Show Email
Rozhovor s výtvarníkem a teď už bývalým vedoucím Ateliéru malby na UMPRUM Jiřím Černickým. Rozhovor se týká otevřeného dopisu, kterým svoji výpověď vysvětluje. Černickému vadí tlak na hyperkorektnost vůči studentům, zejména ve smyslu neschopnosti přijmout kritiku u části současné generace studentů. Umělec toto vnímá jako značné omezení a regresi v tvůrčí činnosti i nesvobodu. Umění se podle něho stává plochým odrazem studentových emocí, stává se zcela subjektivním, bez možností podrobení kritice už v procesu vzdělání. Zároveň dodává, že z tohoto nelze vinit samotné studenty.
Smekám před ním až na zem, poprve jsem si přečetla něco řečenýho tak naplno, ale je třeba přečíst až do konce. https://www.novinky.cz/diskuze/podcasty-politalk-na-umprum-koncim-mladi-umelci-jsou-casto-pod-vlivem-hyperkorektnosti-rika-vytvarnik-a-pedagog-cernicky-40435357
-------- Přepis textu rozhovoru -------- Na UMPRUM končím, mladí umělci jsou často pod vlivem hyperkorektnosti, říká výtvarník a pedagog Černický
21. 6. 2023, 11:12 Eva Mikulecká „Těžce nesu celospolečenskou až pedantskou kontrolu údajného korektního pojmenovávání věcí. Obklopuje mě jako těžký stín, i když jsem si donedávna myslel, že jsem stoupenec stejných či velmi podobných hodnot,“ píše známý experimentální umělec a dlouholetý vedoucí Ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Jiří Černický. Otevřený dopis, který, jak říká, původně otevřený být vlastně neměl, napsal jako vysvětlení svého odchodu z UMPRUM.
Od září už učit nechce. Jak se poslední roky cítil jako pedagog, kdy se podle něj atmosféra na fakultě změnila, a jde o problém jen u uměleckých oborů? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Cítíte se na fakultě nesvobodný? Cítíte se omezován?
No jinak bych to nepsal. Není to nesvoboda dejme tomu z dob komunismu, ale je to jiný druh nesvobody. Kdy vlastně ta kontrola studentstva, ale i mladých pedagogů je taková, že si moc nemůžu pustit, jak se říká, hubu na špacír a chovat se prostě přirozeně. Jsem svázaný určitými konvencemi, které si myslím, že třeba škola, která má být otevřená a má nějakým způsobem rezonovat, inspirovat společnost, tak nevím, jak se takové tendence slučují právě s takovou školou.
Kým nebo čím jste konkrétně omezován?
Určitou částí studentů, která je hlasitější než ta většinová a která deklaruje, co je vlastně důležité, vlastně jaký typ pravdy je důležitý a jaká budoucnost by měla být. A oni se snaží nějakým způsobem tu budoucnost přiblížit tomu, co je teď.
Jaká část studentů to je?
Je to každý rok trošičku jiné, řekl bych. Ale je to častější každý rok a může to být třeba takových třicet procent těch studentů.
Jde tedy o nějaký nemístný aktivismus, hyperkorektnost těch mladých umělců?
Asi jo, ale není to ten aktivismus uřvaný z ulic. Spíš se dodržují nějaké striktní etické normy, které třeba mně připadají absurdní a právě omezující, které potom ten život dělají víc otravný.
Pojďme být konkrétnější. S čím jste se třeba potkal?
No když má třeba někdo úzkosti a ty úzkosti jsou teď na škole velmi časté, proto taky máme psycholožku, tak je jasné, že se něco děje. A ono je to vlastně i skvělé téma pro umělce. Ale když to vidím na konkrétních osobách, které často zvyšují hlas a vyp