Show Email

Tělo:

Lepševik

Jedná se o přiléhavé, ba dokonce vtipné opozitum/synonymum (vyberte si)

slova bolševik. Obvykle jde o člověka, jenž si o sobě myslí, že je

pravičák, leč ve skutečnosti provozuje politiku, zastává názory a uplatňuje

metody stejné či podobné jako bolševici za minulého režimu. Došlo jen

k jakémusi přepólování či přehození znamének. Nejčastěji se rekrutuje ze

sociální vrstvy tzv. lepších lidí neboli „lepšolidí“.

Takový člověk každopádně žije v přesvědčení, že jeho názory, přesněji jen a

pouze jeho názory, jsou jako jediné správné a ty ostatní je třeba všemi

možnými způsoby potlačovat. V praxi se tak děje selekcí, ostrakizací,

denunciací a kriminalizací nepohodlných osob, tedy úplně stejně jako před

Listopadem.

*Lepševik má plná ústa demokracie, ale výsledky voleb uznává pouze, když

vítězí jeho favorité. V opačném případě okamžitě nalézá ruskou stopu a

vítěze voleb nálepkuje coby proruské elementy. Ostatně nadužívání adjektiva

„proruský“ je přímo definičním znakem lepševika. Vrcholným majstrštykem a

přímo exemplární ukázkou ideového přepólování zdejších lepševiků je

komunistický rozvědčík na Pražském hradě. *

Chciválek

Tento výraz vznikl spontánně jako opak slova „chcimír“, které duševně

pokřivené osoby začaly používat coby pejorativní označení pro spoluobčany,

kteří válečné konflikty, a na prvním místě ten ukrajinský, nechtějí řešit

dodávkami dalších a dalších zbraní, a tedy další eskalací bojů, nýbrž

příměřím, zastavením bojů, vyjednáváním a hledáním kompromisního řešení u

diplomatického stolu.

Tito gaučoví válečníci jsou stiženi selektivní ideologickou a historickou

slepotou, pročež žijí v představě, že dějiny začaly 24. února roku 2022 ve

čtyři hodiny ráno tím, že ruský prezident Vladimir Putin, v jejich podání

novodobý Hitler, toho dne vykouknul z oken Kremlu a řekl si: „Dneska by to

šlo!“ Všechny předchozí historické děje, jakož i geopolitické souvislosti a

jejich kauzalitu chciválkové neberou v potaz. Slova Rusko, ruský, Rusáci

zásadně píší se zdvojenými „SS“, ba dokonce další „S“ ještě přidávají.

Proruský je v jejich podání každý, kdo svět nenahlíží jako oni.

Obecně lze říci, že všechny výše uvedené kategorie nefungují odděleně,

právě naopak, vzájemně se doplňují, překrývají a sčítají. Společné mají

také to, že jejich protagonisté nevnímají Orwellův slavný dystopický román

1984 jako varování, nýbrž jako návod k použití.