Show Email

Tělo:

Všechno to začalo sdělením pana premiéra, že nás důchodců je moc, dětí zase 

málo a že důchodový účet to neunese. 

Jsem tím viníkem, státní kasu tuneluji již osmnáct let.

Druhý den na cestě metrem jsem na cestujících viděl, že mně ta vina přímo 

kouká z očí, oni jedou unaveni z práce a já 

hříšník v pohodě od vnoučat zadarmo, a dokonce sedím na sedadle, mně

cedulkou vyhrazeném.

Podobně to bylo i v supermarketu, kde jsem vzbudil pozornost u těch mladších

 vánočkou, citrony a třemi pomeranči... 

Na lojovou kouli pro sýkorky jsem si už netroufnul.

Je nesporné, že mou vinou budou Vánoce pracujících chudší. Usoudil jsem, z 

ustaraného výrazu pana premiéra, že si žiji nad poměry...

Na Štědrý den jsem nemohl usnout z toho mého hříchu.

A když jsem už zabral, přišel zlý sen...

Stojím jak zločinec na pranýři, pan premiér mě peskuje za mou drzost 

požadovat navýšení penze, když důchodový účet je v mínusu.

Potím se a slyším jeho výtky: „Člověče, vy jste se zbláznil, teď v době 

energetické krize, války na Ukrajině a v Gaze, vy chcete přidat.

Nemáme peníze na sešity a barvičky pro školáky, neurodily se brambory, 

mrkev, cibule... a vy chcete přidat. Považte, to zvýšení pro důchodce by nás

 vyšlo pěkně draho, a ještě v době, kdy potřebujeme stovky miliard na nová 

americká letadla F-35, na nové tanky, také pražská Zoo hledá u mne miliardu 

pro medvědinec.

Člověče, vy nevidíte stávky učitelů, protesty lékařů, se svou mzdou jsou 

nespokojeni i školníci, uklízečky a kuchařky?

Je dokonce možné, že v této chvíli stávkuje parlamentní kuchyně a já zítra 

budu bez oběda. A zrovna má být domácí svíčková s knedlíkem a brusinkami, na

 kterou jsem se tolik těšil, a to vše za 30 korun.

A to nedej Bože, kdyby stávkovaly kuchařky celý týden.

Vy si snad myslíte, že si ty peníze někde ve vládním sklepě tiskneme.

Každému říkám, že i my ve vládě šetříme, já například jezdím nakupovat do 

Německa Nutellu, tam ji koupím za polovičku!

Podobně pan prezident, ten zase zajede na motorce do Polska... Musíte se 

více snažit.“

Pan premiér pokračoval ve svém ekonomickém rozboru, vysvětlil tajemství 

výhodného nákupu zemního plynu (LNG) ze zámoří, místo toho levného ze Sibiře

, k tomu přidal hněv na Orbána, Fica, že oni sobecky myslí jen na ty své

domácí, nešetřil ani Babiše ani Čínu…

Ráno mě z toho zlého snu rozbolela hlava.

Přitom jsem chtěl panu premiérovi toho tolik říci, o svých čtyřiceti letech 

práce v ČKD, o desetitisících tramvají, které jsem pomáhal kompletovat a 

které stále jezdí v Praze, Brně, Plzni... Ale i v Kyjevě, Charkově, Koreji, 

dokonce i v Africe.

Chtěl jsem mu ještě povědět o milionech podnikových a družstevních bytů, 

postavených v Československu, v jednom z nich již 45 let bydlím.

Povědět mu i o vodních dílech na Vltavě, o cementárnách, o ocelárnách, o 

energetické soběstačnosti, o soběstačném zemědělství, o vesnici pulsující 

životem, ale i o populační explozi na počátku sedmdesátých let.

Do penze se chodilo v šedesáti, maminky dokonce ještě dříve.

Povědět mu také o podnikové rekreaci, o zdravotní a sociální péči... Dnes se

 omlouvám panu premiérovi, vím, že má jiné starosti a na mne, starého dědka,

 nemá zrovna čas.

Dnes je zde, zítra v Bruselu, pozítří v Kyjevě, popozítří v Africe, ono 

řídit celý svět není legrace.

Mezitím mu doma, ti podobní jako já, stávkují, nebo nemravně chtějí přidat k

 platu či k penzičce.

Omlouvám se, pane premiére, že jsem zestárl.

 ..................uf, to jsem si oddychl. Konečně se po delší době po 

zrušení valorizace důchodů 

našlo mizerných 7% na zvýšení platů ústavních činitelů !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

!