Show Email
Historik Jiří Fidler se v rozhovoru pro Parlamentní listy vyjadřuje ke vniku Rady vlády pro paměťovou agendu, kterou přirovnává k radě lidových komisařů. Stejně tak nachází totalitní paralelu s funkcí koordinátora strategické komunikace, Ústavem pro studium totalitních režimů a dalšími úřady, které by se dle Fidlera mohly soustředit do formy Ministerstva Pravdy.
Nevhodní historici za mříže? Ministerstvo pravdy, absurdní divadlo. Historik
Fidler už se jen směje
19.01.2025 8:03 | Rozhovor
„Když jsem o této instituci slyšel poprvé, tak jsem se domníval, že jejím
úkolem bude vládní koalici připomínat její předvolební sliby. Zdá se totiž,
že v této oblasti trpí naprostou kolektivní sklerózou. Ale byl jsem rychle
vyveden z omylu kolegy historiky, kteří se k onomu záměru někdy v polovině
roku vyjadřovali,“ baví se historik Jiří Fidler nad vznikem Rady vlády pro
paměťovou agendu. Čtenáře nad tím ale možná smích přejde.
Foto: Hans Štembera
Popisek: Historik Jiří Fidler
reklama
Objevuje se opět snaha o kriminalizaci „nevhodných“ názorů, přičemž se má
týkat také historiků. Jak se na tento možný trend díváte?
Potřeboval bych, abyste byl poněkud konkrétnější.
Například komunistický historik Josef Skála byl podmíněně odsouzen za
popírání sovětské viny ohledně masakru u Katyně…
Zde vás hned na začátku zastavím. Nejsem totiž přesvědčen, že PhDr. Josef
Skála, CSc. je historikem, i když tak je také u vás na Parlamentních listech
tak představován. Podle wikipedie dotyčný absolvoval v roce 1975
žurnalistiku (asi tedy na dnešní Fakultě sociálních věd), kandidaturu věd
získal na Vysoké škole politické (tedy v takzvané vokovické Sorbonně) v
neuvedeném oboru, ale za práci týkající se ideologického boje. Prostor pro
absolvování oboru historie či učitelství dějepisu v jeho případě nevidím.
Dobře, ale odsouzen k podmíněnému trestu byl...
To však nemá nic společného s historiky. Naše justice nyní svou nejvyšší
autoritou přijala rozhodnutí, že nelze popírat jednoznačně doložená
historická fakta. Závidím sice ústavním soudcům jejich přesvědčení, že
existují „jednoznačně doložená historická fakta“, zvláště při vědomí, že
oni, v oboru historie spíše nevzdělaní, je dokážou identifikovat.
Zde se již nepohybujeme na poli historie jako vědy. Skála navíc své výroky
nepředstavil jako vědecký fakt, podepřený dostatečnými důkazy, ale jen jako
svůj osobní názor. Dotyčný byl sice v roce 1985 spoluautorem anglicky psané
knihy o falšování událostí druhé světové války, ale pro historikovu práci je
toho třeba zvládnout nepoměrně více.
Sám jste se k problematice Katyně dostal, například ve své knize o Ludvíku
Svobodovi citujete jednu z polských edicí dokumentů. Jaký je tedy váš názor?
Vidím, že jste moji knihu četl velmi pečlivě. Ano, využil jsem několika
sovětských dokumentů, které se týkaly našich válečných běženců na sovětském
území na sklonku roku 1939. Tyto dokumenty se nacházejí v polské edici
„Katyń – dokumenty zbrodni“.
V tomto případě vám musím sdělit, že edici považuji za vysoce kvalitní,
přímo vzorový příklad publikování historických dokumentů dvacátého století.
Aby bylo možné tuto edici a její obsah zpochybnit, potřeboval byste k tomu
mnohem více než pouze osobní přesvědčení.
Dobře, tak jinak. V loňském roce vznikla jakási Rada vlády pro paměťovou
agendu, která prý má rozhodovat o tom, nad čím se v historii bude, či nebude
bádat...
Když jsem o této instituci slyšel poprvé, tak jsem se domníval, že jejím
úkolem bude vládní koalici připomínat její předvolební sliby. Zdá se totiž,
že v této oblasti trpí naprostou kolektivní sklerózou. Ale byl jsem rychle
vyveden z omylu kolegy historiky, kteří se k onomu záměru někdy v polovině
roku vyjadřovali.
Zaznamenal jsem reakce kolegů Matěje Bílého a Prokopa Tomka, tedy osob s
velmi kvalitními odbornými výstupy, jejichž prací ohledně vojenských dějin
druhé poloviny dvacátého století si velmi vážím. Doporučuji je vaší
pozornosti, neboť s nimi a s jejich závěry plně souzním. Naprosto souzním
také s názorem pana Martina Zvěřiny ze stejné doby. Na rozdíl od většiny
kolegů se zatím výsledků činnosti (nedovolil bych si to označit za práci)
této novodobé „rady lidových komisařů“ neobávám. Nedávno jsem uvedl, že
žádná moje publikovaná kniha nebyla podpořena grantem, takže mi žádný
komisař nemůže předepisovat, o čem mám, či nemám psát.
Nedávno se objevilo složení této rady, viděl jste ho?
Viděl, a pobavilo mne snad ještě více než existence této rady. Pár odborníků
z oboru historie tam dělá křoví, většinou však jde o v oboru zcela
negramotné státní úřednictvo nebo stejně v oboru negramotné aktivisty.
Najdete tam i bratříčka trestně stíhaného finančního magnáta, který si
ztrátu slepice, snášející mu zlatá vejce, kompenzuje ve státní vatě. A
samozřejmě tam nesmí chybět nějaký bývalý student Vojenské politické
akademie Klementa Gottwalda, tedy – aspoň v očích dnešní vládní garnitury –
odborník na historii par excellence.
Celé to tedy je absurdní divadlo a účastníci usilovně pracují na tom, aby
byli ještě více směšnými než doposud. Za vším ale hledejme peníze, takže mne
zajímalo, kolik pan premiér na úvod hodí do banku. V zápise z prvního
jednání se to naštěstí objevilo – na stole tedy máme „třicet v českých“.
Připomínám, že za „pět na stole v českých“ hrozilo v minulosti šéfovi Úřadu
vlády pět let natvrdo. Oněch třicet nikoli stříbrných je docela dost na to,
aby si naši novodobí komisaři z rady připadali důležití a dali najevo
zájemcům (a pochybuji o tom, zda mezi nimi bude nějaké větší množství
historiků) o tyto peníze vydřené z daňových poplatníků, jaké prsteny jsou
povinni políbit.
Takže máme jakousi radu lidových komisařů pro paměťovou agendu, koordinátory
strategické komunikace, ústav pro studium totality, co dál? Ostatně
koordinátor Otakar Foltýn právě rozeslal poslancům návod, co si mají myslet
o Janu Palachovi…
Asi je třeba ukázat, že ony miliony na platy koordinátorů jsou vynaloženy
účelně. Návod jsem viděl, prostě všichni jsou blázni, jen pan obršt je
letadlo. Ohledně těch vámi jmenovaných množících se úřadů mohu říci jen
jediné – nejvyšší čas je soustředit do formy ministerstva, třeba
„Ministerstva pravdy – Pramini“. Je to hezký název a v krásné literatuře již
dosti propagovaný. Takže pan premiér, pokud dostane na podzim znovu
příležitost, má zde prostor k rozletu. Ostatně je již nejvyšší čas, aby
třeba pan Benda či paní Němcová dostali důvěru a svoji ministerskou
odpovědnost.
""
"
fv937iFSxS0hyb9z.jpg
110.6 KiB
mXxKhg8LmEqVBh52.jpg
86.3 KiB
PYKhcbbVmnBtopKm.jpg
76.49 KiB
0ENZM0DlbXuwB6FC.jpg
27.53 KiB