Show Email

Tělo:

MAP 1915 Jak generál Mordvičev dokázal v bitvách o Mariupol i Avdijivku

naprostou morální převahu ruského vojáka nad vychvalovanými hrdlořezy z

formace AZOV! Analýza!

(https://www.michalapetr.com/map-1915-jak-general-mordvicev-dokazal-v-bitvach-o-mariupol-i-avdijivku-naprostou-moralni-prevahu-ruskeho-vojaka-nad-vychvalovanymi-hrdlorezy-z-formace-azov-analyza/)

19 února, 2024/Kategorie: Blog(https://www.michalapetr.com/category/blog/) /

Vložil(a): Michael Svatoš(https://www.michalapetr.com/author/msvatos/)

Ukrajinské velení je nepoučitelné a při obraně své nejdůležitější pevnosti

na východní Ukrajině Avdijivce zopakovalo stejnou zásadní chybu jako při

obraně Mariupolu na jaře 2022. Velitel ruského útočného uskupení v Avdijivce

generálplukovník Mordvičev, jak při dobývání Mariupulu, tak při dobývání

Avdijivky, postupoval podle stejného scénáře. Stejnou kardinální chybu,

která vedla k pádu jak Mariupolu tak Avdijivky, přitom opět zopakovali

příslušníci údajně nej-elitnějšího ukrajinského uskupení Azov. Tentokráte

však mají být za svoji zbabělost a nechuť bojovat stejně srdnatě jako Rusové

potrestáni – nařídil Zelenskyj,

(https://topwar.ru/236553-ukrainskij-tg-kanal-ofis-zelenskogo-dal-ukazanie-sbu-razobratsja-s-dogovorivshimisja-o-sdache-v-plen-ranenyh-v-avdeevke.html)

 který je ze ztráty své betonové pevnosti vzteky bez sebe. Elitní uskupení

Azov tak v obou bitvách prokázalo, že mladí a zavilí ukrajinští banderovci a

nacisté, kteří jsou do něj výlučně verbováni, nemají morální sílu ani výdrž

bojovat stejně urputně jako mobilizovaní, často násilím do armády nahnaní

prostí Ukrajinci středního a vyššího věku, a nejsou ani schopni vzdorovat

obyčejné ruské řadové pěchotě pod brilantním velením specialisty pro městský

boj a dobývání pevností generálplukovníka Mordvičeva. Očekává se, že

Mordvičev dostane od Putina titul Hrdiny Ruska. V dnešní analýze celou bitvu

o Avdijivku podrobně  rozebereme. 

Generálplukovník Mordvičev

(https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9C%D0%BE%D1%80%D0%B4%D0%B2%D0%B8%D1%87%D0%B5%D0%B2,_%D0%90%D0%BD%D0%B4%D1%80%D0%B5%D0%B9_%D0%9D%D0%B8%D0%BA%D0%BE%D0%BB%D0%B0%D0%B5%D0%B2%D0%B8%D1%87)

, vítěz od Mariupolu i Avdijivky, který v obou bitvách prokázal naprostou

morální převahu prostého ruského vojáka nad vychvalovanými ukrajinskými

hrdlořezy z brigády AZOV.

1) Bitva o Mariupol.

Generálplukovník Mordvičev vyrazil v únoru 2022 z ruského Taganrogu včele

ruské 8. armády a rychlým pochodem se z východu přiblížil k Mariupolu. Ze

severu město zablokoval jednotkami 1. samostatného armádního sboru Doněckých

rebelů, který mu byl podřízen, a které postupovaly z Doněcka, a které

obsadily severozápadní předměstskou část Staryi Krym (na mapě červené

kolečko). Jakmile Mordvičev město obklíčil, vyrazil z východu podél toku

řeky Kalmius do jeho centra, (na mapě červená šipka z východu na západ).

Mordvičev tak prokázal dokonalé chápání vlivu terénu na charakter městské

bitvy. Hlavní Ukrajinské síly se opevnily v betonových městských a

průmyslových komplexech na jihu a severu města, (žluté šestiúhelníky),  a

útok úzkým středem města podél toku řeky Kalmius, kde byl volný terén s

množstvím parků a zástavba cihlových domů neočekávaly. Z Krymu vstříc

Mordvičevovi postupoval 22. samostatný armádní sbor, (červená šipka z

východu na západ). Ten obešel západní předměstí Mariupolu, a z předměstí

Staryi Krym zahájil ve spolupráci s doněckými rebely rychlý útok podél

koryta řeky Kalčik, která se vlévá do řeky Kalmius, vstříc 1. Armádě. Obě

Mordvičevova uskupení postupovala podél toku řek  lehkou zástavbou a už 22.

března se v tzv. Martenivském masivu, (na mapě místa střetu červených

šipek), setkala, a rozřízla město na severní a jižní polovinu. Šokovaní

obránci betonových pevností na severu Mariupolu ztratili nervy, protože byli

odříznuti od zásob uložených v jižní betonové pevnosti, a tak ze severu

vyrazili, aby se probili na jih, (žlutá šipka). Ruské jednotky jim na

Mordvičevův příkaz uvolnily průchody a nechaly je ze severních pevností

uniknout na jih do Azovstalu. Ani jeden ukrajinský komandant si neuvědomil,

že vyklizením severních betonových komplexů, jejichž dobývání by bylo

vzhledem k jejich rozlehlosti náročné na živou sílu, a soustředěním celé

ukrajinské posádky na malé ploše jižní pevnosti Azovstal, padli do

Mordvičevovy pasti. Likvidace celé ukrajinské posádky města se tak

odehrávala na malé ploše Azovstalu, a hlavní roli při ní sehrálo ruské

letectvo, které zahnalo Ukrajince do podzemí a bombami zlomilo jejich

morálku.

Zbabělým a předčasným vyklizením severního betonového komplexu se ukrajinské

síly bránící Mariupol zbavily možnosti provádět protiútoky a výpady na sever

směrem k Záporoží,  i do vnitřního města. Nahustily se na malý prostor

Azovstalu, kde byly bezmocně uvězněny, a nedokázaly vydržet intenzivní ruské

bombardování, které díky malé ploše bylo nesmírně ničivé. Ukrajinské

jednotky bránící Mariupol tak prokázaly jak nízkou morálku, tak neschopné

velení. Současné boje HAMAS proti Izraeli v Gaze krásně ukazují, jak HAMAS

díky vysoké morálce, taktické vyspělosti i velitelským schopnostem dokáže

účinně vzdorovat izraelské armádě v mnohem nepříznivějších podmínkách a při

větší početní i palebné převaze útočící strany. Mýtus o hrdinech z Mariupolu

je jen západní mainstreamový narativ, a současný debakl hrdinů z Azova v

Avdijivce toto neslavné hodnocení jen potvrzuje. 

Hlavní poučení z bitvy o Mariupol – ukrajinské jednotky i velitelé projevili

značnou nechuť k aktivní městské bitvě, a snažili se bojovat pouze v obraně

skryti v betonových stavbách, popřípadě skrytě vytvářet léčky a palebné

pytle. Tím se připravili o možnost způsobit ruské armádě vyšší ztráty, a

odsoudili se k pasivní obraně, a ke kapitulaci. Stažení všech sil na malý

prostor Azovstalu, byla diletantská chyba, a projev zbabělosti. Mordvičevovo

velení bylo brilantní. Manévrem v městské zástavbě obešel připravenou

ukrajinskou obranu, přesekal město na malé izolované pytle, a Ukrajince

nakupené na malém prostoru porazil bombami a děly. (Hlavní zdroj analýzy: ” 

Hodnocení bitvy o Maripupol a role generála Mordvičeva

(https://t.me/rybar/54063).)

2) Bitva o Avdijivku.

Podobně jako v Mariupolu i v Avdijivce Mordvičev postupoval metodicky a

nejprve zablokoval ukrajinskou posádku v Avdijivce vysunutím severních a

jižních kleští v otevřeném terénu. Severní kleště byly vysunuty k vesnici

Berdiči ze dvou taktických důvodů. (1) Přetnul hlavní zásobovací trasu do

Avdijivky, a zbylé méně kvalitní cesty dostal pod přímou palbu děl a

přenosných raket a minometů. (2) Vytvořil obranná postavení, která svou

hloubkou zabraňovala ukrajinským jednotkám útočit z hloubi vlastní obrany

směrem do Avdijivky. Všechny útoky proti ruským silám v Avdijivce tak museli

provádět pouze příslušníci její ukrajinské posádky. Ruská vojska útočící v

Avdijivce tak měla vždy kryté vnější boky, a musela tak odrážet jen útoky

vyčerpaných obránců na své vnitřní boky. Tato taktická výhoda dávala malým

skupinám útočících ruských vojáků pocit jistoty, že nebudou odříznuti, a

zmasakrováni nebo zajati, jak se v městských bitvách obyčejně děje.

Tuto první operaci na dobytí Avdijivky prováděl Mordičev v době, kdy panoval

mráz, a volný terén byl příhodný pro postup obrněných jednotek i pěchoty.

Jakmile Mordičev vysunul svá křídla obkličující Avdijivku dostatečně

hluboko, aby palbou kontroloval všechny přístupové cesty do města, přestal

postupovat vpřed, aby celou Avdijivku obklíčil, a pouze odrážel ukrajinské

protiútoky, a vylepšoval svou obranu vysunutých křídel. Když půda roztála

měl vyhráno, Ukrajinci již nemohli jeho křídla prolomit, a ani po

rozbahněném terénu Avdijivku zásobovat, dopravovat do ní posily a evakuovat

z ní raněné. Mordičev část sil, které nepotřeboval k obraně křídel přesunul

do Avdijivky, kde zpevněné cesty umožňovaly postup vpřed a udeřil.

Ve druhé fázi operace Mordičev zahájil obkličování ukrajinské posádky ve

vnitřním městě. Opět důkladně prostudoval terén a směry hlavních útoků vedl

vždy tak, aby postupoval “cihlovou” a ne “betonovou” a “průmyslovou”

zástavbou. Hlavní ukrajinské síly byly opět soustředěny do betonových

pevností a nebyly schopny jako v Mariupolu podnikat výpady do boků ruských

vojsk postupujících lehkou zástavbou. Avdijivka tak byla na přelomu ledna a

února rozsekána na několik sektorů ukrajinských betonových pevností, mezi

které se stále hlouběji vlamovaly ruské jednotky. Syrskyj se pokusil situaci

zachránit 4. února, kdy do města vyslal 3. údernou

(https://ru.wikipedia.org/wiki/3-%D1%8F_%D0%BE%D1%82%D0%B4%D0%B5%D0%BB%D1%8C%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D1%88%D1%82%D1%83%D1%80%D0%BC%D0%BE%D0%B2%D0%B0%D1%8F_%D0%B1%D1%80%D0%B8%D0%B3%D0%B0%D0%B4%D0%B0)

 brigádu Azov posílenou o část elitního batalionu

(https://suspilne.media/683230-bijci-okremogo-zagonu-lubart-z-lucka-uvijsli-do-skladu-brigadi-ngu-azov/)

 složeného z volyňských banderovců, z ukrajinských fotbalových chuligánů, a

z veteránů pluku Azov Ljubart

(https://suspilne.media/266190-volinski-specpriznacenci-povernulisa-na-rotaciu-do-lucka/)

. Část těchto sil zřejmě zničilo ruské letectvo Iskandery ještě v místě, kde

se shromažďovali. Ačkoli to Ukrajinci popírají. (Poznámka – Ukrajina má nyní

dvě brigády AZOV – 3 a 12. AZOV 3

(https://ru.wikipedia.org/wiki/3-%D1%8F_%D0%BE%D1%82%D0%B4%D0%B5%D0%BB%D1%8C%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D1%88%D1%82%D1%83%D1%80%D0%BC%D0%BE%D0%B2%D0%B0%D1%8F_%D0%B1%D1%80%D0%B8%D0%B3%D0%B0%D0%B4%D0%B0)

 byl celý v Avdijivce. AZOV 12 je u Kreminé na charkovské frontě, a jeho

části v Avdijivce.) 

Konec 2. fáze bitvy o Avdijivku. Mordvičev dokončuje postup lehkou

zástavbou města, při kterém rozsekává ukrajinskou posádku stejně jako v

Mariupolu.

Mazaný Mordičev podobně jako v Mariupolu, tak i v Avdijivce nařídil ruským

silám, aby i tomuto diletantskému přesunu jednotek Azov do nitra Avdijivky

nebránily. Jakmile se většina elitních banderovců dostala do Avdijivky,

Mordičev použil svoji operační zálohu tzv. “Zemědělce”, a odpálil robotické

miny Земледелие do úzkého hrdla mezi svými křídly

(https://www.michalapetr.com/mip-4-ruska-armada-27-3-zahajila-druhou-ukrajinskou-ofenzivu/)

. Veškeré spojení mezi několika tisíci Ukrajinci v Avdijivce a jejich týlem

tak okamžitě přestalo existovat. Přes desetitisíce dvaceticentimetrových

autonomních zabijáků Земледелие neprojde a neprojede ani myš. Pytel byl

uzavřen a Mordičev přikročil ke třetí fázi operace.

Začátek 3. fáze bitvy o Avdijivku – dálkové zaminování robotickými minami

jediné ústupové cesty Ukrajinců z města – na mapě štráfované území v elipse

se symbolem miny.

Ruské jednotky postupující lehkou zástavbou začaly rychle rozsekávat

Avdijivku na obkličované betonové pytle nacpané ustrašenými a

demoralizovanými Ukrajinci. Jakmile se nějaký Ukrajinec odvážil z takového

pytle vystrčit nos, přiletěla na něj bomba FAB 1500, která vyhodí do vzduchu

celý dům a nechá na jeho místě velký kráter. Sami Ukrajinci napočítali až 50

shozů těchto bomb denně. Cestu Rusům v lehké zástavbě čistily drony, děla,

minomety i pověstné vrhače vakuových bomb. Žádný Ukrajinec se v těchto

předem vybraných koridorech ruských postupů nedokázal bez obětování života

postavit na odpor. Veškeré Ukrajinské dělostřelectvo bylo zničeno. Jednotka

Azov, prapor Ljubart i ostatní Ukrajinci ve městě rychle pochopili, že je

Syrskyj poslal do pasti, do obklíčení a na jistou smrt. V noci na pátek

vypukla hromadná panika, a Ukrajinci se dali na útěk

(https://ria.ru/20240217/avdeevka-1927982151.html). Jediná cesta z města

vedla přes území, kam byly rozprášeni den před tím roboti Земледелие.

Konec bitvy o Avdijivku – začistka probíhá rychle, očekává se nejméně tisíc

zajatců a mnohem více mrtvých.

Štěstí tak měli ti Ukrajinci, kteří byli svými kumpány ponecháni osudu,

protože byli zranění, a nešlo je evakuovat z města. Ukrajinci se v těchto

případech spojili s Volhou – speciální frekvence pro rádiovou komunikaci s

Rusy – a oznamovali jim, ve kterých objektech jsou už jen ranění, a žádali

je, aby se o ně postarali. Rusové všem těmto požadavkům vyhověli. Považují

totiž Ukrajince za poněkud pomatené bratrance, a chovají se k nim, až na

výjimky, poměrně slušně. Tento náhlý záchvat oboustranné humanity ovšem

neušel bdělé pozornosti nejvyššího velení kyjevské soldatesky, a ta ihned

oznámila, že SBU si to se všemi zrádci, kteří opustili své raněné druhy

vyřídí. A ani mainstreamová média nezůstala pozadu a místo projevů ruské i

ukrajinské humanity na závěr jedné z nejbrutálnějších bitev celé války

raději nějakou náhodou začala publikovat nedatovaná a nepřehledná videa,

která mají dokazovat, jak Rusové vraždí bezbranné zajatce. 

Generál Mordičev opět při dobytí největší ukrajinské pevnosti, kterou

kyjevský režim budoval nepřetržitě od roku 2014, postupoval systematicky a

metodicky. Nejprve město uzavřel palebným pytlem, a otvor do něj nechal

volný, až do konce bitvy, aby kyjevští vojenští diletanti mohli do pasti

poslat co možná nejvíc vojáků. Mordičev postupoval vždy cestou nejmenšího

možného odporu, a po metodické, vražedně vyhlazující palbě a bombardování.

Ukrajince letadly a drony zahnal do betonových úkrytů, odkud nemohli

vylézat, a metodicky je obkličoval, až ztratili nervy a začali prchat. V tom

okamžiku jim zaminoval jedinou ústupovou cestu, kterou do té doby nechával

volnou, aby mu mohli nalézt do pasti. Ukrajinské velení nebylo schopné

naprosto ničeho, co v městské válce nyní ukazuje HAMAS. Je tak jasné, že

ukrajinští velitelé jsou neschopní, a že ukrajinští vojáci odmítají

nasazovat své životy při aktivních protiútocích. Ruská armáda dokázala v

bitvě o Avdijivku jasnou morální, taktickou i materiální převahu. Další

bitvy budou pro Ukrajince ještě náročnější, protože se už nikde nebudou moci

spolehnout na tak mocné betonové opevnění. Zelenskyj prohlašoval, že je

Avdijivka nedobytná. Byla dobyta, a jak se ukazuje, ruské ztráty v útočné

městské bitvě byly opět nižší než ztráty obránců. Putin na rozdíl od

Zelenského umí rychle střídat generály, a pověřovat úkoly ty, kteří jsou pro

daný tip operace nejvhodnější. To je základní rys úspěšného stratéga, který

Zelenskyj naprosto postrádá. Ukrajinská armáda, která postrádá velitelské

stupně – divize, sbor a armáda, a je tvořena pouze brigádními formacemi

koordinovanými velitelstvím frontů prohrává úplně stejně jako prohrála

rakouská armáda s pruskou v roce 1866

(https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Hradce_Kr%C3%A1lov%C3%A9) – i tehdy v

rámci úspor rakouská armáda zrušila divizní stupeň velení a v boji se

ukázalo, že nebyla schopna jednotlivé brigády na bojišti účinně koordinovat,

a velení armády nebylo schopno jednotkám účinně velet. Jak rakouská tak

ukrajinská armáda bojovaly proti nepříteli s palebnou převahou, tudíž je

jasné, že se Ukrajinci nemají nač vymlouvat. Historie učí, že armády s

nízkou velitelskou koordinací se po porážce na bitevním poli snadno promění

v prchající houfy, které je těžko zastavit. Kyjev tak má nad čím přemýšlet. 

(Zdroj k rakouské armádě – Válka 1866, Pavel Bělina, Josef Fučík, 2005)  

Generál plukovník Mordvičev je titulován “Generál Průlom”

(https://www.kp.ru/daily/27568.5/4893058/) a očekává se, že povede další

ruské ofenzívy. Navzdory tvrzením západního mainstreamu o masivní početní

převaze ruských vojsk a hromadách mrtvých Rusů v Avdijivce je opak pravdou –

ruské síly byly stejně početné, a měly mnohem nižší ztráty. Jejich převaha

spočívala v moderních zbraních, v letectvu, v dělostřelectvu, v dostatku

munice i dronů, ve vyšší morálce, a ve zdatnějším mužstvu a hlavně ve vysoké

profesionalitě všech velitelů. 

Ještě 16. února kyjevská média hlásila v goebbelsovském záchvatu 

(https://kyivindependent.com/3rd-assault-brigade-says-15-000-russian-troops-at-its-sector-in-avdiivka/)

, že 3. úderná brigáda AZOV, která byla 15. února nakomandována do města,

pevně drží Avdijevku, (ve skutečnosti se už dala na útěk), a masírovala

ukrajinské čtenáře zprávami o 15000 mrtvých Rusech, které za jediný den 3.

brigáda AZOV v Avdijivce postřílela, a dokonce oznamovala čísla ruských

brigád, které AZOV 3 za jediný den zničil, (wiped out – doslova vyhladil), –

74, 114, 55, 30, 35, 21 a 15! Nutno podotknout, že autorem těchto

fantasmagorických hlášení kyjevské soldatesky je absolvent Masarykovy

university v Brně Martin Fornousek

(https://kyivindependent.com/author/martin/), podle kyjevského portálu “

vystudovaný v oboru “conflict and democracy studies”. 

Mnohem pravdivější příběh o Avdijivce zveřejnil britský podplukovník Glen

Grant(https://kyivindependent.com/image-draft-avdiivka/), který je

oficiálním vojenským poradcem režimu. Podle Granta Avdijivku bránila od léta

2022 ukrajinská 110. mechanizovaná brigáda vyzbrojená českými zbraněmi –

houfnicemi DANA, raketomety Vampire, BVP-1 a další technikou od Madam

Černochové. Brigáda byla prý ovšem zcela zdecimována, a její zbytky propadly

panice, jakmile na ni nařídil generál Mordvičev svrhávat klouzavé bomby FAB

1500. Tyto bomby nejen vyhodí celý dům či betonovou pevnost do vzduchu, ale

obrovská tlaková vlna ochromí všechny v jejich dosahu. Ukrajinskou 110.

brigádu tak potkal stejný osud jako elitní nacistické tankisty z SS praporu

Tigrů v bitvě o Normandii. Podle vzpomínek plukovníka von Luck, který jim

velel, výbuchy těžkých bomb nejen převracely 50 tunové tanky věží dolů, jako

by byly hračky, ale po náletu se i několik elitních příslušníků osádek v

zoufalství raději zastřelilo, ačkoli útok přežili a jejich tanky byly

bojeschopné, protože nedokázali snést pomyšlení, že budou při dalším náletu

roztrháni stejně jako jejich kolegové. Západní novináři se ruským bombám

1500 FAB v létě vysmívali, protože sice vyhloubí v zemi obrovský kráter, ale

nejsou tak ničivé jako kazetová munice. Zapomněli přitom na psychologický

efekt. Ohlušený a otřesený voják sice útok přežije, ale už není schopen

bojovat. Ruská pěchota vždy udeřila na místa, kam předtím letectvo svrhlo

klouzavé FAB 1500. A vždy se nesetkala s žádným odporem. 110 brigáda

ukrajinské pěchoty, tak byla bombami zdecimována, a vyhnána z opevnění.

Fanatičtí ukrajinští velitelé ji po tom nahnali do útoku, aby ztracená

postavení dobyla zpět. A to byl její konec. Rusové je stříleli jak vrabčáky,

protože i Rusové útočí vždy až po masivní dělostřelecké a letecké přípravě.

Ukrajinci jsou poslední na světě, kdo provádí japonské Banzai zteče, a podle

toho také končí! (Zdroj: Hans von Luck, Panzer Commander, 1989, Frontline

Books.) Plukovník Glen Grant však i tak mlží. V Avdijivce bojovalo více

brigád Ukrajiny, než 110. Třeba 53.

(https://tsn.ua/ato/odni-z-naybilsh-motoroshnih-poziciy-vidomi-fotografi-pokazali-yak-voyuyut-biyci-53-yi-brigadi-zsu-pid-avdiyivkoyu-2319916.html)

 a mohli bychom pokračovat. Grant však přiznal, že při zmateném ústupu z

města utrpěly Ukrajinci značné ztráty. Mordvičevovi Zemědělci tak úřadovaly.

Rusové včera přešli do útoku v oblasti bývalé vesnice Rabotino, která je

poslední, co zbylo ze slavné ukrajinské letní ofenzívy. Po začištění

Avdijivky se očekává mocná ruská ofenzíva. Kde Rusové udeří se teprve

uvidí.