Show Email

Britské listy o filmu Vlny " https://blisty.cz/art/120838-ideologicke-klapky-na-ocich-ve-filmu-vlny-jak- prepisovani-dejin-podkopava-demokracii.html. Režisér Mádl je politický aktivista podporující vládu pětikoalice. Podle toho ten film vypadá. S pozdravem Václav Kopecký Ideologické klapky na očích ve filmu Vlny: Jak přepisování dějin podkopává demokracii 26. 8. 2024 / Muriel Blaive Děkuji Mariánovi Lóžimu a Janu Čulíkovi za kritické připomínky k tomuto textu. Někteří intelektuálové se snaží pochopit minulost, aby se z ní poučili, jiní ji přetvářejí tak, aby vyhovovala jejich vlastním politickým přesvědčením. Jiří Mádl patří do druhé kategorie. Jeho film Vlny je pokusem o přepsání československých komunistických dějin, což po 35 letech nedostatečného historického vzdělání a bezuzdného antikomunismu v českém veřejném prostoru bohužel nemůže překvapit. Pozitivní je, že Vlny jsou příjemným, atraktivním a kvalitním filmem. Jako historičku mě navíc vždy potěší, když hrané dílo podnítí k zamyšlení i tu část veřejnosti, která se obvykle vlastními dějinami nezabývá. Než se pustím do kritiky historického narativu filmu, ráda bych vyzdvihla ještě dva chvályhodné aspekty: zaprvé, dobře je vykreslen šok z invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 (jen na okraj, vzhledem k těmto dějinám mě vždycky zaráží, jak někdo v této zemi může ještě dnes podporovat Rusko, zvláště pak jeho invazi na Ukrajinu.) Za druhé, ačkoli se příběh odehrává na mylném historickém pozadí, je osvěžující sledovat jednotlivou epizodu spolupráce s StB zobrazenou v celé její složitosti, a nikoliv přehnaně odsuzujícím způsobem. Film ukazuje, že i zásadně dobrý člověk – který se později prokáže docela hrdinsky – může být donucen ke spolupráci s tajnou policií, v tomto případě k tomu, aby ochránil svého mladšího bratra. Vlny jsou příkladem současného přepisování komunistických dějin v České republice Z širšího pohledu zůstává, že film přispívá ke znepokojivému proudu historického revizionismu v České republice. Hned v úvodní větě naznačuje, že některé postavy byly „inspirovány skutečnými osobnostmi a nesou jejich jména“, což u diváka vyvolává očekávání dokumentární přesnosti a dodržování „historické pravdy.“ Hned poté však následují tato tvrzení: „Sovětský svaz drží země východní Evropy ve svém područí, jejich vlády jsou podřízené Moskvě. 1 300 000 politických vězňů, 5 800 poprav, miliony zničených životů.“ Kde a kdy přesně došlo k tak krutým represím? Film to neupřesňuje. Pokouším se to mentálně poskládat dohromady: možná když vezmeme Československo, Maďarsko, Polsko, NDR, Bulharsko a Rumunsko za celé období komunismu...? Ne, ta čísla jsou stále příliš vysoká. Včetně Sovětského svazu...? Pak jsou příliš nízká. Zpět ke střední Evropě, ale včetně poválečného usazování účtů...? Polské občanské války v letech 1945-48...? Možná i maďarské revoluce v roce 1956...? Žádná z těchto kombinací však neodpovídá poskytnutým číslům. Zatímco se titulky posouvají po plátně, vidíme v pozadí známé komunistické obrazy: portrét Klementa Gottwalda, historického vůdce Komunistické strany Československa a prvního komunistického diktátora v roce 1948, Antonína Novotného, který byl prvním tajemníkem Komunistické strany Československa a prezidentem Československa do roku 1968, a dalších. Když film výslovně zmiňuje 1 300 000 politických vězňů, ukazuje fotografii Milady Horákové během jejího procesu. A přesně ve chvíli, kdy titulky zmiňují 5,800 poprav, se ve filmu ob