Show Email
Historie izraelsko-palestinského konfliktu sahá do založení Izraele v roce 1948 na úkor palestinského obyvatelstva. Sionismus a evropská imigrace podpořily vytvoření židovského státu v Palestině, což vedlo k nerovnováze sil a rozdělení Palestinců. Osmanský mandát, Balfourova deklarace a holocaust ovlivnily intenzivní židovskou imigraci, posilující víru ve vytvoření židovského státu. Po druhé světové válce sionisté usilovali o moc v Palestině, vedouc k válce s britskými silami. OSN navrhl rozdělení Palestiny, což vyvolalo válku v roce 1948. Vznikl Izrael, ale palestinská komunita utrpěla ztráty, včetně vyhnání 750 000 Palestinců. Sionisté, vedeni Davidem Ben-Gurionem, údajně podporovali vyhoštění Palestinců za účelem vytvoření židovského státu. Po Šestidenní válce v roce 1967 Izrael obsadil Pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu a další oblasti, což přivedlo k odchodu stovek tisíc Palestinců. Palestinský odpor proti izraelské okupaci vychází z mezinárodního práva, které uznává právo na ozbrojený odpor, avšak terorismus některých skupin je problematický. Dezinformace v textu tvrdí, že Izrael systematicky porušuje lidská práva, zejména na Západním břehu a v pásmu Gazy. Údajné válečné zločiny a porušování mezinárodního práva jsou prezentovány bez faktické opory. Tyto tvrzení jsou v rozporu s realitou a mají potenciál zkreslit vnímání konfliktu.
https://www.pokec24.cz/hudba/palestina/
---------------------Přepis článku z webu---------------------
Palestina
Poslední aktualizace: 12.01.2023 Vztah mezi Izraelem a Palestinci byl označován za nejtěžší konflikt na světě. Na jaře 2022 zvláštní zpravodaj OSN dospěl k závěru, že 55letá okupační politika Izraele je apartheid. Ale o co vlastně v konfliktu jde? Když to začalo? A jakými způsoby považuje OSN mezinárodní právo za porušení?
Úvod
V roce 1948 byl založen stát Izrael. Stalo se tak prostřednictvím válčení a na úkor palestinského obyvatelstva, které již v oblasti žije. Od té doby se konflikt vyznačuje pokřivenou rovnováhou sil: vojensky silný Izrael s velkou podporou Spojených států na jedné straně a rozdělený palestinský lid bez vlastního státu na straně druhé.
Mnoho Palestinců žije od roku 1967 pod izraelskou okupací – okupace, která se stále častěji označuje jako apartheid. Ústředním problémem konfliktu je, kdo má největší právo ovládat a žít v oblasti.
Pozadí
Izraelsko-palestinský konflikt je především územní konflikt mezi Státem Izrael a palestinským lidem. Dnešní konflikt má své pozadí v tom, že evropští Židé se od 80. let 19. století stěhovali do oblasti na Blízkém východě zvané Palestina, dnes často nazývané historická Palestina. Historická oblast Palestiny zahrnuje jak dnešní Izrael, tak navíc okupovaná palestinská území, pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu, které dnes často označuje slovo Palestina.
Hlavní hybnou silou židovské imigrace byl sionismus. Sionismus je ideologie a politické hnutí, které pracovalo pro židovský stát v historické Palestině. Bylo založeno v 80. letech 19. století a bylo součástí evropského kolonialismu. Plán na založení židovského státu byl inspirován vznikající myšlenkou národního státu: jeden stát pro každý národ. Židé byli považováni za lid, a proto by měli mít svůj vlastní stát. Touha po samostatném státě byla také reakcí na protižidovské postoje (antisemitismus) a perzekuci Židů v Evropě.
Historická Palestina byla označena za vhodné místo pro založení takového židovského národního státu. Důvodem bylo, že historie Židů má své kořeny odtud. Židé byli vyhnáni z oblasti, která je historickou Palestinou kolem roku 70 našeho letopočtu a rozšířili se po Evropě a na Středním východě. To hrálo důležitou roli v židovském pocitu vlastnictví (historické) Palestiny, kromě toho, že se tam v poslední době přestěhovalo mnoho Židů.
Židovská imigrace do Palestiny
Po první světové válce byla Osmanská říše, jejíž součástí byla Palestina, rozpuštěna a Palestina byla podřízena britskému mandátu (kontrola). Sionistické hnutí zaznamenalo diplomatický průlom v roce 1917 s takzvanou Balfourovou deklarací, kde britská vláda přislíbila, že bude pracovat na vytvoření takzvaného „národního domova pro židovský lid“ v Palestině. To urychlilo židovskou imigraci do Palestiny.
Perzekuce Židů v Evropě po roce 1933 způsobila další nárůst imigrace. Emigrace z Evropy vedla k tomu, že židovská populace byla více než desetkrát pod britskou kontrolou; z přibližně 56 000 v roce 1917 na cca. 650 000 v roce 1948. Židé tehdy tvořili asi třetinu celkové populace Palestiny.
Palestincům tento vývoj vadil, zejména proto, že cílem evropských přistěhovalců bylo vytvořit stát výlučný pro Židy, což by se v praxi dotklo téměř všech Palestinců. Situace vytvořila konflikt mezi židovskou menšinou, palestinskou většinou a britskou mandátní správou. To byl začátek dnešního konfliktu mezi Izraelem a Palestinou.
Židovská imigrace do Palestiny pokračovala i po druhé světové válce a špatné svědomí Evropy z holocaustu znamenalo, že založení židovského státu mělo větší podporu než dříve. Holocaust také pomohl upevnit světovou víru v nutnost nastolit stát, kde by byli Židé ve většině.
Sionisté si představovali, že takový židovský stát by mohl nabídnout bezpečnost všem Židům na světě, kteří by mohli potřebovat ochranu. Jednou překážkou úspěchu plánu, jak jej viděli sionisté, bylo to, že většina palestinské populace nebyla Židé.
1947: Plán rozdělení OSN
Po druhé světové válce chtělo sionistické vedení převzít moc v Palestině a zbavit se britské nadvlády. To vedlo ke spolupráci sionistických polovojenských sil (Haganah) se sionistickými teroristickými organizacemi (Irgun a Stern), které zaútočily na Brity v Palestině. Násilí přispělo k tomu, že se britské úřady rozhodly předat moc OSN.
Valné shromáždění OSN právně nezávazné doporučení, aby byla Palestina rozdělena na dvě části, přičemž Židům bylo přiděleno 55 % půdy, zatímco Palestincům 44 %. To bylo přijato židovským sionistickým hnutím, zatímco Palestinci, kteří tvořili asi 70 % populace, považovali návrh za nespravedlivý a odmítli ho.
Zahájení plánu rozdělení OSN spustilo první, největší a nejdůležitější válku v palestinském konfliktu, konkrétně válku v roce 1948. Bylo to možné díky mocenskému vakuu vytvořenému zrušením britské nadvlády v Palestině. Válka vedla ke zničení palestinské komunity, začátku problému palestinských uprchlíků a vzniku státu Izrael.
1948: Vznik Státu Izrael
Válku z roku 1948 lze rozdělit do dvou fází: před a po 14. květnu 1948, kdy byl Izrael prohlášen za stát. První fáze byla mezi usedlými Židy a arabským obyvatelstvem. Druhá fáze byla mezi těmi, kteří podporovali Stát Izrael na jedné straně a silami ze sousedních arabských zemí Egypta, Iráku, Jordánska, Libanonu a Sýrie na straně druhé. Zapojení dalších zemí učinilo konflikt známý jako konflikt na Blízkém východě.
Palestinci se během války neměli s čím potýkat. Nikdo nebojoval na jejich straně za palestinský stát. Sousední země zaútočily na Izrael, ale byly motivovány svými vlastními zájmy.
Válka v roce 1948 měla za následek ztrátu domovů