Show Email

Tělo:

(https://medium.seznam.cz/clanek/deda-vita-deda-vita-hodnoti-17-listopad-natvrdo-bez-politicke-korektnosti-31206#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.web.nexttoart)

""

text v odkazu:

18. 11. 10:14

Tož, máme dnes už 34. výročí „dne boje studentů za svobodu a demokracii“, 17.listopadu. A tak, ačkoliv nejsem a nikdy nebudu politický novinář, pokusím se o stručný a hodnotící projev z mého pohledu.

Článek

Víte, v roce 1989 mi bylo nádherných 23 let, hlavu jsem měl plnou ideálů, pracoval jsem na svém prvním místě po ukončení vysoké školy, dálkově jsem si dodělával doktorát a tehdejší události tak nějak „prošuměly“ vedle mne. Vnímal jsem cinkot klíčů a sdílel všeobecné nadšení, že pravda a láska zvítězí nad zlem a nenávistí, a že jednou (tehdy se říkalo, že prý už velmi brzy) bude líp. Jako mladý kluk jsem o tom nepochyboval.

A ono od té doby uběhlo už 34 let. Řekněme, jistě více než třetina průměrného lidského života. Více než polovina dosavadního života mého. Dnes je mi 57 let. Jednomu mému vnoučkovi je už deset let, druhý se má narodit zhruba za čtyři měsíce. Začínají se objevovat zdravotní problémy, zcela obvyklé a přiměřené mému věku. Vyšší krevní tlak, cukrovka, zhoršený zrak i sluch. Zatím se to vše dá účinně kompenzovat - tabletky, brýle, naslouchátka. Zatím.

Pomaličku, polehoučku se začínám smiřovat s rolí „dědečka“, stárnoucího seniora, byť do doby odchodu do starobního důchodu mi stále ještě chybí více než sedm let. Ještě v roce 1989 platil zákon, podle kterého bych býval byl ze svého povolání odcházel do důchodu už v šedesáti letech. To mi polistopadové vlády postupně upravily na současných 65 let a dva měsíce. Nezbývá mi než doufat, že to za volantem svého zájezdového autobusu do té doby ještě vydržím. Zatím mám dobrozdání od lékařů na další rok a půl. A pak se uvidí.

V novinách čtu, že práce je dost, že je nízká nezaměstnanost a že