Show Email

Tělo:

„Postarali jsme se o to, že dlouho před začátkem ruské agrese, počínaje

zářím a pak znovu v prosinci, jsme na Ukrajinu pašovali spoustu zbraní,

abychom se ujistili, že mají to, co potřebují k obraně – věci jako

Stingery, Javeliny, které měly zásadní význam pro to, aby Rusko neovládlo

Kyjev.“

Toto nám prozradil Anthony Blinken ve svém rozhovoru pro New York Times a

potvrdil tím přesně to, co jsme kritizovali těsně před začátkem celé války

na Ukrajině, když tam dodávaly zbraně nejen USA, ale i Česká republika. Tak

nějak jsme byli znepokojeni tím, že když se do lesa volá, tak se také z

lesa ozývá a není dobré štouchat medvědovi do brlohu a ostřelovat Doněck,

protože medvědovi může dojít trpělivost.

Proč Rusko zaútočilo na Ukrajinu? Protože dostávala spoustu zbraní. Proč

Ukrajina dostávala spoustu zbraní? Protože na ni mohlo zaútočit Rusko. Proč

se Rusko obávalo o svoji bezpečnost a zvažovalo útok na Ukrajinu? Protože

Minské dohody byly určeny jen k tomu, aby Ukrajina získala čas a mohla se

vyzbrojit…. Merkelová to říkala. Proč se Ukrajina chtěla vyzbrojit? Protože

přišla o část území? Proč jí Rusko sebralo část území? Protože na Ukrajině

došlo k převratu. Proč došlo k převratu? Aby Ukrajina definitivně přešla na

stranu Západu i proti vůli části obyvatelstva. Proč se Ukrajina obávala

Ruska? Protože Rusko nesedělo nečinně a po převratu si pojistilo svou

vojenskou základnu na Krymu. Proč byl Sevastopol pro Rusko tak životně

důležitý? Protože jeho ztráta by znamenala kontrolu NATO nad Černým mořem.

A takhle můžeme jít zpátky až do roku 2008, kdy Ukrajina dostala pozvánku

do NATO, ačkoliv země západní Evropy byly proti a můžeme jít ještě víc

zpátky až do devadesátých let, kdy Rusko dostalo ústní slib, že když

rozpustilo Varšavskou smlouvu, tak se NATO nebude rozšiřovat na východ. Tam

někde začala dnešní válka.

Tomuhle se říká Thukydidova past. Děláte kroky, protože ten druhý dělá

kroky. Vyzbrojujete, protože ten druhý vyzbrojuje. A děláte to tak dlouho,

až k válce nakonec dojde, protože každá reakce na toho druhého snižuje

důvěru a ta klesá a klesá a klesá, až se to jednoho dne prostě podaří. Co

by se stalo na Ukrajině, kdyby v roce 2022 Rusko neprovedlo invazi, ale

jako reakci na vyzbrojování Ukrajiny by poslalo ještě více vojáků a

výzbroje k hranicím? Západ by poslal ještě víc granátů a děl Ukrajině a pak

pořád dokolečka a k válce by došlo o něco později. Proč? Protože armády už

byly nachystány a připraveny. To je vždycky důvod, je použít.

Proč obě strany stály neústupně? Protože obě přece na svůj postoj MĚLY

PRÁVO a měly tisíce důvodů si vzájemně nevěřit ani dobrý den. A tak svoje

přípravy prokládaly slovy o legalitě a legitimitě tak dlouho, až zemřely

statisíce mužů a jsme na hraně atomové války. Obě strany měly tolik práva

na své jednání, že spolu přece nemohly vyjednávat, protože o právu se

nevyjednává, že?

Takhle nějak dneska vznikají dlouholeté rozvodové tahanice o děti i

majetek, protože obě strany na to mají PRÁVO. A všimněte si, tyto tahanice

končí stejně jako válka na Ukrajině. Zkázou všeho. Dětí, charakterů,

pozemských statků… Ústupek je nemožný až vlastizrádný, vstřícnost je

pokládána za servilitu, uměřenost se stává zbabělostí… a tak se to tedy

rozhodne na bitevním poli, proléváním krve a ničením blahobytu v ohni války.

Z Thukydidovy pasti je jen jedna cesta ven – cesta pokory a odpuštění.

Žádné právo. Žádná světská spravedlnost. Jen ochota ustoupit jako první.

Ale málokdy se to povede.

Pamatujete si z dějepisu, kdo vyhrál Peloponéskou válku mezi Athénami a

Spartou? Vyhrála Makedonie. Nedlouho po vzájemném vyčerpání bojujících

stran se objevila mocnost, která ještě na začátku této války byla oběma

rivalům spíš pro smích… A nejhůř v této válce dopadli spojenci obou

mocností. Ti nesli náklady, ti byli rabováni, ti to schytali jako první.

Když čtete Thukidida, tak stačí jen vyměnit jména a máte dokonalý popis

dnešní situace.

Válka nakonec skončila tak, že přišel nový hegemon, všechny porazil,

nadiktoval jim všem svůj mír, jmenoval se jeho garantem… a jal se budovat

nové impérium.

Vždycky když vidím Sitting Pinga, tak mám pocit, že je jako makedonský král

Filip. V klidu si sílí v závětří, se všemi má rozumné vztahy, s nikým

nehrotí situaci, ustupuje tak, aby jinde postoupil, nemluví o žádném právu,

jen o moci… a čeká, až se tady všichni navzájem pořádně oslabíme. V klidu

sleduje, jak si ničíme všechno, co nás činilo velkými. Ostatně, všechno, co

u nás bylo hodno obdivu, to už má. Dávno si to koupil, nebo jsme mu to sami

dali. Dávno už pomáhá oběma válečným stranám, dávno skrze své dodávky celý

konflikt moderuje a mne si ruce, co všechno jsme ochotni obětovat a odepsat

ve jménu práva na vítězství.

Nebude-li v brzké době skutečný a důvěryhodný mír v Evropě, zvítězí Asie…

Nebude-li propojení Evropy a Ruska, bude propojení Asie a Ruska.

Nepřinese-li Trump brzký mír, přinese ho za čas Čína. Ale my už budeme hrát

podstatně menší roli. Cesta k míru existuje. Ale jen přes pokoru a ochotu k

ústupkům. Nestane-li se tak, bude nám za čas mír vnucen a bude podstatně

horší než ten, který bychom mohli mít dnes. Ostatně, Ukrajina to vidí každý

den. Nejlepší mír mohla uzavřít v roce 2022. Od té doby je to horší a horší.