Show Email
Článek uvádí negativa frakování břidlic. Ačkoliv obsahuje četné chemické vzorce, neobsahuje ani jeden odkaz na zdroje. Titulek? „Žádný ruský plyn, frakování to je naše!“, ukazuje čí uniformu si oblékl. V USA těžba břidlicového plynu nabývá na významu. Růst těžby způsobilo pokles ceny plynu a ropy. To se evidentně nelíbí „ruské benzinové pumpě“. Proto tasila nevýhody a rizika těžby. Ekologické dopady, ačkoliv existují, je to poslední, co Mordoru vadí.
Žádný ruský plyn, frakování, to je naše!
Břidlicový plyn – Ekologické dopady Hydraulické frakování vyvolává obavy z kontaminace zdrojů podzemní vody, nepříznivého ovlivnění kvality ovzduší, úniků plynů a jiných látek, zacházení s odpadními materiály a různých přímých i nepřímých zdravotních dopadů. Do kapaliny používané při hydraulickém štěpení se přidávají chemikálie ( např. v německém Niedersachsenu rakovinotvorné a toxické látky butoxyetanol, chlorometylisothiazolin, metylisothiazol, nonylfenol-etoxylát, Tetrametyl-amoniumchlorid a kyselina chlorovodíková). Základní faktory, které ovlivňují životní prostředí: Vysoká spotřeba vody ve fázi štěpení Ukládání vyčerpané vody s gely a propantovým pískem, nebezpečí průsaků do podzemní vody. Používání výplachových a štěpících chemikálií (kyselina chlorovodíková, benzen, ethylbenzen, toluen). Zvýšená zátěž na dopravní komunikace (těžkotonážní auta, četnost jejich jízd, dopad na kvalitu komunikací, emise atd. Ve srovnání těžba černého uhlí popř. uranových rud v hlubinných dolech nemá v případě dodržování bezpečnostních opatření žádná podobná rizika. Každá jednotlivá operace frakování vyžaduje až 16 milionů litrů vody, na jednom vrtu je přitom nutné uskutečnit až 10 operací frakování. Podle výpočtů by voda, spotřebovaná na frakování na jednom vrtu, stačila na jeden rok pro 10 000 Evropanů. Technologie frakování nemůže zcela nahradit těžbu uhlí nebo jadernou energetiku – vytvoří spíše další zvýšenou poptávku po vodě, zejména tam, kde dojde ke kumulaci více vrtů v jedné oblasti. Při použití technologie hydraulického štěpení hrozí úniky škodlivých látek do podzemních i povrchových vod, a ke zvýšení obsahu uhlovodíků, zejména metanu, výjimečně i k výbuchu plynu v domovních studních, či zahoření plynu z vodovodu. Proces vrtání a frakování má také dopady na krajinu a znečištění ovlivňuje půdu a podloží jako důsledek používání chemikálií. Důkazy o znečištění ovzduší vlivem technologie frakování pocházejí především z USA. V oblastech těžby břidlicového plynu lze nalézt zvýšené koncentrace benzenu a jiných potenciálně toxických uhlovodíků včetně ethylbenzenu, toluenu a xylenu. Ty mohou způsobovat podráždění očí, bolesti hlavy, dýchací potíže a vyšší riziko rakoviny. Zastánci břidlicového plynu často tvrdí, že jde o vhodný typ paliva jako vhodná varianta ochrany klimatu. Nedávná studie Evropské komise pro klima však potvrdila, že uhlíková náročnost těžby a spotřeby břidlicového plynu je v průměru vyšší než u zemního plynu a ropných paliv. Spalování břidlicového plynu uvolňuje do atmosféry emise skleníkových plynů a přispívá tak k jejich stále rostoucím koncentracím a proto ho nelze považovat za nízkouhlíkový zdroj energie. Nové studie Evropské unie popisují stále více důkazů o vyšších emisích a metan také uniká během zpracování a dopravy. Tyto úniky metanu se nedaří zastavit úplně. Metan je mnohem silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý – molekula metanu vytváří skleníkový efekt 32krát silnější než molekula oxidu uhličitého. V souvislosti s frakováním byla také zaznamenána zvýšená seismická aktivita včetně menších zemětřesení. Otřesy jsou způsobeny zřejmě samotným procesem frakování nebo vháněním odpadní vody do vrtů. Další příčinou seismické aktivity je znečištění podzemních vod, které svým chemickým působením otevírá nové trhliny v horninách. Nezávislá vědecká zpráva, kterou zadala britská vláda, potvrdila, že zemětřesení vznikají způsobeno vháněním kapaliny během procesu frakování, a došla k závěru, že otřesy v budoucnu nelze vyloučit.