Show Email
Text Martina Lavaye z jeho blogu na idnes.cz, později převzatý Pravým prostorem a Protiproudem. Autor textu líčí, jak musel absolvovat strastiplnou cestu ranním vlakem Slovácký express, jedoucím do Prahy, který obsadilo několik desítek zapáchajících a nebezpečně vypadajících migrantů z Blízkého východu.
Datum: 3. 10. 2022*To by si měl každý přečíst – kde už jsme* ….. tak to je
sila, čeho se to ještě dočkáme ,aby jsme se doma baly i cestovat, hnus
*Místo činu: rychlík číslo 809: Slovácký expres.* Datum a čas: úterý 20.
září 2022, od 4.22 ráno…Je pohodové ráno. Ale trochu i výjimečné – jedeme s
přítelkyní na výlet ze Zlína do stověžaté matičky. Ona na pracovní školení,
já jako doprovod a průvodce nejkrásnějšího modrookého stvoření i našeho
hafíka – zvědavé maltézské slečny. Během dne si chci projít známé pražské
antikvariáty a objevovat poklady a odpoledne se těšíme na společné toulání
po nejznámějších památkách. Čeká nás hezký a příjemný den. Nebo… ne?*Odjezd
vlaku z Otrokovic je lenošivě ospalý.* Je 4.22. Slovácký expres je takřka
prázdný a tak do jednoho z jeho vagónů důvěřivě nastupujeme a zvědavě
pozorujeme, kdo s námi ještě pojede. Babička s vnoučaty, dívka se
sluchátky, mladík s notebookem, důchodci v turistickém, těšící se na výlet…
Ještě někdo? Co nás zaráží, že nad všemi prázdnými sedadly svítí označení
expresní rezervace. Hmm, ve všední den ráno je to taková malá záhada.
Rychle ji ale pouštíme z hlavy, uvelebujeme se na sedadlech a hladíme v
přenosném pelíšku i mžourající psí slečnu. Netušíme, co nás za pár minut
čeká…*A už je to tady! Na nádraží v Hulíně nastává dramatický zvrat.* Rychlík
zastavuje, otevírají se dveře a do dřímajícího vagonu se hrne dav. Zprvu
nevěříme vlastním očím. Všechno jsou to cizokrajně vyhlížející zamračení
muži mezi dvaceti a třiceti lety. Podle vzhledu zřejmě z Blízkého východu.
Zarostlí, špinaví, s tvrdými výrazy v očích. Migranti! V televizních
zprávách a v novinových článcích byli ještě tak nějak neosobně vzdálení.
Teď už jsou nekompromisně reální. A je jich MOC. Dvacet? Třicet? Padesát?
Nebo víc? Hrnou se k nám uličkou a pokřikují po sobě nějakou blízkovýchodní
hatmatilkou s