ano, řeknu, dvě špatný možnosti. Neměli dobrou možnost, jo?

A bohužel, kdo to odskáče, prostě, bohužel bude ta Ukrajina. Čili tenhle ten krok pokládám, ten zelenský krok pokládám za naprosto zbytečný a který neslouží komukoliv jinýmu než Ukrajina. Rusku teda rozhodně neslouží, slouží pouze prostě nějakým těm válečným štváčům.

A když si to bemete do té souvislosti teďka s tím chystaným samitem na to, kde chtějí zvýšit prostě částku nadzbrojení na pět procent, což je naprosto šílený, jo? Tak tohle to dává vlastně smysl, že oni chtěli vlastně před tím samitem na to vyprovokovat Rusko k nějaký akci, která by pak v tom hágu sloužila na tom samitu k oprávnění prostě, aby všichni jako zvedli tlapičku, že budeme prostě dávat pět procent. No samozřejmě, jaká je pojinta?

Na to se bude vyzbrojovat jednotně, ale kdo to bude vyrábět? No, Rheinmetall možná, ale rozhodně Američani. Čili zase je to takový výpalný od té Ameriky potřebujem tady velikýho strašáka, potřebujem ty lidi vyděsit, potřebujem ty poslance vyděsit, potřebujem prostě, aby se ta zbrojní spirála zase rozjela.

Jenomže víte, kdo zná trošku tu historii, tak ví, že tyhle peníze, to jsou inflační peníze. A to se prostě někde musí vylečit. A buď to zkrachuje, buď to se ty státy zhroutějí do sebe, anebo se to léčí prostě válkou.

[Tomáš Lukavec]

Ještě, Jane, dovolte mi otázku, když vezmu vaše paradigma, které se tady zmínil jako výchozí, tak přece probíhají nějaké bezpečnostní komunikace, jsou tady bezpečnostní složky, které i z Pravodajské tajné služby. Myslíte si, že prezident Zelenský to udělal záměrně, anebo že třeba předpokládal, že Rusko nepůjde vojenskou silou, tak jako jsme to viděli po celé té 20. století, kdy se to na to rozširovalo a Rusko vlastně tomu přihýželo, i přes to, co jste vyříkal.

Že na jakou kartu vsadil prezident Zelenský? Je to podle vás akt agrese v tom smyslu, podle toho vašeho paradigmatu, že do toho šel a chtěl opravdu to Ruskovi budit, nebo jeho spojenci, nebo předpokládali, že se to nestane, nebo jsou tam další možnosti? Jak v tom čtete vy?

[Jan Schneider]

Já to beru jako zoufalství, protože oni postupně, čím déle to prodlužují, tak odtím víc u zemí přicházejí. Je tam jedna taková varianta, že možná to je i s tichým souhlasem Trumpa, protože on s těma Ukrajincema se sice dohodl o těch nerostných surovinách, nicméně oni jsou ty některé ložiska údajně prodaný možná už předtím těm Britům, a kdo ví, jestli to předtím ještě nebylo prodáno těm oligarchům. Ty oligarchové disponují svými ozbrojenými složkami, čili tam, když se to uklidní, tak tam pak nastane vlastně rovačka o to, kdo fyzicky bude těžit.

A úvaha je taková, že když to vlastně spadne, když to obsadí Rusové, tak ty Američani se s těmi Rusy mnohem s nás dohodnou na té těžbě, oni tam dodají technologii, budou prostě Rusové to budou těžit, bude to 50-50 a komu dolar v ruce šustí, toho pánu bude opustit, že jo. Takže tohleto je možná úvaha, že to vlastně těm Američanům nevadí, ten pomalý, ale neustálý ruský postup. Nicméně těch surovin tam je hodně a nejsou v dosah jako tomu ruskému postupu.

Rusové schotečně chtějí určitou část, to nárazníkový pásmo, ale kdyby chtěli celou Ukrajinu, tak to by museli zešílet, protože obsadit takovou velkou zemi nejde. Viděli jsme, Afganistán se nepodařilo obsadit, Irák se nepodařilo obsadit a já myslím, že Rusové o tom vědějí hodně. Takže i ty vynaložený prostředky, co šli na tu Ukrajinu, prostě byly jednoznačně svědčili o tom, že jde prostě o lokální postup a ne o obsazení celého Ukrajiny, protože opravdu se nezmláznili.

Navíc ten západ Ukrajiny, já si myslím, že si zabezpečují Poláci. A jak tak sleduju teď po volbě nového prezidenta, Poláci tam provedou tu debanderizaci takovým způsobem, že Ukrajinci budou vzpomínat prostě na baťušku Putina jako ze slzama v očích, protože ty Poláci mají skutečně ty vzpomínky prostě na tu válku, tam jsou velice nerítostní, je to tam nesmírně živý v tomhle tomu. Čili to opravdu jako Ukrajinci asi neudělali příliš dobře v tomhle tomu.

Takže a druhá věc je, že si nemyslím, že ten Zelenský by byl jako pánem něčeho. Opravdu si to nemyslím. Tam rozhodují úplně jiný lidi a on je figurka.

Na konec, čemu ten člověk může rozumět, on rozuměl možná kabaretu, ale prostě nějakýmu v vojenství a politice, ten je prostě úplnej lajk, to je figurka, takže tam rozhodují jiný. A jak je vidět, tak ty vojáci se tam, ty různý vylivové skupiny se tam prostě mezi sebou melou. Tam spíš asi rozhodující figurou bude ten Jermak, ten šéf jeho kabinetu.

Prostě to bude asi člověk, který na tom bude mít palec, ale ten Zelenský v podstatě je jenom figurka. Takže mluvit o tom, že Zelenský rozhod něco támhle, to nerozhod. A myslím si právě, že oni sázejí už, jsou na tom tak špatně, že prostě ty sásky zvyšují riskantní, prostě do toho banku přihazují, ale ty karty v ruce nemají.

[Tomáš Lukavec]

Děkuji. Co vy na to, diváci, jak to vnímáte vy? Napište, souhlasíte, nesouhlasíte, vidíte to ještě jinak, napište nám, děkuji.

Jané, abychom uzavřeli téma Ukraina. Už jste mluvil o rozparcelování Ukrajiny, ty investice tam probíhaly ještě před konfliktem, a změňoval jste i velkou Británii. Odráží se podle vás i podpora stávající Ukrajině právě v těch investicích, těchto jednotlivých západních velmocí právě na Ukrajině, protože my vidíme velmoci, jak se různě třeba i předhánějí v úvozovkách, v podpoře Ukrajiny.

Středoeuropské státy jako my, třeba kolikrát lidi boličstvo kroutí hlavou a říká, proč, co my tam jako Česká republika máme, proč to děláme, samozřejmě i s tím poukazem na to, že je nějaká ideologie, nějaká ochrana třeba civilistů a tak dále. Ale odráží se to nějakým způsobem, vysledoval jste to, že třeba ty země, které tam vehementně mají investment, že to používají, ale neřeknou to na rovinu, neřeknou prostě voličům, třeba, já nevím, ve Francii, Macron. My jsme tam zainvestovali tolik, ale rozvíjeli jsme tam takovýhle podnikatelský činnosti.

Teď tam dáme takovýhle peníze, abychom to ochránili před Ruskem, děláme to z racionálních pragmatických důvodů, ne z důvodu demokracie a blablabla, jak to oni často dělají, že zavěšují takové ty květnaté krásné projevy.

[Jan Schneider]

Já myslím, že tam jde prostě o normální rabování. Po první světové válce Němci dostali obrovské reparace. Nebyli schopni je splácet, takže američaní jim na to půjčili.

Byl takzvaný Davesův a pak Youngův plán. A američaní ty pohledávky kapitalizovali. To znamená, že oni se stali spolumajiteli obrovských německých podniků.

Bez toho by se ta druhá světová válka nestala. Měly tam zainvestováno samozřejmě i britové. Po druhé světové válce Marshallův plán byl další americký majitkový postup jako dále na východ, že vlastně dostali pod kontrolu hospodářství v západní Evropě.

Například v zemědělství měl ten Marshallův plán jeden z takových výsledků. Byl, že američani nedováželi obilý ale mouku. To znamená, že v Evropě skrachovali celý ten průmysl mlínský.

Oni neměli ani zbytky z toho mletí, neměli pro dobytek. Ten Marshallův plán je totální ideologie. Ve skutečnosti to byl jenom zase další mocenský záběr nebo vlastnick