Show Email
Evropa svojí pomocí Ukrajině vyčerpala téměř všechny zásoby munice, protože si dobrovolně zničila svůj zbrojní průmysl. Je totiž vedená neschopnými lidmi. ČR podpořila Ukrajinu zbraněmi za 20 miliard, které vláda zafinancovala sprostým snížením valorizace důchodů. Vláda si na válce mastí kapsu.
Jméno Jiří Hynek asi mnohým už příliš neřekne. V dnes už předminulých prezidentských volbách kandidoval a stal se jedním z nejvíce poražených. Naprosto nedůležitá informace. Co důležité naopak rozhodně je představuje jeho dlouholeté působení v čele Asociace obranného a zbrojního průmyslu ČR. Funkci jejího prezidenta zastává určitě už nejméně 12 let, jak vím z určité vlastní zkušenosti. Takže mohu dostatečně fundovaně posoudit, jestli jde o kompetentního, znalého člověka nebo pouťového kecala v dnes módním stylu Obludária a jeho mediálních vrtichvostů.
A právě Jiří Hynek je osobně autorem dnešního titulku. Pochází z rozhovoru, který dal webu Newstream. Neplést s Norstreamem! Konstatuji pro jistotu. Aby náhodou nějací norští a američtí turisté, díky svým ranným vědomostem ze zeměpisu náhodou nepřijeli do prahy a nespletli si tenhle webík s plynovodem. Chci jít na sichr.
Ale dost šoufků – věnujme se tomu rozhovoru z Newstreamu.
Jiří Hynek: Evropa nemá náboje ani na třicet dní. Ukrajině už těžko víc pomůžeme
Jaká je celková česká vojenská pomoc Ukrajině od doby, kdy před rokem Rusové vtrhli na Ukrajinu?
Čísla ještě nejsou úplně známá, ještě je nezná ani ministerstvo průmyslu a obchodu. Budou v polovině roku. My odhadujeme, že na Ukrajinu šlo vojenského materiálu za zhruba dvacet miliard korun. Největším procentem se na tom podílelo to, co je nejdražší. To znamená těžká technika, tanky, raketomety, houfnice, ale i speciální podvozky Tatra. Na ty si Ukrajinci montovali vlastní nástavby.
Když se na to podívám z pohledu objemu, nejvíc jsme dodávali munici, hlavně velkorážovou. Tím myslím munici do houfnic a do raketometů. Ne všechno se vyrábělo v České republice. Z těch dvaceti miliard byla výrazná část tvořena tím, co se našim obchodníků podařilo někde sehnat, zvláště sovětské ráže. Na tom je postaveno gro ukrajinské techniky. Nám se podařilo ve světě sehnat volné zásoby a dodat je na Ukrajinu. Obchodně je to zajímavé, pro Ukrajinu důležité, ale těch dvacet miliard nevypovídá o schopnostech výroby v České republice.
Těch dvacet miliard korun, to jsou tržní ceny? Nebo je v tom i nějaká část „charity“, dodávek za jiné než tržní ceny?
Co dodáváme my, jsou opravdu reálné ceny. Co dodává ministerstvo obrany, neumím říct, zda šlo o nějaké zásobové ceny. Co dodali čeští výrobci, bylo za peníze, ukrajinská strana to platí. Od českého průmyslu tam byly také dary. Ale na druhou stranu, zaměstnanci chtějí výplatu, dodavatelé energií chtějí zaplatit energie, dodavatelé materiálu chtějí zaplatit materiál. Čeští výrobci to nemohou dávat zadarmo. Můžeme dávat Ukrajině velice příjemné ceny.
Kolik těžké techniky jsme dodali na Ukrajinu? Kolik tanků či děl?
Většina smluv je pod dohodou o utajení. Nechceme, aby protistrana věděla, čím se Ukrajinci vybavili. Přesné počty prostě není dobré zveřejňovat.
Ukrajina hlásila potřebu dělostřelecké munice kalibru 155 milimetrů. Jsme schopni tuto potřebu naplnit?
Sto padesát pětka je standard NATO. Nemyslím si, že by na Ukrajině bylo tolik systémů této ráže, jsou to spíš desítky těchto houfnic. Ukrajinci mají mnoho houfnic ráže 152 milimetrů, což je stará sovětská ráže. Pokud vím, potřebují dodávky právě této ráže.
To je Česko schopné dodávat?
Něco jsme dodávali, ale z toho, co se nám podařilo sehnat někde ve světě. Výrobní schopnost máme především na sto padesát pětku, protože používáme standardy NATO.
Dá se český příspěvek nějak konkretizovat? Přestože, jak říkáte, existují informační embarga.
Většina výrobních kapacit České republiky v oblasti munice, té velkorážové, je směřována na Ukrajinu. Něco jde i do Polska, ale tam si nejsme jistí, zda to také neskončí na Ukrajině. Poláci hodně cvičí ukrajinské vojáky. Berou toho relativně hodně z „Česko Slov