Show Email

Tělo:

mělo by se to dát přečíst dnešní mladé generaci

---přepis přílohy---

POZNÁMKY KE STAŽENÍ UČEBNICE SOUDOBÉ DĚJINY

Před časem proběhla v médiích hlavního proudu zpráva, že plzeňské nakladatelství Fraus stahuje z veřejného prostoru badatelskou učebnici dějepisu Soudobé dějiny, kterou vypracoval kolektiv autorů pod vedením Mgr. Jaroslava Pinkase, Ph.D. a jež byla určena pro 9. ročník základních škol a víceletá gymnázia. Vedení Ústavu pro studium totalitních režimů, které učebnici podrobilo kritice, přijalo prý toto rozhodnutí s potěšením. Není divu. Učebnice ho totiž traumatizovala především v těchto aspektech:

1. Učebnice zpochybňuje oficiální dogma o socialistickém období československých dějin coby době zločinné a zavrženíhodné. Kupříkladu na str. 89 je žákům podána tato informace: „Normalizovaná KSČ nabízela „obyčejným lidem“ zlepšování životní úrovně. Podporovala výstavbu nových bytů, poskytovala mladým rodinám výhodné půjčky, budovala jesle a mateřské školy, podporovala televizní zábavu atd.“ Na str. 92 pak charakteristika života za „normalizace“ pokračuje: „Životní úroveň v Československu stoupala… Komunistický režim se navíc snažil po materiální stránce zlepšovat kvalitu života obyvatel. Výstavba bytů v kombinaci s dalšími sociálními opatřeními (např. prodloužení podpory na mateřské) vedla k růstu porodnosti. I když ne v takové míře jako na Západě, přece jen více a více lidí dosáhlo možnosti vlastnit osobní automobil, barevnou televizi atd. Režim tak nabízel jistou míru „sociálního pohodlí“ a jistoty, které se části obyvatelstva dnes nedostává. To s sebou nese stále se vracející otázku: Jaký vlastně byl život za „normalizace“?“ Na str. 91 je pak zveřejněn úryvek z rozhovoru s vedoucím směny v továrně Spolchemie (44 let), zaznamenaný žákem Základní školy Ústí nad Labem, SNP 2304/6, při školním projektu Velké a malé příběhy moderních dějin (2011):

„Jak na tebe působila tehdejší doba (před rokem 1989)?

Bylo mi 15 až 20, takže jsem do politiky vůbec neviděl, ale připadal jsem si hrozně omezeně, každý nás kontroloval, kde, kdy a co děláme (jezdil jsem trampovat, hraní na hudební nástroje atd.). Ale v porovnání s dneškem jsme měli mnohem více svobody a byli jsme mnohem méně omezovaní. Na ulicích bylo bezpečno, drogy, to byl téměř neznámý pojem, a když se objevil nějaký narkoman, tak pro nás byl naprostým exotem. Bezdomovci a nezaměstnaní nebyli, protože každý měl právo a povinnost pracovat. Lidé měli k sobě blíž a v sociálním směru jsme měli jistoty, které dnes nemáš.

Jak se ti tehdy vlastně žilo?

Měli