Show Email

Tělo:

Populární herec Ivan Vyskočil (76) patří v umělecké sféře mezi bílé vrány,

či chcete-li, černé labutě. Nebojí se říci nahlas svůj názor, a že rozhodně

není v souladu s těmi, kterými nás krmí mainstream či vládní propaganda.

Není posranej, jak několikrát v následujícím rozhovoru padne. A mimochodem,

jadrná čeština je zcela na místě. V odpovědích i otázkách. To předesíláme

pro ty, kdo by si snad chtěli zakrývat oči při čtení některých z 

následujících vět…

 

Když jsem se nedávno bavil s jistým, a raději nejmenovaným, organizátorem

protivládních akcí, stěžoval si na umělce, že »jsou všichni posraní«. Co vy

na to?

Myslím si, že nejsem posranej…

Nemyslel vás konkrétně, ale umělce jako celek…

Rozumím, jak to myslel. Heleďte, za komunistů jsem se samozřejmě bál. Taky

jsem nebyl žádnej partyzán. Ale co už jsem vnímal jako přes čáru, bylo

podepisovat Antichartu. Tu jsem nepodepsal. Ale nic se mi nestalo! Nebyl

jsem v padesátých letech ani v Pionýru…

No a myslel jsem si, že po roce 90 budu mít klid. A když pomalu sleduju, co

se teď děje, a vzpomenu si, jak jsem cinkal klíčema a křičel »Havel na Hrad!

«, tak bych si nejraději nafackoval! A koukám, jak jsme naletěli. Všem těm,

kteří tady ten převrat zorganizovali. To bylo nejen StB, ale dokonce i KGB

nebo CIA. Všichni se na tom nádherně podíleli a teď to vyplouvá na povrch.

Ale že to nabere takové grády, jako je absolutní nenávist vůči Rusku, to je

nepochopitelné. Já necítím k Rusku žádnou nenávist! Byl jsem jeden z

prvních, kdo letos jel autobusem pro Ukrajince. A když jsem viděl, že tam

nechávají stát ty ženský, protože od nich chtějí úplatek, a ony tam stojí

pět hodin s dětmi v náručí, tak jsem si začal o tom národu něco myslet. A

zároveň jsem pochopil, že na ten úplatek budou mít jen ti bohatí. A takových

tady máme nejvíc!

Možná jsou tu i takoví, kterým se opravdu něco stalo. Například jedna

rodina, jíž pomáhal můj syn. A oni mu řekli: »Víte, s námi přišli taky lidi,

co rozhodně vůbec vděční nejsou, a my se bojíme, že nás za chvilku začnete

nenávidět.« No a ono už se to děje. Ale děje se to díky tý posraný politice.

Podívejte se na naši vládu! Už i oficiální noviny, a to nejsou žádné

Parlamentní listy, přiznávají, že ženský můžou být v azylových domech nějaký

čas a pak je musí opustit. Nemají kam jít, protože všechny byty zabírají

Ukrajinci. Ale oni nemají jenom byty! Oni k tomu dostali zvlášť ještě

všemožné výhody.

Podívejte se, celá moje rodina po roce 1969 emigrovala do Švýcarska. Pravda,

Švýcaři taky pomohli Čechoslovákům – třeba sehnat byt nebo, spíše na

dobrovolné bázi, vybavit domácnost. Ale dopravu zdarma rozhodně neměli.

Odsuď – pocuď! Museli hned začít pracovat a vydělávat. Že by měli výhody ve

zdravotnictví, například u zubaře? To jim nedal nikdo, přitom Švýcarsko je

bohatý stát. A my jsme stát s holou prdelí a jsme strašně štědří, posíláme

zbraně, posíláme pomoc – no a na české lidi se tu, s prominutím, sere. Já

tady potkávám žebráky a žádný z nich nemluví ukrajinsky! Nene…

Dokonce jsem zažil i autobusáka, jemuž tam nastoupili Ukrajinci, ukazovali

mu pasy a jako že pojedou zadarmo. Ten autobusák, taky Ukrajinec, vstal a

začal řvát: »Že se nestydíte! Tady jsou lidi, co mají hluboko do žlabu, a vy

vyděláváte prachy, cucáte ze státu a stydíte se zaplatit jízdenku za

autobus?!« Samozřejmě museli zaplatit.

Nebo moje bývalá žena Anife tu měla cukrárnu a přišla jí tam paní, vyšňořená

jak od Versace, se dvěma dětma. Snědly dorty a ona řekla, že to nebude

platit a ukázala ukrajinský pas. To ovšem narazila – na Turkyni, že jo…? To

byl tvrdý náraz!

Tohle by se prostě nemělo stávat. Protože Češi jsou ochotný a dobrosrdečný

národ, ale když vidí takovouhle »pomoc«, tak ji prostě a logicky zarazí! Já

osobně bych už nedal ani halíř. Fakt ani halíř!

Jenomže, a tím se dostávám k odpovědi na vaši otázku, oni nejsou posraní

zdaleka všichni. To není pravda. Mně spousta kolegů píše: »Ivane, já s tebou

souhlasím, ale já to nemůžu říct, já bych s nima nevydržel.«

Promiňte, ale tím, co jste řekl, naopak platí, že jsou posraní. Mně to z 

toho jasně vyplývá…

Uvědomte si, že herectví je jedno z nejzávislejších povolání. Jste závislý

na tom, co vám kdo dá. Samozřejmě, že pánové jako Hřebejk a další, co jsou

přisátí na těch cecících v České televizi, proti ní nebudou mluvit, to je

jasné. Viděl jste mě v poslední době v České televizi, pokud to není starý

film? Neviděl. Tak b