Show Email

Tělo:

Datum: 3. 10. 2022*To by si měl každý přečíst – kde už jsme* ….. tak to je

sila, čeho se to ještě dočkáme ,aby jsme se doma baly i cestovat, hnus

*Místo činu: rychlík číslo 809: Slovácký expres.* Datum a čas: úterý 20.

září 2022, od 4.22 ráno…Je pohodové ráno. Ale trochu i výjimečné – jedeme s

přítelkyní na výlet ze Zlína do stověžaté matičky. Ona na pracovní školení,

já jako doprovod a průvodce nejkrásnějšího modrookého stvoření i našeho

hafíka – zvědavé maltézské slečny. Během dne si chci projít známé pražské

antikvariáty a objevovat poklady a odpoledne se těšíme na společné toulání

po nejznámějších památkách. Čeká nás hezký a příjemný den. Nebo… ne?*Odjezd

vlaku z Otrokovic je lenošivě ospalý.* Je 4.22. Slovácký expres je takřka

prázdný a tak do jednoho z jeho vagónů důvěřivě nastupujeme a zvědavě

pozorujeme, kdo s námi ještě pojede. Babička s vnoučaty, dívka se

sluchátky, mladík s notebookem, důchodci v turistickém, těšící se na výlet…

Ještě někdo? Co nás zaráží, že nad všemi prázdnými sedadly svítí označení

expresní rezervace. Hmm, ve všední den ráno je to taková malá záhada.

Rychle ji ale pouštíme z hlavy, uvelebujeme se na sedadlech a hladíme v

přenosném pelíšku i mžourající psí slečnu. Netušíme, co nás za pár minut

čeká…*A už je to tady! Na nádraží v Hulíně nastává dramatický zvrat.* Rychlík

zastavuje, otevírají se dveře a do dřímajícího vagonu se hrne dav. Zprvu

nevěříme vlastním očím. Všechno jsou to cizokrajně vyhlížející zamračení

muži mezi dvaceti a třiceti lety. Podle vzhledu zřejmě z Blízkého východu.

Zarostlí, špinaví, s tvrdými výrazy v očích. Migranti! V televizních

zprávách a v novinových článcích byli ještě tak nějak neosobně vzdálení.

Teď už jsou nekompromisně reální. A je jich MOC. Dvacet? Třicet? Padesát?

Nebo víc? Hrnou se k nám uličkou a pokřikují po sobě nějakou blízkovýchodní

hatmatilkou s převahou Chrrrr, a Hrrr. Na chlupatých zápěstích mají

plastové náramky, na rukou fixou napsaná čísla. Matně si uvědomuji, že už

jsem o jejich shromažďování ve středu Moravy něco slyšel. Měli zaplnit

sběrný tábor v Holešově (?), kde proti tomu protestovali místní lidé

(zřejmě marně). A teď už jsou blízkovýchodní migranti i tady a obsazují náš

vlak! Průvodním znakem nástupu je hluk a… a takřka nesnesitelný puch.

Doposud čisté, voňavé kupé během několika minut odpudivě smrdí. Další

poznatek: některým migrantům plandají na obličejích a krcích roušky (zřejmě

právě ze sběrného centra), většina ale pokřikuje bez nich. Kašlou, utírají

si nosy do rukávů. A my si uvědomujeme, že tady hrozí i nákaza nemocemi.

Zkontroloval vůbec někdo tyhle lidi? Jestli nemají tuberkulózu, černý

kašel, opičí neštovice nebo jiné, pro Evropany cizokrajné nemoci? A kdo

vůbec migranty do běžného vlaku Českých drah mezi normální cestující

pustil? Který idiot tohle dopustil a kdo vše povolil?!*Atmosféra

houstne.* Divné

je, že nikde nevidíme policii ani nějaké české dohlížitele. Davu nicméně

vládnou jacísi cizí předáci. Mluví hlasitěji a nekompromisněji než ostatní.

S pokřikováním popohánějí své soukmenovce a ukazují, kam se mají ve vagonu

rozmístit. Nemnozí čeští a moravští starousedlíci se při tom poněkud

ustrašeně krčí na svých sedadlech a pozorují, jak jsou obsazována všechna

volná místa kolem, s expresní rezervací. Malá záhada z dnešního rána je tak

vyřešena.*Postupující cizinci s posunky ukazují i na sedadla naproti nám,* kde

jsme měli doposud s přítelkyní uložené tašky. Hulákající chtějí abychom je

dali pryč. Hmm! Sedají si. Další migranti stojící v uličce nad námi pak

pokukují i po nás a přímo našich místech. To už ale tvrdě narážejí. Tak to

Prrr! Místenka, nemístenka, já jsem tady v České republice doma, tady vám

místo uvolňovat nebudu! A sedím i se svými miláčky dál. Ve střehu a

připravený jednat. A uvědomuji, jakou mám teď odpovědnost. Odejít třeba na

záchod? A nechat své blízké napospas davu? Vagón už je zcela plný. To

nepřichází v úvahu. Vidím, jak si migranti nepatřičně prohlížejí moji

křehkou modrookou přítelkyní i malou psí slečnou a hlavou se mi honí

děsuplné scénáře. Zvyšuji proto ještě více ostražitost. Ech, tohle že je

pohodové cestování vlakem Českých drah?*Souprava sebou trhá, nástup byl

ukončen.* Vyrážíme temným ránem dál. Nálada ve vagonu je ale stále

nepříjemně dramatická. Napjatou situaci naštěstí částečně zachraňuje

přicházející průvodčí. Vypadá zchváceně a ustaraně: „Všichni původní

cestující s místenkami se můžete přemístit dopředu, do vagonu první třídy,“

nabízí řešení okamžité nouze. Záchranu. Evakuaci. Hmm. A tak, i když jsme

si místenku v bláhové naději původně nekupovali vstáváme urychleně také,

sbíráme ve spěchu všechna svá zavazadla a společně s dalšími českými a

moravskými cestujícími poněkud potupně vyklízíme pole. Cesta uličkou je tak

trochu i cesta uličkou hanby. Míjíme nově usazené, vidíme zarostlé

obličeje, tvrdé výrazy v očích, stále cítíme ten puch okolo a je nám

všelijak. Ustupujeme. Odevzdáváme migrantům naše území. Někteří odevzdaně,

další se vzdorem v srdci. A kodrcáme takhle jeden za druhým až do vagonu

první třídy – do prozatímní oázy normálnosti a bezpečí. Jak dlouho ale i

tohle VIP místo zůstane bezpečné?Uvědomuji si, že ve filmech (a samozřejmě

i v reálu) takhle osobní strážci často klestili cestu davem bělochům při

státních převratech třeba v Africe. Když už bylo za pět minut dvanáct.

Prominenti přesně takhle prchali s narychlo shromážděnými věcmi v kufrech a

prodírali se výhružně se vlnícím davem k letišti, k posledním odlétajícím

strojům. A dav okolo jim přitom hrozil pěstmi a skandoval revoluční hesla,

aby se vzápětí v zemi ujal moci a uvrhl ji většinou do ještě většího

kolotoče chaosu a násilí… My ale Afriku nekolonizovali…*Uff, dnešní

strastiplná cesta vlakem je u konce.* Je chvilka po osmé ranní a Slovácký

expres i s podivným nákladem přijíždí do Prahy. A tady už se okolo i něco

děje. Na Hlavním nádraží čekají na migranty kteří obsadili vlak desítky

policistů v černém. Bezpečnostní jednotky uzavírají nástupiště a tvoří

kordóny. My procházíme naštěstí jen bezpečně kolem, ale ptáme se sami sebe:

Vypadá takhle výjimečný stav? Bude takovéto cestování nyní a v budoucnu

obvyklé? A co se bude dít třeba s hordou z dnešního vagónu dál?*A… odpověď

dostáváme možná hned vzápětí. Okolí pražského Hlavního nádraží je totiž už

teď obsazeno četnými podobnými skupinkami zarostlých a špinavých cizinců.* Už

se pohybují volně, nikdo je nehlídá. Pokřikují, polehávají na lavičkách,

pojídají kebab a odhazují kolem sebe papíry, močí do křoví… Užívají si

život ve své nové zemi: v České republice. Před cestou dál? Nebo… navždycky?