Show Email

Tělo:

Nakonec mě dostali.

Vážení přátelé, systém v ČR neodpouští rebelům, a hlavně lidem, co se

nebojí systému. Postavil jsem se proticovidovým nezákonným opatřením,

byl jsem i v cele předběžného zadržení. Asi před dvěma roky jsem se

bránil provokatérovi na našem uzavřeném setkání v restauraci v Ústí nad

Labem. Tento člověk byl několikrát vyzván, aby zanechal své činnosti,

přestal živě vysílat. Po několikátém upozornění ostatními, které

neuposlechl, jsem k němu přistoupil, telefon jsem mu sebral, rozbil o

zem a vrátil mu ho zpět. Telefon jsme mu zaplatil. Stál 2000,- Kč. Bylo

to utajené jednání v restauraci o našem dalším odporu proti nelegálnímu

uzavírání podniků vládou. Dotyčný provokatér mě udal policii ČR. Proběhl

soud, kde jsem byl obžalován z loupeže, ten jsem vyhrál. Státní zástupce

se odvolal a při dalším soudním řízení jsem byl dnes nepravomocně

odsouzen k podmíněnému trestu. Poučení? Když Vás bude někdo na WC

nahrávat, tak se nebraňte, zákon není na Vaší straně. Čeká nás odvolání.

 

Po dnešku jsem se rozhodl napsat tyto slova, možná poslední, s podmínkou

se mi bude velmi těžko bojovat.

Současná situace v ČR má bohužel kořeny již v roce 1989 po zvolení

Václava Havla komunistickými poslanci prezidentem ČR. Bohužel tím

nedošlo k jasnému vypořádání s minulostí, a hlavně s lidmi, kteří dnes

opět ovládají politickou scénu. Nepoučili jsme se. Naše polistopadová

ekonomika byla vystavena západním firmám s tradicí a obrovským

kapitálem. Úplně jsme zapomněli, že velmoci mimo jiné bohatnou na úkor

jiných států. Typickým příkladem je koloniální období. Naše společnost

po 40 letech komunistické totalitě se chtěla bavit, chtěla si užívat tzv

nové svobody. Bohužel jsme přeskočili období budování konkurence schopné

společnosti s vyspělou ekonomikou. Chtěli jsme se rovnou dostat do

blahobytu a pokud možno bez práce. Těch posledních 30 let jsme

promarnili a doslova proflákali. Kdybychom těch 30 let využili tak jako

např. Německo po II. světové válce, byli bychom úplně dnes jinde. Co se

vlastně stalo od roku 1989? Noví politici honbou za své zvolení

naslibovali lidem ráj na zemi bez práce. Lidé zvyklí pracovat a dokázali

se o sebe postarat, jsou nahrazováni novou generací lidí, kteří byli

vychováni v blahobytu. Bohužel tento blahobyt nevzešel z práce, ale z

privatizace majetku, který vybudovali naši předci a z různých dotací

atd. Bohužel staří pardálové odcházejí a ti noví, až na výjimky, nic

neumí. Proto nemůžeme sehnat kominíky, zedníky a jiné profese. Na druhou

stranu máme mnoho lidí, kteří vystudovali “pseudoškoly“, a ti většinou

skončí v nějaké organizaci napojené na státní rozpočet. Typickým

příkladem polistopadové doby je pan Petr Fiala. Nikdy nepracoval v

soukromé sféře. Bohužel jsme si mysleli, že západ dožene do 30 let, ale

ono se vlastně stalo úplně něco jiného, západ se naopak na nás obohatil.

Dnes jsme v situaci, že jsme si dobrovolně nechali zlikvidovat

zemědělství, průmysl a naší el. energii prodáváme do Rakouska, kde

občané Rakouska mají naší energii skoro 3x levnější než občané ČR.

Dobrovolně jsme si zlikvidovali střední třídu, malé a střední

podnikatele a státní úředníci mají o 20% vyšší platy než lidé, kteří

tvoří daně. Jsme v situaci, kdy vlády pomocí dotací ovládají voliče.

Jsme v situaci, že se vlády chlubí, kolik lidí už dosáhne na různé

podpory. Za pár let budeme buď pracovat pro nadnárodní korporaci nebo

pro stát. My už si o své zemi bohužel nerozhodujeme. EU a USA nám

diktují úplně vše a jen můžeme přihlížet, jak USA bohatne opět na úkor

jiných. Naše vláda nehájí zájmy lidí, kteří by ještě mohli tuto zemi

opět pozvednout a osamostatnit, ale zajmi lidi, kteří pro kus žvance

jsou ochotni držet hubu a krok. Nakonec se vše zhroutí a začneme znova.

Jen nevím, co se stane s lidmi, kteří nic neumí mimo čerpání dávek či

dotací. Dnes nás čeká těžké období, mnoho lidí ještě pořád žije ve

falešné bublině blahobytu vytvořenou státem. Zákony Světa jsou neúprosně

bez práce prostě nejsou koláče. Jen se bude těžko říkat lidem pravda.

Politická strana s programem na obnovu a jasně řekne lidem, jdeme makat,

bude těžko volena lidmi napojených dnes na dotace žijících v blahobytu

na úkor ostatních. Po 30 letech ovládají nadnárodní řetězce maloobchodní

prodej potravin a je opravdu ostuda si kupovat české brambory v Německu

za nižší cenu, než dovozové brambory v tzv. českém obchodě. Cesta z této

situace bude bolestivá a žádný politik tuto cestu nebude chtít

dobrovolně podstoupit. V ČR opět dochází k ožebračování lidí, kteří něco

mají mimo jiné mají vlastní názor. Nebo Vám přijde normální si

dobrovolně zvednou ceny elektrických energií, rozpoutat inflaci a s

touto inflací bojovat pomocí vyšších úroku, které nastolila ČNB?

Výsledek? Firmy krachují z důvodu vysokých nákladů na energie a úroků,

lidé nemají na hypotéky. Přijde Vám normální si pak číst v novinách že

ČEZ a banky mají rekordní zisky? Ty vláda mimořádně zdaní, aby měla na

své dotace, dávky a na platy armádě úředníků, kteří budou vždy volit

tak, aby nemuseli pracovat v podnikatelské sféře. Proč máme

několikanásobně víc úředníků než ve Švýcarsku? Proč si nikdo v době

covidu nevšimnul, že polovina úředníku byla doma? Proč Fiala místo

personálních auditů opět nabírá dalších 8000 státních zaměstnanců? Proč

má Praha 57 starostů, když v Mnichově jich stačí 22? Mimo jiné tito lidé

pak chybí v podnikatelské sféře, kde vznikají daně.

Pravda je někdy velmi jednoduchá, lidé napojení na statní rozpočet jsou

ovládatelní. Lidé, co sami tvoří a budují jsou nebezpečí pro tento

systém. Mnoho lidí v soukromí mluví jinak než na veřejnosti, naši

společnost po 30 letech opět obchází strach, nedůvěra a zbabělost.

Jediná šance je se opět vrátit ke kořenům, musíme opět podpořit lokální

firmy, které zaměstnávají lidi ve svém okolí, musíme vybudovat

společnost, která umožní lidem podnikatelsky a profesně růst. Nejsme

stejní a nikdy nebudeme. Musíme vytvořit dlouhodobě stabilní

podnikatelské prostředí, ve kterém musí mít šanci se každý uplatnit

podle svých schopností a píle. Musíme zrušit dotacemi pokřivený trh,

který naopak lidi dusí a upřednostňuje občany loajální k systému.

Samostatná kapitola je Evropská unie. Hlasoval jsem v referendu pro

vstup ČR. Chtěl jsem rovnoprávnou obchodní spolupráci mezi suverénními

státy, ale určitě jsem nechtěl komise zakazující a omezující trhy v

jednotlivých státech, nechtěl jsem dotace, které pokřivují trh a

znevýhodňují podnikatele, nechtěl jsem společné vlajky, hymny a určitě

nechci ani společnou armádu.

Myšlenka dobrá, bohužel je opět zneužita lidmi, kteří chtějí řídit

Evropu politicky, a to ve všech oblastech.

Mám 4 děti, celý život podnikám, uznávám tradiční rodinu, jsem pokřtěný,

příští rok mi bude 50 let. Za tím, co píšu si pevně stojím, ale těžko je

uslyšíte od lidí, kteří dnes vládnou v naší společnosti.

Co na závěr, naše země už zažila několik podobných krizí a opětovného

zvednutí. Po dešti přijde vždy slunce, bohužel jsem v době kdy se teprve

začíná pršet a bouřky nás teprve čekají.

S přáním hezkého Adventu

Jiří Janeček, trestanec, provozní v pivovaru Malý Janek z Jinec, www.

malyjanek.cz