Show Email

Tělo:

Přepis pdf přílohy (44 stran):

----------------------------------------

Fialova „ukrajinská“ vláda otočila naše

směřování zpátky do totality

19. března 2022

v ČR, Hlavní, Komentáře, Politika & Lid. práva

ČESKO: „Český předseda vlády tu není od toho, aby si honil své osobní triko, ale aby hájil

české zájmy, což se evidentně neděje. České republice Fialova cesta nic pozitivního

nepřinesla,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz první místopředseda Trikolory Petr

Štěpánek. „Zapomeňte na romantické představy. Poslanci parlamentů mnoha zemí světa

vypadají jako dokonalí pitomci, když se nechávají on-line peskovat od ukrajinského

prezidenta, jak málo poslali na Ukrajinu zbraní, a ještě mu za to nadšeně tleskají. Peskuje je

totiž prezident, který byl v roce 2019 zvolen s programem, že urovná situaci na Donbase i

vztahy s Ruskem,“ přináší tak trochu jiný pohled na ukrajinského prezidenta Štěpánek.

Premiér Petr Fiala se vydal do okupovaného Kyjeva, aby vyjádřil podporu Ukrajině. Jak jeho

krok hodnotíte?

Politika není soutěž, kdo je více svatý, ale docela prosté hájení zájmů. Přispěla Fialova cesta

k deeskalaci vojenského konfliktu na Ukrajině? Ne. Zkrátila Fialova cesta válku? Ne. Je v našem

zájmu, aby k nám dorazily další statisíce utečenců? Ne. Je v našem zájmu, abychom byli do války

zataženi? Ne. Je v našem zájmu úzké partnerství s rozvrácenou zemí, kterou rozkradli její vlastní

oligarchové? Ne. Je v našem zájmu naprostý rozvrat našich vztahů s Ruskem? Ne. Posílila Fialova

cesta naši pozici v EU? Ne. K čemu tedy Fialova cesta byla? Fajn. Udělal si hezké osobní „píárko“

a psali o něm na celém světě. Jenže český předseda vlády tu není od toho, aby si honil své osobní

triko, ale aby hájil české zájmy, což se evidentně neděje. České republice Fialova cesta nic

pozitivního nepřinesla.

Vláda České republiky je velmi aktivní při pomoci Ukrajině. Ukrajinským vojákům posíláme

blíže nespecifikovaný vojenský materiál. Je to podle vás správná cesta, nebo to zvyšuje riziko

další vojenské eskalace?

Ne, není to správná cesta. Ano, zvyšuje to riziko další vojenské eskalace. A jsme zase u těch zájmů.

Kdo bude z ukrajinské války nejvíce profitovat a kdo na ní nejvíce prodělá? Obchodním zájmem

Spojených států je zpřetrhání ekonomických vazeb mezi Ruskem a západní Evropou. O to se už

řadu let na ukrajinské šachovnici hraje. Kdo bude jediný, kdo nakonec vydělá? Ano, správně,

Spojené státy. Kdo prodělá? Všichni ostatní. Že do Kyjeva jede polský premiér, má svoji logiku,

protože Polsko je nejbližší evropský spojenec USA, Polsko z toho nakonec bude těžit. Česká

republika v tomhle postavení není. A nikdy nebude.

Zapomeňte na romantické představy. Poslanci parlamentů mnoha zemí světa vypadají jako dokonalí

pitomci, když se nechávají on-line peskovat od ukrajinského prezidenta, jak málo poslali na

Ukrajinu zbraní, a ještě mu za to nadšeně tleskají. Peskuje je totiž prezident, který byl v roce 2019

zvolen s programem, že urovná situaci na Donbase i vztahy s Ruskem. A jaká je realita? Ne,

nedělám si žádné iluze, že vyjednávání s Putinem by bylo jednoduché, ale té válce šlo předejít. A

ten, kdo to mohl a měl udělat, je právě ukrajinský prezident. Stačilo naplnit již dojednané minské

dohody.

Někteří se zamýšlí také nad tím, jestli přeci nemělo být NATO aktivnější a například vyslyšet

žádost Ukrajiny o zajištění bezletové zóny nebo dodávku vojenských stíhaček. Jak to vidíte

vy?

Jestli tihle blázni chtějí do ukrajinského konfliktu zatáhnou i další země a rozpoutat 3. světovou

válku, tak ať to řeknou rovnou.

V České republice se vzedmula velká vlna solidarity s válečnými běženci. Jak se nám podle

vás daří zvládat pomoc pro tisíce uprchlíků?

Ta vlna solidarity je obdivuhodná. Je správné pomáhat lidem v nouzi. Politici si hrají své hry a

vedou své války, ale ten, kdo nejvíc trpí, jsou vždycky obyčejní lidé. Pomáhat válečným uprchlíkům

je naší morální povinností. Měli bychom ale umět rozlišit, kdo je opravdu válečný uprchlík a kdo

spíše ekonomický migrant.

Nikdo dnes nedokáže odhadnout, jak dlouho bude válečný konflikt na Ukrajině trvat a jaké

množství běženců se nakonec rozhodne zůstat v České republice. Je to podle vás spíš

příležitost pro naši zemi, nebo v tom spatřujete nějaká rizika?

Obojí. Náš pracovní trh potřebuje posilu, ale na druhou stranu náš sociální systém není bezedný.

Vlna euforické pomoci časem opadne a hrozí, že kasa zůstane prázdná či poloprázdná. A vysvětlujte

to pak lidem, kteří si celý život platí sociální a zdravotní pojištění. Takže všeho s mírou a

s rozumem.

Válka na Ukrajině však přiměla vládu k tomu, aby zasáhla proti dezinformacím a iniciovala

vypnutí několika údajně „pro-ruských“ webů. Co si o tom myslíte?

Myslím si o tom, že je to zcela flagrantní a naprosto neomluvitelné porušení naší Ústavy. Je to sice

otřepaná fráze, ale její platnost je zcela neochvějná: Svoboda slova buď je, anebo není. V České

republice roku 2022 momentálně není. Fialova „ukrajinská“ vláda otočila směřování naší země

zpátky do totality.

Lidovecký poslanec Ondřej Benešík, který obhajoval zastavení těchto webů, tvrdil, že lež není

názor, proto nemůže docházet k omezování svobody slova. Co na to říkáte?

Říkám na to, že lidovecký poslanec Ondřej Benešík je nekonečný hlupák, prachsprostý demagog a

politický zločinec. A polehčující okolností není ani to, že podobných hlupáků, demagogů a zločinců

má kolem sebe spoustu. Je to nekonečný trapas, když kupříkladu Saša Vondra zapomene na své

celoživotní zásady a hájí neobhajitelné.

Boj s dezinformacemi se dokonce dostal do programového prohlášení vlády. Nejsou však tyto

snahy namířeny proti svobodě slova?

Společenské škody protiústavního postupu samotné vlády jsou daleko větší než jakákoli skutečná či

domnělá lež jakéhosi možná problematického webu. Navíc, kdo tu má patent na pravdu? Pan

Benešík? Pan Fiala? Pan Vondra? Či snad profesionální manipulátoři typu Františka Vrábela, kteří si

z „boje s dezinformacemi“ udělali výnosný kšeft? Tenhle nebezpečný kašpar dokázal nedávno

vyrobit dezinformátora i z docenta Berana, našeho nejrenomovanějšího vakcinologa.

Největší dezinformační médium v téhle zemi se jmenuje Česká televize. Pro příklady nemusíme

chodit daleko. Stačí si zrekapitulovat poslední dva covidové roky. Anekdota – Otázka: Jaký je rozdíl

mezi dezinformací a pravdou? Odpověď: Půl roku. – to ilustruje naprosto dokonale. Českou televizi

také vypneme?

V této souvislosti se musím také zeptat na to, jak podle vás nejen válku na Ukrajině zvládají

česká média? Plní dobře svoji roli hlídacího psa demokracie? A dokáží si v této náročné době

zachovat svoji vyváženost a objektivitu?

To, co sledujeme, nemá se skutečným zpravodajstvím společného vůbec nic. Je to zcela

jednostranná propagandistická emociální nálož. To, co vidíme na obrazovce, se možná stalo, možná

také ne, možná se to stalo úplně jinak. Neříkám to proto, že chci jakkoli omlouvat válečná zvěrstva

včetně těch ruských, ale jako otázku k zamyšlení. Válku pojatou tímto melodramatickým způsobem

totiž na našich televizních obrazovkách sledujeme poprvé v historii. Proč? Copak ty minulé války,

ať už se odehrávaly či odehrávají kdekoli jinde, nebyly a nejsou stejně odsouzeníhodné? Společnost

jako celek se může správně rozhodovat, jen když má správné, to znamená objektivní, úplné a

všestranné informace. Jestliže je nemá, obvykle to neskončí dobře.

A propos, když jsem sledoval ten sestřih ukrajinských válečných útrap, které Zelenský pouštěl

americkým kongresmanům, napadlo mě, že by vůbec nebylo na škodu, kdyby také někdo pro

americké zákonodárce vyrobil sestřih z válek, které v posledních letech vedly Spojené státy. Třeba

z onoho „humanitárního“ bombardování Bělehradu. Válka je hnusná a zločinná vždy. Nejen tahle

poslední.

AUTOR: Petr Štěpánek

Jindřich Kulhavý: Vyvracet dezinformace je

únavné a potřebné

19. března 2022

v ČR, Hlavní, Komentáře, Politika & Lid. práva, Slovensko, Svět, ZDRAVÍ & COVID

Bojujeme s množstvím dezinformací, kterými nás výjimečně intenzivně zásobují

mainstreamová média. Přiznáváme, že je to únavné, protože proti nám stojí i proliberální poskoci

a sluhové mainstreamu, kteří mu mají krýt záda a dehonestovat jakýkoliv názor, který jde proti

proudu. Nynější vláda si navíc vzala na pomoc i právo, které sama sice neustále pošlapává a ohýbá,

nicméně na odpůrce jej zneužívá v míře shodné s dobou existence STB.

Dva covidové roky byly plné rozporuplných výroků politiků a média využila situace k

naprosto neúnosné masáži. Snažili jsme se covid nezlehčovat, nicméně fakta, která jsme uváděli,

byla v rozporu s tím, čím se prezentovala jak vláda, tak i mediální scéna. 24 měsíců naprosto

změnilo život absolutní většiny z nás a neskutečně rychle ovlivnilo rozložení společnosti a její

ekonomickou sílu. Pravděpodobně šlo o záměr, role Gatese, Fauciho a dalších propagátorů

jakékoliv vakcinace je jen těžko vyvratitelná a lze se oprávněně domnívat, že covid ještě nevyčerpal

svou kapacitu možností a v záloze už jsou daleko horší záležitosti, například epidemie neštovic. To

však není zdaleka vše, ostatně jeden z největších světových zločinců Klaus Schwabe okamžitě

nabádal k urychlení svého projektu nazvaného Great Reset, jehož úkolem je znárodnit, vyvlastnit,

zrušit soukromé vlastnictví s výjimkou nejvyšších elit, které by naopak vlastnili vše. A samozřejmě

liberální ekošílenci využili situace a spustili naplno Green Deal. Covid, Great Reset a Green Deal,

to vše nastartované během dvou let, to už je silný kalibr, zvláště když se na tom všem s politiky

podílela nejen média, ale přidaly se i velké nadnárodní společnosti. Je to vcelku logické, protože na

vrcholu vlastnických struktur se většinou pohybují stejní lidé.

V určitém smyslu lze konstatovat, že ruské řešení problémů kolem Ukrajiny zbrzdilo covidové

tempo změn, na nějakou dobu odsunulo pozornost dávanou ,,pandemii“ a přesunulo téma strašení

úplně jinam, nicméně v Bruselu se soustavně pracuje na jejím pokračování. Nadále se naprosto

nesmyslně nakupují vakcíny a na podzim nejpozději dojde k další uměle vyvolané vlně hysterie.

Nemysleme si, že se eurounijní mafie tak snadno vzdala zisků z koronaviru a svých plánů nadále

přitvrdit v totální kontrole obyvatelstva. Momentálně lze očekávat návrat snahy přinutit Evropany k

povinnému očkování a zároveň i přeměnu digitálních covidpasů v naprosto neodmyslitelný osobní

doklad, bez něhož se nedostanete vůbec nikam. Třeba už nyní neočkované a zároveň bet

negativního testu nepustí na své území například Nový Zéland. OR kód je vstupenkou do této země.

Berme současný stav jako pro někoho covidově odpočinkový, kdy většina států povolila v

intenzitě restrikcí, ovšem pro jiné jde o období příprav dalšího útoku na naše svobody. Při

zjištění, jak obrovskou nenávist jsou západní politici a média ochotni vytvořit proti Rusku, je s

podivem nulová aktivita v případu hledání skutečných viníků pandemie a určitě bychom je našli v

absolutně nejvyšších společenských patrech. Bruselská generalita pracující systematicky na

likvidaci Evropy a EU však vše toto ignoruje a jede dále svou agendu. Všechny neúspěchy shodí na

Vladimíra Putina a na covid. Ani ve svých řadách nejsou europoslanci schopni udělat pořádek a v

podstatě je vůbec nezajímá, co za ně Leyenová podepsala ve smlouvách s výrobci vakcín a jak moc

zadlužila dnešní i příští generace Evropanů. Jsou to většinou ubozí a královsky přeplácení

darmožrouti.

AUTOR: Jindřich Kulhavý

Jindřich Kulhavý: Je to smutné

22. března 2022

v ČR, Hlavní, Komentáře, Politika & Lid. práva

V neděli 20.3.2022 pořádala na Staroměstském náměstí iniciativa Charta 2022 mítink, kterého

se zúčastnilo cca 3000 lidí (to je pouze náš odhad a nemusí být přesný). Z pódia zaznívaly proslovy

týkající se covidohysterie, konfliktu na Ukrajině, svobody projevu a pár dalších ožehavých témat. O

této akci moc lidí možná nevědělo, protože se o ní neměli jak dozvědět. Naše média jsou teď

modrožlutá, takže moc místa na cokoliv jiného není, navíc aktivita lidí organizujících mítink jde

jaksi proti proudu, takže vlastně není ani zájem novinářů o něčem podobném hovořit, natož tomu

dělat reklamu.

Je smutné, že na akci vyhlášené jako podpora Ukrajině se v před pár dny bez problémů sešlo

několik desítek tisíc účastníků, aniž by se vůbec snažili informovat o reálné skutečnosti. V

podstatě jim nešlo ani tak o podporu Ukrajinců, ale spíše o projev nenávisti vůči Ruské federaci a

jejímu prezidentovi Vladimírovi Putinovi. V jiném dnešním článku Vám přinášíme celou historii,

která předcházela ruské vojenské operaci a odkaz najdete pod tímto článkem. Jisté je, že zamyslet

se nad tím, proč se co děje, co k tomu vede a jaké mohou být důsledky, je pro mnohé naprosto

neřešitelný problém. Samozřejmě, názor může mít každý jakýkoliv, nicméně měl by vycházet z

určitých historických událostí, reálných faktů a mnoha souvislostí.

Přestože jsme samozřejmě svědky toho, jak se dějiny překrucují a stejné události jsou vysvětlovány

podle toho, jak se to současným historikům hodí, určité věci jsou neměnné. Jen se musí trochu více

hledat. Ukrajinský konflikt je v našich médiích přetřásán a prezentován stejně jednostranně, jako

tomu bylo v případu smyšlené pandemie covidu a následné vakcinace. Není připuštěna diskuse, a

když už byl do Českého rozhlasu pozván vojenský analytik Koller a řekl úplně něco jiného, než

chtěla moderátorka slyšet, vedení se začalo omlouvat, že byl puštěn ke slovu někdo, kdo

ideologicky neodpovídá představám vládních podporovatelů války a zbrojení či mediálním hyenám.

Některé informace z bojiště jsou přímo směšné. Vynechme absolutní ignoraci nacismu

rozšířeného na Ukrajině. Televize v klidu přinese záběry ze svatby z Kyjeva a přehlédne symbol

příslušníků k nacistickým oddílům, který měl ženich na uniformě. Máme k dispozici fotografie

fašistickými symboly potetovaného zástupce náčelníka kyjevské policie Artema Bonova. Mohli

bychom pokračovat, ale ti, které to zajímá, už si podobné informace našli, zatímco fanatičtí odpůrci

Ruska vše toto přehlíží a podléhají falešnému pocitu potřeby pokračující solidarity. Média nás

zásobují záběry dětí ve válce, což samozřejmě na lidské city zabírá nejvíce. Jenže nikde jsme

neviděli Alej anděů, kde jsou fotografie těch nejmenších zabitých za poslední roky v oblasti

Donbasu. Budeme li ostří, řekneme, že naše vláda, Parlament a Senát podporují fašismus, nacizmus

a zabíjení. Nevíme, nedostaly li od Spojených států úkol zavléct nás do války a vyprovokovat

Rusko k jakémusi kroku, který by mohl vést k celoevropskému konfliktu, ale pokud nikoliv, tak

páchají naši ekonomickou sebevraždu, pokud něco vyvolat mají, pak na tom pracují usilovně a

kvalitně. Jen netušíme, kdo o to stojí. Představa jakékoliv války u nás je prostě příšerná. A

nepřípustná. Perličkou jsou nově informace o tom, jak ukrajinští bojovníci decimují ruskou armádu

pomocí dronů zakoupených třeba v prodejně pro modeláře. Copak jsou lidé skutečně tak hloupí, aby

tomu věřili? Dělají z nás idioty.

Na Staroměstském náměstí se sešlo relativně pár lidí, kteří se sjeli z více koutů republiky.

Pražáci se podobných akcí účastní minimálně. Často jsou totiž státními úředníky závislými na

otevřené dlani vlády, absolventy některé z vysokých škol, v nichž je indoktrinace na nejvyšší

úrovni, či snad zaměstnanci nadnárodních společností patřících k produktu globalismu. Navíc

všudypřítomné vlajky Ukrajiny jsou skutečně ukázkou totální zvrácenosti při uvědomění si toho,

jaké dopady to vše bude mít. Naši lidé jsou upozadňováni, okrádáni a zneužíváni, a to i včetně dětí.

Copak si neuvědomujeme, že jsme teprve na počátku naší likvidace, kolonizace, nebo si snad někdo

myslí, že si nás může někdo vážit, když jsme z jedné zadnice vylezli, abychom vzápětí lezli do jiné?

Fanatismus některých je skutečně fascinující. Lze pochopit, když někomu nevyhovuje mentalita

některých národů, lze nemít rád Rusy, Němce, Američany či Francouze, každý z nich má nějaké

odlišné vlastnosti od těch našich, ale vyloženě nenávist už hraničí s určitou formou rasismu, který

není zrovna tím, co by se v současnosti zrovna preferovalo. Nebo je to snad jinak, a pokud

nenávidíte Rusy, je to v pořádku, ale něco podobného cítit k Němcům, černochům či jiným je

nepřípustné? Tak Vám aspoň připomeneme, že Rusové nás kdysi