Show Email

Danuše Nerudová. Ač se jménem, tak bezejmenná. Pokus o čaputizaci Pražského hradu, kdy se neznámá, ale mladá a „pohledná děva“, zjeví ve veřejném prostoru a za pomoci velkých peněz se procpe do popředí, nevyšel. Ale když už se investovalo, mělo by se z toho i něco uvařit. A tak si Danuše Nerudová, vrchol české čaputizace, ohrnuje rukávy na post evropské komisařky. Není to divné? Podíval jsem se na několik jejích rozhovorů. Má nejčastější reakce byla – ježiš, to snad ne – který zpravidla následoval takový ten pocit, kdy je člověku trapně z řečníka, který je zcela očividně ale úplně mimo mísu. Zahraju si na Džamilu Stehlíkovou, psycholožku, onkoložku, adiktoložku a další lékařské profese od monitoru, která seká mediálně vděčné diagnózy jako Baťa cvičky. Pokusím se nemýlit tak, jak se mýlí Stehlíková. Danuše Nerudová. Až psychopaticky zbytnělé sebevědomí. Nestoudná neskromnost. Zcela povrchní znalosti. Neschopnost pochopit kontext. Papouškující prázdné fráze. Lehce ovlivnitelná, politicky tvárná. Agresivní v rétorice i argumentování. Přesto neschopnost i přes svou agresi jakoukoliv diskusi s oponentem ustát. Až komická fascinace vlastním, řádně odkvetlým mládím, která se projevuje tím, že na sociálních s