Show Email

Tělo:

Proč se uskromňovat, kupovat pouze nezbytné věci, šetřit na jídle, nepít

alkohol, nejezdit na dovolenou, doma v zimě mrznout, chodit pěšky 35 km do

práce a nejezdit zbytečně autem? 

Marně přemýšlím, proč bych měla obětovat svůj životní standard, když po

státu nic nechci.

Marně přemýšlím, proč si já mám brát od úst, když tenhle stát vyhazuje

prachy nás všech do další bezedné díry. Marně přemýšlím, proč mám já

likvidovat zase svůj život, osobní komfort pro blaho lidí z jiného státu.

A to povinně! Možná to vypadá, že jsem sobec, ale v tomto případě mi je s

prominutím u prdele, co si o mě kdo myslí. Nikdy jsem nebyla netečná a

apatická k ostatním lidem, ale musím konstatovat, že mne čím dál míň zajímá

válka a věci s ní spjaté.

Zajímá mne můj život, moje rodina, lidé kolem, moje město, moje země a její

historické i duchovní hodnoty. Vzhledem k tomu, kolik smutku a neštěstí

vidím kolem sebe, nezbývá mi již mnoho empatie na ty za hranicemi. Jelikož

za hranicemi naše problémy nikoho nezajímají. Poněkud se mi též už zajídá

likvidace vlastního způsobu života, pro blaho jiných.

Dva roky povinné solidarity, kdy mi kdosi říkal, že já jsem odpovědná za

zdraví jiných lidí mi stačila. Dva roky života plného omezení,

ohleduplnosti, nesmyslných opatření, šikany atd. Jsem zodpovědná za sebe a

život svých blízkých a odmítám nést na zádech břímě celého světa.

A už mně to, i přes veškerá moje nastavení fakt nebaví! Nejsem pokrytec, ale

této manipulace už mám fakt plné zuby! Cílená likvidace nás všech po všech

stránkách! Boj o obyčejné životy nás všech! Nejen, že nás tady ohrožují

ekonomicky, psychosociálně, ohrožují naši bezpečnost svými provokacemi a tím

vším likvidují i ty poslední pozitiva v nás samých.

Tvoří negace, agresi, zlost, boří vše co pro nás vybojovali naši předkové, i

to, co jsme si v našem životě dokázali vybudovat my sami.

Věřím, že nejsem jediná, která toho má již dost.