Show Email

Tělo:

Napsal Harryp

Dovolil jsem si ve  svém  minulém příspěvku vyjádřit k prezidentce Slovenska

paní Čaputové. Slováci, nechť mi prominou, měl jsem nutkání reagovat na její

ubrečené vyjádření o její nekandidatuře v druhém funkčním období. Meritem

příspěvku však mělo být přiblížení lidí, které si korporát v pozadí vybírá a

dlouhodobě připravuje pro vrcholné politické funkce v zemích EU. Nedělejme

si iluze, že se jedná pouze o země bývalého východního bloku. Typickými

představiteli takovéhoto výběru jsou i francouzský prezident Macron či

spolková ministryně zahraničí Baerbock, ale i třeba předsedkyně italské

vlády Meloni nebo šéfka EU von Leyen. Předpokladem výběru je několik

vlastností – chamtivost, vydíratelnost, zkorumpovatelnost, v případě našich

nebo slovenských představitelů pak i IQ houpacího koně. Abychom to

dokreslili, Soros se v jednom z rozhovorů podřekl, že Václava Havla

připravovali na post prezidenta již od 80. let. Prezidentka Čaputová byla

ideologicky vychovávána 16 let ve Via Juris, premiér Ódor po desetiletí jako

třeba poradce Mikloše či od roku 2016 na středoevropské univerzitě. Pro

neznalé Mikloš – za ním jdou věci jako rozprodej slovenského majetku za pár

drobných zahraničním korporacím – např. energetiky, produktovodů a dalších

strategických podniků, dodnes se s Dzurindou chlubí, jak bylo správné že

umožnili bombardovat Jugoslávii a podíleli se tak na zničení infrastruktury

za 35 miliard dolarů (mj. 13 nemocnic a 26 škol) a zabití tisíců nevinných

civilistů, když si ti „nejlepší piloti ze všech“ spletli autobus s obrněným

transportérem a civilní vlak s vojenským transportem (zcela jistě se v 

osobních vagónech běžně přepravuje vojenský materiál). Pominu používání

munice s ochuzeným uranem, který – jak nám tvrdí náš mainstream – není

škodlivý, v jehož důsledku je dnes v Srbsku 60x vyšší výskyt onkologických

chorob u dětí než ve zbytku Evropy. Ale to je jistě jen náhoda. Pro

připomenutí – tehdy to bylo humanitární bombardování, dnes je stejný akt na

Ukrajině válečným zločinem. U nás se v 90. letech výrazně etablovali dvě

politické osobnosti – Václav Klaus a Miloš Zeman. Nejde o to, zda se s nimi

ztotožňujete či ne, šedé myši typu Kalvody vedle nich působily jako osoby

nevalné úrovně. A vzpomeňte si, jaké sviňárny se vůči Klausovi nebo Zemanovi

činily. Oba udělali stejnou chybu, kterou udělal na Slovensku Fico a jaké se

vyvaroval Orbán. Naprosto ignorovali postupné etablování politických

ziskovek napojených a financovaných na americký kongres a různé „lidumily“

jako Soros, Bezos, Gates a další, dokonce je dotovali ze státního rozpočtu.

Podřezávali větev nejen sobě, ale i suverenitě České republiky. Oba

nedokázali předvídat dopady převzetí veřejnoprávních médií aktivistickými

progresivisty typu Moravce a spol. Proto se dnes hojně rozšířil bonmot, že

„PRAVDA ZAČÍNÁ TAM, KDE KONČÍ SIGNÁL ČT“. Pohříchu tyto osobnosti formoval

bývalý režim. S postupným odstavením obou osobností se do vrcholných

politických funkcí „prosazovali“ větší a větší nýmandi – psychicky narušený

Špidla, zkorumpovaný Gross, sebestředný arogantní Topolánek, naprosto

neschopný (či všehoschopný) Sobotka, oligarcha Babiš a neskutečně prolhaný

Fiala. Tím, jak se dařilo západnímu korporátu naprosto ekonomicky ovládnout

náš prostor – často za pomoci korupce a vydírání – začalo postupné

nahrazování lidí odborně zdatných a s osobnostními rysy aktivisty bez

jakýchkoliv skrupulí, amorálními, a v mnoha případech vysloveně

protičeskými. Než jsme si to stačili uvědomit, ovládl západní korporát české

školství. Není náhodou, že se na ministerstvu školství střídali ministři jak

ponožky. Ovládnutí školství umožňuje ideologicky ovlivnit myšlení

nastupujících generací Nastala situace, která běží v západní Evropě od konce

60. let. Zlikvidovali jsme učňovské školství, střední a vysoké školy rostly

jak houby po dešti, a děti, které měly v mé době problém se dostat na

lukrativnější učební obory, najednou dosáhli na titul bc nebo mgr. Nastal

gigantický sešup vzdělanosti, mládež s problémem se naučit solidně číst a

psát, dokázala získat vysokoškolské tituly. A tak se nám tu začalo rodit

mraky sociologů, politologů a dalších různých logů, kteří nejen že

nepřinášejí naprosto žádnou přidanou hodnotu společnosti, oni na ní bohužel

pouze a parazitují. Dnes nám vychází ročně kolem 10 000 lidí s

vysokoškolskými tituly, ale jen 25 % z nich je vzdělána v technickém oboru

nebo humanitním oboru jako lékař, učitel a další společensky prospěšných

oborů. Přesně opačně je tomu například v Číně, proto je Čína v oblasti

výzkumu a rozvoje tam kde je a Evropa v lepším případě stagnuje. 46 %

světově registrovaných patentů připadá na Čínu, u nás? Škoda mluvit. Miloš

Zeman skončil a mainstream, který musel zkousnout dvě porážky Schwarzenberga

a Drahoše, si připravil situaci. Není žádným tajemstvím, že Babiš obrovsky

polarizuje společnost. Pokud vezmeme do úvahy Babišovu kontroverznost, jeho

více než mizerné schopnosti v diskuzních soubojích, jeho rétorickou mizerii,

pak bylo naprosto bezpředmětné, koho proti němu postaví. Nerudovou nemohl

nikdo brát vážně, její kandidatura byla jasně daná jen a jen k tomu, aby se

vytěsnili ostatní kandidáti. Pak už nebylo nikoho, kdo by překážel souboji

Babiše s kýmkoliv v druhém kole. Kdo nepochopil? Český volič. Mainstream

nalajnoval souboj mezi komunistickým nomenklaturním kádrem Babišem a

komunistickým rozvědčíkem Pavlem. A vítěz byl předem jasný. Všimněte si

jedné věci – každý z protikandidátů Zemana při mediálních přestřelkách

udělal hrubou chybu, Schwarzenberg Benešovými dekrety a Drahoš migranty.

Všimněte si, že Petr Pavel za 3 roky své kampaně neprojevil jednou jedinkrát

svůj názor na cokoliv a v médiích se v podstatě promlčel s používáním

bezmyšlenkových nicneříkajících frází. To mu koneckonců mainstreamová média

usnadňovala mírou vrchovatou, a i bez jeho přičinění zlehčovala jeho

komunistickou minulost v ostrém kontrastu s připomínáním komunistické

minulosti Babiše. To vše jen ukazuje na Pávkovu bezpáteřnost a schopnost

vždy ideologicky stát na správné straně. A přesně taková loutka je ideální

ve funkci prezidenta, což potvrdil jeho loutkovodič Kolář chlubící se jeho

„stvořením“. Kdopak že je Kolář? Kdo by byl řekl, že byl poradcem prezidenta

Havla pro Balkán v době „humanitárního bombardování“ Srbska, kdo by si dnes

pamatoval, že stál v zákulisí „Sarajevského atentátu“ na Václava Klause. Je

to ten samý Kolář, který pracoval pro USA jako lobbista za radar v Brdech,

který stál za kandidaturou Drahoše. Od roku 2014 spolupracuje s americkou

lobbistickou a advokátní kanceláří Squire Patton Boggs (mezi jejíž

nejvýznamnější klienty patří americké zbrojařské firmy nebo třeba takový

Westinghouse) a s think tankem Evropské hodnoty, angažuje se v Iniciativě

pro evropské hodnoty. Více asi dodávat netřeba. Ještě jedna pikantnost. Petr

Kolář totiž působí jako předseda správní Nadace rodiny Holečkových.

Instituce s nadačním kapitálem téměř dvě miliardy korun přispívá mimo jiné

na podporu vzdělávání, školství, péče o zdraví nebo rozvoje zdravotnictví –

samozřejmě v těch správných „ideologických“ intencích. Zakladatelem nadace

je René Holeček, majitel společnosti CZG – Česká zbrojovka, která se v roce

2022 přejmenovala na Colt CZG Group SE To kvůli tomu, že koupila amerického

výrobce palných zbraní Colt, jemuž Petr Kolář, jak sám potvrzuje, asistoval

pro znalost amerického prostředí. Nákup Coltu českou firmou umožňuje těžit i

ze současné války na Ukrajině. Objednávky zbraní pro Ukrajinu ji loni

stouply rekordním tempem. Pozoruhodné přitom je, že členem správní rady

nadace je i bývalý diplomat a současný vládní poradce pro národní bezpečnost

a blízký spolupracovník premiéra Petra Fialy a proděkan Cevro Institutu

Tomáš Pojar. Ten se mimo jiné účastnil loňské cesty části české vlády do

Kyjeva. Snad ještě pozoruhodnější je, že podle údajů justice.cz je členem

správní rady nadace i další z kandidátů na prezidenta bývalý rektor UK Tomáš

Zima. To jsou ale náhody, že? To, co předvedl Petr Pavel v posledních dnech,

přesahuje dno žumpy. Jeho slova v Terezíně, jeho adorace Sudetendeutsche

Landsmannschaftu, jeho slova při otevření studia Svobodné Evropy (to je

paradox, že), to se vám opravdu dělá zle od žaludku. Vrcholem prázdnoty a

nechutnosti byla jeho tiskovka ke sto dnům v prezidentském úřadu. Naprosté

bláboly bez ladu a skladu dovršila jeho tisková mluvčí, které se nepovedlo

říct jedinou větu bez přebreptu. Pakliže jsem o Zuzaně Čaputové napsal, že

mimo její nekandidatury neudělala pro Slovensko nic dobrého, ba naprosto bez

skrupulí porušovala ústavu Slovenské republiky. Co můžeme čekat od agenta

Pávka? Nic dobrého. Pakliže chce internační tábory pro všechny občany ruské

národnosti, můžeme očekávat, že zanedlouho bude chtít stejné tábory pro

každého občana naší země, který se nebude ztotožňovat s invazí

teroristických migrantů, kdo nebude „ctít“ 256 pohlaví a další LGBTIQ+

agendu, kdo bude chtít mír a další závadné myšlenky. Vždyť jsme slyšeli

Fialu, že oni „ctí svobodu slova a projevu, že jen bojují proti nesprávným

názorům a informacím“. Ano, bojují ekonomickou likvidací, soudní mašinérií,

rozhazováním našich daní na různé dotace pro žumpy jako forum24, elfové,

manipulace a podobné samozvané cenzory. Pávek má s Fialou mnoho společného –

oba glorifikují sudetské Němce,  oba jsou korumpovatelní a vydíratelní, oba

nenávidí Českou republiku, oba usilují o nevratnou ztrátu suverenity, oba

mají společné loutkovodiče, oba prošli ideologickým školením. Fiala vede

zemi k bankrotu, Pávek do války. Skutečnost, že má Pávek 60 % podporu

veřejnosti, je těžce znepokojující. Iluze o českém národě si dělat netřeba,

vezmeme-li v potaz skutečnost, že si v Praze po obří kritice vedení

magistrátu zvolili občané to samé. Čím to asi bude? Je to důsledek

skutečnosti, že dnes již máme druhou generaci „vychovanou“ našim školstvím.

Jenže ruku na srdce. Lví podíl za tuto situaci neseme my všichni. Tím, jak

jsme přistoupili na konzum, jak nám honba za majetkem zatemnila mozek ve

výchově potomků. Co dělají naši potomci ve svém volném čase, co je učí ve

škole, s kým přichází do styku, pod jaký vliv se dostávají, trávení

společného času… Ne, mnohem důležitějším se stala drahá zahraniční dovolená,

luxusní bydlení, luxusní kára, drahá elektronika. To jsou přeci měřítka

úspěchu! Dali jsme našim dětem značkové oblečení, značkovou elektroniku,

hypermarketovou turistiku a další materiální požitky. Jen jsme jim zapomněli

dát hodnotový žebříček, zapomněli jsme je naučit, že základem úspěchu je

práce, že ohleduplnost a tolerance nejsou sprostá slova, že rodina a

komunita představují základní atribut společnosti, že pracovat ve prospěch

společnosti je základním atributem silné a suverénní země.