Show Email

Tělo:

Od Kosova po Krym – pokrytectví washingtonského „řádu založeného na

pravidlech“ by bylo legrační, kdyby nebylo tak vážné

Zatímco mezinárodní právo je založeno na rovné suverenitě všech států,

mezinárodní řád založený na pravidlech udržuje hegemonii na principu

suverénní nerovnosti.

Mezinárodní řád založený na pravidlech je běžně prezentován jako

mezinárodní právo plus mezinárodní právo v oblasti lidských práv, což se

jeví jako neškodné a pokrokové. To však s sebou nese zavádění protichůdných

zásad a pravidel. Důsledkem je systém zbavený jednotných pravidel, v němž

„moc dělá právo“. Mezinárodní právo v oblasti lidských práv zavádí soubor

pravidel, která mají vyzdvihnout práva jednotlivce, avšak bezpečnost

zaměřená na člověka je často v rozporu s bezpečností zaměřenou na stát jako

základem mezinárodního práva.

USA jako hegemonní stát si pak mohou vybrat mezi human-centric security a

state-centric security, zatímco protivníci se musí striktně řídit

state-centric security kvůli údajnému nedostatku liberálně demokratických

referencí. Například státně-centrická bezpečnost jako základ mezinárodního

práva trvá na územní celistvosti států, zatímco lidsky-centrická bezpečnost

umožňuje secesi podle zásady sebeurčení. USA tak budou trvat na územní

celistvosti ve spojeneckých zemích, jako je Ukrajina, Gruzie nebo

Španělsko, zatímco budou podporovat sebeurčení v rámci nepřátelských států,

jako je Srbsko, Čína, Rusko a Sýrie. USA mohou zasahovat do vnitřních

záležitostí protivníků, aby podpořily liberálně demokratické hodnoty, avšak

protivníci USA nemají právo zasahovat do vnitřních záležitostí USA. Pro

usnadnění hegemonistického mezinárodního řádu nemůže existovat rovná

suverenita všech států.

Budování hegemonistického mezinárodního řádu založeného na pravidlech

Proces konstrukce alternativních zdrojů legitimity pro usnadnění suverénní

nerovnosti začal nezákonnou invazí NATO do Jugoslávie v roce 1999 bez

mandátu OSN. Porušení mezinárodního práva bylo ospravedlněno liberálními

hodnotami. Dokonce i legitimita Rady bezpečnosti OSN byla zpochybněna

tvrzením, že by měla být obcházena, protože veto Ruska a Číny humanitární

intervenci bylo údajně způsobeno jejich nedostatkem liberálně

demokratických hodnot.

Snahy o vytvoření alternativních zdrojů autority pokračovaly i v roce 2003

s cílem získat legitimitu pro nelegální invazi do Iráku. Bývalý velvyslanec

USA při NATO Ivo Daalder vyzval k vytvoření „Aliance demokracií“ jako

klíčového prvku zahraniční politiky USA. Podobný návrh navrhoval vytvoření

„Koncertu demokracií“, v němž by liberální demokracie mohly jednat v duchu

OSN, aniž by byly omezovány právem veta autoritářských států. Během

prezidentských voleb v roce 2008 se republikánský kandidát na prezidenta

senátor John McCain vyslovil pro vytvoření „Ligy demokracií“. V prosinci

2021 uspořádaly USA první „Summit pro demokracii“, který měl rozdělit svět

na liberální demokracie versus autoritářské státy. Bílý dům zarámoval

svrchovanou nerovnost do jazyka demokracie: Vměšování Washingtonu do

vnitřních záležitostí jiných států bylo „podporou demokracie“, zatímco

zachování suverenity Západu znamenalo obranu demokracie. Z výše uvedených

iniciativ se stal „mezinárodní řád založený na pravidlech“. S

imperialistickým smýšlením by existoval jeden soubor pravidel pro „zahradu“

a jiný soubor pro „džungli“.

Mezinárodní řád založený na pravidlech vytvořil dvoustupňový systém

legitimních a nelegitimních států. Paradoxem liberálního internacionalismu

je, že liberální demokracie často požadují, aby ovládly mezinárodní

instituce a bránily tak demokratické hodnoty před kontrolou většiny. Přesto

je trvalý a odolný mezinárodní systém schopný vytvářet společná pravidla

nezbytný pro mezinárodní správu a řešení sporů mezi státy.

Mezinárodní právo v souladu s Chartou OSN je založeno na vestfálské zásadě

svrchované rovnosti, neboť „všechny státy jsou si rovny“. Naproti tomu

mezinárodní řád založený na pravidlech je hegemonistický systém založený na

suverénní nerovnosti. Takový systém suverénní nerovnosti se řídí zásadou z

knihy George Orwella „Farma zvířat“, která stanoví, že „všechna zvířata

[státy] jsou si rovna, ale některá zvířata [státy] jsou si rovnější než

ostatní“. V Kosovu Západ prosazoval sebeurčení jako normativní právo na

odtržení, které mělo být upřednostněno před územní celistvostí. V Jižní

Osetii a na Krymu Západ trval na tom, že nedotknutelnost územní

celistvosti, jak je stanovena v Chartě OSN, musí být upřednostněna před

sebeurčením.