Show Email

Tělo:

v příloze: 1

Díky za zprávu. Hned jsem si vyhledal Postupimskou

konferenci ze srpna 1945. Je to tam jak se píše.To

vymyslela skutečně Anglie (odsun) Chamberlein,

který přesvědčil vlády USA a SSSR. A ty to

akceptovaly jako výhodné řešení. Píše se tam i o

náhradách škod. Zajímavý protokol. Podívej se na

něj.

Odsun Němců po 2. světové válce (doposud málokdo z nás

ví):

Přeposílám všem tento náramně důležitý email, ze kterého je

vidět, jak neznalost důležitých faktů z dějin svého národa z nás

dělá opravdu možná úmyslně neinformované a tedy hloupé a

poddajné občany.

Myslím, že by Vás to mohlo zajímat. Nevím proto, proč se tak

důležitá fakta musí šířit jen po internetu!

Mělo se to pokaždé povinně objevit v tisku hned po všech těch

kecech a omluvách našich vrcholových politiků Němcům, aby

už navždy zavřeli zobák zejména revanšisti a aby bylo o

odsunu sudetských Němců všem Čechům, ale i Sudeťákům už

konečně vše naprosto jasné a nezvratné!

Základní myšlenku k nucenému odsunu tzv. sudetských

Němců totiž nevymyslel prezident Beneš, ale vznesl a také

prosadil Neville Chamberlain za tehdejší Anglii.

Právě Chamberlain totiž navrhl, aby po válce byly odsunuty do

Německa všechny německé menšiny z tehdejšího

Československa a Polska, aby se tento etnický problém vyřešil

už jednou pro vždy, tak jak se to předtím stalo mezi Řeckem a

Tureckem.

Anglická konzervativní strana tuto jeho myšlenku přijala a také ji

pomohla plně prosadit u spojenců.

Britská vláda totiž přesvědčila vládu USA i SSSR o

2

výhodách tohoto řešení a výsledkem byl pro všechny

závazný Protokol Postupimské Konference z 2. srpna 1945.

Nucený odsun byl proveden právě na jeho základě. Tehdejší

náš prezident Beneš by nebyl vůbec nic docílil, kdyby zde

nebyla primární vůle hostitelské britské vlády.

Návrh odsunu Němců byl výlučně z její vlastní iniciativy. Jinými

slovy, bez britské vlády by se prezident Beneš v tomto směru

namáhal asi zcela marně. Je totiž zcela samozřejmé, že

Československo nemohlo Němce jen tak z vlastní vůle vyhostit,

poněvadž je museli přijmout tehdejší spojenci, kteří jako vítězné

mocnosti tehdy okupačně vládli jak v Německu, tak v

Rakousku.

Samotný odsun logisticky připravila právě jejich

Mezispojenecká Komise v Německu.

Němci byli postupně a plánovitě odsunuti do americké a ruské

zóny, podle přesného a závazného plánu převážně během roku

1946. Československo odsun vůbec nenavrhlo a tedy ani

nezpůsobilo. Nemá tedy za něj logicky ani žádnou právní a

hmotnou odpovědnost.

Odsun se konal pod přísným dohledem Mezispojenecké

Komise a Československu se tehdy dostalo dokonce

veřejného uznání za jeho humánní a kompletní provedení.

Jakékoliv nároky ohledně odsunu by tedy německá vláda a

skutečně poškození Němci měli předložit a uplatňovat

tehdejším vítězným mocnostem = USA, Velké Británii a Rusku.

Vládní kruhy v Německu a Sudeťáci ovšem nejsou naivní a tak

periodicky vznáší své domnělé nároky vždy jen na Českou

republiku.

Ovšem vždy pouze prohlášeními německých politiků, nikoli

normální úřední a soudní cestou. Předpokládají zřejmě, že Češi

si z neinformovanosti nechají snadněji cokoliv namluvit a budou

tak zbrkle jednat dokonce proti vlastním zájmům.

3

O to se asi z naprosté neinformovanosti pokusil jak Havel,

tak Nečas i Schwarzenberg. Co když ale to nebylo z

neinformovanosti ale úplně z jiných postranních zájmů?

Německo a Němci totiž právě na základě oné dohody vítězných

mocností nemají už možnost vznášet žádné hmotné, ani

finanční nároky plynoucí z nuceného vysídlení, poněvadž

Německo je doposud stále vázáno smlouvou mezi ním a

spojenci z 26.května 1952, doplněnou a později ještě

ratifikovanou v Paříži 23. října 1954 (Convention on the

Settlement of Matters Arising out of the War and Occupation,

signed at Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV

to the Protocol; on the Termination of The Occupation Regime

in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23.

October 1954) 332UNTS 219.

Podle kapitoly 6, článku 3, této smlouvy Německo nemůže už

nikdy uplatnit námitky proti spojeneckým státům ani

jednotlivcům vzhledem k trvalému zabavení německého

majetku, který převzali spojenci či jednotlivci jako reparace,

nebo jako přímý následek jimi vyvolané války.

Podle kapitoly 8, článku 1 této dohody němečtí příslušníci

nemůžou už nikdy uplatňovat žádné hmotné ani finanční nároky

proti spojencům a jejich občanům a takové nároky nemohou být

už nikdy projednávány ani německými soudy.

Podle článku 3 téže kapitoly, Německo, nebo jeho příslušníci

nemůžou už nikdy uplatňovat žádné nároky proti spojencům a

jejich příslušníkům, které vznikly z jakýchkoliv jejich činů nebo

opomenutím mezi koncem války od 5. května 1945 až do nabytí

ratifikační platnosti této smlouvy 5. května 1955!

Jak je tedy jasně patrno z uvedené smlouvy, veškerý majetek

německé vlády a jednotlivých Němců na území

Československa přešel do plného vlastnictví Československa a

jeho občanů jako povinná splátka na reparace za všechny

válečné škody způsobené právě Němci.

4

Skutečné válečné škody způsobené Československu

Německem přitom vysoko přesahují zmíněný zabavený

německý majetek.

Německo navíc dodnes nezaplatilo Československu

jakoukoliv náhradu za tyto škody navíc a je tedy dodnes

obrovským dlužníkem České i Slovenské republiky, nikoliv

naopak.

Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale)

http://www.lidice.cz/obec/historie/komentar.html

Co právě o tom všem svým občanům už tehdy nedlouho po

válce jasně kladl na srdce právě prezident E. Beneš:

Vážení spoluobčané,

v nedávné době jsem podepsal historicky významné

dokumenty pro naši Československou republiku, to jest,

dekrety prezidenta Československé republiky.

Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou

opakovat tragické události let 1938 a 1939.

Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z této

druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém

Vás varuji před všemi možnými dalšími požadavky za

znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci,

kteří byli po právu na základě nejen mých dekretů z naší

republiky odsunuti.

Může se stát, že mé dekrety vydané právě z rozhodnutí

vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem

času revanšisty prohlašovány za neplatné.

Může se stát, že se najdou "čeští vlastenci", kteří se budou

sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou

nakloněni otázce jejich návratu.

Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové

odchází, avšak snaha o znovu ovládnutí Evropy Německem

stále zůstává.

Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o

odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání

odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T.

5

G. Masaryka a spoluzakladatele M.R.Štefánika. Vedlo by to k

zániku obou našich národů.

Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců,

že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné

vlastizrádce ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.

Váš dr. Edvard BENEŠ, Praha, květen 1947