Show Email
Mezinárodní soudní dvůr OSN v Haagu odmítl uznat Doněckou a Luhanskou republiku za teroristické organizace, Rusko za agresorský stát a údery na ukrajinské vojenské objekty na Donbasu za teroristické činy. Odmítl také obvinění, že se Rusko podílelo na havárii letu MH17. Téměř všechna obvinění Ukrajiny byla neopodstatněná. "Téměř", protože po roce 2014 prý prudce klesl počet těch, kteří na Krymu studují v ukrajinském jazyce. Soudci ale zřejmě nezohlednili tamní atmosféru, ukrajinský jazyk prostě není na Krymu populární. Verdikt podporuje názor Ruska, že vedoucí role v mezinárodních záležitostech by měla patřit OSN, a nikoli alternativám, které Západ ovládá (NATO, G7, G20).
DMITRIJ BAVYRIN komentuje rozhodnutí mezinárodního soudu v Haagu, který tento týden odmítl
žalobu kyjevských nácků na Rusko za údajné zločiny na Donbasu a účast na
sestřelení civilního Boeingu - což česká dezinformační hlavní média jaksi
"nezaznamenala", jakož ani ukrajinské volání o "zradě Západu"
Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, kolem kterého si ukrajinské orgány
vybudovaly kult, odmítl téměř všechna obvinění Kyjeva vůči Moskvě včetně
klíčových obvinění týkajících se domobrany v Donbasu, lidských práv na
Krymu a havárie Boeingu letu MH17. Navíc to Ukrajincům oznámila Američanka,
což v Kyjevě posílilo pocit „zrady“.
Díra do kyjevské mytologieHaag zaujímá zvláštní místo v mytologii, která
ovládla vědomí Ukrajinců po státním převratu v roce 2014. Půlmilionové
holandské město se zakořenilo v reklamě, rétorice a memoárech
naznačujících, že Rusko a jeho vedení bude souzeno mezinárodním tribunálem,
stejně jako bylo souzeno vedení Jugoslávie v čele s Miloševičem (poté, co
NATO ilegálně rozbombardovalo Srbsko).Mezinárodní trestní tribunál pro
bývalou Jugoslávii (ICTY) byl častěji označován jednoduše jako Haagský
tribunál nebo Haag. Jeho vytvoření však bylo jednorázovou akcí Rady
bezpečnosti OSN a sloužilo pouze k posouzení zločinů spáchaných během
balkánských válek. Jeho jurisdikce se nevztahovala na jiné epochy a regiony
(že ICTY vůbec vznikl, byla velká chyba Ruska, které mělo v Radě
bezpečnosti právo veta). V Haagu však nesídlí jen tento tribunál a celá
nizozemská vláda (zasedá tam monarcha, vláda a parlament, nikoli v hlučném
Amsterdamu), ale i některé další mezinárodní soudy.Kyjevský režim se v
hodnocení těchto soudů chronicky plete, ale pevně se drží haagského mýtu. V
Haagu sídlí Mezinárodní trestní soud (ICC), západní projekt 21. století,
který se specializuje na válečné zločiny. K tomu, aby se stát stal smluvní
stranou ICC, je třeba ratifikovat Římský statut, což neudělalo ani Rusko,
ani Ukrajina, ani Spojené státy. To znamená, že ukrajinský konflikt je mimo
jurisdikci tohoto soudu, nehledě na to, že uvedené země neuznaly a
neuznávají jeho pravomoc.
Kyjev pohořel Západ se proto rozhodl, že místo Ukrajiny si na Rusko mohou
Mezinárodnímu trestnímu soudu stěžovat jiné země (například Japonsko).
Další události ukázaly, že odmítnutím ratifikace Římského statutu ruský
parlament jednal moudře. Poté, co ICC vyhodnotil záchranu sirotků zpod
palby a jejich přesun na ruské území jako únos dětí, se ukázalo, že tato
organizace nemá nic společného se spravedlností a její jednání je čistě
politické.V Haagu ovšem existuje ještě třetí mezinárodní soud (a nejspíš
nebude ani poslední): Soudní dvůr OSN, který má pravomoc nad porušovateli
úmluv OSN. Patnáct soudců této komory, založené v roce skončení druhé
světové války, jmenuje Valné shromáždění a Rada bezpečnosti. Vliv západních
zemí je v ní tedy alespoň částečně vyvážen ostatními státy.V roce 2017 tam
Kyjev podal žalobu a obvinil Rusko z porušení pouze dvou úmluv (to
znamená, že junta zplozená krvavým státním převratem se neodvážila
dokazovat většinu předchozích nejrůznějších obvinění Ruska) – o boji proti
financování teroristických aktivit a o odstranění všech forem rasové
diskriminace.První formulace zakrývá podporu donbaské domobrany ze strany
běžných ruských občanů. Druhá naznačuje, že Rusko diskriminovalo
národnostní menšiny na Krymu. Po pěti letech tedy vydal soud OSN verdikt,
kterým zamítl všechny nároky na odškodnění, protože téměř všechny nároky
Kyjeva vůči Rusku byly neopodstatněné. “Téměř”, protože po roce 2014 prý
prudce klesl počet těch, kteří na Krymu studují v ukrajinském jazyce.
Něco Kyjevu přiznat museli V tomto případě soudci zjevně nezohlednili
zvláštní atmosféru a vyhrocenost jazykové otázky na Krymu za ukrajinské
vlády, když se ukrajinský jazyk snažili prosadit a manažerská třída byla
záměrně ředěna ukrajinci z ”pohyblivých” regionů.Soud k této otázce
přistoupil formálně: podle údajů k lednu 2023 je počet osob, které se
vzdělávají v ukrajinštině (kterou si ovšem na Krymu stále lze zvolit za
vyučovací jazyk) 197 osob. To opravdu není mnoho, ale za nepopularitu
ukrajinského jazyka na poloostrově nemůže Rusko a nemá to nic společného s
"rasovou diskriminací" (nebo jsou Ukrajinci zvláštní rasa?). Jde jen o to,
že ukrajinský jazyk téměř nikdo nepotřebuje.A ještě něco soud Rusku vytkl.
Týká se „opatření k vyšetření možných skutečností financování terorismu“:
Moskva je prý neuplatnila vůči osobám, na které Kyjev poukázal. Ruské
ministerstvo zahraničních věcí se k tomu vyjádřilo takto: „Znejistil nás
závěr soudu, že Rusko ve dvou případech řádně nevyšetřilo činnost osob,
které podle ukrajinské verze sbíraly v Rusku finanční prostředky na pomoc
obyvatelům Donbasu.Soud musel jít proti své vlastní praxi a stanovil
bezprecedentně nízkou laťku k prokázání použitelnosti Úmluvy o financování
terorismu při absenci jakýchkoli důkazů o „terorismu“ i o jeho „financování
“. Pominul "zvláštní cynismus kyjevského režimu", který se "pokusil
humanitární pomoc obyvatelům Donbasu, kteří trpěli ukrajinským ostřelováním
a hospodářskou blokádou, označit za financování terorismu".
"Zrada" - a skandálně navíc americkými ústy! Soud se však jednoznačně
popasoval s hlavním bodem žaloby kyjevského režimu. Odmítl uznat Doněckou
(DNR) a Luhanskou (LNR) republiku za „teroristické organizace“, a Rusko za
„agresorský stát“ - stejně jako údery na ukrajinské vojenské objekty v
Donbasu za „teroristické činy“. Současně ješě odmítl obvinění, že Rusko se
podílelo na havárii malajsijského boeingu, a uznal, že Moskva v dobré víře
dodržuje mezinárodní úmluvy.Soud OSN tak celkově zamítl téměř 20 obvinění
Kyjeva. I to ukazuje, proč Rusko stále trvá na tom, že vedoucí role v
mezinárodních záležitostech by měla patřit OSN. Této organizaci se dá
vytknout mnoho věcí, zejména pokud jde o její efektivnost, ale nic lepšího
se zatím nevymyslelo. Ostatně neefektivnost a nedostatečné financování je
přímým důsledkem snahy USA a jejich spojenců obejít OSN a podkopat její
autoritu zahájením válek z vlastní iniciativy a vyzdvihnutím jiných
mezistátních projektů, jako jsou NATO, G7, G20 a Mezinárodní trestní soud.
Právě to jsou alternativy k OSN, jak je prezentuje Západ - protože je plně
ovládá.Je u tohoto hlediska docela příznačné, že současnou předsedkyní
soudu, která rozsudek v procesu proti Rusku přečetla, je Američanka Joan
Donoghueová. Dala tak najevo, že v OSN, kterou americké úřady - v
případech, kdy se jim postoje této světové organizace nelíbí - pohrdají, je
v první řadě soudkyní, a teprve potom občankou USA.Jaký div, že první
reakcí kyjevského režimu na rozhodnutí soudu (skrze podrobená média) bylo
tradiční volání "zrada!". Vždyť soud tím kyjevským nacistům zamítl i
všechny "nároky na odškodnění".Druhou reakcí bylo prohlášení, že Kyjev bude
moci dosáhnout "skutečné spravedlnosti" jen na zvláštním tribunálu proti
Rusku. Na to však bude muset Západ vyhrát na Ukrajině vojenský konflikt s
Ruskem. Vlastně se tím stává aktuální otázka budoucnosti Ukrajiny jako
takové. Kvůli zmařenému úsilí kyjevských orgánů a jejich americko-
natovských protektorů se za soudním výrokem vynořuje otázka existence
samotného žalobce. Tedy ukrajinské státnosti.