Show Email

Tělo:

v příloze:

ĆTI POZORNĚ JAKO JÁ:

Poprvé v životě jsem zjistila,

že už se nemohu počítat mezi nejmladší.

Ne, nemluvím o svém těle.

I když… pokud se občas podívám do zrcadla,

mohla bych upadat skoro do zoufalství!

Vrásky na obličeji, jizvy na těle,

břicho, které trochu každý rok povyroste…

Ale přesto není důvod před zrcadlem slzet.

Protože teď mám přece fantastické kamarády,

tichý a klidný život, dobré vzpomínky z minulosti.

Nikdy bych neměnila své šedivé vlasy

ani nic jiného za ploché břicho... Nebudu se trápit tím,

že jsem někdy jedla příliš mnoho dobrot nebo že jsem si

občas koupila něco, co pravděpodobně nikdy nepoužiji…

Dovolím si čas od času chovat se tak, jak se mi líbí,

tvářit se na svět tak, jak ho cítím.

Mnoho mých přátel a známých zemřelo dřív,

než mohlo poznat svobodu, kterou věk přináší...

Koho například zajímá,

že si čtu dlouho do noci,

sedím u počítače nebo u televize,

a pak mohu spát dlouho dopoledne?

Ano, někdy doma zpívám staré písničky z mládí... Ano,

mohu se jít projít, kam se mi zlíbí...Prožívám vlastně

období, kdy ještě hodně mohu, ale málo musím…

Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým…

Štěstím ve stáří je netrpět bolestí…

Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky…

Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří

i staré stromy.

Mladé i staré stromy rostou pohromadě,

nepřekážejí si, ale doplňují se.

Ano, život přináší i bolestné chvíle, různé smutky a

bouře.

Bolest je něco, co patří k životu, a bránit se jí je

dětinské. Bolest je prožitek a v něm je obsažen lidský

úděl. Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko méně

významné, protože vždy nakonec najdeme sílu

se s nimi vyrovnat.

Naším úkolem je žít ve