Show Email

Tělo:

Nevhodní historici za mříže? Ministerstvo pravdy, absurdní divadlo. Historik

Fidler už se jen směje

19.01.2025 8:03 | Rozhovor

„Když jsem o této instituci slyšel poprvé, tak jsem se domníval, že jejím

úkolem bude vládní koalici připomínat její předvolební sliby. Zdá se totiž,

že v této oblasti trpí naprostou kolektivní sklerózou. Ale byl jsem rychle

vyveden z omylu kolegy historiky, kteří se k onomu záměru někdy v polovině

roku vyjadřovali,“ baví se historik Jiří Fidler nad vznikem Rady vlády pro

paměťovou agendu. Čtenáře nad tím ale možná smích přejde.

Foto: Hans Štembera

Popisek: Historik Jiří Fidler

reklama

Objevuje se opět snaha o kriminalizaci „nevhodných“ názorů, přičemž se má

týkat také historiků. Jak se na tento možný trend díváte?

Potřeboval bych, abyste byl poněkud konkrétnější.

Například komunistický historik Josef Skála byl podmíněně odsouzen za

popírání sovětské viny ohledně masakru u Katyně…

Zde vás hned na začátku zastavím. Nejsem totiž přesvědčen, že PhDr. Josef

Skála, CSc. je historikem, i když tak je také u vás na Parlamentních listech

tak představován. Podle wikipedie dotyčný absolvoval v roce 1975

žurnalistiku (asi tedy na dnešní Fakultě sociálních věd), kandidaturu věd

získal na Vysoké škole politické (tedy v takzvané vokovické Sorbonně) v

neuvedeném oboru, ale za práci týkající se ideologického boje. Prostor pro

absolvování oboru historie či učitelství dějepisu v jeho případě nevidím.

Dobře, ale odsouzen k podmíněnému trestu byl...

To však nemá nic společného s historiky. Naše justice nyní svou nejvyšší

autoritou přijala rozhodnutí, že nelze popírat jednoznačně doložená

historická fakta. Závidím sice ústavním soudcům jejich přesvědčení, že

existují „jednoznačně doložená historická fakta“, zvláště při vědomí, že

oni, v oboru historie spíše nevzdělaní, je dokážou identifikovat.

Zde se již nepohybujeme na poli historie jako vědy. Skála navíc své výroky

nepředstavil jako vědecký fakt, podepřený dostatečnými důkazy, ale jen jako

svůj osobní názor. Dotyčný byl sice v roce 1985 spoluautorem anglicky psané

knihy o falšování událostí druhé světové války, ale pro historikovu práci je

toho třeba zvládnout nepoměrně více.

Sám jste se k problematice Katyně dostal, například ve své knize o Ludvíku

Svobodovi citujete jednu z polských edicí dokumentů. Jaký je tedy váš názor?

Vidím, že jste moji knihu četl velmi pečlivě. Ano, využil jsem několika

sovětských dokumentů, které se týkaly našich válečných běženců na sovětském

území na sklonku roku 1939. Tyto dokumenty se nacházejí v polské edici

„Katyń – dokumenty zbrodni“.

V tomto případě vám musím sdělit, že edici považuji za vysoce kvalitní,

přímo vzorový příklad publikování historických dokumentů dvacátého století.

Aby bylo možné tuto edici a její obsah zpochybnit, potřeboval byste k tomu

mnohem více než pouze osobní přesvědčení.

Dobře, tak jinak. V loňském roce vznikla jakási Rada vlády pro paměťovou

agendu, která prý má rozhodovat o tom, nad čím se v historii bude, či nebude

bádat...

Když jsem o této instituci slyšel poprvé, tak jsem se domníval, že jejím

úkolem bude vládní koalici připomínat její předvolební sliby. Zdá se totiž,

že v této oblasti trpí naprostou kolektivní sklerózou. Ale byl jsem rychle

vyveden z omylu kolegy historiky, kteří se k onomu záměru někdy v polovině

roku vyjadřovali.

Zaznamenal jsem reakce kolegů Matěje Bílého a Prokopa Tomka, tedy osob s

velmi kvalitními odbornými výstupy, jejichž prací ohledně vojenských dějin

druhé poloviny dvacátého století si velmi vážím. Doporučuji je vaší

pozornosti, neboť s nimi a s jejich závěry plně souzním. Naprosto souzním

také s názorem pana Martina Zvěřiny ze stejné doby. Na rozdíl od většiny

kolegů se zatím výsledků činnosti (nedovolil bych si to označit za práci)

této novodobé „rady lidových komisařů“ neobávám. Nedávno jsem uvedl, že

žádná moje publikovaná kniha nebyla podpořena grantem, takže mi žádný

komisař nemůže předepisovat, o čem mám, či nemám psát.

Nedávno se objevilo složení této rady, viděl jste ho?

Viděl, a pobavilo mne snad ještě více než existence této rady. Pár odborníků

z oboru historie tam dělá křoví, většinou však jde o v oboru zcela

negramotné státní úřednictvo nebo stejně v oboru negramotné aktivisty.

Najdete tam i bratříčka trestně stíhaného finančního magnáta, který si

ztrátu slepice, snášející mu zlatá vejce, kompenzuje ve státní vatě. A

samozřejmě tam nesmí chybět nějaký bývalý student Vojenské politické

akademie Klementa Gottwalda, tedy – aspoň v očích dnešní vládní garnitury –

odborník na historii par excellence.

Celé to tedy je absurdní divadlo a účastníci usilovně pracují na tom, aby

byli ještě více směšnými než doposud. Za vším ale hledejme peníze, takže mne

zajímalo, kolik pan premiér na úvod hodí do banku. V zápise z prvního

jednání se to naštěstí objevilo – na stole tedy máme „třicet v českých“.

Připomínám, že za „pět na stole v českých“ hrozilo v minulosti šéfovi Úřadu

vlády pět let natvrdo. Oněch třicet nikoli stříbrných je docela dost na to,

aby si naši novodobí komisaři z rady připadali důležití a dali najevo

zájemcům (a pochybuji o tom, zda mezi nimi bude nějaké větší množství

historiků) o tyto peníze vydřené z daňových poplatníků, jaké prsteny jsou

povinni políbit.

Takže máme jakousi radu lidových komisařů pro paměťovou agendu, koordinátory

strategické komunikace, ústav pro studium totality, co dál? Ostatně

koordinátor Otakar Foltýn právě rozeslal poslancům návod, co si mají myslet

o Janu Palachovi…

Asi je třeba ukázat, že ony miliony na platy koordinátorů jsou vynaloženy

účelně. Návod jsem viděl, prostě všichni jsou blázni, jen pan obršt je

letadlo. Ohledně těch vámi jmenovaných množících se úřadů mohu říci jen

jediné – nejvyšší čas je soustředit do formy ministerstva, třeba

„Ministerstva pravdy – Pramini“. Je to hezký název a v krásné literatuře již

dosti propagovaný. Takže pan premiér, pokud dostane na podzim znovu

příležitost, má zde prostor k rozletu. Ostatně je již nejvyšší čas, aby

třeba pan Benda či paní Němcová dostali důvěru a svoji ministerskou

odpovědnost.

 

""

"