Show Email

Tělo:

by Vidlák 25 listopadu, 2022

Můj čtvrteční článek o vrchním lampasákovi, který nás začíná připravovat na

válku velkého rozsahu za nadšené asistence četařky Babinčákové, docela

slušně zarezonoval. Měl zhruba trojnásobnou čtenost, trojnásobný počet

komentářů i lajků, zkopírovalo si ho i mnohem víc lidí, úryvky z něj se

objevily v mnoha jiných textech a už včera večer se mi vrátil jako řetězový

mail. Ještě je brzy to hodnotit, ale zřejmě to bude prozatím článek s

rekordním dosahem.

Já v tomto tématu budu dneska pokračovat, protože jsem prožil něco, co se dá

nazvat úlevou. Po všem tom volání naší vlády i mnoha spoluobčanů po krvi, se

najednou ukázalo, že obyčejní lidé válečnému nadšení nepodlehli. Že jsou

tady mámy i tátové, kteří nechtějí dát své syny za potravu pro děla. Že jsou

tady manželky, které nechtějí dát své muže. A zřejmě tu budou i děti, které

nechtějí dát své táty.

Věřte nebo ne, ale bulel jsem jak želva, když mi to došlo. V této zemi jsou

ještě síly, které nebyly poraženy, jen dlouho nebyly vidět. Ale teď, když

démon války začíná vystrkovat hlavu i na generálním štábu, začínají se

probouzet. V posledních dnech jsem zažil přímo manifestaci rodiny. Zažil

jsem hlas tam zespodu společnosti, který velmi silně řval: „Moje děti vám

nedám.“

A pak mi to celé došlo.

Už víte, proč nám třicet let zpochybňovali všechny hodnoty? Proč dávali

takový důraz na LGBTXYZ+, proč mluvili o různých polyamoriích, proč

zpochybňovali párovou rodinu, proč zdůrazňovali kariéru před mateřstvím? Už

víte, proč dávali přednost rozvodům před snahou o urovnání sporů? Proč

systematicky zpochybňovali všechno, na čem společnost stála? Už víte, proč

jim vlastně vyhovovalo, že chlapi jsou jen rozsévači semene a proč říkali

ženským, ať jdou co nejdřív do práce? Ať co nejrychleji zapomenou na to, že

jsou mámy… Už víte, proč jim nevadilo, že se rodiče po rozvodu hádají o

dítě, které mezitím dospěje? Proč se soudy o dítě vlečou úplně nejdéle? Už

víte proč potřebují co nejvíc deprivovaných dětí z neúplných rodin? Protože

to bude ten nejlepší materiál pro válku.

Protože když není rodina, nejsou ani tátové a synové. Když není rodina,

nejsou milující manželé a milující manželky. Je jen masa jednotlivců, co

mají svoje jednotlivecká práva. A tyhle jednotlivce pak bude snadné nahnat

na frontu, protože za nimi nebude nikdo, kdo by je nedal. Když není milující

manželka, není ani milující manžel. Když není milující máma, nejsou ani

milované děti. Oni prostě potřebují zničit nejsilnější ze všech lidských

pudů, daleko silnější než ten sexuální a dokonce silnější než pud

sebezáchovy. Oni potřebují zničit pud mateřský. Naše ministryně obrany je

nejlepším důkazem, že u některých se to už podařilo.

Milující máma je největší nepřítel každého impéria, protože je silnější než

deset Hitlerů dohromady. Milující máma je jediná věc, která je silnější, než

strach o život. Milující máma se kvůli svému dítěti pustí do boje klidně s

celým světem a má šanci zvítězit.

Jsem rád, že jsem v posledních dvou dnech mohl zažít, že tu máme milující

mámy. Jsem rád, že jsem mohl zažít milující otce, že jsem mohl vidět

skutečnou lidskou obavu o své nejbližší a poprvé od začátku války na

Ukrajině, jsem viděl i závan skutečného vzdoru. Vzdor člověka proti velkým

zájmům. Vzdor matky proti válečnickým choutkám, vzdor rodiny proti všem těm

šmejdům, co se jí snaží rozložit, aby se jim snáze hnali mladí kluci na

jatka. Poprvé jsem viděl vzdor, který je silnější než obavy o sebe sama,

protože po Řehkově projevu začalo jít o naše děti. Poprvé začalo jít o víc,

než jen o statky.

Já mám tři syny. Tomu nejstaršímu je třináct. Nedržel jsem je v náručí,

abych je obětoval za evropské hodnoty. Nebděl jsem nad nimi v noci, abych je

dal za rozšíření NATO na východ. Neposílal jsem je do školy, aby pak jednou

měli krásnou náhrobní desku na vojenském hřbitově.

Mám také dvě dcery. Té nejstarší je patnáct. Nevychovával jsem jí proto, aby

jednou s malým děckem oplakávala manžela.

Vy tam na vládě!

Když jde o moje děti, tak mě nemáte jak zastrašit. Je mi jedno, že kvůli

svým dětem budu muset do vězení, je mi jedno, že pro svoje děti budu muset

umřít já. To nejhezčí v životě jsem už zažil a pamatuju si, jak mi spaly v

náručí, jak se naučily chodit, řekly svoje první slovo, jak přinesly ze

školy první jedničku i první pětku. Prožíval jsem jejich nemoci, nezdary i

jejich chvilky štěstí. Můžete si tam na ministerstvu podepisovat jakákoliv

lejstra, můžete lézt do zadnice kterékoliv velmoci, můžete používat

právnické kličky i obraty, můžete na mě poštvat vaše mééédia, můžete si

vyhlašovat válečné i nouzové stavy, ale já vám své děti pro válku prostě

nedám.

A nepřejte si potkat mojí ženu, ta vám oči vyškrábe. Její láska je ještě

desetkrát silnější, než moje.

Říkám vám, nechte toho! Pošlete toho lampasáka do důchodu, Babinčákovou

vykopněte a přestaňte si hrát na vojáčky. Tohle jste totiž přehnali. Já vám

svoje děti pro vaší válku velkého rozsahu nedám. Udělám cokoliv, abych vám

zabránil, něco takového spustit. Nebudu se ohlížet na to, co je a co není

legální. Nenuťte mě, abych si vybral mezi svými dětmi a evropskými

hodnotami. To nemůžete vyhrát.

U mě se vám to totiž nepovedlo. Nenechal jsem si vnutit žádný pokrokový

model soužití. Nezničil jsem si budoucnost bezdětností, nezničil jsem si jí

honbou za kariérou, nezničil jsem si jí ani nevěrou. Nezničil jsem svoje

děti neúplnou rodinou, nenechal jsem v tom jejich matku samotnou. Já mám co

ztratit a je to pro mě důležitější než můj vlastní život.

Svoje děti vám nedám!

Na dnešní demonstraci sice nemohu přijet, ale doufám, že tam toto téma zazní

na plnou hubu.

Článek najdete také na webu Litterate nebo Vidlákovy kydy