Show Email

JŠ: Obviňovat současnou BIS jako instituci nemá smysl. Její šéf je totiž podle všech indicií USA/GB (čti NATO/EU) protektorem pro území Čech, Moravy a Slezska. Jeho řídicí orgány, díky nimž toto místo získal a které jej „za věrné služby“ odměňují medailemi a generálskými posty, udělovanými přes jimi rovněž řízené figurky, se tudíž nacházejí mimo území a politický systém ČR. BIS a jejího šéfa nelze tudíž ani v nejmenším podezírat ze sebemenší snahy hájit nějaké zájmy českého státu (lze-li tak o ČR ještě vůbec mluvit) a nás, občanů, nebo dokonce chtít BIS a jejího vůdce za jejich kroky jakkoliv „trestat“. České zájmy jsou totiž zcela mimo horizont „záběru“ pana Koudelky a jím řízené tzv. „zpravodajské služby“, a to jak z hlediska úrovně jeho osobnostních a intelektuálních schopností, tak absolutní servility a poslušnosti při plnění jeho protektory zadávaných řídicích instrukcí a pokynů. BIS je dnes především jakýmsi kolektorem a modemem pro předávání informací o náladách mezi obyvateli země, potenciálních vlivných hnutích, která by moha ohrozit stávající systém zvnějšku řízené vlády a jejich potenciálních vůdcích, případně je kompromitujících informacích, na „správná místa“. Zároveň je místem, odkud jsou předávány instrukce politickým kašpárkům, hrajícím si na české vlády, k provedení příslušných opatření na politické a mocenské úrovni v rámci PSYOP, vedené dlouhodobě na území ČR ze strany zpravodajských služeb USA/GB. Cílem této speciální psychologické a ideologické operace, resp. celé řady operací (PSYOPS) není nic menšího, než dlouhodobě (u nás už 35 let) formovat a udržovat „pevnou ideologickou hráz“ východoevropských a pobaltských kolonií proti Rusku a připravovat je na roli budoucího „kanónenfutr“ ve válce, vedené z jejich (naší) strany ve jménu demokracie a evropských hodnot. Což, přeloženo do jednoduché a srozumitelné řeči, znamená likvidaci RF a naprosté většiny jejích obyvatel ve jménu získání jejího území a bezproblémového přístupu k jejímu surovinovému bohatství. Milióny obyvatel bývalých zemí Varšavské smlouvy, po rozpadu SSSR nově vzniklých pobaltských státečků a „postradatelných území“ západní Evropy, především Německa a Francie, kteří, jistě plni válečného nadšení, padnou v této pro ně naprosto cizí válce, zemřou hlady, stanou se oběťmi epidemií (dnes zvládaných) nemocí, případně se disciplinovaně „vypaří“ při neodvratných jaderných úderech, vedených na vojenské cíle na jejich území, budou už jen pouhou třešničkou na dortu a jakýmsi vedlejším bonusem v reálně existující agendě, zaměřené na snižování počtu obyvatelstva naší Země.