Show Email

Tělo:

> https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2023/02/priznani-usa-kazdy-uder-himars-je.html

-------------------text odkazu-----------------------

Americký deník The Washington Post zveřejnil upřímné přiznání, že ukrajinské ozbrojené síly neprovedou jediný úder z HIMARS bez souhlasu americké armády.

Americký prezident Joe Biden opakovaně prohlásil a slíbil, že Washington nebude stranou ukrajinského konfliktu a nebude provokovat válku. Spojené státy údajně pouze podporují kyjevský režim a dodávky zbraní neznamenají zapojení do konfliktu. Nyní však deník The Washington Post odhaluje zapojení americké armády do úderů HIMARS a M270 MLRS. Americké noviny citovaly tři vysoce postavené ukrajinské představitele a také vysoce postavené americké úředníky, podle nichž je Pentagon přímo zapojen do bojů. Podle zveřejněných materiálů je to americká armáda, kdo koordinuje údery z MLRS.

Podle deníku si cíl vybírá kyjevský režim, zatímco údery koordinuje americká armáda. Zásahy téměř vždy schvalují zástupci USA a poskytují Ukrajincům souřadnice. Novináři píší, že se hovoří o "úderech na ruské pozice", ale ve skutečnosti to znamená, že všechny údery na mírová města v Donbasu a dokonce i na nemocnice jsou prováděny se souhlasem Američanů.

"OSU identifikuje cíle a místa, na která chce zaútočit, a tyto informace pak předá vyšším velitelům, kteří předají žádost o přesnější souřadnice svým americkým partnerům. Podle úředníka Američané ne vždy poskytnou požadované souřadnice a v takovém případě ukrajinské jednotky palbu nezahájí," uvedl zdroj. Podle tohoto zdroje je koordinace prováděna prostřednictvím střediska se sídlem v jedné zemi NATO.

V prosinci loňského roku stálý zástupce Ruska při OSN Vasilij Nebenzja na zasedání Rady bezpečnosti OSN upozornil, že na práci MLRS HIMARS se podílejí američtí specialisté. Zdůraznil, že zaměřování HIMARS se provádí pomocí amerických vojenských satelitů a američtí vojáci na zemi koordinují satelitní a průzkumné informace, načítají přesné souřadnice a software pro MLRS.

Loni v létě zdroj agentury RIA Novosti v bezpečnostních službách uvedl, že výpočty HIMARS na Ukrajině obsluhuje vojenský personál NATO. Podle tohoto zasvěceného zdroje nemá armáda NATO k Ukrajincům velkou důvěru. Zaměřování proto probíhá prostřednictvím amerických vojenských satelitů. Ukrajinská armáda má k dispozici pouze čas odpálení rakety a souřadnice cíle.

Otevřené přiznání ukrajinské strany

Již v létě představitel hlavního zpravodajského ředitelství ukrajinského ministerstva obrany Vadim Skabitskij uvedl, že každý výstřel ze systémů HIMARS MLRS je předem schválen v Pentagonu. Ukazuje se tedy, že o tom, zda se na určitý cíl bude střílet, rozhoduje Washington.

> https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2023/02/prehodnoceni-ne-ultimata.html

---------------------------text odkazu--------------------------

Zpět na vrchol

Před něco málo více než rokem, v prosinci 2021, Rusko zveřejnilo návrh na vytvoření nové bezpečnostní architektury pro Evropu. Rusko rovněž varovalo před blíže nespecifikovanými vážnými důsledky, pokud se tento návrh nebude realizovat. Spojené státy a další západní země ruskou nabídku buď ignorovaly, nebo se jí víceméně vysmály. Rusko chtělo, aby se linie sil NATO posunula tam, kde byla v době rozpuštění Varšavské smlouvy. To znamenalo dostat NATO z bývalých východoevropských zemí včetně Ukrajiny. Ruský návrh byl pro snadnější diskusi všeobecně označován jako "ne-ultimátum", protože Rusové o něm mluvili zdvořile, ale zároveň hrozili akcí. Analytici měli plné ruce práce s tím, aby zjistili, co přesně by Rusko mohlo udělat, a nabízeli mnoho různých scénářů.

Místo vyjednávání s Ruskem se NATO nadále přibližovalo k Rusku a budovalo na Ukrajině těžké síly. Tyto síly byly připraveny přesunout se do separatistických oblastí na východní Ukrajině a ukončit jejich snahy o nezávislost. Objevily se zvěsti nebo náznaky, že Ukrajina proti separatistům zakročí na konci ledna nebo na začátku února 2022. V každém případě Rusko udeřilo jako první a 24. února 2022 zahájilo proti ukrajinským silám "zvláštní vojenskou operaci" (SVO). Tím začaly "následky", před nimiž Rusko varovalo.

Pro vytvoření nové bezpečnostní architektury pro Evropu se udělalo jen velmi málo, protože pozornost byla soustředěna na válku na Ukrajině s protichůdnými tvrzeními o tom, která strana vítězí a co se může stát, až půda zmrzne natolik, že bude schopna udržet těžké tanky. Obrovské spory se vedou také o to, jaké zbraně by NATO mělo na Ukrajinu poslat. Analytici jsou opět zaměstnáni snahou zjistit, co by Rusko mohlo udělat příště, a opět se diskutuje o mnoha různých scénářích. Mezitím, většinou mimo zraky veřejnosti, dochází k rozsáhlým změnám v mezinárodních diplomatických, ekonomických a vojenských záležitostech. Analytici dnes vlastně běžně tvrdí, že se již nacházíme ve třetí světové válce a že válka na Ukrajině je pouze jednou z mnoha bitev, které probíhají po celém světě. Proto se hledání nové bezpečnostní architektury nezastaví u Evropy, ale rozšíří se na celou zeměkouli.

Tento boj umožnil vznik trhlin v "mezinárodním řádu založeném na pravidlech", který od druhé světové války vyvíjely a řídily USA. Řada národů, které se tímto řádem cítily být znevýhodněny, začala uplatňovat svou suverenitu a odmítla se řídit pokyny USA. Washington cítí, že se západní kontrola vytrácí, ale není schopen se dohodnout na vhodném postupu, jak pokračujícímu rozpadu čelit. Část problému spočívá v tom, že mainstreamová média na Západě nevysvětlují situaci veřejnosti příliš otevřeně. Média se soustředila na vykreslování všeho ruského jako špatného a na to, jak by svět měl podpořit malou odvážnou Ukrajinu v obraně proti velkému zlému vlkovi. To brání think-tankům a zahraničněpolitickým časopisům řádně analyzovat globální situaci a nabízet možné nové směry jednání. Média také veřejnost (a politiky) řádně nepřipravují na osudové změny, které vyplouvají na povrch.

Petrodolar

Jedna z těchto změn se týká amerického dolaru a jeho kurzu vůči zahraničním měnám. Americký dolar byl podporován dohodami s některými významnými producenty ropy, zejména se Saúdskou Arábií. Podle této dohody, platné od dob prezidenta Nixona, se ropa prodávala pouze v amerických dolarech, což nutilo země dovážející ropu získávat dolary, a tím udržovat dolar velmi silný. To umožňovalo relativně levný dovoz spotřebního zboží do USA, čímž se udržovala vysoká životní úroveň a nízká inflace. To byla jedna z důležitých součástí "řádu založeného na pravidlech", který podporoval hegemonii USA. Saúdská Arábie však nyní uzavírá dohody o prodeji ropy v čínské měně a podobně postupují i další velcí producenti, jako je Rusko, Írán a Venezuela. Pokud bude tento trend pokračovat, petrojüan nahradí petrodolar. Jedním z důvodů válek na Blízkém východě a v Africe bylo donutit země, aby zůstaly u petrodolaru. Tato západní vojenská dobrodružství tohoto cíle nedosahují, protože americká armáda je postupně vytlačována z různých zemí produkujících ropu. Důsledky toho, že země OPEC+ budou prodávat ropu za zlato nebo jiné měny než americký dolar, nejsou západní veřejnosti srozumitelně prezentovány. USA využívají svou finanční moc ke zhroucení směnného kurzu měn jiných zemí, když USA podporují operaci změny režimu. Když Rusko zahájilo SVO na Ukrajině, americké sankce vůči Rusku zhroutily rubl ve snaze velmi ztížit Rusku pokračování války. Mnoho analytiků bylo překvapeno, že tato taktika nefungovala podle očekávání. Rusko se na ni naopak připravilo a pokračovalo v přežití bez dovozu ze Západu. Předpokládejme, že konec petrodolaru způsobí podobný kolaps amerického dolaru; dokázaly by USA také přežít? Americké think-tanky a zahraničněpolitičtí experti by měli spočítat a vysvětlit, co by se stalo s cenami a dostupností zboží ve Walmartu, kdyby petrojüan nahradil petrodolar.

Čína

Rozpad globálního řádu se dotýká také vztahů mezi USA a Čínou. USA prohlásily Čínu za budoucího nepřítele číslo jedna a rozhořívají spor o Tchaj-wan. USA již na Čínu uvalily některé sankce, ale je otázkou, zda budou mít požadovaný účinek - nebo se obrátí proti nim jako v případě Ruska? Střelecká válka kolem Tchaj-wanu by přerušila obchodní přepravu mezi USA a Čínou, což by způsobilo, že by mnohé regály ve velkých obchodech zely prázdnotou. Analytici se neshodnou na tom, která země by na tom byla hůře: Čína by přišla o vývoz do USA, nebo USA o dovoz z Číny. To je velmi závažná otázka, protože odpověď na ni je základem strategie obou zemí. Zahraničněpolitické časopisy by se mohly věnovat odpovědi na tuto otázku místo démonizování čínského vůdce.

Jaderné zbraně

Další aspekty scénáře třetí světové války se týkají problematiky jaderných zbraní. Když se zdálo, že Rusko získává na Ukrajině převahu, hovořilo se o tom, že poražená strana (Ukrajina) možná použije "špinavou" jadernou bombu. Když se karta obrátila a Ukrajina údajně získávala půdu pod nohama, hovořilo se o tom, že poražená strana (Rusko) použije taktické jaderné zbraně. To příliš nepomáhá tomu, aby veřejnost nebo politici pochopili, o co se jedná. Například jak malá může být jaderná zbraň? Kdy a jak byly jaderné výbuchy použity? Zdá se, že v "alternativních" médiích se o této otázce diskutuje poměrně často. Co třeba možnost "neutronové" bomby, která se před časem objevila ve zprávách? Jak silné jaderné zbraně lze vyrobit a přitom je lze umístit na špičky raket používaných USA a Ruskem? Za jakých podmínek je možné přežít jadernou válku? Kde je v dnešní době koncept vzájemně zaručeného zničení (MAD)? Jak je to s rozšířením jaderných zbraní? O Íránu se diskutovalo donekonečna, ale nyní se ve zprávách objevují informace o Japonsku, Jižní Koreji a Saúdské Arábii, které se týkají pořízení takových zbraní. Mají některé země "Bohem dané právo" mít jaderné zbraně, zatímco jiným je to odepřeno? Vzhledem k tomu, že se mezinárodní řád založený na pravidlech rozpadá, kdo bude rozhodovat o otázce šíření jaderných zbraní? Co se týče dodávek jaderných zbraní, Rusko právě uvádí do provozu první torpédo s jaderným pohonem, které je připojeno k nové, mimořádně velké ponorce s jaderným pohonem. Jaderná hlavice na torpédu by se používala k vyvolání tsunami v pobřežních oblastech. Další ruské rakety mají tak velký dolet, že mohou přeletět nad jižním pólem a zaútočit na USA z relativně nechráněného směru. Je zřejmé, že nová bezpečnostní architektura musí mít globální dosah a mnohem kreativnější myšlení.

Průmysl

Západ si nedávno uvědomil, že k výrobě zbraní a munice pro dlouhou válku je zapotřebí spousta továren. Válka na Ukrajině to názorně ukázala: NATO se po celém světě snaží sehnat další vojenskou techniku a munici, kterou by poslalo na Ukrajinu. Bylo by také vhodnější mít zmíněné továrny poblíž a pod vlastní kontrolou. Spojené státy prohlásily Čínu za nepřítele číslo jedna a zároveň většina zboží prodávaného v USA pochází z továren v Číně. To vedlo k opožděné změně, kdy USA dotují výstavbu továren v USA, přičemž významným příkladem jsou továrny na výrobu počítačových čipů v Arizoně. Pokusy USA vyřešit problém s továrnami však vedly k neshodám s Evropou ohledně protekcionismu. Opatření USA poškozují výrobce v Evropě a přidávají se k jejich dalším potížím při získávání levnějšího plynu, ropy a dalších přírodních zdrojů z Ruska. Na obzoru se objevují další bouřlivé signály: Čína i Rusko se snaží zvýšit vývoz motorových vozidel. Zdá se však, že Rusko navyšuje výrobu velmi pomalu, vzhledem k tomu, že má tolik potřebných surovin a nemusí je ani energii dovážet ze zahraničí. V současné době jsou USA a Evropa jedinými významnými výrobci dopravních letadel, Kanada a Brazílie jsou menšími výrobci regionálních letadel. To se může v budoucnu změnit, protože Čína staví letoun C919 a Rusko letoun MC-21, které budou konkurovat americkým 737 a evropským A320. Jak čínská, tak ruská letadla měla mít původně motory, elektroniku a mnoho subsystémů vyráběných na Západě stejnými společnostmi, které dodávají letadla západním výrobcům. Zatímco však letoun C919 pokračoval v dodávkách západních komponentů a je téměř připraven ke komerčnímu provozu, MC-21 se musel západních dílů vzdát kvůli sankcím uvaleným na Rusko. V důsledku toho muselo Rusko navrhnout a vyrobit domácí díly, které by nahradily západní verze. Tím se sice MC-21 zpozdil, ale Rusko získá plnou kontrolu nad konstrukcí a výrobou a také se zvýší potřeba dalších továren v Rusku, které by díly vyráběly. Na papíře vypadá MC-21 lépe než ostatní tři letadla, ale teprve se ukáže, zda se ruská zdatnost ve stavbě vojenských letadel přenese i na stavbu komerčních letadel. Pokud Rusko uspěje, bude to další případ kontraproduktivní povahy sankcí.

Mezinárodní organizace

Řád naráží na další problémy související s mezinárodními organizacemi, které byly zřízeny za účelem řízení a prosazování systému podporovaného USA. Příkladem je Rada bezpečnosti OSN: kdo má právo rozhodovat o tom, které země mohou být stálými členy? Pokud jím je Rusko, proč ne Japonsko? Pokud Čína, tak proč ne Indie? Pokud Británie a Francie, proč ne Německo a Brazílie? Zatím se zdá, že většina současných stálých členů Rady bezpečnosti není ochotna uvolnit místo novým členům. To je zvláštní, protože Rusko i Čína se neustále odvolávají na OSN jako na základ světového politického řádu. Možným průlomem je, že jeden britský představitel nedávno prohlásil, že by Rada bezpečnosti mohla být rozšířena o několik dalších zemí. Rusko vyjádřilo podporu tomu, aby Indie získala stálé místo v Radě bezpečnosti. Severní Korea již ostře protestovala proti myšlence umístit do Rady Japonsko. S tím, jak se mění relativní síla mezi jednotlivými zeměmi a jak roste relativní ekonomické a vojenské postavení některých z nich, bude tlak na přijetí nových členů a možná i na odstranění starých členů jen sílit. Nakonec bude nutné novým velmocím vyhovět, jinak OSN ztratí veškerou efektivitu, kterou ještě má.

Ačkoli se USA nadále snaží řídit organizace, vznikají konkurenční organizace, které se zřejmě prosadí v boji o území. Již nyní si USA stěžují na zadlužování Afriky vůči Číně, přičemž přehlížejí historii zadlužování tohoto kontinentu vůči západním finančním zájmům. Další země se řadí do fronty na vstup do ŠOS, BRICS, Asijské rozvojové banky a "nových hedvábných cest" z Číny. Zdá se, že Spojené státy přicházejí s účinným řešením pomalu, takže vliv USA na mezinárodní organizace se nadále vytrácí. Část problému byla rozpoznána již v roce 1776, kdy Adam Smith vydal svůj svazek "Bohatství národů". Smith tvrdil, že impéria z hlediska "národních zájmů" neprospívají ani tak bohatství národů, jako spíše bohatství "zvláštních zájmů" v daném národě. Zdá se, že tato otázka by byla vhodná pro think-tanky, které by se měly důkladně zabývat "národním zájmem" a plusy a mínusy zahraničních dobrodružství. Měl Smith pravdu, nebo ne?

Sociální oblast

Třetí světová válka se neodehrává pouze za pomoci dolarů a zlata, zbraňových systémů, kybernetické bezpečnosti a biologické války, ale také sociální politiky. V současné době se objevují informace, které naznačují, že lidským seskupením se dlouhodobě daří lépe, pokud praktikují zdrženlivost v sexuálním chování, a sociologické práce naznačují, že politika "wokeismu" Západu není pro většinu lidí žijících na Východě a Jihu nijak zvlášť atraktivní. Vychvalovaná "měkká síla" Západu se tak ve velké části světa rychle vytrácí. Souboj o srdce a mysli miliard lidí na celém světě byl v minulosti pro Západ a Hollywood jasnou záležitostí. Nyní, když Hollywood uvádí filmy a pořady propagující wokeismus, však existují důvody k obavám, jaký to bude mít dopad na hegemonii USA. Think-tanky a zahraničněpolitické časopisy opět pomalu zkoumají a informují o tomto faktoru.

Oligopoly

Místo toho tyto organizace na Západě tráví čas tvrzením, že USA podporují demokracii v cizích zemích, v blažené nevědomosti o tom, že lidé v těchto cizích zemích jsou tím většinou zmateni, protože jsou si vědomi, že profesoři na slavných amerických univerzitách mají důkazy o tom, že USA jsou ve skutečnosti oligopol. To je důležitý bod, protože Čína se nedávno probudila k otázce, zda strana ovládá oligopolisty, nebo oligopolisté ovládají stranu. V důsledku toho Čína zatočila s extrémně bohatými a dala jasně najevo, že komunistická strana je na vrcholu. Obávali se, že velmi bohatí v Číně najdou spřízněnost s velmi bohatými na Západě a postupně se stanou součástí "plutokratické strany", čímž podkopou autoritu komunistické strany. Je pozoruhodné, že minulý měsíc se ve švýcarském Davosu sešlo Světové ekonomické fórum (WEF) a na seznamu účastníků nebyl žádný člověk z Číny (ani z Ruska a Íránu). Byli tam účastníci z Hongkongu, ale ti byli uvedeni pod písmenem "H" jako "Hongkong, zvláštní administrativní oblast, Čína" - a tak se zdálo, že se pokoušejí dostat přes plot. Zdálo se, že účast politiků klesla, ze zemí G7 byl na seznamu pouze německý vůdce. Neobjevil se ani Vatikán, i když možná pod jinou hlavičkou než "V" - předpokládalo se, že se předchozího zasedání zúčastnil jeho vysoký představitel. Možná, že tisk kolem kontroverzního programu WEF přiměl veřejné činitele váhat, zda se mají příliš spojovat s Velkým resetem. V Rusku se oligopolové, kteří vznikli za Jelcinovy éry, buď dohodli na podpoře současného režimu, nebo Rusko opustili a odešli do pohostinnějších lokalit, často do Británie, Izraele nebo USA. Lidé z celého světa, kteří netouží být součástí Velkého resetu prosazovaného WEF, tak mají všechny důvody distancovat se od hlavních podporovatelů WEF - USA a Evropy.

The World Factbook

Daňoví poplatníci v USA každoročně vynakládají miliardy a miliardy dolarů na podporu instituce známé jako Ústřední zpravodajská služba. Část těchto peněz jde na podporu výzkumu, psaní a vydávání dokumentu s názvem The World Factbook. Poslední vydání je datováno 26. ledna 2023 a lze jej snadno nalézt na internetu. Kniha obsahuje množství informací o každé zemi na světě. Jedním z takových faktografických výčtů je stránka s pořadím zemí podle hrubého národního produktu (HNP). Podle CIA je zemí s největším HNP Čína, následovaná v pořadí USA, Indií, Japonskem, Německem a Ruskem. Ruská ekonomika (číslo 6) se svou velikostí blíží ekonomice Německa a příliš nezaostává za ekonomikou Japonska. Zdá se však, že mnozí spisovatelé, analytici, redaktoři, úředníci a politici v USA nejsou s tímto úsilím CIA obeznámeni. V mnoha případech se stále hovoří o americkém HNP jako o čísle jedna a o ruském HNP, který je z nějakého důvodu velký jako Španělsko, tedy jako o čísle šestnáct. Lidé držení v područí tohoto bludu by mohli snadno uvěřit, že Rusko je z ekonomického hlediska slabá a malá země, která se pod tíhou rozsáhlých sankcí zhroutí. Možná se dalo neštěstí na Ukrajině předejít, kdyby byla kniha CIA více známa a konzultována. V každém případě Rusko pravděpodobně brzy předčí Německo kvůli jeho energetickým problémům vedoucím k nekonkurenceschopnosti průmyslu.

Závěr

Návrh Ruska na vyjednání nové bezpečnostní architektury pro Evropu byl USA odmítnut, což bylo pro všechny velmi nešťastné, protože to mohlo zabránit následné válce na Ukrajině. Poté, po ruské SVO, zasedly Ukrajina a Rusko k jednání v Turecku a dospěly k určité dohodě. Pravděpodobně podle vzoru Minských dohod. Bohužel i tato dohoda byla zmařena, když britský premiér odletěl na Ukrajinu a jednal s tamními představiteli. Tato akce naznačila, že Ukrajina ve skutečnosti neřídí svůj osud, ale že válku řídí mocnosti NATO. Mocnosti na Západě si zjevně myslely, že z války vyjdou jako vítězové a že tím nějakým způsobem zachovají hegemonii USA. Bohužel opět Západ odhadl špatně a učinil rozhodnutí, které bude pravděpodobně zpětně hodnoceno jako katastrofální. Rusko nelze porazit v konvenční válce v Eurasii a pravděpodobně si toho měli být vědomi vojenští experti a lidé ze zpravodajských služeb na Západě. Sankce proti Rusku byly navíc kontraproduktivní. Rusko již bylo vysoce soběstačné a sankce značně urychlily nahrazování dovozu. Sen o změně režimu v Rusku byl rovněž případem převahy naděje nad realitou.

Navíc USA odmítnutím diplomacie změnily problém ve východní Evropě ve faktickou třetí světovou válku. Nyní se jednání o nové bezpečnostní architektuře budou muset týkat celé zeměkoule. To bude pro Západ mnohem obtížnější úkol a problematický výsledek. Západ není ve vojenské, ekonomické ani sociální pozici, aby mohl být v jednáních s Východem a Jihem příliš úspěšný. Dokonce i vést jednání je problematické, protože Východ a Jih považují Západ za "neschopný dohody". Západním vůdcům tak dříve či později dojde, že si ukousli větší sousto, než dokázali rozkousat.