Show Email

Tělo:

NEMAŽU,    SMAŽTE SI SAMI

Krásný den všem Pepík

Projev Reinharda Heydricha z 2. října 1941 slovo od slova

(https://www.kyslinger.info/0/history.html)

Soudruzi, pánové!

Z rozkazu vůdce jsem převzal před třemi dny vedení úřadu říšského protektora

místo ochuravělého říšského protektora, říšského ministra von Neuratha.

Těší mne, že již dnes po třech dnech, mám příležitost pozdravit vás,

spolupracovníky protektorátního štábu protektorátní vlády, úřednický sektor,

především též představitele svrchovanosti strany v tomto bojovém sektoru –

samozřejmě kromě svých užších spolupracovníků ve funkci náčelníka

bezpečnostní policie a SD – také vás, páni vrchní zemští radové, kteří jste

venku nositeli správy a – jak doufám – bojových úkolů na poli správy.

Vůdcova směrnice, kterou jsem obdržel pro tento úkol, jejž považuji za

omezený jak časově, tak i v jiném směru, tato vůdcova směrnice zní: Mám v

tomto prostoru jednoznačně a se vší tvrdostí zajistit, aby obyvatelstvo,

pokud je české národnosti, pochopilo, že se nelze vyhýbat realitě

příslušnosti k říši a poslušnosti vůči říši; Němci musí vidět, že tato část

říše je součástí říše a že zde na jedné straně požívá Němec ochrany a hraje

vůdčí úlohu – má ji hrát, jak mu přísluší – ale že má i tomuto právu

odpovídající povinnost chovat se a jednat jako Němec.

V politickém směru znamená to, co mi řekl vůdce, uznání linie, kterou zde až

dosud udával z politického hlediska státní tajemník Frank. Znamená to

současně samozřejmý, lidský, reálný a přátelský předpoklad pro spolupráci

mezi kamarádem Frankem a mnou.

Ještě krátce úvodem, pánové! Vy ve mně vidíte všeobecně náčelníka

bezpečnostní policie a SD. Vidíte ve mně – v každém případě jsem si zvykl,

že tomu tak je – muže exekutivy, jenž hledí podle možností vyřešit všechno

jen exekutivně. Tento názor je chybný a falešný a já bych chtěl, dříve než

vám řeknu něco o problémech tohoto prostoru, aby bylo i zde, jako často už

jinde, jednoznačně jasno o pojetí, podle něhož se chápu svých úkolů jako

náčelník bezpečnostní policie, jako SSman a spolupracovník říšského vůdce

SS, jako nacionální socialista.

SS (SD a bezpečnostní policie jsou součástí SS) jsou úderným oddílem strany

ve všech otázkách zajišťování nacionálně socialistické ideje. Být úderným

oddílem znamená být vždy před masou, být zvlášť dobře vyzbrojen, být schopný

nasazení a rozumět boji. Úderný oddíl však také nedělá nic, co by se dálo

bez vůle a bez plánu celého vedení. Předpokladem úkolu zajistit ideu však

není a nemůže být jen snaha vidět věci pouze po vnější, výkonné stránce a

plnit úkoly a rozkazy, ale je třeba vniknout hlouběji do problémů, vmyslet

se do nich a jednat se znalostí věcí, nedívat se na ně jen povrchně, ale

hluboce se jimi obírat a pochopit je. Tak jednáme jako výkonné orgány,

jsouce si vědomi poslání vůdce i říše, onoho poslání, jež vede přes

velkoněmeckou říši k říši velkogermánské. Vůdce mi při odchodu řekl: Mějte

na na paměti, že vždy tam, kde vidím, že je ohrožena říše, vyberu jednoho

velitele SS a vyšlu ho z pověření říše, aby zachoval jednotu říše. Můžete si

tak z těchto vůdcových slov odvodit celkové poslaní SS, a tím i mé zvláštní

poslání zde. Říkám předem: Nemám v úmyslu lpět nyní na svém místě na jednom

úkolu proto, že je pěkný a souvisí s ním reprezentace, nýbrž chápu svůj úkol

zde jako bojový úkol, který mám splnit v zastoupení jiného, abych mohl, až

jej splním, ohlásit vůdci: „Můj vůdče, splnil jsem jej. Nyní se mohu opět

věnovat svému hlavnímu poslání.“ Neznám však dosud dobu, jež je mi vymezena;

budou-li to týdny či měsíce, to závisí na vyřešení, na problémech tohoto

úkolu, to závisí na rozkazu vůdce.

Hovořil jsem o úkolech SS jako celku. Mohl bych to shrnout do hesla:

„Nepřítel všech nepřátel a ochránce všeho německého“, a to má platit zejména

pro tento prostor. Úkol „nepřítel všech nepřátel“ obsahuje hlavní směrnici

pro naše policejní a zajišťovací úkoly, nejen v užším, ale i v širším smyslu

slova. Nevidím v tom jen úkol zatýkat a předávat k odsouzení a dohlížet, ale

chápu to jako systematické zkoumání nepřátelských vlivů, ale i vlastních

chyb v jednotlivých oblastech života.

Druhá stránka tohoto úkolu, „ochránce všeho německého“, má své zdůvodnění ve

vnější formulaci skutečnosti, že vůdce ustanovil říšského vůdce SS říšským

komisařem pro upevnění němectví. A když jsem nyní převzal tento úkol zde, v

protektorátu, jsou oba pilíře koneckonců též základy mé náplně úkolů:

odrazit a potlačit vše nepřátelské a zajistit, avšak i plánovat pro

budoucnost, všechny věci, které jsou dobré pro němectví a nutné pro

budoucnost.

Nechte mne nyní trochu se rozmáchnout, abych právě celkové problémy také

tohoto prostoru postavil do všeobecné souvislosti, abychom nebyli jako

klapkami na očích omezeni jen protektorátními hranicemi.

Předpokladem pro válku, pro splnění této války, pro obsazení nutných

prostorů a pro formování a utváření velkoněmecké a velkogermánské říše bylo

vnitropolitické zabezpečení říše. Z toho především vyplývá a zde také začal

původní vývoj úkolů SS a policie – kromě toho bylo naším úkolem plánovat

podle osobních příkazů a směrnic vůdce v tehdejší cizině výzkumnou a

průzkumnou metodou všechno to, co se během vývoje mohlo stát předpokladem

pro mnohé politické ale i vojenské úspěchy a události. K tomu pak

přistupovala následkem politického vývoje v evropském prostoru nutnost a

úkol zaměřit se na návrat Němců, řídit návrat občanů německé národnosti z

prostorů, které jsou dnes na východě obsazeny našimi jednotkami, těch občanů

německé národnosti, kterým by se určitě stalo totéž, co se dnes děje občanům

německé národnosti na Volze, kdyby vůdce nebyl rozkázal a dosáhl nanejvýš

naléhavého převedení tohoto půl miliónu občanů německé národnosti. A teď k

samotné válce.

Musí nám být jasno, že všechny události posledních let, všechny vojenské a

politické otázky, mají úžasnou organickou souvislost. Musíme mít také jasno

v tom, že předpoklady této války a její následky vyžadují – při naprosto

tvrdém vedení této války do konce – aby se zachovala a dále vytvářela tato

říše a aby byla dovedena k velikosti. Neboť všechny politické mezihry, ať

diplomatické, zahraničně politické či jiné povahy, byly jen přípravnou prací

velkých, jasných věcí, totiž těch, že nepřátelé říše, vedeni židy a

svobodnými zednáři, si koneckonců kladli za cíl, že toto Německo, snažící se

o vzestup svým vnitřním ideovým vedením nacionálního socialismu, že toto

Německo je nebezpečím pro světové plány židovstva celého světa. Že proto

bylo uděláno vše, aby se Německo stalo malým a aby je zničili. To proto, že

poznali, že v dějinách Německé říše vždy, když už Žid věří, že nás má na

zemi, povstal odněkud z německého prostoru, z německých lidí, někdo, jenž

dal dohromady Němce neslýchanou ideovou silou a svou osobností, stmelil je v

jednotu a potom je vedl k velikosti a překonání nebezpečí a viděl, že jen

tehdy mohl být německý vývoj rušen a brzděn, jestliže mohla přijít rána

dýkou z německého prostoru.

Nyní jsme v Evropě obsadili pod vůdcovým vedením velmi mnoho prostoru, což

je vojenským předpokladem pro další vedení války a její vítězné ukončení.

Musíme si říci jasně, že obsazení tohoto prostoru v každém případě nebude v

mnoha zemích přechodným, nýbrž konečným obsazením, přičemž je lhostejno,

jaká bude forma kontaktu těchto prostorů s námi. To však znamená, že

budoucnost říše závisí na ukončení války, na schopnosti říše a na schopnosti

lidí této říše získané prostory udržet, ovládnout a případně s říší spojit.

Závisí tedy na způsobu, jak jsme schopni s lidmi zacházet, vést je a spojit

s námi. Musíme zde vlastně rozlišovat velké skupiny, jednu skupinu tvoří

prostory s germánskými lidmi, to je s lidmi, kteří jsou naší krve, a proto

jsou vlastně našeho charakteru. To jsou ti, kteří špatným politickým vedením

a vlivem židovstva jsou nějak pokřivení, kteří teprve pomalu musí být

dovedeni k základním prvkům současného myšlení. Jak to vidím, jsou to tyto

prostory: Norsko, Holandsko, Flandry, později i Dánsko a Švédsko. Jsou to ty

prostory, jež jsou osídleny Germány a které nějakým způsobem, a musíme si

zde udělat jasno, zda v konfederaci, jako župa či nějak jinak, budou patřit

k nám. Je jasné, že musíme nalézt vůči těmto lidem docela jiný způsob

jednání než vůči národům jiné rasy, slovanským či podobným národům. Germána

se musíme chopit tvrdě, spravedlivě, ale musíme je vést lidsky, podobně jako

vedeme náš národ, jestliže ho chceme udržet natrvalo v říši a chceme-li, aby

s ní splynul.

Druhou skupinou jsou východní prostory, jež jsou zčásti osídleny Slovany, to

jsou prostory, kde je třeba vědět, že dobrota bude chápána jako slabost, to

jsou prostory, kde sám Slovan vůbec nechce, aby se s ním zacházelo jako s

člověkem rovnoprávným, a je zvyklý, že pán si s ním nezadává. To jsou tedy

prostory, které máme nyní na východě vést a udržet. Jsou to prostory, kde

musí jednou vládnout německá horní vrstva, po dalším vojenském vývoji bude

sahat až hluboko do Ruska, až daleko k Uralu; tyto prostory musí být naší

surovinovou základnou, jejich obyvatelé se stanou pracovníky pro velké, i

kulturní úkoly, a mám-li to říci docela drasticky, musí nám sloužit jako

otroci. Jsou to prostory, s nimiž budeme vlastně nakládat, jako když se

obepíná nová země na pobřeží hrází, tím způsobem, že se tam na východě

vybuduje ohromný val z branných rolníků, aby se toto území už jednou

uzavřelo proti bouřlivému přívalu z Asie, pak bychom je rozdělili příčnými

valy, tuto půdu bychom postupně pro sebe získávali tím, že na okraji

vlastního Německa, jež je osídleno německou krví, se pomalu bude vysouvat

vždy jeden německý val za druhým, abychom tak postupovali s německým

osidlováním na východ prostřednictvím německých lidí, kteří jsou německé

krve. Z tohoto hlediska je třeba vidět všechny úkoly na východě, které tam

musíme splnit. První val, o protektorátním území budu mluvit až potom, tvoří

na východě obě provincie Gdaňsk – západní Prusko a župa Warta, které spolu s

východním Pruskem a slezskými částmi ještě asi před rokem byly vcelku plně

osídleny téměř 8 milióny Poláků; to jsou prostory, které se nyní musí

osidlovat zcela systematicky Němci, aby se polský živel kousek po kousku,

krok za krokem vytlačil. Jsou to prostory, jež musí být jednou celé osídleny

jen Němci, přičemž musíme uvážit, které pokrevní části Lotyšů, Estonců a

Litevců jsou schopny regermanizace či germanizace. Rasově nejlepší živly

jsou Estonci, na nichž jsou patrny švédské vlivy, pak přicházejí Lotyši a

nejhorší jsou Litevci.

Dále se jedná o velkopolský prostor, jenž je nejbližší oblastí, která se

musí zcela pozvolna osídlit Němci a z které se polský živel musí postupně

zatlačit na východ. Pak přijde Ukrajina, jež má též žít především pod

německým velením jako velká surovinová a vyživovací základna, když nejprve

jistým přechodným řešením bude postupně vyloučena z velkoruského prostoru s

tím, že se použije a využije jistých, v podvědomí ještě dřímajících,

vlastních národních myšlenek, aniž dáme tomuto národu kulturní posilu či

oporu, aniž bychom tam chtěli vypěstovat silnou inteligenci, aby tak

nevznikla v pozdějších dobách nějaká opozice. Taková inteligence by se pod

slabým vedením mohla po létech opět chtít odpoutat. Vcelku vzato platí tedy

zde v prostorech na východě starý kolonizační princip, jenž však v

protikladu k dřívější kolonizaci řádových rytířů a baltských baronů sleduje

tu myšlenku, že jejími nositeli jsme my, naše krev, a že se na východě

probouzí stará idea, idea řádových rytířů, jako stupeň k opanování prostoru,

který nemůžeme úplně osídlit. A nyní, když máte před sebou celkový obraz,

musí vám být jasné, že se českomoravský prostor natrvalo nesmí ponechat v

takovém stavu, který by vůbec umožňoval Čechům tvrdit, že to jejich prostor.

Zde jde pouze o jedno, a to že si nejdříve připomeneme, co je životně

důležité a přednostní, jaké má tento prostor historické základy, že se

dohodneme, co tu vlastně jednou uděláme. Z čeho vyrostl tento prostor. Odkud

jsou lidé, kam patří atd.

Chtěl bych se ještě dotknout jedné věci, doufám, že to nebude pro vás nic

nového, ale přece jen bych to chtěl načrtnout. Musí vám být jasné, že v

německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem říše, srdcem, jež bylo v

příznivých dobách vždy pevností němectví, že v dobách kolonizace byly stráží

proti východu, že koneckonců – jak to dokumentuje i vývoj na kulturním poli

– bývaly v dobrých dobách vždy pevností, a jak to řekl Bismarck, „citadelou

Evropy“. To je odůvodněno i tím, že první říšská univerzita před Krakovem a

před Vídní byla založena zde v Praze. Když se na to podíváte pozorněji, bude

vám beze sporu naprosto jasné, jakou osudovou dynamiku má tento prostor pro

Německo a německé dějiny. V létech německých dějin, jež chceme nyní trochu

probrat, přicházely rány dýkou ohrožující říši většinou z tohoto prostoru.

Tedy právě v tom okamžiku, kdy říše vítězí, v tomto okamžiku je možné, aby

se tady zasazovala rána dýkou dějinám a vývoji říše; ať to je třeba – ať už

líčím kteroukoli etapu němectví – ať už je to třeba Marbod [Marobud] z Čech,

který postupoval proti Arminovi z kmene Cherusků, ať to jsou slovanští

věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří chtěli odtrhnout tento prostor pod

pláštíkem náboženských církevních myšlenek východních církví a církevní

cestou jej přivést k byzantské myšlence, ať již to byly vnější počátky

třicetileté války s pražskou defenestrací nebo ať je to v současné době

pokus ohrozit říši ilegálním hnutím odporu a vpadnout tak říši do zad v

jejím rozhodném a osudovém boji proti bolševismu.

Pánové! To vše jsou věci, které mají zcela jasný logický sled týchž myšlenek

a událostí, to jsou stejné rány dýkou z tohoto prostoru.

Avšak stejně tomu bylo i opačně, vždy když vedení říše poznalo, že tento

prostor je rozhodující, že Čechy a Morava mají zároveň účast, osudový,

rozhodující podíl na pozitivním plánování dějin. Známe jména, která zasáhla

do kolonizace východu. Ať je to král Otokar, který nakonec při kolonizaci

východu dospěl jako úderný oddíl proti východu až ke Královci a toto město

založil, ať je to doba Karla IV. nebo boje Bedřicha Velikého, bitva u Hradce

Králové nebo i dnes nekonečná, dějinná a osudově rozhodná vůdcovská síla

Adolfa Hitlera, jenž teď ve dvou etapách definitivně získává tento prostor,

když z něho, z nepřátelské základny, dělá pevnost a základ pro naše nasazení

a naše boje proti bolševickému nepříteli.

A teď k současné situaci. Řekl jsem, že dnes rozhodně vývoj spěje k nové

ráně dýkou. V posledních týdnech prožíváme vývoj, charakterizovaný

sabotážemi, teroristickými skupinami, ničením úrody, zpomalováním práce, což

zcela jasně organizuje velká odbojová organizace. Tento vývoj, i když nevede

k aktivnímu povstání, přece jen zcela systematicky připravuje všechno, co má

být připraveno pro okamžik, až přijde čas uvrhnout toto území ke škodě říše

do nebezpečného neklidu. I kdyby to bylo jen to, že nepřítel vede a chce

české obyvatelstvo vést ke vzpouře, chce, abychom utrpěli citelnou ztrátu,

že jde o pracovní výkon ve zbrojním průmyslu a citelný neklid, což nakonec

může být vzorem pro ostatní obsazená území. Stav v posledních týdnech byl

takový, že se už dalo říci, že jednota říše byla jednoznačně ohrožena, tento

prostor pod povrchem tak vřel, že se jedině dá říci, tady se musí včas

zasáhnout. A chtěl bych říci zcela otevřeně, že vinu nenese jen protivník,

vinu máme také my, Němci, neboť v tomto prostoru ne všichni Němci, kteří sem

přišli, si uvědomili, že to je bojová oblast, bojový prostor, kde každý

jednotlivý Němec, bez ohledu na kompetenci, musí též jako bojovník pro

němectví vítězit. Každý Němec, jenž zde vyniká, musí se cítit politickým

vojákem vůdce, musí vidět zcela jasně základní linii v tomto prostoru, musí

vědět, že základní linií je zajištění tohoto prostoru, boj proti veškeré

české samostatnosti, a musí při zacházení s jednotlivci chápat, že Čech je

Slovan a že také Čech si vykládá každou měkkost jako slabost. Že je to

šílenství povolit v jednotlivých případech, protože ten druhý to neuzná,

ihned toho využije a vyloží si to jako slabost; jakmile se mu povolí, přijde

podruhé s větším požadavkem. Navíc je však v tomto prostoru třeba, aby si

nikdo nemyslel, což Němec velmi často dělá v v německém prostoru, že je to

právě taková provincie jako v říši a že je možné zde spravovat od stolu

stejnými správními metodami, což naprosto nikdy nepůjde. Správní rozdělení

tohoto prostoru, viděno z německé strany, je pouze jedním z prostředků a

metod, jak tento prostor definitivně ovládnout a vést. Je to systém, který

nemůžeme srovnávat se správním rozdělením a metodami, jež platí v říši, vůči

německým lidem. K tomu však přistupuje ještě základní myšlenka: veškeré

počínání německých lidí v tomto prostoru musí být v tomto okamžiku

usměrňováno naprosto jednoznačně, totiž tak, že vzhledem k válce a z

taktických důvodů nesmíme připustit, aby se Čech v jistých věcech rozzuřil a

vybuchl, ikdyž musíme být v tomto okamžiku z jistých taktických důvodů

tvrdí, musíme přesto jednat tak, aby si Čech, nemá-li žádné jiné východisko,

nemyslel, že teď právě musí vyvolat povstání. Základní linie však musí, ač

nevyslovena, i při takovém jednání platit: tento prostor se jednou musí stát

německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat. To jsou věci, které

můj úkol zde rozdělují na dvě velké a jasné etapy a oblasti činnosti. Jedna

je blízká – zaměřená na válku – druhou začíná dalekosáhlý a konečný úkol.

První, blízká, je diktována potřebami vedení války. Potřebuji v tomto

prostoru klid, aby dělník, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné

úsilí plně svou pracovní sílu a abychom nezdržovali při zdejším obrovském

válečném průmyslu přísun a další rozvoj zbrojního průmyslu. K tomu patří i

to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak

zřetelně říci, aby mohli splnit svoji práci. Ale i to, abychom dávali pozor,

aby Čech nevyužil podle svého zvyku tohoto nouzového stavu říše, aby si

nevydobyl pro sebe soukromé a vlastní české výhody. Tento blízký úkol

předpokládá, že Čechovi nejprve ukážeme, kdo je pánem v domě, aby věděl

přesně, že zde diktuje německý zájem a že zde koneckonců má rozhodné slovo

říše, říše zastoupená vedením na tomto území, tedy též vámi, pánové. Říše

nenechá se sebou žertovat a je prostě pánem v domě, to znamená, že ani

jediný Němec nic Čechovi neodpouští, asi tím způsobem, jako je tomu v říši

se židovstvem, aby neexistoval jediný Němec, jenž by řekl, ale ten Čech je

přece slušný. To byl problém židovské otázky v říši, a můžete si představit,

jak by takhle dopadlo řešení židovské otázky. Když všichni nebudeme zjevně

držet pospolu a navenek nevytvoříme vůči češství jedinou frontu, bude Čech

hledat stále zadní vrátka, jimiž vyklouzne chytrácky ven. O otázce, zda

můžeme o jednotlivci říci, to je skutečně slušný chlap, se bude uvažovat

teprve tehdy, až přistoupíme k tomu, abychom začali s dalekosáhlým konečným

řešením úkolu, tedy při otázce poněmčování a podobných problémech. Přitom

nesmíme zapomenout na jedno: že navenek, co se týká kultury, a to je zejména

důležité, si nesmíme zadat, aby si Čech nemohl dělat legraci z toho, jak se

Němec chová. Němec si nemůže dovolit, aby se v lokálu ožral; tady musíme být

zcela otevření: jestliže se někdo sežere, jestliže si popustí uzdu, proti

tomu nikdo nic nemá, ale má to dělat mezi svými čtyřmi stěnami nebo v

kasinu. Čech musí vidět, že Němec, ať ve službě, či v soukromí, se umí

chovat, že je pánem od hlavy až k patě. A proto jsem nařídil, abychom

dostali zde v Praze německou ústřední policejní stráž, která se bude starat

především o to, aby se též Němci v tomto prostoru chovali řádně. Neboť

Němec, který není vychován, jak se na vůdcovskou úlohu sluší, ten se sice

cítí jako pán v domě, ale ve falešném směru, a vede si ke škodě říše hůře,

než si sám dovede představit.

Dále očekávám, že vám bude při zacházení s Čechy jasné, že je třeba též

jistých taktických předpokladů. Když např. vydám nařízení tisku, musí napsat

bez reptání to, co potřebuji. přesto budu samozřejmě udržovat s Čechy

korektní společenský styk, přičemž musím dávat pozor, abych nepřekročil

hranice, abych si v každém okamžiku říkal: Dej pozor, jsou to ale Češi!

Rozumíte? Stýkáme-li se z taktické nutnosti s Čechy, kteří nám slouží, i pak

je nutno se vždy vracet k myšlence: Jsou to ale Češi. Něco jiného je, a to

je nejpodstatnější, že při vší tvrdosti se opravdu staráme o věci, které

skutečně nejsou v pořádku. Neboť nemá žádný význam, když Čecha mlátím a se

vší námahou a působením policie přivádím k tomu, aby pracoval, když on

skutečně nedostává to, co potřebuje, aby měl fyzickou sílu vykonávat svou

práci. V tomto směru se konala na návrh státního tajemníka Franka porada u

vůdce, na níž byl přizván státní tajemník Backe, a my pravděpodobně

přistoupíme, prosím, abyste si toto vše nechali pro sebe, než to bude

zveřejněno, neboť se to musí náležitě propagačně upravit, pravděpodobně

přistoupíme ke zvýšení přídělu tuku pro české dělníky, tak okolo 400 gramů,

to je množství, o němž se už dá mluvit. Abych to šikovně využil k

propagačním účelům, spojím to s myšlenkou: vy, čeští dělníci venku, buďte

raději zticha, jinak by se mohlo také stát, že bude příděl tuku opět menší.

To vše jsou věci, které se musí správně psychologicky uchopit. A nyní k

otázce celé propagandistické linie. Viděno ve velkých obrysech, musí se

stále více zdůrazňovat myšlenka o svatém Václavu v jejím dějinném vývoji,

neboť jestliže Češi svatého Václava oslavují, nemusíme jej líčit stále jako

svatého Čechů, nýbrž tak: svatý Václav byl mužem, jenž pochopil, že český

národ může žít jen spolu s německým prostorem. To se musí správně

psychologicky uplatnit a obrátit zbraň: když tedy Češi oslavují svatého

Václava, vlastně dokazují, že měl pravdu. To je to, co se dá historicky

využít.

Za druhé je třeba pro nejbližší dobu války jasně Čechům ukázat: ať náš

miluješ nebo ne, ať pomýšlíš na samostatný stát později nebo ne, důležité

je, že přinejmenším uznáváš, že by to bylo pro tebe v tomto okamžiku jen

škodlivé, kdybys vyvolal povstání nebo kladl odpor. To je taktika a linie,

kterou, myslím, musíme v tomto okamžiku sledovat. Ty lidi nezískáme, to

nechceme, a ani by se nám to nepodařilo. Budeme jen prakticky všem

vysvětlovat – propagandou a opatřeními atd. – docela jasně, že pro Čecha je

reálné nejpříznivější, když v tomto okamžiku hodně pracuje, i když si tajně

myslí, půjde-li to s říší přece jen dolů, pak budu mít opět svou svobodu. To

nám může být úplně jedno; hlavní věc je, že je klidný, neboť my potřebujeme

klid a ticho pro konečné získání tohoto prostoru. Základní linie musí být

jasná, avšak i taktika musí být jasná, každý Němec, který tuto základní

linii nemá, a základní linie může být jen nacionálně socialistická, musí

pryč. Kdo v taktickém jednání s Čechy opět ustupuje toho zde nepotřebujeme,

takoví Němci zde nemají co pohledávat.

Prosím vás zcela otevřeně, pokud se to týká vás či vašich spolupracovníků,

řekněte mi zcela otevřeně: Tak, jak jsi to tu řekl, tak to nemohu dělat,

prosím, nech mne odejít domů. Pánové, pustím bez reptání každého, aniž

ztratí svou kvalifikaci, jenž je dost poctivý, aby to řekl. Ale velice tvrdě

zasáhnu, jestliže během mé činnosti tyto myšlenky neuzná a nebude se jimi

řídit. K tomu přistupuje i přísný dohled nad těmi říšskými Němci, kteří zde

z důvodů osobní touhy po zisku při arizaci jen škodí vážnosti říše. To jsou

ti, kteří udávají, že zde pracují v zájmu němectví, mají však na zřeteli ve

skutečnosti pouze svůj měšec a svůj mamon.

Když se budeme na věci dívat takto, platí jako nejbližší úkol toto: základní

linie je jasná, taktika je jasná, tedy všechna opatření závisejí jen na

užitku pro vedení války říší, závisejí na tom, aby byla zachována základní

linie, na tom, že to při taktice nepřeženeme a základní linii neuškodíme.

Závisejí koneckonců na tom, abychom měli zcela jasně před očima, že vše, co

se zde musí stát, je právě jen řešení pro nejbližší budoucnost, čímž nesmí

utrpět konečné řešení.

A nyní, pánové, několik myšlenek o konečném řešení, musí s sebou přinést

toto:

1. Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je

srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z

tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši. Nechci však

snad říci o konečném poněmčení tohoto prostoru: pokusíme se tedy teď podle

staré metody poněmčit českou verbež, nýbrž říkám docela střízlivě: začíná to

věcmi, s nimiž můžeme už dnes maskovaně začít. Abychom získali přehled o

tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis

v rasově národnostním smyslu. To tedy znamená, že musím získat nejrůznějšími

metodami, nejrůznějšími oklikami příležitost, abych jednou ohodnotil veškeré

obyvatelstvo z hlediska rasového i národnostního. Ať už pomocí rentgenu,

prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při zdánlivém

uložení pracovní služby. Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak

a tak vypadá obyvatelstvo. Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a

dobře smýšlejí, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme

ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně

smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed

zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou

dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U

těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je

nasadíme do práce někde v říši jinde a budeme se starat o to, aby už neměli

děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Ale nesmíme je

odradit. To vše je řečeno jen teoreticky. Pak zůstávají špatně smýšlející

lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá

vůdcovská vrstva.

Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících lidí

dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídlit je v říši, v čistě

německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to

nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by

tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám.

To jsou zcela jasné, zásadní myšlenky, které musí být vodítkem. Kdy se to

stane, to je otázka, kterou musí rozhodnout vůdce. Ale plánovat to a

shromažďovat materiál, to jsou věci, s nimiž už můžeme začít. Musíme

materiál přezkoušet, musíme využít možností, které tu jsou. Např. Pozemkový

úřad, když ho nasadíme správně politicky opačným směrem, než to udělali

kdysi Češi, může nám už dnes, v jakési kostře dát nekonečně mnoho, takže

věřím, že za krátkou dobu, kterou tu asi budu, mohu již položit v mnohém

základ pro národnostní záležitosti. K tomu přistupuje ještě toto: musí nám

být jasno, že tyto věci je možné uskutečnit v celém tomto plánovacím období,

v této nejbližší době boje, jen jestliže budou také jednotně řízeny a

plánovány. Je samozřejmě jasné, že např. různí krajští vedoucí, kteří nyní

patří do čtyř žup, sami uvažují a plánují v rámci celkové linie, která

prospívá též župě. Ale přece bych rád, abyste nejprve viděli jedno:

primárním je ovládnutí a definitivní podmanění tohoto prostoru, na pozdější

dělení – pánové a příslušníci strany – je času dost pak. Nejprve musí být

tento prostor zvládnut, což nedokáži, nebude-li řízen z jednoho ústředí.

Nemohu s Čechy zacházet podle čtyř různých dílčích metod. To je též smyslem

kanceláře strany, kterou zde zřídil styčný úřad kanceláře strany pod vedením

župního vedoucího dr. Juryho a pod praktickým pracovním vedením příslušníka

strany Schultze-Schomburga. Určitě budu vycházet vstříc všem přáním a

potřebám žup ve všech záležitostech. Pouze v jediném nenajdete u mne

slyšení, a to tam, kde to bude narušovat to primární, totiž nutnost

podmanění a koneckonců upevnění tohoto prostoru. Avšak předpokládám, že jste

nacisté, a nacista konečně ví, že celkový zájem říše je primární a že teprve

pak přicházejí zájmy vlastní.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2025/05/09/projev-reinharda-heydricha-z-2-rijna-1941-slovo-od-slova