Show Email
Pentagon Papers na 7000 stranách ukazují, jak vlády pěti amerických prezidentů mlžily a lhaly ohledně amerického angažmá ve Vietnamu. Začíná to rozhodnutím Harryho Trumana podpořit francouzskou snahu obnovit po druhé světové válce své kolonie v Indočíně. Pokračuje přes eskalaci konfliktu za Dwighta Eisenhowera, Johna Kennedyho a Lyndona Johnsona a vrcholí brutálním zoufalstvím Richarda Nixona.
Mel-jsem-to-zverejnit-driv-lituje-muz-ktery-odhalil-lzi-o-valce-ve-vietnamu (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-mel-jsem-to-zverejnit-driv-lituje-muz-ktery-odhalil-lzi-o-valce-ve-vietnamu-232449) Historický moment ve vztahu moci a médií, test svobody projevu, rána pro prolhanou vládu, otřes pro veřejné mínění, začátek éry moderních „whistleblowerů“. 13. června 1971 vyšla první ukázka tajných dokumentů o válce ve Vietnamu. Článek Pozn. red.: Článek publikovaný v den výročí - tedy 13. června - jsme doplnili o informaci o úmrtí hlavní postavy aféry Pentagon Papers Daniela Ellsberga. První ukázku tajných vládních materiálů známých jako Pentagon Papers zveřejnil list The New York Times. V kostce shrnuto ukazovaly výňatky z utajených dokumentů, že všichni američtí prezidenti a všechny jejich vlády ohledně intervence a války ve Vietnamu především lhali. A od samého počátku si mysleli, že válku nelze vyhrát. Přesto do Vietnamu posílali další a další vojáky, připravovali další a další bombardování. 60 tisíc mrtvých Američanů, přes milion mrtvých Vietnamců, stovky tisíc zabitých civilistů, tisíce sebevražd válečných veteránů. Válečné zločiny, vraždy civilistů, znásilňování, rabování, ničení přírody, kontaminování rýžových polí… Zdrcující cynismus americké vlády během války ve Vietnamu dokládá formulace válečných cílů: 70 % – zabránit ponižující americké porážce, 20 % – udržet Jižní Vietnam mimo čínský vliv, 10 % – pomoci lidem z Jihu ke svobodnějšímu životu. Pentagon Papers nechal sepsat ministr obrany Robert McNamara, chtěl mít shrnující obraz amerického angažmá ve Vietnamu. A médiím některé dokumenty předal Daniel Ellsberg, analytik, který se na zpracování dokumentů podílel. Počítal s tím, že zbytek života stráví ve vězení. Svatý patron whistleblowerů Termín „whistleblower“ v posledních letech v češtině zdomácněl v souvislosti například s Julianem Assangem nebo Edwardem Snowdenem. Ještě se k nim vrátíme. Přesto alespoň stručná jazyková poznámka: doslovně lze termín přeložit jako „ten, kdo píská na píšťalku“. Aby upozornil na porušování pravidel. Adekvátní český překlad neexistuje. „Práskač“ nebo „donašeč“ mají jasné negativní zabarvení. Whistleblower sice možná krade tajné dokumenty a donáší médiím, ale dělá to proto, aby upozornil na protizákonné nebo nemorální jednání. A „otcem“ moderních whistleblowerů byl Daniel Ellsberg. Před dvěma měsíci poskytl magazínu Politico svůj poslední rozhovor. V té době mu už nezbývalo mnoho času, umíral na rakovinu slinivky břišní. V pátek 16. června americká média informovala, že Ellsberg nemoci podlehl, bylo mu 92 let. Ellsberg říkal, že od podvádění a lží ohledně vietnamské války vede přímá cesta k podvádění a lžím ohledně války v Iráku. A proto jsou podle něj whistlebloweři nyní ještě důležitější než v jeho době. „Je to proto, že máme tajnou zahraniční politiku. Léta se ji daří držet v utajení a spřádat kolem ní mýty,“ řekl Ellsberg pro Politico. V rozhovoru pro The Guardian z roku 2021 zase prohlásil, že nikdy nelitoval toho, že dokumenty předal médiím. Přestože mu reálně hrozilo, že zbytek života stráví ve vězení. Byl obžalován podle paragrafů o špionáži a souhrnný trest byl navržen na 125 let. Když zpětně o kauze Pentagon Papers přemýšlel, trápilo ho něco jiného. „Často whistleblowerům říkám, aby to nedělali jako já. Aby nečekali roky, než s odhalením přijdou, aby nenechali padat bomby a umírat lidi.“ Ellsberg vystudoval ekonomii na Harvardu, pracoval pro think-tank RAND Corporation, mezi lety 1964–1967 byl zaměstnancem Pentagonu a dva roky strávil jako analytik ve Vietnamu. A opět jako výzkumník RAND Corporation se podílel na zpracování Pentagon Papers. Práce byly hotové v roce 1968. K definitivnímu přesvědčení, že má v ruce silnou zbraň, která může pomoci zastavit válku, dospěl až v polovině následujícího roku. Rozhodující bylo setkání s protiválečnými aktivisty, kteří odmítali odletět do Vietnamu a dobrovolně se nechali zavírat do vězení. „Mohli zvolit i jiný typ protestu, mohli