Show Email

Tělo:

Budoucnost západní civilizace aneb manuál na přežití

Karel Eichler<https://zvedavec.news/autori/2040-karel-eichler>

9.9.2023 Komentáře<https://zvedavec.news/komentare> Témata: Společnost<https://zvedavec.news/temata/49-spolecnost>4197 slov

V tomto obsáhlejším článku jsou definované síly ničící západní civilizaci, zejména pak progresivismus, jenž je použit jako zastřešující pojem. Nad to jsou popsané doprovodné, systémově se opakující jevy spojené s nástupem totality, do níž se opět dostáváme, byť v rádoby „nové“ progresivistické formě. Jelikož máme zkušenosti z řadou předchozích totalitních režimů, není těžké předpovědět, co nás v blízké budoucnosti čeká. Co je však nejdůležitější je připomenout, jaké má jednotlivec možnosti s touto zrůdnou ideologií bojovat – není jich totiž zdaleka málo.

Jak se západní civilizace ve zvyšující rychlosti zbavuje křesťanství a tradic s ním spojených, vzniká u lidí určité duchovní vakuum. Tento trend byl velmi přesně popsán Carlem Gustavem Jungem v první polovině dvacátého století. V té době zaplnil toto vakuum nacismus a komunismus (stejně jako extrémní liberalismus v USA). Jelikož těmto šíleným kvázi-náboženským ideologiím definitivně odzvonilo, vzniklo vakuum nové. To se nyní zaplňuje novým náboženstvím – nazývejme jej progresivismem. Ten je definován hlavně těmito osmi opěrnými body:

1. Genderismus: spočívající v popření biologického pohlaví a zavedení možnosti volby. Především se projevuje v otevřené nenávisti vůči zdravým heterosexuálním ženám a mužům.

2. Environmentalismus: spočívající ve svaté válce proti emisím CO2 a vůbec veškeré lidské aktivity mající dopad na životní prostředí (tedy téměř všeho). Typickým projevem je vybíjení dobytka, zákaz cestování, nejdříve osobními vozy, později jakékoli formy cestování a 15-minutová města.

3. Zdravotní preventismus: přehnaně zveličující potřebu zdravotní prevence jednotlivce – zdraví se zde míní jak mentální tak fyzické. Dal by se shrnout slovy: zajistíme vaše zdraví, i kdyby vás to mělo zabít. Typicky se projevoval v době COVIDismu, rozhodně však s koncem COVIDu neřekl poslední slovo. Všechny well-being, no-blaming či neurodiversity nesmysly jsou právě z této líhně.

4. Tolerantismus: spočívající ve vynuceném protežování a tolerování všech možných – zejména agresivních a vůči ostatním nenávistných – menšin na úkor většiny a otevřená nenávist vůči tradiční populaci. Typicky se projevuje multikulturalismem, podporou masivní migrace, umělém vytváření dalších menšin z menšin, ale i selektivní uplatňování práva.

5. Digitalismus: násilné nasazování výpočetní techniky a digitalizace a snaha přinutit lidi žít v realitě virtuální, nikoli skutečné. Charakterizovat by se dal jako: zapni si „plejstejšn“, vezmi do ruky chytrý mobil a hlavně nic neřeš! Typickým projevem je digitalizace peněz, vznik všemožných metaverzů, takzvaná digitální demence (neschopnost si nic pamatovat, protože se to dá snadno vyhledat) či nutnost vést veškerá setkání on-line.

6. Globalismus: snaha potlačit všechno lokální – typicky zvyklosti, tradice, patriotismus, vztah k místu či národu, v ekonomice také produkty určené pro domácí (či regionální) trh a tedy vznik obrovských monopolů. Typickým projevem je snaha zlikvidovat jakékoli hranice, zavést dvojí metr nadržující všemu nadnárodnímu a podobně.

7. Extrémní rovnostářství (egalitarismus): vnucující myšlenku, že jsme všichni stejní, neuznávající koncepty jako přirozený talent, píle, inteligence a podobně. Dal by se charakterizovat slovy, radši ať všichni umřou v chudobě, než aby někteří měli více. Tato idea je vlastně nejblíže standardnímu komunismu z ranného SSSR (ono „všichni máme stejné žaludky“ jak se říkalo v 50. letech). Typickým projevem jsou fanatické snahy vymýtit chudobu a přehnaná implementace doktríny rovnosti šancí. V angličtině stačí hledat hesla jako Social Justice nebo Equality evokující pocit déjà vu padesátých let.

8. Elitářství (elitarismus): pocit vlastní výjimečnosti progresivistů. Ti autenticky věří tomu, že všichni ostatní jsou tupí, nevědečtí, omezení, uzavření, nejlépe odněkud ze středověké vesnice. Zároveň věří, že oni jsou jediní, kdo všemu rozumí, kteří jsou vědečtí a kteří jsou skutečnými experty, že jejich pamflety prezentují jedinou správnou pravdu a podobně. Někdo by mohl namítat, že se nejedná o definiční bod, ale o doprovodný jev (například nacisté a částečně komunisté věřili témuž).

Často se progresivistické kvázi-náboženství také nazývá wokismus, ale název nyní není tak podstatný – ostatně dříve či později se pro tento ismus nějaký jednotný název najde.

Co je pro progresivismus specifické a zcela unikátní je jeho otevřená fatálnost. Na rozdíl od jiných známých ismů se tento liší v tom, že slibuje redukci lidské populace, zchudnutí a snížení životní úrovně, snížení reproduktivity, omezování osobních svobod, omezení fyzické interakce mezi lidmi, totální kontrolu všeho (například za co platíte), zakazování cestování (proč někam jezdit, když máte Google Maps) a řadu podobných jevů. Tím se zásadně liší od předchozích ismů slibujících pravý opak (byť nakonec dosáhly téhož). Připomíná tak spíše extrémní středověký puritanismus – jistě asi není náhoda, že toto novodobé náboženství přichází z anglosaského prostředí. Prostředky tohoto ismu se zmíněným cílům v plné míře přizpůsobují – bohužel jsou obohacené o možnosti současné techniky, což jenom podtrhuje nebezpečnost.

Není zde asi potřeba uvádět konkrétní příklady fatálnosti a nebezpečnosti tohoto náboženství – to si může každý čtenář udělat sám jako lehké intelektuální cvičení – stačí se podívat kolem sebe. Co je však zajímavé sledovat jsou charakteristické jevy, pravděpodobná progrese ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a také analýza možností jednotlivce (jinými slovy, jak se zařídit na individuální úrovni).

Doprovodné jevy

V první řadě je potřeba zmínit selhání všech elit (především intelektuálních, podnikatelských, politických a duchovních). To je jev systémový – projevuje se zákonitě vždy na konci každého civilizačního uspořádání (řada lidí si ještě pamatuje konec 80. let, mohou to tedy dosvědčit). Intelektuální elity selhaly na plné čáře, neboť jsou sami autory těchto bludů – největší šílenosti přicházejí z anglosaského vysokoškolského prostředí. Vysoké školství je také spolehlivou líhní fanatických stoupenců a technokratů progresivismu. Podnikatelské elity selhaly, když začaly ochotně přizpůsobovat svoje podnikání požadavkům progresivistů (často se nejedná ani o nic zákonem vyžadovaného, tedy se nemohou na nic vymlouvat). Management řady firem řádí jako smyslu zbavený – dobrovolně stanovuje kvóty pro menšiny na úkor produktivity a kvality, organizuje různé zelené akce, vynucuje účast zaměstnanců v seminářích na progresivistická témata, odměňuje dle barvy kůže, pohlaví, vyznání a sexuální orientace a nikoli dle zásluh. Pochopitelně tak firmy přestávají být konkurenceschopné a jak množství, tak kvalita výstupů systematicky klesá (což vede k propadu ekonomiky a tedy bohatství na státní úrovni). Podobně se ve firmách násilně nasazuje více a více digitální techniky a digitalizují se všechny procesy – často i tam, kde se digitalizací nezíská žádná přidaná hodnota. Člověk je tedy čím dál tím více jenom parametrizovaná entita, nikoli živá bytost. O hrůzostrašném selhání politických elit netřeba psát, neboť o něm všichni víme své (stačí otevřít první noviny). Tradiční západní duchovní elity (tedy křesťanské) selhávají také – především v anglosaských zemích se běžně na kostelích objevují duhové vlajky, vnucuje se morální povinnost za každou cenu pomáhat imigrantům a všemožným agresivním menšinám, zcela se upouští od osvědčených tradic a podobně.

Samostatná kapitola by mohla být o selhání mediálních elit. Mainstreamová média již dávno neprezentují fakta, ale výhradně vnucují, co si musíme myslet. Činí tak na základě zkreslených reportáží – reprezentujících jen vybrané události (často i zjevné bludy) a jenom prověřené a náležitě uvědomělé „experty“. Druhá půlka skutečností zůstává