Show Email

Tělo:

A tak žijeme ve světě, kde sankce zabírají i nezabírají, kde Rusko

vítězí i nevítězí, kde Čína Rusku pomáhá i nepomáhá a po dlouhém

hledání v otevřených zdrojích nakonec dojdeme k banálnímu zjištění, že

jediná jistota jsou ruské vlajky na radnicích ukrajinských měst. To je

jediná jistota, všechno ostatní jsou dohady s nějakou mírou

pravděpodobnosti.

Přesto bych řekl, že zde existuje jeden velmi spolehlivý barometr. Na

periferii Evropy totiž máme stát, který je v NATO a zároveň není v

NATO. Je jednou nohou v EU, ale nikdy tam nedojde. Je to regionální

mocnost, ale menší, než si tam sami myslí. Má silnou a velkou armádu,

ale také neklidné hranice. Je v Evropě i v Asii. Je dost velký a

důležitý, aby s EU dokázal hrát rovnocennou hru. Má velmi strategickou

polohu proti Rusku, takže i proti USA má významné trumfy.

Má klíče od migrace z Afriky a Arábie. Zároveň to není náš civilizační

okruh a naše pojetí dobra a zla tam nehraje žádnou roli. Ano, je to

Turecko. A pokud bych to měl ještě více konkretizovat, tak je to

jejich prezident Erdogan. Ten chlap je u moci poměrně dlouho. Přežil

armádní puč a dokázal s podporou lidu zvítězit proti instituci, která

má vojenské puče přímo v ústavě. Necítí žádný obdiv k Západu, ale ani

k Rusku či jiným velmocem. V posledních deseti letech se dokázal

angažovat v několika válkách a všude se dobral zisku. Umí vyvažovat

vlivy silnějších entit kolem sebe, umí porušovat včerejší smlouvy a

uzavírat nové. A dokázal dát Turecku takový význam, že si na něj nikdo

se sankcemi netroufne.

USA kolem něj chodí po špičkách, Evropa ko