Show Email
Text nostalgicky vzpomíná na dobu před demokracií, kdy byly garantovány pracovní jistoty, sociální výhody a bezplatná zdravotní péče. Autor zdůrazňuje, že lidé měli možnost pracovat až do důchodu, dostávali odměny za dlouholetou práci, a nemocní měli bezplatný přístup k lázeňské rehabilitaci. Ocenění těchto výhod a současná kritika společnosti podle autora vyplývá z nedostatků demokracie.
--------------------Obsah přílohy------------------------
Když to ještě "stálo" za hovno - TO BYLA ALE ZLÁ DOBA
Ach, jo... To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti, zda jídlo v restauraci má stejnou gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze.
Ach, jo... To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením jisté umístění a připravené pracovní zařazení hned po prožitých posledních prázdninách! Ach, jo .... Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu za to dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.
Ach, jo... A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kč.
Ach, jo... Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala...
Ach, jo.... Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet do lékárny, kde to zaplatíme z vlast
Když to ještě stálo za ho...
29 KiB