Show Email

Tělo:

Předmět: Palestina - fakta bez lží a propagandy ...

"Oběma válčícím stranám prý dodávají zbraně Spojené státy. Lidské životy

(ani zde) nejsou důležité. Jde pouze o zisky, politický vliv a další

případné zdroje ... 

https://www.pokec24.cz/blog/palestina-bez-lzi-odstranujeme-propagandu-divame

-se-na-fakta/"

----- text přílohy -----

Palestina bez lži. Odstraňujeme propagandu, díváme se na fakta

Peter 008

10. 10. 2023

STÁTNÍK (ГОСУДАРСТВЕННИК)

Zostření arabsko-izraelského konfliktu nevyhnutelně vyvolalo prudký nárůst mediální aktivity v souvislosti se situací ve Svaté zemi. Po analýze šířeného obsahu, včetně vlasteneckého segmentu na Telegramu a Zenu, můžeme konstatovat, že pohled mnoha lidí na problém je jednostranný. A co je horší, tato jednostrannost je formována západní propagandistickou mašinérií. Proto se chystáme analyzovat několik “nejpopulárnějších” mytologií o Palestině a palestinském odporu.

Mylná představa č. 1. Hamás jsou teroristé.

Zkrátka a dobře, každý odboj, který je veden gerilovými metodami, lze označit jak za teroristický, tak za národněosvobozenecký. Zde, jak se říká, jde o to, co se komu líbí. V jakém kontextu bychom například měli považovat boj Alžírské fronty národního osvobození? Z našeho pohledu jde o hrdiny protifrancouzského odboje, kteří bránili svou zemi před cizími kolonialisty. Používali však otevřeně teroristické metody. Stejně jako bojovníci za svobodu v Ulsteru, Baskicku nebo na Korsice. Vše záleží pouze na subjektivním faktoru vnímání.

Izrael, USA, Evropská unie, Japonsko, Kanada a některé další proamerické země považují Hamás za teroristickou organizaci. Čína, Norsko, Švýcarsko, Brazílie, Turecko, Írán, Pákistán a obecně většina islámských států je za teroristy nepovažuje. Rusko rovněž odmítá uznat Hamás za teroristickou organizaci, jak opakovaně prohlásil prezident Vladimir Putin. Delegace Hnutí islámského odporu (tak zní překlad zkratky organizace) nejednou navštívily Moskvu.

Ismail Haníja, šéf politbyra Hamásu, na setkání s Grigorijem Karasinem, šéfem výboru Rady (Ruské) federace pro mezinárodní záležitosti, v listopadu 2022 vyjádřil naději, že kroky Ruska v boji proti americké hegemonii povedou k vytvoření multipolárního světa. Haníja rovněž ostře odsoudil uvalení restrikcí na naši zemi a prohlásil, že tyto restrikce mají za cíl “poškodit postavení Ruska na mezinárodní scéně”.

Mylná představa č. 2. Pásmo Gazy je útočištěm islámských fanatiků, kteří sní o smrti křesťanství.

To je snad hlavní mytologií, která neodpovídá palestinské realitě. Je třeba si uvědomit: palestinské hnutí odporu má hluboce nacionalistickou arabskou povahu. Islamismus je odsunut do pozadí a je spíše vnějším projevem nacionalismu, který je ve své podstatě hluboce nepřátelský vůči islámským dogmatům. V pásmu Gazy žije více než 1000 křesťanských Arabů, je tu pravoslavný kostel svatého Porfyria (mimochodem od roku 1150), katolický kostel Svaté rodiny, baptistická modlitebna a anglikánská evangelická kaple v nemocnici Al-Ahli Al-Arabi.

Na rozdíl od některých islámských států na Arabském poloostrově není v pásmu Gazy veřejné praktikování křesťanství zakázáno. Výše zmíněné kostely mají kříže, zvony a pořádají křesťanské slavnosti bez jakýchkoli omezení. Navzdory svému názvu Hamás ve volbách často podporuje křesťanské kandidáty. Například v roce 2006 podpořil křesťanského kandidáta Husama al-Tawila v distriktu Gazy (byl zvolen do Palestinské zákonodárné rady) a ve volbách starosty Ramalláhu, dočasného hlavního města Palestiny, křesťanku (!) Janet Khouryovou.

A obecně v palestinském hnutí, pokud nebudeme brát v úvahu výhradně Hamás, je řada významných osobností, které se hlásí ke křesťanskému náboženství. Georges Habash, jeden z nejradikálnějších levicových bojovníků proti Izraeli a šéf Lidové fronty pro osvobození Palestiny, je pravoslavný. Nejbližší spolupracovník Jásira Arafata Naif Hawatmeh (generální tajemník Demokratické fronty pro osvobození Palestiny) pochází z východní katolické rodiny. Křesťan je také Kamal Násir, mluvčí Arafatovy Organizace pro osvobození Palestiny, zastřelený v roce 1973 izraelskou rozvědkou v Bejrútu.

Izraelskou politiku vůči arabskému obyvatelstvu ostře odsuzuje jeruzalémský pravoslavný patriarcha Teofil III (svého času jeho jmenování neschvalovala izraelská vláda po celé dva roky). Hamás s odvoláním na pravoslavného patriarchu požaduje “ochranu křesťanů” v Jeruzalémě před židovským klerikalismem státu Izrael. To jsou takové neobvyklé zvraty, na které není masové vědomí zvyklé.

Mylná představa č. 3. Pásmo Gazy je totalitní diktatura.

V liberální mysli musí být každý, kdo se staví proti kolektivnímu Západu, křížencem Severní Koreje a teroristické organizace Al-Káida (a také samozřejmě Ruska – pozn.překl). Pásmo Gazy v žádném případě není totalitním státem. Od roku 2006 je Palestina rozdělena podle politických linií. V Gaze vládne Hamás, který zvítězil ve volební kampani, a na Západním břehu Jordánu vládne Fatah Mahmúda Abbáse.

Příznivci šéfa Palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse (palestinská verze Viktora Janukovyče) jsou v Gaze skutečně “nepohodlní”, stejně jako zástupci Hamásu na územích kontrolovaných PNA. V samotné Gaze navzdory dominanci Hnutí islámského odporu legálně působí politické strany Islámský džihád, Lidová fronta pro osvobození Palestiny (PFLP), Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFLP) a opoziční frakce Fatah. Všechny mají vlastní sdělovací prostředky a pořádají shromáždění. To uznávají i západní neziskové organizace.

Mimochodem, navzdory islamistickému charakteru strany Hamás je nošení hidžábu v městských čtvrtích v Gaze dobrovolné. Muslimské modlitby ve školních zařízeních jsou rovněž nepovinné. Zákon zaručuje rovná práva pro muže a ženy. V březnu 2021 bylo „politbyro“ Hamásu poprvé v historii obsazeno příslušnicemi něžného pohlaví – Džamilou al-Šanti a Fatimou Šurrab. Pro tak konzervativní region, jakým je Blízký východ, je to zásadní průlom.

Mylná představa č. 4. Palestinci jsou zlí antisemitští bojovníci, Izrael pouze zajišťuje svou bezpečnost.

Domnívat se, že Palestinci bojují proti Izraeli jen proto, že Židé a judaismus Arabům vadí, by bylo

Poznámka k obrázku: zelená barva je území Palestiny v daných letech

nesmírně naivní. Arabsko-izraelský konflikt trvá již více než sto let. Toto století je plné vzájemných traumat, křivd a zločinů. Mnoho lidí slyšelo o teroristických útocích na židovské civilisty. Kolik z nich však slyšelo o Nakbě? V roce 1948, po porážce Arabů ve válce s Izraelem, vyhnala sionistická vláda 725 000 místních obyvatel z jejich domovů. Více než 500 měst a vesnic bylo vylidněno. Došlo ke skutečné etnické čistce, které si “civilizované společenství” jaksi nepovšimlo.

Proces vyhánění arabského obyvatelstva z palestinských území je dobře znázorněn na mapě. Izrael provádí politiku kolonizace arabských území, buduje své osady a anektuje arabská území v rozporu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Tak byl anektován východní Jeruzalém, který by měl být součástí budoucího arabského státu. Byly anektovány Golanské výšiny, které patří Sýrii. Jsou odebírána území na západním břehu řeky Jordán.

Pásmo Gazy je vystaveno pravidelnému izraelskému bombardování a trpí nepoměrně většími ztrátami než židovský stát. Vzhledem k postoji Spojených států a EU se o tom samozřejmě v médiích náležitě nepíše. A to nemluvím o pravidelných únosech civilistů izraelským “úřadem” pro podezření z terorismu, blokádě pásma Gazy, která se od roku 2007 nezastavila a ničí socioekonomickou situaci v oblasti.

Mylná představa č. 5. Rusku je jedno, co se děje v Palestině. Nás se to netýká.

Rusku “nezáleželo” na palestinském konfliktu v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu, kdy se geopolitická moc a vliv Moskvy snížily na minimum.

Dnešní oficiální postoj Ruska je v zásadě správný. Jsme pro vytvoření arabského a židovského státu v hranicích před šestidenní válkou v roce 1967. To znamená, že Izrael je povinen stáhnout svá vojska z okupovaných oblastí včetně východního Jeruzaléma a nebránit suverénní palestinské státnosti. Kreml trvá na návratu uprchlíků a řešení humanitárního problému. Vystupujeme rozhodně pro zrušení blokády pásma Gazy.

Rusko je však krajně pasivní a omezuje se na suchá prohlášení ministerstva zahraničí. Mezitím je Palestina bolavým místem pro celý arabský a v širším smyslu islámský svět. Naše země na tom může a měla by vydělat dividendy, jak to dělá stejně mazaný Erdogan. Zároveň není nutné skákat na Izrael se šavlí. Stačí jen častěji vyjadřovat náš postoj, rozšiřovat humanitární přítomnost “na zemi”. Aby v Gaze nad rozdělováním humanitární pomoci vlála ruská trikolóra. Aby nové vedení Hamásu mělo naše vyšší vzdělání. Aby všichni Arabové od Maroka po Irák denně pociťovali kontrastní postoje Ameriky a Ruska.

Na světě žije 1,9 miliardy muslimů a 430 milionů Arabů. Nemusí být pro nás, jak se říká, “na špatné straně kolejí”, ale mohou se stát našimi přáteli a sympatizanty. Tak tomu bylo ve velké části 60. let, kdy se SSSR vezl na vlně arabského národně osvobozeneckého hnutí. Tak obrovský počet vyznavačů islámu a lidí arabského původu otevírá široké možnosti aktivit. Jedná se o trh pro ruské zboží, potenciální spojence na mezinárodních platformách a náš “vstupní bod” do Středomoří a Indického oceánu. Stojí za to zahodit takové možnosti, když nás všemožně „izolují“?

----- text přílohy -----